Beskydský expres
- Během přes ČR podpořil nemocné fenylketonurií
- Nebe nad frýdlantským letištěm patřilo drakům
- Večerním během lidé v Jablunkově podpořili Světlušku
Nejvýchodnější bod České republiky, který se nachází v Bukovci na Jablunkovsku, se stal cílem další cesty pro dobrou věc. Tentokrát se jednalo o podporu nemocných s fenylketonurií.
Šimon Kocourek vyběhl z nejzápadnějšího bodu republiky, aby překonal celou šířku země a doběhl do Bukovce, kde je nejvýchodnější bod. Běh nebyl jednoduchý a kvůli podezření na únavovou zlomeninu dokonce skončil i v nemocnici. V běhu ale pokračoval a desátý den dosáhl cíle.
Šimon Kocourek, běžec: “Kousek od cíle už ta vidina dodává psychický klid a sílu. Fyzicky to jde stejně špatně, jako v předchozích dnech. Už je to asi 11 kilometrů do cíle, takže se těším, až si sáhnu na kámen a půjdu si lehnout do karavanu.”
Mladý sportovec svým výkonem podpořil lidi, kteří musí kvůli nemoci dodržovat velmi přísnou a drahou dietu.
Šimon Kocourek, běžec: “Cílem celého běhu je podpořit a zviditelnit onemocnění fenylketonurie, které máme v rodině, jelikož můj synovec, bráchův syn, se v květnu narodil a našli mu toto onemocnění. Já jsem se rozhodl, že tu osobní výzvu spojím a pomůžu tím i dalším. Ta pomoc je nejen skrze sociální sítě snažit se zviditelnit veškerá úskalí, která každý den musí zažívat rodiny těch pacientů, ale zároveň máme veřejnou sbírku na Doniu, kam lidé mohou posílat peníze. Ty potom poputují těm rodinám, aby si mohli dopřát lepšího života a dopřát ty potraviny, které jsou finančně nákladné.”
Jak běžec ve finále své cesty přiznal, trasa nebyla vůbec jednoduchá.
Šimon Kocourek, běžec: “Vyběhli jsme v pondělí z nejzápadnějšího bodu České republiky. První dva dny se běželo hezky a doběhli jsme druhý den do Rakovníka podle plánu. Třetí den jsme běželi přes Prahu, tam to bylo krásné. Na Karlově mostě mě přivítala spousta kamarádů a přátel. Největší krize vlastně nastala, když jsme doběhli za Prahu na Vítkov na cyklostezku a tam jsem vlastně nemohl udělat jediný běžecký krok, jak mě píchalo v koleni. Takže to bylo takové první dno.”
Při maratonském běhu sportovce podporoval nejen jeho tým, ale také lidé, kteří se k němu alespoň na část cesty přidávali.
Michal Kocourek, otec běžce: “Tu trasu si vybíral Šimon po mnoha konzultaci s lidmi, kteří po té trase už někdy běželi, nebo jinak absolvovali. Takže do toho jsem mu vůbec nepovídal, to byla jeho volba. Samozřejmě, že máme s sebou Hedviku, která mu tu trasu každý den doplánovává podle skutečnosti, protože samozřejmě cestou je spoustu neznámých. Staví se dálnice, silnice, navigace jsou pozměněné, takže se to každý večer upřesňuje. Ubytování máme částečně v karavanu, který vezeme s sebou, kde máme teda nějakou kuchyňku a cestou se mu snažíme vařit nějakou stravu, která je pro něj potřebná. Ale většinou sní úplně všechno, protože je tak vyčerpaný, že i když je to pizza nebo těstoviny, tak je rád.”
---
Areál letiště ve Frýdlantě nad Ostravicí patřil po roce opět dětem a jejich rodičům. Společně zdolávali nejrůznější soutěže a ve finále pouštěli draky. Přestože vanul jen velmi slabý vítr, dobře připravení draci zaplnili oblohu.
Jiří Pělucha, člen Aeroklubu Frýdlant nad Ostravicí: “Na letišti ve Frýdlantě se koná tradiční drakiáda pro děti a jejich rodiče. Děti nám tady na letišti soutěží nejenom v pouštění draků, které probíhá na samotné vzletové a přistávací ploše, ale protože ta přistávací plocha není uzavřena celý den pro letecký provoz, tak máme pro ně připraveno 12 soutěží různě umístěných v areálu. Můžeme vypíchnout například lanový žebřík až pod strop motorového hangáru, samozřejmě s horolezeckým jištěním, nebo chytání rybiček, pouštění házedel, plazení se pod rolničkami a tak dále. Ve 13 hodin uzavíráme letiště pro letový provoz a pouštíme na naši vzletovou a přistávací dráhu rodiče s dětmi a mohou pouštět draky ve větru, který nám letos moc nepřeje.”
Mirek Válek, účastník akce: “Přišli jsme s drakem ve tvaru sovy, který jsme vyráběli tady ve Frýdlantě v kulturním centru. Já myslím, že to je velmi dobrý nápad a když jsme to vyráběli, tak tam bylo docela dost lidí. Jsme tady na letišti, kde každý rok navštěvujeme drakiádu, akorát, že letos je slabší vítr, tak doufáme, že ještě zesílí.”
---
V Městském lese v Jablunkově se konal 2. ročník Běhu pro Světlušku. Účastníci tím podpořili lidi s nejrůznějším zrakovým hendikepem.
Tradice Běhu pro Světlušku vznikla v Jablunkově teprve loni. Organizátoři byli nadšení zájmem veřejnosti zaběhat si v lese s čelovkami a přispět na dobrou věc.
Gabriela Niedoba, ředitelka JACKi: “I letos jsme se rozhodli uspořádat závod pro Světlušku, protože atmosféra byla výborná, všichni jsme si to náramně užili a ta energie, která tady byla, nejde popsat. Děti běžely, starší lidé, senioři, takže to byl ten impuls, proč to udělat zase letos a znovu. Je tady přidaná hodnota. Nejenom, že se lidé setkají, poběží, ale přispějeme i na dobrou věc. Loni jsme vybrali necelých 15 tisíc korun a doufám, že se nám to i letos podaří. Celá částka bude věnována nadaci Světluška.”
Anketa: “Poběžíme, protože chceme pomoct slepým lidem. Já si myslím, že je to dobrá akce, abychom jim pomohli. Přišel jsem s mamkou a sestrami.”
Anketa: “Já si myslím, že by se mělo pomáhat těm lidem, kteří jsou slepí.”
Anketa: “Přispíváme na ně peníze, těm slepým lidem, proto tady jsme. Ty peníze by mohli by mohli použít třeba na vodění psů pomocných, nebo na slepecké hůlky.”
Anketa: “Poběžíme tu delší trasu, těch pět kilometrů, všichni.”
Gabriela Niedoba, ředitelka JACKi: “Běží se letos dvě trasy. Jedna trasa pro děti a pro seniory má kilometr a půl. Druhá trasa měří 5 kilometrů. Startuje se ve 20 hodin hromadný start, cíl je tady v Městské lese.”
Marie Miziová, vedoucí kontaktního centra Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých: “Pořádá to Jacki a my jako Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých jsme se rozhodli, že ten běh budeme podporovat, protože Světluška podporuje nevidomé lidi ať už na vzdělání nebo volnočasové záliby, vodicí psy. Tady tyto aktivity jsou velmi důležité pro lidi, kteří mají těžký zrakový handicap a potřebují podporu okolí. A je super, když se to spojí s pohybem, se zálibou a je to na dobrou věc. Přispívají vlastně startovným a tím, že vlastně tou podporu, kterou tady Světlušce dají svou účastí.”
Na startovném a dobrovolnými příspěvky se letos podařilo pro Světlušku vybrat necelých 14 tisíc korun.
---
Nejvýchodnější bod České republiky, který se nachází v Bukovci na Jablunkovsku, se stal cílem další cesty pro dobrou věc. Tentokrát se jednalo o podporu nemocných s fenylketonurií.
Šimon Kocourek vyběhl z nejzápadnějšího bodu republiky, aby překonal celou šířku země a doběhl do Bukovce, kde je nejvýchodnější bod. Běh nebyl jednoduchý a kvůli podezření na únavovou zlomeninu dokonce skončil i v nemocnici. V běhu ale pokračoval a desátý den dosáhl cíle.
Šimon Kocourek, běžec: “Kousek od cíle už ta vidina dodává psychický klid a sílu. Fyzicky to jde stejně špatně, jako v předchozích dnech. Už je to asi 11 kilometrů do cíle, takže se těším, až si sáhnu na kámen a půjdu si lehnout do karavanu.”
Mladý sportovec svým výkonem podpořil lidi, kteří musí kvůli nemoci dodržovat velmi přísnou a drahou dietu.
Šimon Kocourek, běžec: “Cílem celého běhu je podpořit a zviditelnit onemocnění fenylketonurie, které máme v rodině, jelikož můj synovec, bráchův syn, se v květnu narodil a našli mu toto onemocnění. Já jsem se rozhodl, že tu osobní výzvu spojím a pomůžu tím i dalším. Ta pomoc je nejen skrze sociální sítě snažit se zviditelnit veškerá úskalí, která každý den musí zažívat rodiny těch pacientů, ale zároveň máme veřejnou sbírku na Doniu, kam lidé mohou posílat peníze. Ty potom poputují těm rodinám, aby si mohli dopřát lepšího života a dopřát ty potraviny, které jsou finančně nákladné.”
Jak běžec ve finále své cesty přiznal, trasa nebyla vůbec jednoduchá.
Šimon Kocourek, běžec: “Vyběhli jsme v pondělí z nejzápadnějšího bodu České republiky. První dva dny se běželo hezky a doběhli jsme druhý den do Rakovníka podle plánu. Třetí den jsme běželi přes Prahu, tam to bylo krásné. Na Karlově mostě mě přivítala spousta kamarádů a přátel. Největší krize vlastně nastala, když jsme doběhli za Prahu na Vítkov na cyklostezku a tam jsem vlastně nemohl udělat jediný běžecký krok, jak mě píchalo v koleni. Takže to bylo takové první dno.”
Při maratonském běhu sportovce podporoval nejen jeho tým, ale také lidé, kteří se k němu alespoň na část cesty přidávali.
Michal Kocourek, otec běžce: “Tu trasu si vybíral Šimon po mnoha konzultaci s lidmi, kteří po té trase už někdy běželi, nebo jinak absolvovali. Takže do toho jsem mu vůbec nepovídal, to byla jeho volba. Samozřejmě, že máme s sebou Hedviku, která mu tu trasu každý den doplánovává podle skutečnosti, protože samozřejmě cestou je spoustu neznámých. Staví se dálnice, silnice, navigace jsou pozměněné, takže se to každý večer upřesňuje. Ubytování máme částečně v karavanu, který vezeme s sebou, kde máme teda nějakou kuchyňku a cestou se mu snažíme vařit nějakou stravu, která je pro něj potřebná. Ale většinou sní úplně všechno, protože je tak vyčerpaný, že i když je to pizza nebo těstoviny, tak je rád.”
---
Areál letiště ve Frýdlantě nad Ostravicí patřil po roce opět dětem a jejich rodičům. Společně zdolávali nejrůznější soutěže a ve finále pouštěli draky. Přestože vanul jen velmi slabý vítr, dobře připravení draci zaplnili oblohu.
Jiří Pělucha, člen Aeroklubu Frýdlant nad Ostravicí: “Na letišti ve Frýdlantě se koná tradiční drakiáda pro děti a jejich rodiče. Děti nám tady na letišti soutěží nejenom v pouštění draků, které probíhá na samotné vzletové a přistávací ploše, ale protože ta přistávací plocha není uzavřena celý den pro letecký provoz, tak máme pro ně připraveno 12 soutěží různě umístěných v areálu. Můžeme vypíchnout například lanový žebřík až pod strop motorového hangáru, samozřejmě s horolezeckým jištěním, nebo chytání rybiček, pouštění házedel, plazení se pod rolničkami a tak dále. Ve 13 hodin uzavíráme letiště pro letový provoz a pouštíme na naši vzletovou a přistávací dráhu rodiče s dětmi a mohou pouštět draky ve větru, který nám letos moc nepřeje.”
Mirek Válek, účastník akce: “Přišli jsme s drakem ve tvaru sovy, který jsme vyráběli tady ve Frýdlantě v kulturním centru. Já myslím, že to je velmi dobrý nápad a když jsme to vyráběli, tak tam bylo docela dost lidí. Jsme tady na letišti, kde každý rok navštěvujeme drakiádu, akorát, že letos je slabší vítr, tak doufáme, že ještě zesílí.”
---
V Městském lese v Jablunkově se konal 2. ročník Běhu pro Světlušku. Účastníci tím podpořili lidi s nejrůznějším zrakovým hendikepem.
Tradice Běhu pro Světlušku vznikla v Jablunkově teprve loni. Organizátoři byli nadšení zájmem veřejnosti zaběhat si v lese s čelovkami a přispět na dobrou věc.
Gabriela Niedoba, ředitelka JACKi: “I letos jsme se rozhodli uspořádat závod pro Světlušku, protože atmosféra byla výborná, všichni jsme si to náramně užili a ta energie, která tady byla, nejde popsat. Děti běžely, starší lidé, senioři, takže to byl ten impuls, proč to udělat zase letos a znovu. Je tady přidaná hodnota. Nejenom, že se lidé setkají, poběží, ale přispějeme i na dobrou věc. Loni jsme vybrali necelých 15 tisíc korun a doufám, že se nám to i letos podaří. Celá částka bude věnována nadaci Světluška.”
Anketa: “Poběžíme, protože chceme pomoct slepým lidem. Já si myslím, že je to dobrá akce, abychom jim pomohli. Přišel jsem s mamkou a sestrami.”
Anketa: “Já si myslím, že by se mělo pomáhat těm lidem, kteří jsou slepí.”
Anketa: “Přispíváme na ně peníze, těm slepým lidem, proto tady jsme. Ty peníze by mohli by mohli použít třeba na vodění psů pomocných, nebo na slepecké hůlky.”
Anketa: “Poběžíme tu delší trasu, těch pět kilometrů, všichni.”
Gabriela Niedoba, ředitelka JACKi: “Běží se letos dvě trasy. Jedna trasa pro děti a pro seniory má kilometr a půl. Druhá trasa měří 5 kilometrů. Startuje se ve 20 hodin hromadný start, cíl je tady v Městské lese.”
Marie Miziová, vedoucí kontaktního centra Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých: “Pořádá to Jacki a my jako Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých jsme se rozhodli, že ten běh budeme podporovat, protože Světluška podporuje nevidomé lidi ať už na vzdělání nebo volnočasové záliby, vodicí psy. Tady tyto aktivity jsou velmi důležité pro lidi, kteří mají těžký zrakový handicap a potřebují podporu okolí. A je super, když se to spojí s pohybem, se zálibou a je to na dobrou věc. Přispívají vlastně startovným a tím, že vlastně tou podporu, kterou tady Světlušce dají svou účastí.”
Na startovném a dobrovolnými příspěvky se letos podařilo pro Světlušku vybrat necelých 14 tisíc korun.
---