Značkaři v Beskydech udržují stovky kilometrů tras

Především v horských oblastech se turisté mohou spolehnout na rozcestníky a barevné značky, které jim usnadňují orientaci v terénu. Turistické značky pravidelně obnovují dobrovolníci z Klubu českých turistů.

Vůbec první značky na turistických trasách v českých zemích se objevily v roce 1884 v okolí Radhoště. Vyznačili je tam členové tamní Pohorské jednoty. Od té doby v Beskydech přibyly stovky tras, které jsou značené známými symboly. V pravidelných intervalech značky obnovují dobrovolníci, mezi které patří i Tadeáš Mrózek a Zdeněk Kaluža.

Tadeáš Mrózek, značkař KČT: ”Jsme značkaři z obvodu Karviná. Na starost máme Slezské Beskydy až po Morávku, po hřeben Prašivá, Ropička. Máme asi 550 kilometrů tras, které musíme vždy po třech letech obnovit. Je to rozděleno na tři části, takže ročně vyznačíme zhruba 170 kilometrů a je nás na to asi 25 až 30 lidí. Jinak v celém Moravskoslezském kraji je těch tras okolo 3 tisíc. Každý značkař musí vyznačit ročně asi 10 až 15 kilometrů. Není dobré, aby to dělali stejní lidé, protože by si na to zvykli a dostali by se do rutiny. Chce to čas od času nové oči, aby viděly nějakou změnu, někde je značku třeba doplnit, jinde ubrat.”

Před několika dny značkaři vyrazili na Košařiska, aby obnovili modrou trasu.

Tadeáš Mrózek, značkař KČT: ”Dneska značíme trasu o délce 6 kilometrů. Vede ze sedla pod Ostrým k chatě Kamenitý. Je to většinou v lese, po šotolinové cestě a značí se hlavně na stromy."

Barbora Bobovská, turistka: “chodíme po turistických značkách, muž plánuje cestu. Ztratili jsme se asi jednou, ale ne vinou značky, šli jsme zkratkou. Značkaře jsme potkali poprvé. Značky sledujeme, abychom se neztratili."

Tadeáš Mrózek, značkař KČT: ”Klasické pěší trasy mají páskové značky o rozměrech 10 na 10 centimetrů. Používají se 4 barvy - červená, modrá, zelená a žlutá. Původně to bylo podle významu, že červená trasa značila delší hlavní trasy a hřebenovky. Modré na ně navazovaly a zelené a žluté byly připojovací. V dnešní době je těch tras tolik, že to nejde úplně dodržet. Jednotlivé trasy se nesmí barevně křížit. Hlavně se tedy dodržuje ta červená. Při značení se musí dávat pozor hlavně na to, aby byly dobře značené rozcestí. Turista tam musí vědět, kterým směrem se má vydat. Na rozcestí proto musí být dvě značky. Jedna je naváděcí, která je hned u křižovatky a následuje potvrzovací, která bývá do 10 metrů.”

Radim Labaj, turista: “Co je blbý, tak v noci ty značky nejsou vidět. Chtělo by to nějaké fosforeskující. Žlutá trasa nám včera 2x či 3x zahla zákeřně bokem, tak jsme šli korytem potoka a jinými zkratkami. Já jsem tady odsud z Bystřice a zbytek party jsou kluci z Brna, tak jsme si udělali miničundr na víkend.”

Hlavním úkolem turistických značek je zabránit lidem v bloudění v nepřehledném horském terénu. Ale jak se říká, i mistr tesař se někdy utne.

Tadeáš Mrózek, značkař KČT: ”Stalo se nám, že značíme, značíme trasu, kterou jsme šli poprvé. A po 10 značkách si říkáme, že máme nějak moc nových značek. Tak jsme se podívali do mapy a zjistili, že jdeme špatně. Museli jsme se vrátit a všechny značky zamalovat a vydat se po správné cestě.”

Kristýna Sliacká, Marek Brabenec, turisti: “Všímáme si toho určitě a stane se, že si nejsme úplně jistí, ale většinou jsou tam ty směrovky, takže jsme si vždycky poradili. Myslím si, že to je na dobré úrovni. Jsme spíše příležitostní turisté, nemáme moc času kvůli práci, takže jezdíme jednou za dva měsíce a většinou do Beskyd, protože to máme nejblíž. Cestu si plánujeme, ale řídíme se podle turistických značek, protože jinak bychom se asi ztratili.”

Tadeáš Mrózek, značkař KČT: ”Poslední dobou značky mizí častěji. Problémy dělá kůrovec, stromy mizí a my musíme nějak improvizovat. Někdy nám lesáci nechají pahýl, na kterém se dá značka udělat, něco se řeší značkařskými kolíky a na přehledných úsecích se musí čekat, až tam nějaký strom vyroste."

---

V archeoparku se lidé vypravili po jantarové stezce

S velkým zájmem se setkala dvoudenní akce nazvaná Na jantarové stezce, kterou si pro návštěvníky připravili v chotěbuzském archeoparku.

Lucie Rucká, vedoucí archeoparku: “Program se trochu rozšířil o různé jiné skupiny, které tady ještě u nás nebyly, jako skupiny z východu, třeba východní Slovany. Přijeli tady i Vikingové, kteří tady dříve obvykle nebyli. Rozšířili jsme také program pro děti, aby se tady více zabavily.”

Jiří Václavínek, předseda Spolku historie a šermu Tizon: “Jantarová stezka vedla ze severu Evropy až na jih a lidé obchodovali s různými výrobky a surovinami. Právě zdejší slovanský lid se zde setkal i s dalšími Slovany. Jednak od dnešních vlastně Poláků, kdysi třeba Holasiců, ale máme zde i hosty z Velké Moravy. No a dále zde přijeli právě ze severu z ostrova Gotland a nebo euroasijského prostoru z kazarského kaganátu. Všichni tito lidé si připravili nějakou ukázku s tím, že zde máme třeba kožešnici, která prodává a ukazuje kožešiny z tehdejších. Máme zde keramika, který ukazuje, jakým způsobem se vyráběla keramika. Ukazujeme různé zbraně a zbroje. Kolega zde zpracovává jantar na různé šperky, další paní ukazuje tehdejší pletací techniku, lidé si mohou zastřílet z lukostřelby, kolegové z Polska ukazují souboje těžkooděnců a během těchto ukázek máme i několikrát denně vystoupení hudební skupiny Ragojka.”

Jan a Jindřiška Hrdličkovi: “Přijeli jsme z Bohumína. Chtěli jsme si udělat nějaký výlet s dcerou a zjistili jsme na internetu, že tady je taková akce, takže jsme se tady vydali. Nejlepší, co tady máme zatím zážitek, tak střílení z luku. Manželovi to šlo velmi dobře, zastřelil jelena. A ochutnávka pomazánek, krásná kapela tady hraje.”

Lucie Rucká, vedoucí archeoparku: “Pokud návštěvníci nestihli tuto akci, tak mohou přijít na začátku července o víkendu 2. a 3., kdy bude podobná akce a celé naše hradiště opět ožije historickými skupinami.”

---

V Dolní Lomné se konal 53. ročník Slezských dnů

V Dolní Lomné se po nucené pauze opět konal svátek folkloru. Třídenních Slezských dnů se účastnilo 13 souborů, které si připravily program, pro dospělé i děti.

Jarmila Kantorová, ředitelka festivalu: “Letošní Slezské dny jsou po dvouleté odmlce. Dva roky jsme měli covid, takže bylo to hodně problematické. Snažili jsme se udělali program, ale nikdy to nevyšlo. V letošním roce jsme změnili termín. 50 roků to bylo v zářijovém termínu a v letošním roce jsme to udělali v 3. týdnu května a myslím si, že jsme udělali hodně dobře, protože jak i to počasí přeje. V tom září opravdu to bylo dost špatné. Vždycky nám pršelo a posledních šest let nám prostě propršely Slezské dny.”

Program Slezských dnů museli organizátoři několikrát upravovat.

Jarmila Kantorová, ředitelka festivalu: “Jsme připravovali tak dost zvláštním způsobem program, protože vlastně soubory nebyly po té covidové situaci vůbec připraveny, nemohly zkoušet, prostě jsme vůbec nevěděli, jestli to dáme dohromady. Ale nakonec se nám podařilo sehnat i soubor Ondráš z Brna, který jsme chtěli snad 10 roků, aby k nám přijel a pořád nemohl. Ale tím, že jsme změnili termín, tak mohl přijet letos. Tak se moc na to vystoupení těšíme. Kromě toho máme 12 souborů, včetně souboru Stavbár ze Slovenska, ze Žiliny, který byl výborný. Měli jsme takový večer se s výukou tanců. Bylo to moc krásné a opravdu se zúčastňovali i mladí lidé. Což hodně překvapilo od 16 do 20 let lidé a tančili na tom pódiu a bylo to opravdu krásné.”

Mezi vystupujícími soubory byla také Vonička z Havířova, která se zapojila do dětského pásma.

Hugo Kielar, Vonička, ZUŠ L. Janáčka Havířov: “Jsme moc rádi, že jsme se mohli zúčastnit Slezských dnů tady v Dolní Lomné, protože loňská sezona byla špatná. Akce se nám rozjely, tak jsme rádi, že tady můžeme převést své taneční pásmo a hudební. My předvádíme pásmo ševcovských, pásmo hus a potom takový čardáš pro rozveselení na závěr.”

Vonička potvrzuje, že mladí lidé mají o folklor zájem. Hlásit se však mohou i další mladí zájemci.

Tomáš Zamazal, Vonička: “Ve Voničce jenom tančím. Chodím tam asi čtyři pět let. Mamka mě do toho přihlásila, začalo mě to bavit.”

Právě mladí lidé by mohli udržet tradici lidového folkloru pro další generace.

Jarmila Kantorová, ředitelka festivalu: “Myslím si, že každý by měl vědět odkud pochází. A ty tradice musíme připomínat těm mladým lidem, aby věděli opravdu odkud odchází. Ty tradice a vůbec soubory se udržují. Myslím si, že pořád vznikají ty malé soubory, což je úžasné. Já vím, že už to netáhne, jak to táhlo kdysi. Já si myslím, že ten folklor jde zpátky, že lidé o něj začínají mít zájem.”

---