Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co přinese Green Deal v dodávkách elektřiny? Vlastníci českých uhelných elektráren většinu zdrojů brzy vypnou. Připravili jsme se na náhradu za uhlí, které dnes pokrývá přes 40 % české spotřeby? Budeme mít po roce 2025 v Česku dostatek elektřiny? Především o tom bude dnešní diskuzní fórum, při jehož sledování vítám vás diváky televize Polar a také své dnešní hosty. Dobrý den. Jakuba Unucku, náměstka hejtmana Moravskoslezského kraje pro energetiku a průmysl.
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Hezký den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Štěpána Chalupu, předsedu Komory obnovitelných zdrojů energie.
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Dobrý den
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Lenku Kovačovskou, výkonnou ředitelku Českého plynárenského svazu.
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Dobrý den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tomáše Hünera šéfa společnosti Smart Infrastructure, německého gigantu Siemens.
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Dobrý den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A Martina Hájek, ředitele Teplárenského sdružení České republiky.
Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky: Dobrý den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dobrý den vám všem. Pane Hünere, hrozí tedy po roce 2025 nedostatek elektřiny? Aktuálně máme v Česku elektřiny dost a vyvážíme ji. Co bude tedy po roce 2025?
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Tak faktem je, že česká kdysi československá soustava byla dlouhodobě a do dneška je ještě přebytková. Myslím si, že to byla její komparativní výhoda, nicméně teď se to stává nevýhodou, protože v myslích občanů a možná i zelených aktivistů pořád zůstává to, že jsme přebytkový, vyvážíme životní prostředí. Bude tomu tak dlouho a ještě dlouho v budoucnu, což brzo asi nebude pravda. Když se tvořila energetická koncepce bavili jsme se od roku 2020, že můžou začít problémy roku 2025, byli jsme napadáni zvlášť vlastně zelenými aktivisty tím, že jsme se netrefili, že přece máme rok 2021 žádný blackout tady ani nebyl, ani nehrozí, ani v dohledné době nebude, že je to takové strašení v létě s Mikulášem. My to kontrolujeme tím, že jestli jsme se my netrefili úplně přesně do roku, i když plus minus pět let z hlediska dlouhodobosti a třiceti let v energetice nic neznamená. Tak se tady kolegové netrefili také v mnohém případě, jako třeba v úsporách, které už dneska měly být šedesátiprocentní, sedmdesátiprocentní a jinými čísly jako vlastně vyfutrovanými a také nejsou. Takže v podstatě, když si nebudeme hrát na šalamoun, tak podíváme se na ten reálný stav, tak skutečně pokud se odstaví elektrárny uhelné i s vazbou na to, že jsou tady limity těžby především hnědého uhlí. OKD končí, dovoz je limitovaný, jeho možnosti také. Samozřejmě potom je to otázka náhrady těchto zdrojů a ty náhrady těchto zdrojů netrvají rok nebo dva nebo tři. Pro přiblížení divákům klasický zdroj, byť by skládačka na plyn s vyřízením všech formalit trvá minimálně šest let, jádro patnáct dvacet let. Takže v podstatě, pokud už se nezačalo a neprotne se to vlastně v době, kdy budeme odstavovat tady těch našich 40 % energetiky založené na uhlí, tak skutečně k tomu reálně dojde a dojde k tomu v době, která nebude příjemná pro Českou republiku, protože mimo Slovensko, které stát zprovozní v té době už budou v provozu schopné Mochovce, které do stavěly okolní země včetně Německa nebudou mít tolik přebytků.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co bude následovat, pokud budeme elektřinu dovážet?
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Budeme dovážet, ale je třeba brát, že kdyby jsme ji dováželi a dováželi ve velkém množství, tak přenosová soustava má svoje limity dvacet, pětadvacet procent vlastně veškeré spotřeby v České republice, která je schopna dostat nějakou část v danou sekundu do soustavy v České republiky. Pokud je větší ten deficit, tak pak se dostaneme do stavu jak před lety dvaceti pěti nebo sty, kdy budeme omezovat výrobu a podvazovat průmysl právě jak známe ještě jako děti. Stupně číslo 6, 4, 3, kdy se omezovala spotřeba, protože nebyla výroba. To snad po 100 letech energetiky tady nechceme.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane Chalupo, jaderné zdroje měly v České republice v roce 2020 čtyřicetiprocentní podíl při výrobě elektřiny. Zdá se, že bude jádro dominantním zdrojem elektřiny. Můžete ho z ekologického hlediska považovat za čistý zdroj?
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Já se Vám na odpověď trošku s dovolením vyhnu. Já si myslím, že dominantním zdrojem budou obnovitelné zdroje v elektřině. Myslím si, že my máme tady funkční jaderné zdroje a ty bychom měli pokud možno využít, co to jde a jestli se nám podaří postavit nějaké nové kapacity kdy, za kolik, to si netroufnu odhadovat. Ale vím, že určitě to nebude dříve, než můžeme postavit ty nové obnovitelné zdroje. Myslím, že stát by měl napnout veškeré úsilí k tomu, aby opravdu udělal všechno pro to, aby rozvíjel obnovitelné zdroje, co nejvíc to jde. Aby věnoval minimálně tolik úsilí, co věnuje rozvoji jádra právě obnovitelným zdrojům.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak se tomu dá pomoct?
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Myslím si, že před námi je teď důležitý krok, aby stát opravdu a upřímně řekl, že obnovitelné zdroje chce a že pro to udělá všechno. Samozřejmě s dodržením nějaké udržitelnosti to se asi tady budeme bavit i o využívání třeba biomasy v elektro energetice. Nějaká kritéria udržitelnosti. To, že se větrník má postavit samozřejmě tam, kde fouká dostatečné vzdálenosti od obydlí, aby nerušil. Ale zase se nemají té výstavbě bránit a aby stát dělal efektivní povolovací procesy a pomáhal rychlé výstavbě a samozřejmě hlídal ty pravidla, aby se dodržovala, ale dělal to všechno s velkým úsilím a ne tak trochu napůl.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Přece jenom chvíli ještě u jádra zůstaneme. Dopadová studie Moravskoslezského kraje říká, že malé modulární jaderné zdroje by pro náš region mohly být řešením. Jak fungují a kde by se mohly umístit, pane Unucko?
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Tak já nejprve poděkuji televizi Polar, že rozdělila tu naši diskuzi na dvě části, na teplárenství a elektřinu, protože zatímco u teplárenství ten Green Deal já opravdu považuji za jakoby hrozbu, protože může způsobit energickou chudobu, tak naopak u výroby elektřiny jsem strašný fanda, protože konečně může skončit spalování uhlí pro výrobu elektřiny, což je naprostý nesmysl a myslím si, že to je šance, ale tady budu trošku v opozici s kolegou Chalupou, je to šance jak jednou provždy přejít na jádro a vyrábět elektřinu opravdu čistě. Málokdo si uvědomuje, že dneska je na světě vytěženého uranu tolik, že vystačí na 10 tisíc let dnešní spotřeby. A to, že ho dneska nevyužíváme, to, že tři procenta spáleného uranu pokládáme za vyhořelé palivo je nesmysl. Takže jsem tady strašně pozitivní. Myslím si, že to může nakopnout tu jadernou energetiku mnohem lépe než je to dnes. Když se podíváme, co brání rozvoji jádra, tak jsou to papíry. Je to nesmysl na povolávací procesy, všechny možné certifikace a tady já sázím na tu evropskou myšlenku, pokud si Polsko certifikuje malý jaderný reaktor, tak proč ho proboha nemůžeme postavit deset kilometrů od hranice? Proč si ho dalších deset roků musíme certifikovat sami? Takže tady já opravdu pokládám, že malé redaktorky s výkonem 150-300 megawattů, co jsou vlastně dneska výkony Třebovic nebo Karviné. Tak to si myslím, že opravdu je budoucnost energetiky lokální, takže tam se dá vyrobit jak teplota, tak elektřina a dá se to hodně decentralizovat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Kovačovská, chcete něco doplnit?
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Na ty reakce, první hned na ty malé modulární reaktory. Já sama jsem jejich fanouškem. Česká republika především Ústav jaderného výzkumu je řeší hodně aktivně, ale i řada jiných českých firem. Nicméně byla jsem na exkurzích několika firem, které je doopravdy vyvíjí a už před x lety země tehdy ještě z EU, která nejvíc na ně sázela, a především na jejich využití v teplárenství, byla Velká Británie, která měla i nesmírně bych řekla osvícený jaderný dozor a nesmírně pro environmentální vládu, která sázela na jádro, a přesto nepočítala s tím, že tyhle technologie budou nasazené do provozu. Komerčního provozu před rokem 2048. Bylo to před x lety. Mezitím se ještě vývoj těch modulární reaktorů opozdil vůči těm původním plánům. A já říkám jsem jejich fanda, mají velký význam myslím si a budou mít do budoucna. Nicméně je to stále jaderné zařízení a percepce obyvatel tohoto jaderného zařízení bude nesmírně, nesmírně citlivá. Nedovedu si představit, že bude jakýkoliv jaderný dozor, který by to certifikoval dřív, než to bude v země původu nasazeno masivně a zároveň, že by nějakým výrazným způsobem zmírňoval podmínky bezpečnostní pro jejich výstavbu, i když z logiky věci by to tak mělo být, protože těch prvků pasivní bezpečnosti je tam mnohem více. Ale pokud se sázíme na tuhle technologii a chceme ji využívat a já to vnímám i teď v politických proklamací se stále čím dál tím víc objevují malé modulární reaktory jako naše spása. Uvědomme si, že tahle spása nepřijde před rokem 2048, před rokem 2050. To je první věc. Pak reakce na to, co říkal ať už Štěpán Chalupa nebo i Tomáš Hüner o tom, že se zatím nic neinvestuje a že by se mělo investovat. Tak jak Štěpán říkal, že stát by měl být mnohem aktivnější ve obnovitelných zdrojích tak, jak je aktivní v jádru. Já si myslím, že co říká Green Deal je jednoznačně to, že aktivistické role státu v plánování a řízení energetiky se vrací, protože trh řekněme si na rovinu nefunguje. Všechno je řízeno, proklamace má závazky s cílem a nastupují na to i banky, finanční instituce a to, že stát musí převzít odpovědnost a vytvořit vhodné podmínky a pokud bude potřebovat nové zdroje, což všichni vnímáme, že bude potřebovat, tak bude muset vytvořit i velmi vhodné podmínky pro to, aby se jakýkoliv nový zdroj ať už je to obnovitelný zdrojů, ať už je to malý modulární reaktor, ať už je to nová jaderná elektrárna nebo i plynový zdroj, aby se vůbec realizovaly, protože a to si nenalhávejme, všechny ostatní okolní státy kolem nás se již postaraly o to, že mají nastavené podmínky a pobídky, aby si ty zdroje, které jim budou postupně odcházet, ať už je to německé jádro nebo německé uhlí, aby byly nahrazeny jinými zdroji. My jsme jeden z posledních států v Evropě, který na to nemyslel a myslím si, že nám tady poměrně výrazně tikají hodinky a utíká vlak.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jestliže říkáte, že malé modulární jaderné zdroje by nás mohly čekat až po roce 2050 má smysl potom vracet se k projektu jaderné elektrárny v Blahutovicích tady v Moravskoslezském kraji? Protože o tom se mluví už hodně dlouho a měla začít fungovat už v roce 2003. Nevím, kdo se chce vyjádřit, jestli pan Unucka?
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Tam ta územní rezerva je a opravdu tady ta role státu je nezastupitelná. Stát musí říct jakým způsobem chce těch 70 terawatthodin ročně vyrobit, jakým způsobem se to má vyrobit a pokud to jádro tam bude, tak jiná možnost než Blahutovice nejsou. Pokud stát řekne, že to má být plyn, tak potom Blahutovice pustíme. Pokud stát řekne, že to má být solar a větrníky, tak potom Blahutovice pustíme, ale zatím tady zaznělo prostě stát to neřekl. Čím později to řekne, tím to bude pro všechny horší.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane Hájku, doplníte kolegu Unucku?
Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky: Já bych řekl, že je potřeba si přestat tady lhát do kapsy. Ta realita je taková, že to uhlí velmi snadno může zkolabovat už někdy na horizontu 2030 v České republice. Teď myslím výroba elektřiny z uhlí. Protože ta povolenky bude tak extrémní a ona to není jenom povolence, ono je to i třeba o emisních limitech, kde se neustále utahují také šrouby a budou se utahovat dál. Takže velmi snadno se můžeme dostat do situace, že někde na horizontu 2030 už prostě ty uhelné elektrárny nebude možné provozovat. To je velmi reálný předpoklad, který se může snadno stát. Upřímně řečeno do roku 2030 jádro je zcela mimo hru tam nepostavíme vůbec nic, i kdybychom se rozkrájeli. A upřímně řečeno nepostavíme tu ani ty větrné elektrárny do roku 2030. Pan Chalupa se mračí, ale ona je to prostě realita. Máme tady evropskou legislativu, máme tady řízení o dopadu na životní prostředí. Realita je, že postavit větrný park je akce na 10 let. Povolovacích procesů pak jistě ty větrníky postavíte třeba během půl roku. Během roku je postavíte, to já nezpochybňuji, ale získat to povolení je prostě neuvěřitelně zdlouhavá věc. Kdo nezačal, tak do roku 2030 ho nemá, podle mého názoru. Tam se nic nezmění, to je evropská legislativa. My jsme teďka tady určitě zlepšili. Je tady představa, že bude nový stavební zákon. Otázka je, jak to bude s tou zásadní reformou těch stavebních úřadů, jestli tady jaksi ta reforma, která je plánovaná opravdu přinese to zrychlení. Ale i kdyby ho přinesla, tak pořád ta evropská legislativa, která řeší vliv na životní prostředí, kde se každý do toho může zapojit, každý může dát připomínky, tím myslím kdokoliv, kdo jde kolem. Třeba i z druhého konce republiky. Pokud tohle bude takhle fungovat, tak nevěřím tomu, že větrná energetika tady vůbec má nějakou reálnou budoucnost v nějakém objemu. To není jenom problém České republiky. Úplně stejně je to Bavorsko, úplně stejně je dneska dolní Rakousko a tak dále, kde jaksi nikdo nechce mít za domem větrnou elektrárnu. Ti lidi pak dělají všechno pro to, aby tam nebyla a evropská legislativa jim to umožňuje velmi dobře ty procesy pro prodlužovat a komplikovat. Všude jsou nějací ptáci, všude jsou nějaké rostliny všude něco je. Takže ve finále, když se na to podíváme realisticky, tak do roku 2030 to uhlí rozhodně nenahradí jaderná energetika a rozhodně ho nenahradí obnovitelné zdroje, protože to, co reálně jsme tady schopni stavět je fotovoltaika, ale ta vyrábí v zásadě v létě a tu zimní spotřebu neřeší vůbec. Takže to k čemu tady směřujeme je za prvé obrovský deficit, který nebude jenom v České republice, bude zejména v Německu, které odstavuje jaderné elektrárny, odstavuje uhelné elektrárny, takže Německo samo dneska je velkým vývozcem elektřiny, myslím, že druhý největší v Evropě dneska. Česká republika je dneska až pátá někde za Švédskem, ale Německo z toho velkého přebytku elektřiny se dostane do velkého deficitu a Polsko bude deficitní, Rakousko už je dneska deficitní, Slovensko bude rádo, když pokryje svoji svoji spotřebu. V podstatě nebude odkud elektřinu dovézt. A k tomu tady máme v rámci Green Dealu elektrifikaci všeho, spotřeby tepla v průmyslu, elektrifikaci dopravy, takže ten Green Deal jako celek nám říká, že máme zvyšovat zásadně spotřebu elektřiny, protože všechno chceme elektrifikovat nebo je tady představa, že velká část bude elektrifikována. Ale vůbec nikdo neřeší, kde tu elektřinu vyrobíme a kde ji seženeme.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane Chalupo, kde ji vyrobíme, kde ji seženeme? Vaši reakci poprosím.
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Já si troufnu být trošku neslušný, jsem se tady chystal skočit do řeči, ač to nerad dělám. Já si dovolím nesouhlasit. Já si myslím, že ten rozvoj obnovitelných zdrojů i včetně toho větru v Česku. Můžeme se podívat, kdybychom měli možnost nebo za deset let se tady možná sejdeme a budeme si to říkat, já velmi rád anebo při nějaké příští příležitosti, tak si ukážeme ten problém větrné energetiky v Česku. Proč vlastně se to zadrhlo tak, že ten stát, tady ten sektor stejně jako třeba malé vodní elektrárny, díky té složitosti té přípravě těch projektů potřebuje opravdu nějakou stabilitu, ale ten stát řekne někdy v roce 2005, že to opravdu chce. Chvíli to trvalo, než se to nastartovalo. To se stalo někdy v roce 2008. Jelo to, ale ten stát to hnedka v roce 2011, protože už vlastně avizoval, že to zastaví. Takže to opravdu nebylo nějaké stabilní prostředí a teď nemluvím jenom o té finanční podpoře. Já v tomhle to vidím úplně vlastně diametrálně jinak. Myslím si, že i v České republice fouká a svítí sluníčko. Nemyslím si, že to je tak, že když jedu z Rakouska, z Německa, že na hranicích projíždím nějakým igelitem nebo plexisklem a tam se ten vítr zaráží a sem to nejde. Akademie věd na náš popud, protože jsme ve spolupráci s ministerstvem, zpracovávali potenciál všech obnovitelných zdrojů, tak aktualizovala potenciál větrné energetiky a udělala tam srovnání s podobnými vnitrozemskými zeměmi u našich sousedů a došla k tomu, že to, co jim vychází z toho potenciálu, který je někde třeba na úrovni právě 17 terawatthodin je jenom u toho větru a něco podobného ve fotovoltaice. Už tady máme nahrazené uhlí. Tak tou penetrací těch větrných elektráren je stav, kde jsou ty země dneska. Oni zase plánují samozřejmě jít dopředu. Myslím si, že ještě k té roli státu a tomu trhu funkčnímu, nefunkčnímu. Já jsem v tomhle optimista, já myslím, že to zafunguje. Bavíme se tady o ceně energií. Já si myslím, že nebyl dobrý ten stav, kdy ty energie byly levné, protože i právě proto třeba si myslím, že to je jeden z důvodů, proč nešly ty úspory tak dopředu. Protože, když máme levnou energii, tak samozřejmě nejsem motivován. Druhá úloha toho státu vidím opravdu stěžejně v tom, že bude dělat ty podmínky a vlastně bude odbržďovat a hlídat samozřejmě ty regulace, ale přiměřené. Ale ten hlavní tah bude si myslím a už dneska to vidíme právě z poptávky jak průmyslu, tak domácností a veřejnosti po té obnovitelné elektřině. A ještě jedna úvaha, myslím si opravdu, že stát by měl mít za prioritu obnovitelné zdroje, protože jsou to domácí dotace nebo ne stát, unie. Myslím si, že ta energetika budoucnosti není o státu, ale o celé Evropské unii, a že zkrátka obnovitelné zdroje jsou domácí, naše.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy podle toho, co říkáte, častokrát zmiňujete větrné elektrárny, čili z toho vyplývá, že asi jste pro větrné elektrárny, tady už padlo zase od pana Hájka, že pro rok 2030 je nereálné, aby větrné elektrárny tady byly. Z čeho tedy budeme vyrábět elektřinu?
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Myslím si, že nikdo nejsme proti větru. Všichni ho podporujeme.
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Myslím, že my tu jsme všichni kamarádi, akorát se nebavíme o číslech. Jakmile se začneme bavit o číslech, tak kamarádi přestáváme být, protože v podstatě, kdybych se ještě Štěpána zeptal jaká je představa pokrytí toho koláče té spotřeby, tak on řekne zhruba devadesát osm procent obnovitelné zdroje, že? Když bychom šli na ta čísla, já bych se zeptal: "A z čeho to tady chcete dělat?" I kdyby ten stát se pokrájel a subvencoval nebo umožnil, což nikdy neudělá. Stavební zákon a všechno by připravil tak, že by to za tři týdny tady mohlo stát. Nikdy se to tam nemá šanci objemově vlézt, protože když jsme byli v sedmé třídě a učili se fyziku, tak je nějaký instalovaný výkon a je práce. To mám instalovaný výkon, když někdo řekne 1000 megawattů v Temelíně, není 1000 megawattů ve větru nebo ve fotovoltaice. Bylo tady řečeno fotovoltaika v zimě má problémy z hlediska účinnosti. Vyrábí méně a bohužel nevyrábí v noci. Vítr jako vyrábí jenom, když fouká vítr. Třeba můžou být místa, kde fouká více kontinuálně. A teď v čem je ten zakopaný pes? Protože když vezmu tu práci, protože ta mi svítí tady, nesvítí mi instalovaný výkon, tak když vezmu množství instalovaného výkonu na stejnou práci to znamená, jestli to jádro zapnu a jede mi 365 dnů v roce, tak na to teda potřebuju. Krát X podle druhu těch obnovitelných zdrojů instalovaný výkon. Takže na těch 1000 megawattů v Temelíně potřebuju třeba 3 tisíce megawattů 15 tisíc megawattů ve větru. Ale kde to tady vezmu? To je to, kde potom se začneme lišit. Protože když začneme konkrétně povídat, co z čeho máme vyrobit, tak nám to prostě do toho koláče nevleze. Najednou přestáváme být kamarádi, protože tu fyziku nejde oblafnout.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Mně pořád připadá, že pořád říkáme tu jednu stránku, že to prostě nejde. Tak co s tím?
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Já říkám že to jde.
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Zeptám se i na tu časovou řadu. Když vy tam to OZE řeknete, že to pokryjete z těch devadesáti osmi procent. Řekněte mi jako časovou řadu za jak dlouho to postavíte? Když se ten stát zblázní a bude podporovat v zoufalství, když nebude mít tu elektřinu.
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Devadesát osm procent, to je asi v delším horizontu než 2030, i když jsem velkým optimistou, tak to bych si netroufl. Ale zkrátka, když budeme hledat ty "proč ne", tak to samozřejmě bude trvat déle, ale když budeme hledat to "proč a jak tomu pomoct", tak to určitě zvládneme rychleji a troufám si odhadnout, že to určitě bude rychleji než tady zmiňované jádro. Nechci tu debatu k tomu jádru vracet. Jenom k těm číslům, já už jsem to tady řekl, sedm tisíc megawatt ve větru je penetrací těch stožárů postavených po území stejné jako je reálný stav už dneska v sousedních zemích s nějakými podobnými podmínkami. Je to nějakých 17 hodin vyrobené energie. Fotovoltaika 23 tisíc megawattů, potenciál na střeše na střechách a fasádách a je to využití asi 13 procent plochy střech v ČR.
Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky: Já bych řekl ještě jednou k tomu větrníků jednu podstatnou věc. Fakticky si říkáme, že změníme tu krajinu na průmyslovou. Když se pojedete podívat do těch oblastí, kde ty větrníky jsou, tak to je prostě normálně průmyslová krajina. Z každého rohu na vás kouká stožár vysoký 90 i 100 metrů, který je vidět odevšad, my to ještě budeme mít na kopcích, takže tady to bude ještě vidět z větší vzdálenosti, než na té rovině. Je to průmyslová krajina, je to tak. Takže otázka je chceme si tu krajinu, která dneska je řekněme jaksi přírodní, chceme si ji přeměnit na průmyslovou? Anebo chceme spíš tady mít turismus a orientovat se jinam?
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Je úplně jedno kolik těch větrníků tady budeme mít. Jedna věc je jistá, nebudou nám stačit na pokrytí té očekávané spotřeby, která bude potřeba jednak pro průmysl, jednak pro domácnosti, jednak pro elektromobilitu a jednak pro vytápění. To je první věc. Druhá věc, my bychom se měli přestat pořád bavit o tom, jestli jsme vývozce, dovozce elektrické energie a o megawattech, ale taky o megawatthodinách. My se musíme bavit o tom; budeme dovozcem, určitě budeme dovozcem, otázka je jak moc velkým a kdy. Protože já věřím tomu, že rozvoj obnovitelných zdrojů bude výrazný a pokud bude přebytek výroby obnovitelných zdrojů, Česká republika a náš průmysl si velmi rád doveze levnou elektřinu ze zahraničí, z německých offshore, z Portugalska, odkudkoliv. Problém bude ten, na který upozorňoval Martin Hájek na začátku, když nebude foukat a svítit sluníčko a simultánní ve velkých částech Evropy nebude elektrická energie, tak budeme muset řešit kolik těch zdrojů fyzicky bude stát na území ČR, protože pak to nebude Evropská myšlenka, bude to padni komu padni tak, jak to bylo s rouškami. Já se obávám, že takhle to skončí. Máme jasné limity české přenosové soustavy kolik tam těch elektronů můžeme dopravit po těch drátech. To znamená o čem by měla být taky velmi aktivní diskuze na úrovni ČR a v současné době není je "kolik dodatečných fyzických zdrojů tady musíme postavit", jaké kvality? Musí být rychlé, musí být řiditelné a musí být okamžitě k dispozici. Je otázka, jak moc často se budou využívat? Ale jaký je minimální instalovaný zdroj? To znamená doopravdy řiditelné zdroje tady potřebujeme mít a kolik, jaké pro to vytvoříme prostředky?
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A mohly by být řešením třeba plynové elektrárny?
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Já se obávám a teď, i když jsem ředitelka Českého plynárenského svazu, tak to neříkám proto, že mi za to platí v tomhle tom případě, ale já teď nevidím jiný zdroj. My v současné době a říkala jsem to, i když jsem nebyla ředitelkou Českého plynárenského svazu, nemáme zatím jiný zdroj a přesně, jak říkal Martin, jestli se tady ty gró zdrojů odpojí do roku 2030, tak nic tak rychle nového nepostavíme jako je plynovka, která se doopravdy pět, sedm let postaví. Plynárenská infrastruktura ta páteřní, která sem dopravuje zemní plyn je dostatečně robustní, zatím jsou dostatečně robustní na tu kapacitu i její zásobníky zemního plynu. Já neříkám, že masivně budeme stále pálit zemní plyn, pokud bude foukat, svítit sluníčko bude se využívat obnovitelné elektřiny, budeme ji dovážet, ale v případě, že nebude my potřebujeme mít zdroj, kterým budeme prostě pohánět průmysl a já nevidím nic jiného, než zemní plyn a nespoléhat na ten trh proto, že všichni jsou nervózní, všichni hráči na trhu nevědí, co bude. Jestli se jim nezmění podmínky a potřebují, můj bývalý šéf říkal, vytvořit pocit sucha a bezpečí. Jediný způsob jakým vytvoříme pocit sucha a bezpečí, co může udělat stát je, že nastaví k tomu jasné podmínky, čitelné podmínky, ale to velké ale, že to musí být shcváleno.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jenom poprosím ještě, pan Unucka už se dlouho hlásí ke slovu.
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Pojďme se dohodnout, že si dáme do notebooku poznámku "za 10 let". V tento den a v tento čas si pojďme pustit tady tento pořad. To bude fakt strašně zajímavé. Tady zazněla ta "křišťálová koule", že v Čechách použijeme tu roztopenou troubu od Cimrmana. Tak já si myslím, že když tu troubu roztopíme a podíváme se za deset let v létě, tak podle mě bude naplněna vyze pana Chalupy, protože bude drtivá většina elektřiny pocházet ze solaru, které prostě budou všude. Budou z nich střechy, zastávky, cesty, já nevím, co všecko bude. Ty panely budou všude a ta elektřina bude z nich. Když tu samou troubu otevřeme někdy v únoru, tak bude spokojena paní plynárnice, protože tady budou desítky stovky plynových elektráren, které budou vyrábět elektřinu z plynu. To si taky myslím. Budeme vidět staveniště několikati jaderek, protože v tu dobu to bude. Problém je, že já si myslím, že když tu troubu budeme otvírat směrem jakoby k nám, tak někdy otevřeme, kde zjistíme, že je blackout a že umírají lidi. Jo a to podle mě bude ten impuls, který jednak teda výrazně zlevní nebo výrazně zjednoduší stavební přípravu, a který donutí politiky, aby tu trojčlenku, která tady zazněla: instalovaný příkon krát efektivita rovná se spotřeba, který je donutí, aby akceptovali. Aby akceptovali to, že opravdu v zimě ze solaru nebude nic a v létě z toho solaru může být všechno.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Takže z toho, co tady bylo všechno řečeno, co to udělá s cenami?
Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky: Nepochybně to bude šroubovat nahoru a já jsem jenom chtěl říct, že naprosto souhlasím s Lenkou, ty plynové elektrárny my budeme potřeba, i kdyby se naplnila vize pana Chalupy, tak stejně, když nebude foukat, tak stejně potřebujeme nějaký zdroj který to dotáhne. Takže my ty zdroje špičkově potřebujeme, to je evidentní. Ale ten základní problém je, kdo ty plynový elektrárny bude stavět s tou vizí, že zase za 10 let bude chtít Evropa už zase odstavovat s tím, že zrovna fosilní plyn je špatně. Takže já tady vidím obrovsky problém v tomhle v tom, že ta Evropa si trošku lže do kapsy v tom, jak rychle se ta celá transformace dá udělat a jak rychle jsme schopni úplně se zbavit jednoho z těch řekněme zabezpečených zdrojů a tím, že bude tenhle ten tlak, tak bude problém, aby to někdo stavěl. Protože nikdo nebude stavět plynovou elektrárnu, aby ji za pět let vypínal. To nikdo neudělá, nikdo to nepostaví, nikdo to nezafinancuje, žádná banka na to nepůjčí, aby někdo postavil elektrárnu s tím, že za 5 let ji vypíná.
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Když budeš mít nějaké kontinuální zvyšování podílu jako zeleného plynu, ne toho zimního, tak už ti to ale bude zase dávat jiný impuls a to já v tom sdělení, v tom tlaku té Evropy vidím.
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Ale nelze postavit byznys model na tom, když se ti každé 3 roky, a teď ta evropská legislativa se mění každé 3 roky, zcela zásadně přerozdají karty. Já takový Excel neumím udělat a já si myslím, že jsem docela dobrá v Excelu, ale problém je, že by se mi pořád měnil. Tolik proměnných tam nemám a nejsem schopna tomu uvěřit sama, na tož, abych přesvědčilo banku.
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Jedna věc je Excel a druhá věc je ruský prezident do toho kohoutku s tím plynem. To tady ještě nezaznělo, pokud my přejdeme na plyn, a to přejdeme prostě. Můžeme si myslet, co chceme, ale ty špičky a zima a a noci budou pokryty plynem a budeme téměř výhradně závislí na dovozu z Ruska. Pan Putin ať je jaký je, tak podle mě uvažuje racionálně normálně, ale kdo přijde po něm, tak taky ten kohoutek může zavřít. A co bude potom? Spolehnout se pouze na plyn je šílenost a proto ta diverzifikace jako je dneska ať už to je uhlí, jádro, foukání, sluníčko, něco, tak je to pro tu Evropu výhodné. A ta plynofikace z tohoto pohledu výhodná není.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já mám pro vás závěrečnou otázku, pro vás všechny, není nasnadě zvážit, jestli bychom neměli s elektřinou začít šetřit? Ať už u lidí nebo v průmyslu? Začněte třeba Vy.
Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky: Já si myslím, že s elektřinou se už dneska jako výrazně šetří a bude se s ní šetřit ještě daleko víc. Protože tady byla otázka, ještě se k tomu vracím, jak ta elektřina bude drahá, tak bude velmi drahá. To je úplně evidentní. Já bych to řekl ještě jinak. Ta elektřina bude extrémně volatilní. Volatilní znamená, že bude ta cena mít obrovský rozkvět. Protože když vysvitne slunce, najednou všechny fotovoltaiky, tak ta cena spadne na nulu nebo i do záporných hodnot. Bude naopak, to už dneska je celkem běžná věc, že prostě spotřebitel dostane zaplaceno, že tu elektřinu spotřebuje v tu danou chvíli, kdy je ten obrovský přebytek. No ale potom foukat přestane, slunce zajde a cena elektřiny by vyskočí na dva tisíce euro například někdy v únoru. Čili jednoznačně je potřeba se připravit na to, že ty ceny elektřiny budou daleko proměnlivější než dneska. Spotřebitelé budou daleko víc muset uvažovat nejenom kolik té elektřiny spotřebují, jestli šetří, ale hlavně kdy budou spotřebovávat a budou si muset daleko víc bych řekl plánovat tu spotřebu nebo řešit tu spotřebu, aby pokud možno spotřebovali v době, kdy je zrovna přebytek té elektřiny. Což jako představa, že si teďka vypnete fotbalový zápas, protože zrovna nefouká si myslím, že úplně není reálná samozřejmě vize, ale i v těch domácnostech, i v tom průmyslu všude je řada spotřeb, které se dají nějakým způsobem v tom čase posouvat. Takže tohle si myslím, že bude první trend. Ono to není jenom o tom "uspoříme elektřinu" a někdy je to i nesmysl, protože spořit elektřinu, když opravdu zrovna fouká vítr a té elektřiny je přebytek, tak ji spořit je naprostý nesmysl. Čili je to spíš o tom přesouvání té spotřeby. Ale globálně ten trend bude jasně výrazné zdražení elektřiny, protože všecky ty náklady, o kterých se tady bavíme se do toho nakonec nějakým způsobem tak či onak promítnou. Když se podíváme na Německo, které je jaksi v té zelené vepředu, má dneska jednoznačně nejdražší elektřinu v Evropě, tak je úplně jasné, kam ten trend bude směřovat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To znamená, že se budeme muset asi všichni naučit více hospodařit s elektřinou? Poprosím Vás.
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Dávám Vám za pravdu, velmi krátce. Je to stará energetická pravda, že nejlevnější a nejekologičtější je megawatt, který vůbec nebyl vyroben. Takže vlastně cestou těch úspor, v podstatě i tomu životnímu prostředí budeme přispívat. Není to úspor jenom elektřiny, ale také tepla. Víme v jakém stavu dneska ty různé obydlí jsou. Nemáme tady ještě extrémně moderně vybavené nové stavby. Jsme v krásném hotelu, ten už je řešený určitě daleko lépe, než jsou ty stavby staré, které přežívají a není řešením samozřejmě to lepit polystyren, ale určitě existuje dneska řada metod, které ty energie určitě spoří. Takže určitě to trend je a při vších úsporách tohoto typu, když proti tomu půjde elektromobilita, jak tady bylo řečeno, tak musím dát za pravdu škarohlídům, kteří tvrdí, že spotřeba té elektřiny poroste. Ta výroba, jak je vidět, tak se bude snižovat. Z toho logicky vyplyne, že ta poptávka bude vyšší než nabídka. To znamená cena bohužel bude vysoka.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Kovačovská, poprosím Vás o reakci.
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: "Energy efficiency first", úspory, účinnost na prvním místě; celé motto Green Dealu. To znamená jednoznačně všechno je na tom postavené a de facto na úspory jde i nejvíc prostředků. Dokonce se někdy dostáváme do situace, kdy nebude platit to, co se vždycky říkalo, že nejlevnější jednotka energie, ta která není spotřebovaná. Obávám se, že už někdy to tak nebude. Nicméně asi bych Nestrašila obyvatele tím, že budou muset spekulovat, jestli si vypnou fotbalový zápas nebo budou muset někde, jak doma těžko optimalizovat, kdy zapnout sušičku nebo pračku, na to všechno budou prostě firmy, které vám to udělají. Obchodníci se tím už v současné době živí. Jde dopředu rozhodně rozvoj chytrých domácností, to znamená, že za toto za nás budou pomýšlet jiní nebo za vás a vaše spotřebiče, které se budou určitě efektivně řídit a budou přispívat k řízení té soustavy. To je to, co říkal Štěpán, určitě my všichni budeme mnohem většími aktéry energetického trhu. Jednak tím, že všichni budeme motivováni k tomu, abychom si investovali do vlastních obnovitelných zdrojů, co budeme moct. Co máme barák, co si můžeme instalovat tepelné čerpadlo a zároveň budeme přispívat naší činností nevědomky k tomu, že budeme optimalizovat řízení soustavy, ale určitě ty energie půjdou nahoru a obávám se, že tím jak půjdou nahoru ceny energií, půjdou nahoru všechny ostatní ceny. Už teď vidíme, že ne vždycky je třeba zateplování úplně levnou záležitostí díky dodatečným nákladům.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane Chalupo, krátká reakce.
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Já si myslím, že to druhé o úsporách jsou obnovitelné zdroje a budeme se snažit využít všechny druhy obnovitelných zdrojů, a ty které jdou řídit, tak nám to budou řídit a budeme samozřejmě i akumulovat energii z té elektrické. Ale nepůjde jenom o baterky, ale půjde i o vodík a i o teplo a samozřejmě to řízení spotřeby, to úplně souhlasím s Martinem Hájkem, a možná na závěr i nebude špatné, když mě ta cena vylétla v nějaké hodině večer, když bude fotbal a Slávka prostě bude prohrávat s Baníkem, takže mi to tu televizi vypne. Já budu rád.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Na závěr, pane Unucko.
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Trochu zafilozofuji, protože když se podíváme zpátky několik set tisíc let, tak společnost se vždycky rozvíjela, když měla dostatek dostupných zdrojů. Každá společnost. Když neměla zdroje, zanikla. A naše společnost je založena na elektřině. Díky tomu nám neumírají děti, díky tomu se náš věk zvyšuje, díky tomu nemáme hlad, díky tomu prostě žijeme si dobře a obávám se, že pokud nebude v budoucnu dostatek levné elektrické energie v jakoukoliv dobu, v jakémkoliv čase, tak ta společnost zkolabuje. Respektive bude Římská říše. Zas půjdeme někam a převálcují nás ostatní kontinenty, které žádný Green Deal neřeší.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dámy a pánové, já vám děkuji za plodnou diskuzi a vám diváci za pozornost.
Redakčně upraveno / zkráceno.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co přinese Green Deal v dodávkách elektřiny? Vlastníci českých uhelných elektráren většinu zdrojů brzy vypnou. Připravili jsme se na náhradu za uhlí, které dnes pokrývá přes 40 % české spotřeby? Budeme mít po roce 2025 v Česku dostatek elektřiny? Především o tom bude dnešní diskuzní fórum, při jehož sledování vítám vás diváky televize Polar a také své dnešní hosty. Dobrý den. Jakuba Unucku, náměstka hejtmana Moravskoslezského kraje pro energetiku a průmysl.
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Hezký den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Štěpána Chalupu, předsedu Komory obnovitelných zdrojů energie.
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Dobrý den
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Lenku Kovačovskou, výkonnou ředitelku Českého plynárenského svazu.
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Dobrý den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tomáše Hünera šéfa společnosti Smart Infrastructure, německého gigantu Siemens.
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Dobrý den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A Martina Hájek, ředitele Teplárenského sdružení České republiky.
Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky: Dobrý den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dobrý den vám všem. Pane Hünere, hrozí tedy po roce 2025 nedostatek elektřiny? Aktuálně máme v Česku elektřiny dost a vyvážíme ji. Co bude tedy po roce 2025?
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Tak faktem je, že česká kdysi československá soustava byla dlouhodobě a do dneška je ještě přebytková. Myslím si, že to byla její komparativní výhoda, nicméně teď se to stává nevýhodou, protože v myslích občanů a možná i zelených aktivistů pořád zůstává to, že jsme přebytkový, vyvážíme životní prostředí. Bude tomu tak dlouho a ještě dlouho v budoucnu, což brzo asi nebude pravda. Když se tvořila energetická koncepce bavili jsme se od roku 2020, že můžou začít problémy roku 2025, byli jsme napadáni zvlášť vlastně zelenými aktivisty tím, že jsme se netrefili, že přece máme rok 2021 žádný blackout tady ani nebyl, ani nehrozí, ani v dohledné době nebude, že je to takové strašení v létě s Mikulášem. My to kontrolujeme tím, že jestli jsme se my netrefili úplně přesně do roku, i když plus minus pět let z hlediska dlouhodobosti a třiceti let v energetice nic neznamená. Tak se tady kolegové netrefili také v mnohém případě, jako třeba v úsporách, které už dneska měly být šedesátiprocentní, sedmdesátiprocentní a jinými čísly jako vlastně vyfutrovanými a také nejsou. Takže v podstatě, když si nebudeme hrát na šalamoun, tak podíváme se na ten reálný stav, tak skutečně pokud se odstaví elektrárny uhelné i s vazbou na to, že jsou tady limity těžby především hnědého uhlí. OKD končí, dovoz je limitovaný, jeho možnosti také. Samozřejmě potom je to otázka náhrady těchto zdrojů a ty náhrady těchto zdrojů netrvají rok nebo dva nebo tři. Pro přiblížení divákům klasický zdroj, byť by skládačka na plyn s vyřízením všech formalit trvá minimálně šest let, jádro patnáct dvacet let. Takže v podstatě, pokud už se nezačalo a neprotne se to vlastně v době, kdy budeme odstavovat tady těch našich 40 % energetiky založené na uhlí, tak skutečně k tomu reálně dojde a dojde k tomu v době, která nebude příjemná pro Českou republiku, protože mimo Slovensko, které stát zprovozní v té době už budou v provozu schopné Mochovce, které do stavěly okolní země včetně Německa nebudou mít tolik přebytků.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co bude následovat, pokud budeme elektřinu dovážet?
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Budeme dovážet, ale je třeba brát, že kdyby jsme ji dováželi a dováželi ve velkém množství, tak přenosová soustava má svoje limity dvacet, pětadvacet procent vlastně veškeré spotřeby v České republice, která je schopna dostat nějakou část v danou sekundu do soustavy v České republiky. Pokud je větší ten deficit, tak pak se dostaneme do stavu jak před lety dvaceti pěti nebo sty, kdy budeme omezovat výrobu a podvazovat průmysl právě jak známe ještě jako děti. Stupně číslo 6, 4, 3, kdy se omezovala spotřeba, protože nebyla výroba. To snad po 100 letech energetiky tady nechceme.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane Chalupo, jaderné zdroje měly v České republice v roce 2020 čtyřicetiprocentní podíl při výrobě elektřiny. Zdá se, že bude jádro dominantním zdrojem elektřiny. Můžete ho z ekologického hlediska považovat za čistý zdroj?
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Já se Vám na odpověď trošku s dovolením vyhnu. Já si myslím, že dominantním zdrojem budou obnovitelné zdroje v elektřině. Myslím si, že my máme tady funkční jaderné zdroje a ty bychom měli pokud možno využít, co to jde a jestli se nám podaří postavit nějaké nové kapacity kdy, za kolik, to si netroufnu odhadovat. Ale vím, že určitě to nebude dříve, než můžeme postavit ty nové obnovitelné zdroje. Myslím, že stát by měl napnout veškeré úsilí k tomu, aby opravdu udělal všechno pro to, aby rozvíjel obnovitelné zdroje, co nejvíc to jde. Aby věnoval minimálně tolik úsilí, co věnuje rozvoji jádra právě obnovitelným zdrojům.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak se tomu dá pomoct?
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Myslím si, že před námi je teď důležitý krok, aby stát opravdu a upřímně řekl, že obnovitelné zdroje chce a že pro to udělá všechno. Samozřejmě s dodržením nějaké udržitelnosti to se asi tady budeme bavit i o využívání třeba biomasy v elektro energetice. Nějaká kritéria udržitelnosti. To, že se větrník má postavit samozřejmě tam, kde fouká dostatečné vzdálenosti od obydlí, aby nerušil. Ale zase se nemají té výstavbě bránit a aby stát dělal efektivní povolovací procesy a pomáhal rychlé výstavbě a samozřejmě hlídal ty pravidla, aby se dodržovala, ale dělal to všechno s velkým úsilím a ne tak trochu napůl.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Přece jenom chvíli ještě u jádra zůstaneme. Dopadová studie Moravskoslezského kraje říká, že malé modulární jaderné zdroje by pro náš region mohly být řešením. Jak fungují a kde by se mohly umístit, pane Unucko?
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Tak já nejprve poděkuji televizi Polar, že rozdělila tu naši diskuzi na dvě části, na teplárenství a elektřinu, protože zatímco u teplárenství ten Green Deal já opravdu považuji za jakoby hrozbu, protože může způsobit energickou chudobu, tak naopak u výroby elektřiny jsem strašný fanda, protože konečně může skončit spalování uhlí pro výrobu elektřiny, což je naprostý nesmysl a myslím si, že to je šance, ale tady budu trošku v opozici s kolegou Chalupou, je to šance jak jednou provždy přejít na jádro a vyrábět elektřinu opravdu čistě. Málokdo si uvědomuje, že dneska je na světě vytěženého uranu tolik, že vystačí na 10 tisíc let dnešní spotřeby. A to, že ho dneska nevyužíváme, to, že tři procenta spáleného uranu pokládáme za vyhořelé palivo je nesmysl. Takže jsem tady strašně pozitivní. Myslím si, že to může nakopnout tu jadernou energetiku mnohem lépe než je to dnes. Když se podíváme, co brání rozvoji jádra, tak jsou to papíry. Je to nesmysl na povolávací procesy, všechny možné certifikace a tady já sázím na tu evropskou myšlenku, pokud si Polsko certifikuje malý jaderný reaktor, tak proč ho proboha nemůžeme postavit deset kilometrů od hranice? Proč si ho dalších deset roků musíme certifikovat sami? Takže tady já opravdu pokládám, že malé redaktorky s výkonem 150-300 megawattů, co jsou vlastně dneska výkony Třebovic nebo Karviné. Tak to si myslím, že opravdu je budoucnost energetiky lokální, takže tam se dá vyrobit jak teplota, tak elektřina a dá se to hodně decentralizovat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Kovačovská, chcete něco doplnit?
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Na ty reakce, první hned na ty malé modulární reaktory. Já sama jsem jejich fanouškem. Česká republika především Ústav jaderného výzkumu je řeší hodně aktivně, ale i řada jiných českých firem. Nicméně byla jsem na exkurzích několika firem, které je doopravdy vyvíjí a už před x lety země tehdy ještě z EU, která nejvíc na ně sázela, a především na jejich využití v teplárenství, byla Velká Británie, která měla i nesmírně bych řekla osvícený jaderný dozor a nesmírně pro environmentální vládu, která sázela na jádro, a přesto nepočítala s tím, že tyhle technologie budou nasazené do provozu. Komerčního provozu před rokem 2048. Bylo to před x lety. Mezitím se ještě vývoj těch modulární reaktorů opozdil vůči těm původním plánům. A já říkám jsem jejich fanda, mají velký význam myslím si a budou mít do budoucna. Nicméně je to stále jaderné zařízení a percepce obyvatel tohoto jaderného zařízení bude nesmírně, nesmírně citlivá. Nedovedu si představit, že bude jakýkoliv jaderný dozor, který by to certifikoval dřív, než to bude v země původu nasazeno masivně a zároveň, že by nějakým výrazným způsobem zmírňoval podmínky bezpečnostní pro jejich výstavbu, i když z logiky věci by to tak mělo být, protože těch prvků pasivní bezpečnosti je tam mnohem více. Ale pokud se sázíme na tuhle technologii a chceme ji využívat a já to vnímám i teď v politických proklamací se stále čím dál tím víc objevují malé modulární reaktory jako naše spása. Uvědomme si, že tahle spása nepřijde před rokem 2048, před rokem 2050. To je první věc. Pak reakce na to, co říkal ať už Štěpán Chalupa nebo i Tomáš Hüner o tom, že se zatím nic neinvestuje a že by se mělo investovat. Tak jak Štěpán říkal, že stát by měl být mnohem aktivnější ve obnovitelných zdrojích tak, jak je aktivní v jádru. Já si myslím, že co říká Green Deal je jednoznačně to, že aktivistické role státu v plánování a řízení energetiky se vrací, protože trh řekněme si na rovinu nefunguje. Všechno je řízeno, proklamace má závazky s cílem a nastupují na to i banky, finanční instituce a to, že stát musí převzít odpovědnost a vytvořit vhodné podmínky a pokud bude potřebovat nové zdroje, což všichni vnímáme, že bude potřebovat, tak bude muset vytvořit i velmi vhodné podmínky pro to, aby se jakýkoliv nový zdroj ať už je to obnovitelný zdrojů, ať už je to malý modulární reaktor, ať už je to nová jaderná elektrárna nebo i plynový zdroj, aby se vůbec realizovaly, protože a to si nenalhávejme, všechny ostatní okolní státy kolem nás se již postaraly o to, že mají nastavené podmínky a pobídky, aby si ty zdroje, které jim budou postupně odcházet, ať už je to německé jádro nebo německé uhlí, aby byly nahrazeny jinými zdroji. My jsme jeden z posledních států v Evropě, který na to nemyslel a myslím si, že nám tady poměrně výrazně tikají hodinky a utíká vlak.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jestliže říkáte, že malé modulární jaderné zdroje by nás mohly čekat až po roce 2050 má smysl potom vracet se k projektu jaderné elektrárny v Blahutovicích tady v Moravskoslezském kraji? Protože o tom se mluví už hodně dlouho a měla začít fungovat už v roce 2003. Nevím, kdo se chce vyjádřit, jestli pan Unucka?
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Tam ta územní rezerva je a opravdu tady ta role státu je nezastupitelná. Stát musí říct jakým způsobem chce těch 70 terawatthodin ročně vyrobit, jakým způsobem se to má vyrobit a pokud to jádro tam bude, tak jiná možnost než Blahutovice nejsou. Pokud stát řekne, že to má být plyn, tak potom Blahutovice pustíme. Pokud stát řekne, že to má být solar a větrníky, tak potom Blahutovice pustíme, ale zatím tady zaznělo prostě stát to neřekl. Čím později to řekne, tím to bude pro všechny horší.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane Hájku, doplníte kolegu Unucku?
Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky: Já bych řekl, že je potřeba si přestat tady lhát do kapsy. Ta realita je taková, že to uhlí velmi snadno může zkolabovat už někdy na horizontu 2030 v České republice. Teď myslím výroba elektřiny z uhlí. Protože ta povolenky bude tak extrémní a ona to není jenom povolence, ono je to i třeba o emisních limitech, kde se neustále utahují také šrouby a budou se utahovat dál. Takže velmi snadno se můžeme dostat do situace, že někde na horizontu 2030 už prostě ty uhelné elektrárny nebude možné provozovat. To je velmi reálný předpoklad, který se může snadno stát. Upřímně řečeno do roku 2030 jádro je zcela mimo hru tam nepostavíme vůbec nic, i kdybychom se rozkrájeli. A upřímně řečeno nepostavíme tu ani ty větrné elektrárny do roku 2030. Pan Chalupa se mračí, ale ona je to prostě realita. Máme tady evropskou legislativu, máme tady řízení o dopadu na životní prostředí. Realita je, že postavit větrný park je akce na 10 let. Povolovacích procesů pak jistě ty větrníky postavíte třeba během půl roku. Během roku je postavíte, to já nezpochybňuji, ale získat to povolení je prostě neuvěřitelně zdlouhavá věc. Kdo nezačal, tak do roku 2030 ho nemá, podle mého názoru. Tam se nic nezmění, to je evropská legislativa. My jsme teďka tady určitě zlepšili. Je tady představa, že bude nový stavební zákon. Otázka je, jak to bude s tou zásadní reformou těch stavebních úřadů, jestli tady jaksi ta reforma, která je plánovaná opravdu přinese to zrychlení. Ale i kdyby ho přinesla, tak pořád ta evropská legislativa, která řeší vliv na životní prostředí, kde se každý do toho může zapojit, každý může dát připomínky, tím myslím kdokoliv, kdo jde kolem. Třeba i z druhého konce republiky. Pokud tohle bude takhle fungovat, tak nevěřím tomu, že větrná energetika tady vůbec má nějakou reálnou budoucnost v nějakém objemu. To není jenom problém České republiky. Úplně stejně je to Bavorsko, úplně stejně je dneska dolní Rakousko a tak dále, kde jaksi nikdo nechce mít za domem větrnou elektrárnu. Ti lidi pak dělají všechno pro to, aby tam nebyla a evropská legislativa jim to umožňuje velmi dobře ty procesy pro prodlužovat a komplikovat. Všude jsou nějací ptáci, všude jsou nějaké rostliny všude něco je. Takže ve finále, když se na to podíváme realisticky, tak do roku 2030 to uhlí rozhodně nenahradí jaderná energetika a rozhodně ho nenahradí obnovitelné zdroje, protože to, co reálně jsme tady schopni stavět je fotovoltaika, ale ta vyrábí v zásadě v létě a tu zimní spotřebu neřeší vůbec. Takže to k čemu tady směřujeme je za prvé obrovský deficit, který nebude jenom v České republice, bude zejména v Německu, které odstavuje jaderné elektrárny, odstavuje uhelné elektrárny, takže Německo samo dneska je velkým vývozcem elektřiny, myslím, že druhý největší v Evropě dneska. Česká republika je dneska až pátá někde za Švédskem, ale Německo z toho velkého přebytku elektřiny se dostane do velkého deficitu a Polsko bude deficitní, Rakousko už je dneska deficitní, Slovensko bude rádo, když pokryje svoji svoji spotřebu. V podstatě nebude odkud elektřinu dovézt. A k tomu tady máme v rámci Green Dealu elektrifikaci všeho, spotřeby tepla v průmyslu, elektrifikaci dopravy, takže ten Green Deal jako celek nám říká, že máme zvyšovat zásadně spotřebu elektřiny, protože všechno chceme elektrifikovat nebo je tady představa, že velká část bude elektrifikována. Ale vůbec nikdo neřeší, kde tu elektřinu vyrobíme a kde ji seženeme.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane Chalupo, kde ji vyrobíme, kde ji seženeme? Vaši reakci poprosím.
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Já si troufnu být trošku neslušný, jsem se tady chystal skočit do řeči, ač to nerad dělám. Já si dovolím nesouhlasit. Já si myslím, že ten rozvoj obnovitelných zdrojů i včetně toho větru v Česku. Můžeme se podívat, kdybychom měli možnost nebo za deset let se tady možná sejdeme a budeme si to říkat, já velmi rád anebo při nějaké příští příležitosti, tak si ukážeme ten problém větrné energetiky v Česku. Proč vlastně se to zadrhlo tak, že ten stát, tady ten sektor stejně jako třeba malé vodní elektrárny, díky té složitosti té přípravě těch projektů potřebuje opravdu nějakou stabilitu, ale ten stát řekne někdy v roce 2005, že to opravdu chce. Chvíli to trvalo, než se to nastartovalo. To se stalo někdy v roce 2008. Jelo to, ale ten stát to hnedka v roce 2011, protože už vlastně avizoval, že to zastaví. Takže to opravdu nebylo nějaké stabilní prostředí a teď nemluvím jenom o té finanční podpoře. Já v tomhle to vidím úplně vlastně diametrálně jinak. Myslím si, že i v České republice fouká a svítí sluníčko. Nemyslím si, že to je tak, že když jedu z Rakouska, z Německa, že na hranicích projíždím nějakým igelitem nebo plexisklem a tam se ten vítr zaráží a sem to nejde. Akademie věd na náš popud, protože jsme ve spolupráci s ministerstvem, zpracovávali potenciál všech obnovitelných zdrojů, tak aktualizovala potenciál větrné energetiky a udělala tam srovnání s podobnými vnitrozemskými zeměmi u našich sousedů a došla k tomu, že to, co jim vychází z toho potenciálu, který je někde třeba na úrovni právě 17 terawatthodin je jenom u toho větru a něco podobného ve fotovoltaice. Už tady máme nahrazené uhlí. Tak tou penetrací těch větrných elektráren je stav, kde jsou ty země dneska. Oni zase plánují samozřejmě jít dopředu. Myslím si, že ještě k té roli státu a tomu trhu funkčnímu, nefunkčnímu. Já jsem v tomhle optimista, já myslím, že to zafunguje. Bavíme se tady o ceně energií. Já si myslím, že nebyl dobrý ten stav, kdy ty energie byly levné, protože i právě proto třeba si myslím, že to je jeden z důvodů, proč nešly ty úspory tak dopředu. Protože, když máme levnou energii, tak samozřejmě nejsem motivován. Druhá úloha toho státu vidím opravdu stěžejně v tom, že bude dělat ty podmínky a vlastně bude odbržďovat a hlídat samozřejmě ty regulace, ale přiměřené. Ale ten hlavní tah bude si myslím a už dneska to vidíme právě z poptávky jak průmyslu, tak domácností a veřejnosti po té obnovitelné elektřině. A ještě jedna úvaha, myslím si opravdu, že stát by měl mít za prioritu obnovitelné zdroje, protože jsou to domácí dotace nebo ne stát, unie. Myslím si, že ta energetika budoucnosti není o státu, ale o celé Evropské unii, a že zkrátka obnovitelné zdroje jsou domácí, naše.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy podle toho, co říkáte, častokrát zmiňujete větrné elektrárny, čili z toho vyplývá, že asi jste pro větrné elektrárny, tady už padlo zase od pana Hájka, že pro rok 2030 je nereálné, aby větrné elektrárny tady byly. Z čeho tedy budeme vyrábět elektřinu?
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Myslím si, že nikdo nejsme proti větru. Všichni ho podporujeme.
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Myslím, že my tu jsme všichni kamarádi, akorát se nebavíme o číslech. Jakmile se začneme bavit o číslech, tak kamarádi přestáváme být, protože v podstatě, kdybych se ještě Štěpána zeptal jaká je představa pokrytí toho koláče té spotřeby, tak on řekne zhruba devadesát osm procent obnovitelné zdroje, že? Když bychom šli na ta čísla, já bych se zeptal: "A z čeho to tady chcete dělat?" I kdyby ten stát se pokrájel a subvencoval nebo umožnil, což nikdy neudělá. Stavební zákon a všechno by připravil tak, že by to za tři týdny tady mohlo stát. Nikdy se to tam nemá šanci objemově vlézt, protože když jsme byli v sedmé třídě a učili se fyziku, tak je nějaký instalovaný výkon a je práce. To mám instalovaný výkon, když někdo řekne 1000 megawattů v Temelíně, není 1000 megawattů ve větru nebo ve fotovoltaice. Bylo tady řečeno fotovoltaika v zimě má problémy z hlediska účinnosti. Vyrábí méně a bohužel nevyrábí v noci. Vítr jako vyrábí jenom, když fouká vítr. Třeba můžou být místa, kde fouká více kontinuálně. A teď v čem je ten zakopaný pes? Protože když vezmu tu práci, protože ta mi svítí tady, nesvítí mi instalovaný výkon, tak když vezmu množství instalovaného výkonu na stejnou práci to znamená, jestli to jádro zapnu a jede mi 365 dnů v roce, tak na to teda potřebuju. Krát X podle druhu těch obnovitelných zdrojů instalovaný výkon. Takže na těch 1000 megawattů v Temelíně potřebuju třeba 3 tisíce megawattů 15 tisíc megawattů ve větru. Ale kde to tady vezmu? To je to, kde potom se začneme lišit. Protože když začneme konkrétně povídat, co z čeho máme vyrobit, tak nám to prostě do toho koláče nevleze. Najednou přestáváme být kamarádi, protože tu fyziku nejde oblafnout.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Mně pořád připadá, že pořád říkáme tu jednu stránku, že to prostě nejde. Tak co s tím?
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Já říkám že to jde.
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Zeptám se i na tu časovou řadu. Když vy tam to OZE řeknete, že to pokryjete z těch devadesáti osmi procent. Řekněte mi jako časovou řadu za jak dlouho to postavíte? Když se ten stát zblázní a bude podporovat v zoufalství, když nebude mít tu elektřinu.
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Devadesát osm procent, to je asi v delším horizontu než 2030, i když jsem velkým optimistou, tak to bych si netroufl. Ale zkrátka, když budeme hledat ty "proč ne", tak to samozřejmě bude trvat déle, ale když budeme hledat to "proč a jak tomu pomoct", tak to určitě zvládneme rychleji a troufám si odhadnout, že to určitě bude rychleji než tady zmiňované jádro. Nechci tu debatu k tomu jádru vracet. Jenom k těm číslům, já už jsem to tady řekl, sedm tisíc megawatt ve větru je penetrací těch stožárů postavených po území stejné jako je reálný stav už dneska v sousedních zemích s nějakými podobnými podmínkami. Je to nějakých 17 hodin vyrobené energie. Fotovoltaika 23 tisíc megawattů, potenciál na střeše na střechách a fasádách a je to využití asi 13 procent plochy střech v ČR.
Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky: Já bych řekl ještě jednou k tomu větrníků jednu podstatnou věc. Fakticky si říkáme, že změníme tu krajinu na průmyslovou. Když se pojedete podívat do těch oblastí, kde ty větrníky jsou, tak to je prostě normálně průmyslová krajina. Z každého rohu na vás kouká stožár vysoký 90 i 100 metrů, který je vidět odevšad, my to ještě budeme mít na kopcích, takže tady to bude ještě vidět z větší vzdálenosti, než na té rovině. Je to průmyslová krajina, je to tak. Takže otázka je chceme si tu krajinu, která dneska je řekněme jaksi přírodní, chceme si ji přeměnit na průmyslovou? Anebo chceme spíš tady mít turismus a orientovat se jinam?
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Je úplně jedno kolik těch větrníků tady budeme mít. Jedna věc je jistá, nebudou nám stačit na pokrytí té očekávané spotřeby, která bude potřeba jednak pro průmysl, jednak pro domácnosti, jednak pro elektromobilitu a jednak pro vytápění. To je první věc. Druhá věc, my bychom se měli přestat pořád bavit o tom, jestli jsme vývozce, dovozce elektrické energie a o megawattech, ale taky o megawatthodinách. My se musíme bavit o tom; budeme dovozcem, určitě budeme dovozcem, otázka je jak moc velkým a kdy. Protože já věřím tomu, že rozvoj obnovitelných zdrojů bude výrazný a pokud bude přebytek výroby obnovitelných zdrojů, Česká republika a náš průmysl si velmi rád doveze levnou elektřinu ze zahraničí, z německých offshore, z Portugalska, odkudkoliv. Problém bude ten, na který upozorňoval Martin Hájek na začátku, když nebude foukat a svítit sluníčko a simultánní ve velkých částech Evropy nebude elektrická energie, tak budeme muset řešit kolik těch zdrojů fyzicky bude stát na území ČR, protože pak to nebude Evropská myšlenka, bude to padni komu padni tak, jak to bylo s rouškami. Já se obávám, že takhle to skončí. Máme jasné limity české přenosové soustavy kolik tam těch elektronů můžeme dopravit po těch drátech. To znamená o čem by měla být taky velmi aktivní diskuze na úrovni ČR a v současné době není je "kolik dodatečných fyzických zdrojů tady musíme postavit", jaké kvality? Musí být rychlé, musí být řiditelné a musí být okamžitě k dispozici. Je otázka, jak moc často se budou využívat? Ale jaký je minimální instalovaný zdroj? To znamená doopravdy řiditelné zdroje tady potřebujeme mít a kolik, jaké pro to vytvoříme prostředky?
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A mohly by být řešením třeba plynové elektrárny?
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Já se obávám a teď, i když jsem ředitelka Českého plynárenského svazu, tak to neříkám proto, že mi za to platí v tomhle tom případě, ale já teď nevidím jiný zdroj. My v současné době a říkala jsem to, i když jsem nebyla ředitelkou Českého plynárenského svazu, nemáme zatím jiný zdroj a přesně, jak říkal Martin, jestli se tady ty gró zdrojů odpojí do roku 2030, tak nic tak rychle nového nepostavíme jako je plynovka, která se doopravdy pět, sedm let postaví. Plynárenská infrastruktura ta páteřní, která sem dopravuje zemní plyn je dostatečně robustní, zatím jsou dostatečně robustní na tu kapacitu i její zásobníky zemního plynu. Já neříkám, že masivně budeme stále pálit zemní plyn, pokud bude foukat, svítit sluníčko bude se využívat obnovitelné elektřiny, budeme ji dovážet, ale v případě, že nebude my potřebujeme mít zdroj, kterým budeme prostě pohánět průmysl a já nevidím nic jiného, než zemní plyn a nespoléhat na ten trh proto, že všichni jsou nervózní, všichni hráči na trhu nevědí, co bude. Jestli se jim nezmění podmínky a potřebují, můj bývalý šéf říkal, vytvořit pocit sucha a bezpečí. Jediný způsob jakým vytvoříme pocit sucha a bezpečí, co může udělat stát je, že nastaví k tomu jasné podmínky, čitelné podmínky, ale to velké ale, že to musí být shcváleno.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jenom poprosím ještě, pan Unucka už se dlouho hlásí ke slovu.
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Pojďme se dohodnout, že si dáme do notebooku poznámku "za 10 let". V tento den a v tento čas si pojďme pustit tady tento pořad. To bude fakt strašně zajímavé. Tady zazněla ta "křišťálová koule", že v Čechách použijeme tu roztopenou troubu od Cimrmana. Tak já si myslím, že když tu troubu roztopíme a podíváme se za deset let v létě, tak podle mě bude naplněna vyze pana Chalupy, protože bude drtivá většina elektřiny pocházet ze solaru, které prostě budou všude. Budou z nich střechy, zastávky, cesty, já nevím, co všecko bude. Ty panely budou všude a ta elektřina bude z nich. Když tu samou troubu otevřeme někdy v únoru, tak bude spokojena paní plynárnice, protože tady budou desítky stovky plynových elektráren, které budou vyrábět elektřinu z plynu. To si taky myslím. Budeme vidět staveniště několikati jaderek, protože v tu dobu to bude. Problém je, že já si myslím, že když tu troubu budeme otvírat směrem jakoby k nám, tak někdy otevřeme, kde zjistíme, že je blackout a že umírají lidi. Jo a to podle mě bude ten impuls, který jednak teda výrazně zlevní nebo výrazně zjednoduší stavební přípravu, a který donutí politiky, aby tu trojčlenku, která tady zazněla: instalovaný příkon krát efektivita rovná se spotřeba, který je donutí, aby akceptovali. Aby akceptovali to, že opravdu v zimě ze solaru nebude nic a v létě z toho solaru může být všechno.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Takže z toho, co tady bylo všechno řečeno, co to udělá s cenami?
Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky: Nepochybně to bude šroubovat nahoru a já jsem jenom chtěl říct, že naprosto souhlasím s Lenkou, ty plynové elektrárny my budeme potřeba, i kdyby se naplnila vize pana Chalupy, tak stejně, když nebude foukat, tak stejně potřebujeme nějaký zdroj který to dotáhne. Takže my ty zdroje špičkově potřebujeme, to je evidentní. Ale ten základní problém je, kdo ty plynový elektrárny bude stavět s tou vizí, že zase za 10 let bude chtít Evropa už zase odstavovat s tím, že zrovna fosilní plyn je špatně. Takže já tady vidím obrovsky problém v tomhle v tom, že ta Evropa si trošku lže do kapsy v tom, jak rychle se ta celá transformace dá udělat a jak rychle jsme schopni úplně se zbavit jednoho z těch řekněme zabezpečených zdrojů a tím, že bude tenhle ten tlak, tak bude problém, aby to někdo stavěl. Protože nikdo nebude stavět plynovou elektrárnu, aby ji za pět let vypínal. To nikdo neudělá, nikdo to nepostaví, nikdo to nezafinancuje, žádná banka na to nepůjčí, aby někdo postavil elektrárnu s tím, že za 5 let ji vypíná.
Štěpán Chalupa, předseda Komory Obnovitelných zdrojů energie: Když budeš mít nějaké kontinuální zvyšování podílu jako zeleného plynu, ne toho zimního, tak už ti to ale bude zase dávat jiný impuls a to já v tom sdělení, v tom tlaku té Evropy vidím.
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: Ale nelze postavit byznys model na tom, když se ti každé 3 roky, a teď ta evropská legislativa se mění každé 3 roky, zcela zásadně přerozdají karty. Já takový Excel neumím udělat a já si myslím, že jsem docela dobrá v Excelu, ale problém je, že by se mi pořád měnil. Tolik proměnných tam nemám a nejsem schopna tomu uvěřit sama, na tož, abych přesvědčilo banku.
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Jedna věc je Excel a druhá věc je ruský prezident do toho kohoutku s tím plynem. To tady ještě nezaznělo, pokud my přejdeme na plyn, a to přejdeme prostě. Můžeme si myslet, co chceme, ale ty špičky a zima a a noci budou pokryty plynem a budeme téměř výhradně závislí na dovozu z Ruska. Pan Putin ať je jaký je, tak podle mě uvažuje racionálně normálně, ale kdo přijde po něm, tak taky ten kohoutek může zavřít. A co bude potom? Spolehnout se pouze na plyn je šílenost a proto ta diverzifikace jako je dneska ať už to je uhlí, jádro, foukání, sluníčko, něco, tak je to pro tu Evropu výhodné. A ta plynofikace z tohoto pohledu výhodná není.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já mám pro vás závěrečnou otázku, pro vás všechny, není nasnadě zvážit, jestli bychom neměli s elektřinou začít šetřit? Ať už u lidí nebo v průmyslu? Začněte třeba Vy.
Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení České republiky: Já si myslím, že s elektřinou se už dneska jako výrazně šetří a bude se s ní šetřit ještě daleko víc. Protože tady byla otázka, ještě se k tomu vracím, jak ta elektřina bude drahá, tak bude velmi drahá. To je úplně evidentní. Já bych to řekl ještě jinak. Ta elektřina bude extrémně volatilní. Volatilní znamená, že bude ta cena mít obrovský rozkvět. Protože když vysvitne slunce, najednou všechny fotovoltaiky, tak ta cena spadne na nulu nebo i do záporných hodnot. Bude naopak, to už dneska je celkem běžná věc, že prostě spotřebitel dostane zaplaceno, že tu elektřinu spotřebuje v tu danou chvíli, kdy je ten obrovský přebytek. No ale potom foukat přestane, slunce zajde a cena elektřiny by vyskočí na dva tisíce euro například někdy v únoru. Čili jednoznačně je potřeba se připravit na to, že ty ceny elektřiny budou daleko proměnlivější než dneska. Spotřebitelé budou daleko víc muset uvažovat nejenom kolik té elektřiny spotřebují, jestli šetří, ale hlavně kdy budou spotřebovávat a budou si muset daleko víc bych řekl plánovat tu spotřebu nebo řešit tu spotřebu, aby pokud možno spotřebovali v době, kdy je zrovna přebytek té elektřiny. Což jako představa, že si teďka vypnete fotbalový zápas, protože zrovna nefouká si myslím, že úplně není reálná samozřejmě vize, ale i v těch domácnostech, i v tom průmyslu všude je řada spotřeb, které se dají nějakým způsobem v tom čase posouvat. Takže tohle si myslím, že bude první trend. Ono to není jenom o tom "uspoříme elektřinu" a někdy je to i nesmysl, protože spořit elektřinu, když opravdu zrovna fouká vítr a té elektřiny je přebytek, tak ji spořit je naprostý nesmysl. Čili je to spíš o tom přesouvání té spotřeby. Ale globálně ten trend bude jasně výrazné zdražení elektřiny, protože všecky ty náklady, o kterých se tady bavíme se do toho nakonec nějakým způsobem tak či onak promítnou. Když se podíváme na Německo, které je jaksi v té zelené vepředu, má dneska jednoznačně nejdražší elektřinu v Evropě, tak je úplně jasné, kam ten trend bude směřovat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To znamená, že se budeme muset asi všichni naučit více hospodařit s elektřinou? Poprosím Vás.
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Dávám Vám za pravdu, velmi krátce. Je to stará energetická pravda, že nejlevnější a nejekologičtější je megawatt, který vůbec nebyl vyroben. Takže vlastně cestou těch úspor, v podstatě i tomu životnímu prostředí budeme přispívat. Není to úspor jenom elektřiny, ale také tepla. Víme v jakém stavu dneska ty různé obydlí jsou. Nemáme tady ještě extrémně moderně vybavené nové stavby. Jsme v krásném hotelu, ten už je řešený určitě daleko lépe, než jsou ty stavby staré, které přežívají a není řešením samozřejmě to lepit polystyren, ale určitě existuje dneska řada metod, které ty energie určitě spoří. Takže určitě to trend je a při vších úsporách tohoto typu, když proti tomu půjde elektromobilita, jak tady bylo řečeno, tak musím dát za pravdu škarohlídům, kteří tvrdí, že spotřeba té elektřiny poroste. Ta výroba, jak je vidět, tak se bude snižovat. Z toho logicky vyplyne, že ta poptávka bude vyšší než nabídka. To znamená cena bohužel bude vysoka.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Kovačovská, poprosím Vás o reakci.
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu: "Energy efficiency first", úspory, účinnost na prvním místě; celé motto Green Dealu. To znamená jednoznačně všechno je na tom postavené a de facto na úspory jde i nejvíc prostředků. Dokonce se někdy dostáváme do situace, kdy nebude platit to, co se vždycky říkalo, že nejlevnější jednotka energie, ta která není spotřebovaná. Obávám se, že už někdy to tak nebude. Nicméně asi bych Nestrašila obyvatele tím, že budou muset spekulovat, jestli si vypnou fotbalový zápas nebo budou muset někde, jak doma těžko optimalizovat, kdy zapnout sušičku nebo pračku, na to všechno budou prostě firmy, které vám to udělají. Obchodníci se tím už v současné době živí. Jde dopředu rozhodně rozvoj chytrých domácností, to znamená, že za toto za nás budou pomýšlet jiní nebo za vás a vaše spotřebiče, které se budou určitě efektivně řídit a budou přispívat k řízení té soustavy. To je to, co říkal Štěpán, určitě my všichni budeme mnohem většími aktéry energetického trhu. Jednak tím, že všichni budeme motivováni k tomu, abychom si investovali do vlastních obnovitelných zdrojů, co budeme moct. Co máme barák, co si můžeme instalovat tepelné čerpadlo a zároveň budeme přispívat naší činností nevědomky k tomu, že budeme optimalizovat řízení soustavy, ale určitě ty energie půjdou nahoru a obávám se, že tím jak půjdou nahoru ceny energií, půjdou nahoru všechny ostatní ceny. Už teď vidíme, že ne vždycky je třeba zateplování úplně levnou záležitostí díky dodatečným nákladům.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane Chalupo, krátká reakce.
Tomáš Hüner, šéf společnosti Smart Infrastructure: Já si myslím, že to druhé o úsporách jsou obnovitelné zdroje a budeme se snažit využít všechny druhy obnovitelných zdrojů, a ty které jdou řídit, tak nám to budou řídit a budeme samozřejmě i akumulovat energii z té elektrické. Ale nepůjde jenom o baterky, ale půjde i o vodík a i o teplo a samozřejmě to řízení spotřeby, to úplně souhlasím s Martinem Hájkem, a možná na závěr i nebude špatné, když mě ta cena vylétla v nějaké hodině večer, když bude fotbal a Slávka prostě bude prohrávat s Baníkem, takže mi to tu televizi vypne. Já budu rád.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Na závěr, pane Unucko.
Jukub Unucka, náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl: Trochu zafilozofuji, protože když se podíváme zpátky několik set tisíc let, tak společnost se vždycky rozvíjela, když měla dostatek dostupných zdrojů. Každá společnost. Když neměla zdroje, zanikla. A naše společnost je založena na elektřině. Díky tomu nám neumírají děti, díky tomu se náš věk zvyšuje, díky tomu nemáme hlad, díky tomu prostě žijeme si dobře a obávám se, že pokud nebude v budoucnu dostatek levné elektrické energie v jakoukoliv dobu, v jakémkoliv čase, tak ta společnost zkolabuje. Respektive bude Římská říše. Zas půjdeme někam a převálcují nás ostatní kontinenty, které žádný Green Deal neřeší.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dámy a pánové, já vám děkuji za plodnou diskuzi a vám diváci za pozornost.
Redakčně upraveno / zkráceno.
