V záchranné stanici nabízejí pomoc i prohlídky

Záchranná stanice v Bartošovicích. Už přes 40 let pomáhá s ochranou volně žijících živočichů. Jak funguje chod stanice a co mohou zájemci zahlédnou v jejich návštěvnickém středisku ukážeme v následující reportáži.

Ochrana přírody a krajiny se zaměřením na živočichy ale také ekologická výchova a osvěta. To vše je už přes 40 let náplní Záchranné stanice v Bartošovicích. Ročně zde ošetří přes 2 tisíce živočichů. Od roku 2014 se zájemci mohou na chod stanice podívat zblízka.

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: „Můžou si tady u nás návštěvníci prohlédnout to naše návštěvnické středisko, tu expoziční část, zahradní část a tu expozici živých zvířat. Jsou tam ptáci naší fauny, běžné druhy od poštolky až po orla skalního třeba.“

Martin Obšil, průvodce stanicí: „V expozici můžete vidět zvířata s trvalým hendikepem, která se z různých důvodů už nemůžou vrátit zpět do volné přírody. Tvoří tady asi 5 % všech našich příjmů. Zůstavají teda nejen u nás, ale v celé spoustě dalších zařízení, kde je využívají i pro vzdělávací účely, aby se k nim lidé mohli přiblížit. Většinou to bývají zvířata, která byla vychována člověkem a příliš si na něj zvykla a jejich vypuštění tak už není možné. Nebo to jsou zvířata s nějakým nezhojitelným zraněním.“

Například u této samice orla skalního došlo během výchovy k imprintignu na člověka a její vypuštění zpět do přírody tak není možné.

Martin Obšil, průvodce stanicí: „Myslí si o sobě, že je člověk, takže se chová k lidem mnohem agresivněji, protože je bere jako nějaké útočníky ve svém teritoriu.“

Hlavní hvězdou záchranné stanice je aktuálně dospělý samec vydry. Jmenuje se Plaváček.

návštěvnice stanice: „My jsme rádi, že jsme mohli využít téhle situace dneska a téhle exkurze, protože mám tady vlastně švagrovou ze zahraničí, která je z Velké Británie a ona má strašně ráda sovy, takže jsme rádi, že jsme mohli tady vidět nějaké sovy a líbí se nám tady.“

Letos se na chodu stanice významně podepsalo teplé únorové a březnové počasí. O zraněná či opuštěná mláďata se starali už o měsíc dříve. Hlavně o veverky. Lidé by ale měli být při nálezu mláďat obezřetní.

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: „Je potřeba říci, že ne všechna mláďata potřebují pomoc. Je třeba se vždycky poradit s odborníkem s námi. Jestli to mládě potřebuje zachránit nebo ne, protože mnohdy se udělá více škody než užitku. Můžou nás zkontaktovat nejlépe telefonicky, jinak to nejde, na naše telefonní číslo, kde je vždycky služba 602 271 836 a tam dostanou radu, jakým způsobem s tím zvířetem dále jednat.“

Aktuálně se na stanici plánuje další modernizace provozu, konkrétně objektu, kde je umístěna intenzivní péče. Na financování projektu ale i chodu stanice obecně se významně podílí Moravskoslezský kraj, město Ostrava, ale také fyzičtí dárci, kteří peníze posílají prostřednictvím oficiálních sbírek.

Záchranná stanice musela odebrat z hnízda čtyři malé čápy

Ornitologové ze Záchranné stanice v Bartošovicích museli odebrat z hnízda čtyři malé čápy. O ty se staral jen jeden z rodičů. Šance na přežití mláďat je vysoká a i pravděpodobnost, že si samice najde nového partnera a opět zahnízdí.

Takto kroužila samice čápa kolem hnízda v Havířově-Prostřední Suché. Bohužel samec byl nalezen před pár dny uhynulý a šance, že by se o mláďata postarala sama, byla mizivá. Proto byli na místo zavolání pracovníci Záchranné stanice v Bartošovicích. Až do poslední chvíle nebylo jasné, kolik malých čápů se v hnízdě nachází.

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: “Mají do čtrnácti dnů, deset dnů a není tam vyvinutá ještě termoregulace, takže jeden z toho páru to nemůže obstarat. Oni by prochladli, nemůže donášet dostatek potravy pro čtyři mláďata a tak je lepší, že je chceme zachránit pro přírodu. Vezmeme je na stanici. Buďto se o ně postaráme, nebo je dáme k adopci do jiných hnízd, kde jsou třeba jen dvě mláďata, ale to chvíli potrvá. Věřím, že je dáme do pořádku a že někdy v srpnu už budou volně lítat."

Pravděpodobnost záchrany je vysoká až 95 procentní.

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: "Nikdy nemůžeme vyloučit nějaký úhyn, ale máme zkušenosti dlouholeté a v případě těchto mladých čápů není problém s krmením, ale samozřejmě může nastat nějaká infekce, ale myslím, že to zvládneme a mláďata půjdou do přírody.”

Osud čapí rodiny sledují zejména místní obyvatelé.

Karel Kraina, místní obyvatel: "Jsou to skoro jako rodinní příslušníci. Každý rok jsou tady a jsme na ně zvyklí. Bylo by dobré, aby se zachránili. Každý tvor, který se zachrání, je dobré, že se zachrání, ale nevšiml jsem si, že jeden uhynul, opravdu ne. Asi jediná šance je, vzít je na záchrannou stanici a dovychovat je. Bohužel za tatínka za maminku.”

Iveta Ondrášková, místní obyvatelka: “Já doufám, že se o ně postarají, protože je to krásné. My jsme tady chodili je stále kontrolovat, vždy jsme je hlídali. I včera jsme chodili hlídat, jestli je krmí, nekrmí. Přiletěl, ale moc se jim nevěnoval.”

Podle záchranné stanice si čáp najde nového partnera a v příštím roce může opět zahnízdit.

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích: Roční provoz stanice stojí 9 milionů korun

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Záchranná stanice Bartošovice loni oslavila 40 let od svého založení. Rukama záchranářů prošly za tu dobu desítky tisíců živočichů. Jak je těžké stanici udržet a zajistit potřebné množství peněz? Nejen o tom bude dnešní rozhovor s vedoucím stanice Petrem Orlem. Dobrý den, vítejte u nás.

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: Dobrý den. Děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Petře, mnohokrát už jsme tady u nás ve studiu hovořili o tom, jak fungujete, o různých záchranných programech, o životě a záchraně zvířat, o vypouštění do volné přírody, ale nikdy jsme nepředstavili ty lidi, kteří se v té záchranné stanici u vás o ně starají. To znamená váš tým. Řekněte něco o nich.

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: Tak náš tým se pomaličku rozrůstá. Začínali jsme zhruba někdy v těch devadesátých letech, když stanici převzala nevládní organizace, to jsme začínali ve čtyřech. Dneska má ten kolektiv celý 9 pracovníků. Dva pracujeme ale už na kratší úvazek, protože musíme šetřit mzdové prostředky, to je největší problém. A jinak ten tým se skládá z ošetřovatelů, ale to v podstatě naplňují všichni, vyjma naší Fundraiserky, ekonomky, účetní, která má na starosti tady ty záležitosti kolem finančních prostředků. A toho je strašně moc. Z těch devíti lidí dva jsou dejme tomu na nějakých sedmdesát procent lektoři, protože my provozujeme také návštěvnické středisko Dům přírody Poodří. A teďka právě v těchto dnech, v podstatě od rána do dejme tomu do tří do čtyř hodin tam běží programy pro děti, ale současně i ti lektoři se musí starat o tu část, kde máme tu expozici živých zvířat, takže všichni se pohybují kolem zvířat. Všichni musí zvládat služby o sobotách, nedělích, svátcích, protože to samozřejmě nejde stanici zavřít. Takže všichni ti pracovníci musí zvládat veškeré úkony. A to samozřejmě není všechno. Ten kolektiv je mnohem širší. V současné době máme během roku takových 13 až 15 lidí na dohody o pracovním provedení práce. To jsou průvodci. To jsou lidé, kteří v těchto dnech pomáhají právě o sobotách, nedělích službě, protože to jeden by nezvládl. A my musíme taky dodržovat zákoník práce. A to prostě jde se od rána od sedmi do minimálně do osmi hodin a je potřeba vzít v potaz, že jsme prostě nevládní organizace, nejsme žádná součást záchranného integračního systému, takže je to všechno o penězích a je potřeba říct, že skutečně největší problém je právě zajistit mzdové prostředky pro lidi tak, aby mohli vlastně žít, živit rodiny a podobně. Jako bez pracovníků profesionálních to vůbec nejde dělat v současné době.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Několikrát jste v této odpovědi zmínil peníze. Jak je těžké je získat? Jaké máte hlavní zdroje financování záchranné stanice?

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: Tak jako všechny nevládní organizace se pohybujeme v tom prostoru. Takže my v rámci celé národní sítě záchranných stanic, a to je 34 stanic v ČR, máme určité finanční prostředky z ministerstva životního prostředí, které jdou do těch stanic nebo do těch organizací, které provozují stanice. Přes Agenturu ochrany přírody a krajiny. Ty finance tvoří zhruba 20 procent rozpočtu. Jak u které stanice. U nás je to zhruba těch 20 procent. Potom je tady velmi úzká a většinou velmi dobrá spolupráce s obcemi a městy, které nás podporují a samozřejmě s kraji. V našem případě je to Moravskoslezský kraj, který je významným sponzorem našeho zařízení, ale také Zlínský kraj, protože my působíme i ve Zlínském kraji a částečně i v Olomouckém, ale tam máme na starosti jenom jednu obec s rozšířenou působností Hranice a tam je ta spolupráce samozřejmě menší. Takže dohromady, pokud to tak vezmu, tak, že obce a stát, respektive samosprávy, ať už krajské nebo obecní, plus ty státní prostředky tvoří zhruba 50 procent toho našeho celkového rozpočtu ročního a ten zbytek si musíme nějakým způsobem postarat sami. Jednak máme vlastně nějakou výdělečnou činnost, není to nějak málo podstatné. Je to přes milion korun nebo milion 400 tisíc ročně vyděláme na různých, nejenom na programech pro školy a různé další aktivity. Samozřejmě se ucházíme o různé dotační a různé projekty. Předkládáme dotační projekty. Takže je to tak, že žádné ty finanční prostředky nejsou automaticky ani od jedné obce, ani jednoho kraje, ani od toho státu. Vždycky o to musíme nějakou formou požádat, vyjednat si to, dojednat. Takže je s tím spojené prostě obrovské množství administrativy, byrokracie. Od většiny obcí to nejsou jako dary, které bychom mohli použít, na co chceme, ale jsou to dotační peníze, takže jsou úzce vázané na to, co ta obec řekne, na co bychom to měli použít. A vždycky jsou to nejslabší místo mzdové prostředky. Takže je to spojené samozřejmě s vyúčtováním té dotace a kolem toho je velké množství práce administrativní a to zaměstnává více jak jednoho člověka, všechny ty vyúčtování a zprávy a podobné záležitosti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pro doplnění jenom jaký je váš roční rozpočet?

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: Dneska se roční rozpočet pohybuje kolem 9 milionů korun.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: No tak peníze jsou jedna věc, ale i vy pořád vidíte dopředu a chcete jednak zajistit ty prostředky, ale chcete také rozvíjet tu záchrannou stanici. Co plánujete teď dalšího v tom dalším rozvoji?

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: Ten areál má asi čtyři hektary, prostě je tam obrovské množství zařízení. Některé jsou starší nebo staré více jak 40 let. Jsou v tom budování a ta stanice nutně potřebuje modernizaci. My jsme na sklonku minulého roku předložili projekt na modernizaci stanice na Státní fond životního prostředí. V tom základním řízení už byl nějakým způsobem schválen. Teď ještě budeme určitě překonávat různé dotazy a podobné doplnění. To se s tím ještě trošku potrápíme. Nicméně je připravena taková fakt základní modernizace, tak aby jsme mohli fungovat my. Nám chybí prostory pro intenzivní péči. Dneska je obrovské množství zvířat. Teď během toho května až do srpna je hodně mláďat a podobně a ta kapacita už začíná být prostě naplněná. Takže potřebujeme nové prostory, potřebujeme zmodernizovat celou řadu těch objektů a teď je pro nás obrovským úkolem prostě sehnat dvacet procent na kofinancování, což není málo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A kolik to je těch 20 procent?

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: Kofinancování je asi dva a půl milionu. A my samozřejmě nevíme jak vysoutěžíme jednotlivé ty akce, které v rámci toho projektu jsou. Takže uvidíme. Ale dva a půl milionu sehnat na kofinancování je asi teď můj základní úkol, jestli do toho půjdeme, protože samozřejmě pak je tam udržitelnost deset let a podobně a všechno je to trošku složitější.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste přednedávnem zachraňovali čapí mláďata? Ostatně naši diváci to viděli v příspěvku před naším rozhovorem. Jak často se setkáváte s takovými situacemi?

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: Ty situace se opakují každoročně. Není jich naštěstí mnoho, ale je vždycky otázka třeba u těch čápů bílých, kdy se něco takového stane. Ta zátěž těch rodičů je obrovská, zvláště pokud mají jako v tomto případě čtyři mláďata, protože to skutečně ten jeden z těch rodičů musí lovit neustále. Prostě shánět potravu pro ty hladové krky a ten druhý alespoň do té doby, než se vyvine u těch mláďat termoregulace, tak prostě musí být s nimi. Buď je zahřívá, pokud jsou to skutečně malá mláďata, nebo je chrání před sluncem, naopak nebo před deštěm. Prostě musí být s nimi v neustálém kontaktu. Takže pokud se jeden ztratí v té době z těch rodičů, tak ten druhý to neuživí. Proto jsme v tomto případě po vyhodnocení všeho přistoupili k odběru těch mláďat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Petře, já Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně štěstí.

Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: Já děkuji za pozvání a zdravím diváky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: S vámi se uvidíme u dalšího tématu. Na viděnou.

Redakčně upraveno / zkráceno.