Giacomo Meyerbeer (1791–1864) byl původem německý Žid (vlastním jménem Jacob Liebmann Beer), ale představuje typicky kosmopolitní osobnost. Na základě svého hudebního vzdělání v Rossiniho škole byl Ital, posléze Francouz, neboť ve Francii dlouho pobýval a tvořil. Doslova ovládl operní jeviště Evropy své doby. Módně zpracovaným Robertem ďáblem zahájil řadu svých úspěchů; slavné byly i jeho další opery: Hugenoti, Prorok či Afričanka.
Díla té doby byla postavena na efektní podívané za použití obrovské jevištní mašinérie s ohni, výbuchy a honosnou výpravou. Nezáleželo na pravdivosti ani realističnosti, důležité byly rozsáhlé (a slavné) árie a patetické hudební kontrasty, vložená baletní čísla a početné sbory. Roberta ďábla Mayerbeerův současník Fryderyk Chopin nazval ,,… mistrovským kusem, kde ďáblové zpívají na hlásné trouby a mrtví vstávají z hrobů“ – také díky nejznámější baletní scéně mrtvých jeptišek, které svádějí rytíře Roberta. Robert ďábel je legendou o lásce, cti, moci i nesmrtelnosti zosobněné středověkým rytířem. Ale francouzská grand opéra logicky musí mít atributy života po francouzsku, který nejlépe vystihuje český překlad tohoto libretového dvojverší: „Víno, hra a krásky / jsou naše jediné lásky.“
V originální verzi má opera čtyři hodiny čistého času. Redukce pro současného diváka byly nezbytné – opera tak získala dramatický spád od zvednutí opony do posledních taktů. „Finální součet našich škrtů se zastavil na čísle 83,“ říká autor hudebního nastudování v NDM Adam Sedlický. „V průzračné hudbě Roberta ďábla najdeme opravdu nádherné árie, například efektní úvod druhého dějství v podobě Robertovy árie nebo kavatinu(pozn.) princezny Isabelly ve čtvrtém dějství,“ doplňuje dirigent.