Kříže v lapidáriu jsou poškozené, vichr na ně shodil lípu

Lapidárium náhrobků a litinových křížů na hřbitově poničil spadlý strom. Zdravou lípu tu v říjnu vyvrátila silná vichřice. Škody se Klub rodáků a přátel města snaží řešit svépomocí. Současně připomíná 15 let vybudování tohoto místa.

Zhruba padesátiletá lípa byla dominantním bodem lapidária na novojičínském hřbitově, které bylo vybudováno z popudu Klubu rodáků a přátel města. Zdravý strom ale v říjnu dokázal vyvrátit z kořenů silný vichr.

Pavel Wessely, Klub rodáků a přátel města NJ: “Ten strom se, bohužel, trefil přímo mezi ty kříže a několik jich poškodil. Což je celkem nemilá věc, byly typické pro tento hřbitov. Je velmi pravděpodobné, že tyto kříže byly zhotovovány ve zdejší známé slévárně firma Dresler.”

Klub rodáků má mezi svými členy profesionála, který si poradí i se svařováním litiny, a opraví tedy poškozené kříže svépomocí.

Lapidárium je tu v zadní části hřbitova k nahlédnutí, procházkám i k zamyšlení už 15 let. Podařilo se ho vybudovat díky dobré vůli více stran.

Pavel Wessely, Klub rodáků a přátel města NJ: “Především zde byly prostředky města, ale zapojili se svými sbírkami také krajané a pak Česko-německý fond budoucnosti. Tyto tři finanční zdroje umožnily realizaci.”

Myšlenka klubu rodáků tehdy uchránila nejen na 200 náhrobků a litinových křížů, které zde zůstaly po dřívějších obyvatelích, většinou německé národnosti, ale pomohla také obnovit poškozené vztahy.

Kilian Leitz, představitel krajanského spolku: “V roce 2005 začalo partnerství s Novým Jičínem, a to v době, kdy se stavělo toto lapidárium. Dokazuje to přátelství mezi Němci a Čechy, kteří zde dříve společně žili.”

V roce 2005, když se lapidárium otevíralo, tu už jakoby dopředu de facto předurčili náhradu padlé lípy, pod jejíž korunou se odehrávaly všechny významné momenty daného místa.

Pavel Wessely, Klub rodáků a přátel města NJ: “Ten původní strom v tomto prostoru chybí. Ale byla asi šťastná myšlenka před těmi 15 lety, kdy se otevíralo toto lapidárium, byly vysazeny nové stromy, a byla v tom trošku symbolika, podílela se na tom česká i německá strana. Takže v jednu chvíli představitelé německého krajanského spolku zasadili českou lípu a tehdejší představitelé Nového Jičína zasadili dub, který je německým stromem,”

Toto místo by si podle Pavla Wesseleho zasloužilo také ještě symbolickou připomínku dalších desítek křížů, které tu v minulosti označovaly hroby německých vojáků, padlých zejména v 1. světové válce.

---

Tabačka by tu stála 150 let

Letos je tomu 150 let, kdy v Novém Jičíně zahájila výrobu tabáková továrna. Vydržela až do roku 1997. Před zhruba 10 lety byla posledním velkým objektem, který ve městě podlehl demolici.

O zřízení tabákové továrny, která byla součástí státního monopolu, žádalo město ve druhé polovině 19. století vídeňskou vládu opakovaně. Reagovalo tak na velkou nezaměstnanost. Souhlas získalo v roce 1870 a 21. listopadu začala výroba v místě dnešní Mendelovy školy u Tyršovy ulice, kde stála opuštěná soukenická dílna.

Jan Číp, Muzeum Novojičínska: “Do konce roku se vyrobilo 72 tisíc kusů doutníků. Šlo o doutníkovou výrobu, protože cigarety se začaly vyrábět až po roce 1882.”

Nicméně podmínkou státu tehdy bylo, že tabáková produkce tu musí zaměstnávat minimálně 1 300 lidí. Město proto na pozemcích na severní straně vedle Císařské silnice postavilo v letech 1871 až 1874 novou továrnu.

Jan Číp, Muzeum Novojičínska: “Ta továrna rostla, takže už v roce 1886 měla 1 700 zaměstnanců. Když si uvědomíme, že Nový Jičín měl v té době asi deset tisíc obyvatel, tak dojdeme k tomu, že tu pracovala i spousta lidí z okolí.”

Výrobu zbrzdila až 1. světová válka. Část zaměstnanců, mužů, musela na frontu, a nebyl dostatek kvalitního tabáku.

Jan Číp, Muzeum Novojičínska: “Ve válečných dobách si výrobky, ty lepší, oblíbil i Petr Bezruč. Dodával mu je novojičínský advokát a spisovatel Otakar Bystřina, vlastním jménem Ferdinand Dostál. Ve své korespondenci mluvili vždycky o tzv. kraťochech, to znamená krátké doutníky.”

První republika byla ve znamení dalšího rozvoje, který ukončila okupace. I během 2. světové války továrna vyráběla, většinou méně jakostní doutníky s papírovým obalem. Na konci sloužila jako skladiště pro vybombardované domácnosti. Během osvobozovacích bojů byl komplex poškozen. Výrobu s novými stroji se podařilo obnovit zhruba po roce.

Jan Číp, Muzeum Novojičínska: “První cigarety byly Partyzánky. Kolovala taková hádanka, jaký je rozdíl mezi parmazánem a Partyzánkou. Odpověď byla taková, že partyzáni se za války ukrývali v křoví a dnes se křoví skrývá v Partyzánkách.”

V 60tých letech nastal rozmach výroby a vznikaly nové značky kuřiva. Po změně poměrů byla státní továrna prodána společnosti Philip Morris, která ji zmodernizovala. Produkovala 10 miliard cigaret ročně. Nicméně v roce 1997 odsunula výrobu z Nového Jičína a to byl konec tabákové továrny. Objekt koupil developer, továrna byla v roce 2011 zbourána a místo ní vystavěno obchodní centrum. 

Radek Polách, Muzeum Novojičínska: “Naše Muzeum Novojičínska v průběhu demolice továrny provádělo fotografický průzkum a z části také takový polooficiální archeologický průzkum, ze kterého kolega Jan Číp pro potřebu našich sbírek získal několik cihel. Jednou z nich je tato od Heinricha Czeikeho, které můžeme nalézt také v Hückelových vilách.”

Nutno ještě připomenout, že o záchranu objektu tabákové továrny před demolicí intenzivně usilovala skupina lidí, zejména Klub rodáků a přátel města, který se snažil o to, aby byla prohlášena kulturní památkou. Ministerstvo kultury návrh zamítlo.

---