V Bílé se konala tradiční Svatohubertská mše

K podzimu v Beskydech už neodmyslitelně patří Svatohubertská mše na Bílé. Tradiční setkání myslivců, lesníků a milovníků přírody se tu letos konalo už po dvacáté. Slavnost má být poděkováním za krásu beskydských lesů i poctu těm, kteří o ně pečují.

Slavnostní mysliveckou akci v Bílé započal průvod, který vyšel od kostela svatého Huberta a došel až k zámečku. Tam se konalo pasování lovce svatohubertského jelena a bohoslužba s požehnáním přírodě.

Martin David, biskup ostravsko-opavské diecéze: „Tradice svatohubertských bohoslužeb tady na Bílé je dlouhá, letos se konala už dvacátá. Po vzniku Biskupských lesů v roce 2014 jsme se stali přirozenými spoluorganizátory této slavnosti, která je velkým poděkováním za přírodu, za tu krásnou krajinu, která nás obklopuje. Není to jen slavnost pro myslivce, ale pro všechny, kteří se o les starají, i pro milovníky přírody, kteří se zde pravidelně setkávají.“

Tradicí každého ročníku je pasování lovce svatohubertského jelena, které má v regionu mimořádný význam.

Martin Konvičný, lesní správce Biskupských lesů: „Jsem tady především za Biskupské lesy, protože jsme spolupořadateli této akce. Koná se na majetku biskupství, u bývalého arcibiskupského zámečku. Tradicí svatohubertské mše je pasování lovce na lovce svatohubertského jelena. Letos byl pasován náš blízký kolega, pan inženýr Vašina. Mám z toho velkou radost, protože – jak sám říkal ve svém projevu po pasování – to pro něj byla obrovská celoživotní odměna. Má už důchodový věk, penze ho brzy čeká, a tak to pro něj bylo i poděkování za celoživotní práci v lesnictví a myslivosti.“

Tomáš Kubačák (Za lepší Bílou), starosta Bílé: „Obec Bílá ve spolupráci s Biskupstvím ostravsko-opavským a Biskupskými lesy pořádá už 20. ročník svatohubertské mše, která je poděkováním všem myslivcům, lesníkům i hajným za to, že se starají o naši krásnou přírodu a udržují lesy takové, jaké jsou. Je to také důkaz příkladné spolupráce mezi Biskupstvím ostravsko-opavským, které vlastní velkou část lesů v naší obci, a samotnou obcí Bílá.“

Martin Konvičný, lesní správce Biskupských lesů: „Svatohubertská mše spojená s pasováním má dlouhou tradici. Je to rozšířený zvyk, protože svatý Hubert je patronem všech myslivců, nejen nás z Biskupských lesů. Tady v obci Bílá se tato tradice udržuje už 20 let. Jedenáctým rokem ji pořádáme my, Biskupské lesy, společně s obcí Bílá a Lesy České republiky.“

Do péče o zdejší lesy se aktivně zapojuje i samotná obec.

Tomáš Kubačák (Za lepší Bílou), starosta Bílé: „Jako obec provozujeme lesnickou obůrku, která se nachází přímo za Loveckým zámečkem. Každý den se tam staráme o zvířata – máme tam spárkatou zvěř i divočáky a nyní plánujeme zřízení včelí stezky. Snažíme se lidem ukázat krásu zdejších hor a hlubokých lesů a zároveň je přiblížit turistům, kteří navštěvují centrální část obce.“

Součástí akce byla v závěru také ukázka dravých ptáků.

---

Oslavy 45 let ZŠ a MŠ Hukvaldy

Oslavu 45 let své činnosti v nové budově spojila ZŠ v Hukvaldech s Dnem otevřených dveří a kulturním programem ve velkém sále.

Alena Lévová, ředitelka ZŠ a MŠ Leoše Janáčka Hukvaldy: „Oslavujeme 45. výročí otevření základní a mateřské školy Leoše Janáčka na Hukvaldech, tedy postavení nové školní budovy. Připravili jsme dvě odpolední představení, protože jsme předpokládali, že přijde hodně lidí – a také přišlo. V této souvislosti máme den otevřených dveří, kdy se návštěvníci mohou podívat do jednotlivých tříd. Máme tam ukázky chemických pokusů, učebních pomůcek v tělocvičně a ve školních dílnách. Nahoře v učebně informatiky a jazyků paní učitelky předvádějí, jak používáme učební pomůcky a robotické stavebnice.“

Charlota Jati, žákyně ZŠ Hukvaldy: „Chodím do deváté třídy, jsem tady už od školky a školu můžu jen doporučit – je moc super a mám ji tady ráda. Na jinou školu bych nechtěla přestupovat. Někteří žáci přestupují třeba z páté třídy, ale já bych nešla. Učitelé jsou hodní, není tady žádný problém. Během roku někdy vyjíždíme na Erasmus – už čtyři roky jsme byli buď v Anglii, nebo jsme jeli přes Francii do Anglie. A letos pojedeme do Irska.“

Kateřina Bernatská, žákyně ZŠ Hukvaldy: „Chodím do 7. A a strašně se mi tady líbí, protože je tu dobrá energie a učitelé jsou hodní. Mám tady hodně kamarádek a je to tu prostě nádherné.“

Alena Rašková, žákyně ZŠ Hukvaldy: „Chodím do sedmé třídy a je to tady strašně fajn. Učitelé jsou hodní, všichni féroví, nikdo není zlý.“

Ema Janková, žákyně ZŠ Hukvaldy: „Ve školní kuchyňce teď děláme štrúdl. Myslím, že se nám moc povedl – a na nikoho nezbyl.“

Alena Lévová, ředitelka ZŠ a MŠ Leoše Janáčka Hukvaldy: „Co se týká odpoledního programu, spolupracujeme s Janáčkovou konzervatoří v Ostravě. Jsem velmi ráda, že nám tady vystoupil jazzband a celým programem provázeli dva moderátoři – Tomáš Stanček a David Kříž, kteří jsou opravdu profíci. Myslím, že se své role zhostili výborně. Velkou pomocí je nám sdružení rodičů, máme také výbornou spolupráci s obcí a dalšími partnery školy. Jsem ráda, že všichni přišli. Ve čtyři hodiny odpoledne budeme ještě sázet tři stromy – za základní školu, mateřskou školu, školní družinu a školní klub. Věřím, že většina návštěvníků se půjde podívat a pomůže nám ty stromky vysadit, aby připomínaly tuto slavnostní událost.“

---

Drakiáda na frýdlantském letišti

Letiště ve Frýdlantě nad Ostravicí patřilo po roce opět rodinám s dětmi, pro které aeroklub připravil zábavný program s drakiádou.

Jeník Skapa, instruktor parašutismu, Aeroklub Frýdlant nad Ostravicí: “V Aeroklubu Frýdlant nad Ostravicí každý rok pořádáme drakiádu spojenou s dnem otevřených dveří a s výstavkou naší letecké techniky. Dneska počasí příliš nepřeje, ale vidíte, že spousta lidí se nenechalo odradit a přišli pouštět draky, přišli se zúčastnit našich dovednostních soutěží. Měli jsme 12 stanovišť s dovednostními soutěžemi, děti se mohly zabavit celé dopoledne 3 hodiny od 10 do 13 hodin. A teď letiště je otevřeno pro pouštění draků. Vidíte draky ve vzduchu. Přestože lehce mrholí, tak někteří se nenechali odradit a přišli pouštět draky. Vyhodnocujeme nejhezčího draka, největšího draka, draka s nejdelším ocasem, draka, který doletí nejvýše a podobně.”

Anketa: “Vyrobili jsme si draka v Kulturním centru a dneska ho přišli tady pustit. Nastěnka s taťkou každý rok pouští draka. Doma má ještě dva draky, ale ty jsou koupené.”

Anketa: “Já jsem s mamkou namalovala draka a to je baletka. Už jsme ho pouštěli a dobře létá.”

---

Noční běh pro Světlušku v Jablunkově

V Jablunkově se v sobotu večer běžel Běh pro Světlušku. V pořadí už třetí ročník se konal v tamním Městském lese, odkud běžci vyráželi na pětikilometrovou trať. Pro malé děti byl připraven kratší okruh.

Gabriela Niedoba, ředitelka JACKi: „Jsme strašně moc rádi, že se nám akce podařila a přišlo hodně závodníků. Dnes startovalo kolem sedmdesáti běžců, včetně rodin s dětmi, a věřím, že tato akce se stane tradicí v Jablunkově. Má obrovský přesah – můžeme během pomáhat. Nezměníme sice celý svět, ale snad se nám podaří změnit život alespoň jednoho člověka.“

Jiří Hamrozi (KDU-ČSL), starosta Jablunkova: „Je to krásná podpora Světlušky pro slabozraké a nevidomé. Myslím si, že je to skvělá tradice. Letos už se běžel třetí ročník a já jsem se zúčastnil podruhé. Tentokrát to bylo v dešti, ale nebyla taková zima jako loni. Podmínky byly perfektní a bojoval jsem, jak říkám, sám se sebou.“

Vojtěch Mladý, účastník akce: „Přihlásila mě sestra. Neběhám za žádný oddíl, šli jsme si jen tak ze srandy zaběhat pro nadaci. Pětikilometrová trať byla v pohodě.“

Karel Czolko, účastník akce: „Byli jsme tady ve třech, bylo to strašně fajn. Všichni jsme běželi pět kilometrů a prostě mě to bavilo.“

Kryštof Stachura, účastník akce: „Přišel jsem na Světlušku, protože bydlím kousek odsud. Běžel jsem kratší trať.“

Jiří Hamrozi, účastník akce: „Jsem tady, protože můj taťka tu byl minulý rok a chtěl jsem to vidět. Trať byla docela dobrá.“

Adam Mrózek, účastník akce: „Běžel jsem delší trať, protože je to podle mě lepší. A vím, že se běželo pro Světlušku.“

Marie Miziová, vedoucí kanceláře Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Třinec: „Nadace Světluška pomáhá lidem se zrakovým handicapem – ať už jde o podporu ve školách, finanční příspěvky nebo pomůcky, které jim výrazně usnadňují život. Tyto pomůcky potřebují lidé, kteří přišli o zrak buď v mladém, nebo bohužel v pokročilejším věku. Nemoci, jako je cukrovka nebo rakovina, mohou zrak vážně poškodit, a právě proto je taková pomoc nesmírně důležitá. Je krásné, když přijde z různých míst a posílí celou komunitu.“

---