Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dobrý den u obrazovek, začíná Eko magazín na Polaru. Tentokrát se podíváme za včelaři do Čermné ve Slezsku a také do útrob někdejší sopky na Opavsku. Baterkománie pomalu končí, brzy se bude rozhodovat o vítězi a také se dozvíte, jestli má význam si na zahradě pořídit malou louku. Proniknout do světa včel pomáhá na severu Moravy začínajícím chovatelů Včelařská akademie. Její čtvrtý ročník teď vyvrcholil praktickým workshopem v Čermné ve Slezsku. Do roje medonosného hmyzu se tu ponořilo 32 absolventů.
Včelařská akademie pokračuje na včelnici v Čermné
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Od loňského podzimu do letošního jara se tato skupina 32 začínajících chovatelů včel věnovala teorii, v létě nabyté znalosti aplikovali ve včelnici v Čermné ve Slezsku. Včelařskou akademii ukončili pod vedením odborníků závěrečným workshopem.
Václav Sciskala, předseda Včelařského spolku Moravy a Slezska: Na tomto stanovišti v tomto úle včelař kontroluje, zda je tam včelí plod.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Účastníci akademie se seznámí s veterinárními, hygienickými i právními předpisy chovu včel, ucelený vzdělávací projekt je tak svým rozsahem možná i jedinečný v rámci republiky.
Václav Sciskala, předseda Včelařského spolku Moravy a Slezska: Naší alfou a omegou je, že kdo chce včelařit, měl by vědět. Včelař potřebuje opravdu vědět, co je třeba těm včeličkám dát.
Jana Matušáková, účastnice Včelařské akademie: My jsme si asi před měsícem pořídili první včelstvo. Přihlásili jsme se do této akademie, abychom se něco více naučili.
Vít Kunčický, absolvent Včelařské akademie: Už mám včeličky, jsem absolventem prvního ročníku akademie. Ušetřilo mi to spousty let tápání a studia na Googlu. Dneska tam najdete všechno, ale ta praxe vám ušetří deset let zkoušení.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Včelařskou akademii, pro začátečníky i pokročilé, pořádá spolek chovatelů z Moravy a Slezska čtvrtým rokem. Pátý ročník začne v říjnu.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V Oticích byla kdysi sopka
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Teď vás vezmeme na výlet do nitra sopky. A nemusíme přitom podnikat dalekou cestu! Asi 4 kilometry jižně od Opavy, v Oticích, kdysi stála nejstarší moravskoslezská sopka. Napovídají to zbytky čedičové horniny, které se tady ještě v minulém století těžily. Možná by vás ani nenapadlo, že tento nenápadný pahorek u Otic s názvem Kamenná hora s nadmořskou výškou 311 metrů, býval sopkou. Tedy, je to už hodně dávno, nějakých 20 milionů let. A bez diskuse jde o nejstarší sopku v Moravskoslezském kraji.
Martin Hanáček, geolog, Vlastivědné muzeum Jesenicka: Je to pahorek budovaný sedimentárními horninami prvohorního, karbonského stáří. Jsou to tzv. droby a břidlice, to jsou takové vrstevnaté horniny. Jenže jednoho dne v třetihorách došlo k vyvření magmatu a sopka byla na světě. Jenže pokud si myslíte, že tento kráter je důsledkem činnosti sopky – pletete se. Otická sopka není sopkou, ale je to erozí a pak i lidskou těžbou odkrytá čedičová žíla. Tedy žíla utuhlého magmatu, která původně to magma k sopce přiváděla. Ale ta sopka už neexistuje.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Čedič se tady těšil od konce 19. do poloviny 20. století. Pak zde byla motokrosová dráha. Teď se toto místo stalo vyhledávané kvůli přírodním zajímavostem i odpočinku.
Vladimír Tancík (BEZPP), starosta obce Otice: Dnes sem lidé chodí spíš za klidem, protože motokros se tady už 30 let nejezdí. Od roku 1991 je Otická sopka přírodní památkou. Správně se jmenuje Kamenná hora.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Podle staré lidové pověsti prý do jednoho z balvanů otiskl své kopyto čert. A proto prý místní říkají tomuto kopci Peklo. Ať jsme se snažili sebevíc, nic jsme nenašli. Naopak nám zpěv ptáků a dokonalé ticho připomínalo spíš ráj.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ochránci v Havířově chtějí, aby se děti o životě zvířat v přírodě dozvěděly co nejvíce. Proto vybudovali ekolog centrum. Aktuálně tam mají nové přírůstky. Dvě mláďata kamerunských oveček. Vysazování stromů, odchov bažantů, záchrana zraněných zvířat. Kroužek havířovských ochránců přírody už funguje téměř patnáct let. Děti se postupně učí vše, co je spojené s přírodou a především se zvířaty. Například, že se nemají dotýkat narozených srnčat či zajíců a nemusí mít strach, že je rodiče odložili. Do nového ekolog centra nyní přibyla dvě mláďata kamerunských oveček.
Lubomír Kminiak, předseda havířovských ochránců přírody: Ovečky nám byly doporučeny. Prvně jsme chtěli kamerunské kozy, ale ty jsou moc akční, takže jsme si vybrali kamerunské ovečky. Mají kolem tří měsíců, už jsou odstavené, nepijí od mámy mléko. Máme je ze Smilovic od jednoho pána, fantastický člověk. My jsme si to vybrali od něho, protože on o nich nemluví jako o nějakých kusech, má k nim vztah, má je pojmenované. My chceme, aby to bylo kontaktní. Ne, že se něco mihne a my řekneme, to byla ovce, muflon, jelen. Ať je děti vidí, mohou nakrmit.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ve voliérách se děti starají také o zlaté a stříbrné bažanty, kteří přivedli v letošním roce na svět i první dvě mláďata. Zvláštní péče se dostává i veverkám, a to především veverce Terce, která je s dětmi už dvanáct let.
Lubomír Kminiak, předseda havířovských ochránců přírody: Teoretici říkají, že se nedožívají takového věku. Má ten věk, má mláďata, která potom vypouštíme do volné přírody, je to takové vděčné.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: 13letá Dorotka chodí do kroužku už od svých šesti let.
Dorota, členka kroužku ochránců přírody:: Já už od malička miluji zvířata. Doma jsem měla nespočet zvířat. Baví mě příroda celkově, ráda se starám, ráda se zajímám.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co ty říkáš na dnešní přírůstek?
Eliška, členka kroužku ochránců přírody: Je to super. Doufám, že s nimi zažijeme srandu. Brzy tady přijdou další děcka, tak se těším, až to uvidí.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ovečky asi ještě nemají jména. Bude to kolektivní rozhodování, nebo jaká jména dostanou?
Eliška, členka kroužku ochránců přírody: Beránek se jmenuje Maty, to už jsme dneska vybrali. To, co jsme dneska vybrali pro ovečku, tak to padl návrh Líza.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Během školního roku navštěvují ekolog centrum hojně také děti z mateřských a základních škol.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bartošovická záchranná stanice přijala letos více zvířat
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za první pololetí roku 2020 přijala Bartošovická záchranná stanice 1080 živočichů. Je to o 130 zvířat více než loni. Během června přibylo 568 zvířat. V porovnání s loňským rokem přibylo nejvíce mladých poštolek a rehků domácích.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V soutěži Baterkománie už se vybralo 5,3 tuny baterií
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Od začátku března se v Moravskoslezském kraji pro Baterkománii vybralo 5 323 kg baterií. Už jen do konce srpna mají lidé v kraji možnost nosit do sběrných nádob ve 22 zapojených městských úřadech a magistrátech použité baterie. Za každý kilogram odevzdaných baterií půjde na 10 korun na prospěšné projekty. V Baterkománii vyhraje ten úřad, kterému se do sběrné nádoby podaří vybrat největší množství baterií v přepočtu na jednoho úředníka.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nová - ekologická technika čištění
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V Ostravě-Jihu v létě čistí, co se dá. Technické služby maximálně využívají nově zakoupenou techniku a od nečistot zbavují veřejná prostranství. Prostor před kinem Luna prochází pravidelnou očistou. Speciální tartanový povrch se čistí ekologicky pouze horkou vodou.
Zdeněk Hübner, místostarosta MOb Ostrava-Jih: Tady vlastně můžeme vidět u kina Luna čištění vlastně vysokotlakým čističem čištění toho speciálního tartanového povrchu, kdy vlastně i horkou vodou ta špína, která vlastně původně přes zimu se tady usadila, tak jde velmi dobře dolů a nepoškozuje ten povrch, který tady je. Nepřidáváme tam absolutně žádnou chemikálii, je to jenom horká voda, tlaková, teplá tlaková voda a vlastně tady u toho tartanového povrchu ještě používáme takové kartáče, které jsou na spod toho kotouče.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kamenná bašta v Novém Jičíně je lemována alejemi. Tedy obrazně řečeno, vyplnily ji velkoformátové fotografie stromořadí. Připomínají jejich historický i současný význam v naší krajině.
Petr Velička, spoluautor výstavy: Jsou tady v té sérii snímky z Vlčího kopce u Náměště nad Oslavou, u Zámku Moravec. Je tady pár fotografií, které dokumentují aleje v Itálii, jako v kolébce tohoto fenoménu.
Markéta Veličková, spoluautorka výstavy: Můžete vidět to, co žádný jiný strom než lípa neudělá, a to je tahleta klenba. V podstatě dokáže simulovat architekturu, můžeme se v tom projít jako v katedrálním prostor.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Manželé Markéta a Petr Veličkovi se oba věnují práci krajinářských architektů a k tomu rádi fotografují. Vznikla tak výstava s názvem Aleje české a moravské krajiny. Jejich velkoformátové fotografie v létě zakotvily v Novém Jičíně v sídle Klubu rodáků a přátel města.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Kokrhel luštinec - pomocník při pěstování lučních trávníků, Šárka Cimalová, botanička OU
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Eko magazín pokračuje rozhovorem ve studiu, ve kterém vítám botaničku Šárku Cimalovou z Ostravské univerzity a našim tématem jsou trávníky. Tak na začátek, proč vlastně vznikají luční trávníky?
Šárka Cimalová, botanička: Luční trávníky, my se asi bavíme o lučních trávnících ve městě?
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ve městech ano.
Šárka Cimalová, botanička: Tak ty vznikají, protože si uvědomujeme, že příroda patří do města. Její biodiverzity nám oživuje naše žití, patří mezi nás.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A kde jsou vhodné luční trávníky v rámci města?
Šárka Cimalová, botanička: Luční trávníky, protože na ně nejsme úplně zvyklí, tak můžou být kontroverzním tématem a myslím si, že mohou být jak na okraji, tak v centru města. Asi bych je neumisťovala tam, kde je největší frekvence pohybu lidí. Ale máme různé parky, různá zákoutí a tam luční trávník vzniknout může. Zajímavé je například využití třeba Komenského sadů v Ostravě, kde luční trávník vzniká v místech, kde je poměrně velký prostor a skrz ten luční trávník když se udělá pěšina, tak lidé můžou procházet a vidět luční trávníky a nemusí se obávat různých škůdců například klíšťat atd.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je důležité zohlednit velikost toho trávníku nebo na tom nezáleží?
Šárka Cimalová, botanička: Pokud bychom chtěli vybudovat nebo vytvořit společenstvo, tak je samozřejmě větší porost lepší, ale i malý koutek je rychlé oživený a prospěje té biodiverzitě.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Má smysl mít takovou louku i na zahradě?
Šárka Cimalová, botanička: Rozhodně si myslím, že ano. Stačí nějaký odlehlých koutek a dnes se vracíme k různým hmyzím hotelů. Takže možná je i zbytečné si kupovat takové věci, protože ony vám vzniknou samy, když máte někde trošku hromádku dříví na topení a necháte kousek nepokoseno, kde pravidelně nechodíte, tak tam vám vznikne krásné společenstvo, které pohledově není krásné možná celou dobu, ale rozhodně skýtá úkryt a potravu pro mnoho živočichů.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A jak luční trávník funguje? On se nemá kosy. Říká se, že jenom dvakrát za tu sezónu. Tak jak vlastně probíhá ten život v rámci roku?
Šárka Cimalová, botanička: Otázkou je, kdy kosit protože vždy, když se zeptáte různých lidí. Zoologů, entomologů nebo botaniků, tak vám trošku posunou tu seč, ale luční trávník by se měl kosit jednou, maximálně dvakrát ročně. Proto, aby stihli dozrát semena druhů, které v něm kvetou a rostou a zoologům se líbí posouvání seče, botanikové zase doporučují nekosit v dobách nad 26 stupňů. Takže nějaký kompromis, kdy nejsou vysoké teploty, protože trávník by se měl zkracovat obvykle tak o třetinu své výšky, ale když ho pokosíte a je velké horko, tak by mohl uschnout.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co nám vyroste první rok a co další?
Šárka Cimalová, botanička: Záleží, co uděláme nebo z jakého stavu vycházíme. Pokud máme ornou půdu, tak možná budou vyrůstat plevele, které jsou typické pro ornou půdu. Pokud měníme louku třeba ve městě, kde máme už nějaké založené porosty, tak ta proměna nebude rychlá, budou tam ruderální druhy a budou se objevovat i luční druhy. Když jsem ráno přicházela sem, tak jsem si schválně po cestě prohlédla nepokosený pruh podél cesty a viděla jsem v něm kromě ruderálních druhů i Kakos luční, což už je luční druh. A to je cílový druh těch lučních trávníků.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co teda potom ty další roky můžeme v té louce pozorovat za kytky?
Šárka Cimalová, botanička: Vidíme společenstva, ale záleží vždy na tom, co roste také v okolí. Takže to co roste v okolí a je schopno být zdrojem semen, tak to se na těch loukách projeví a obvykle budou louky, které jsou ofsíkové, takže by tam mohly být.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní doktorka, já vám děkuji za Vaše vyjádření a za užitečné informace pro naše diváky.
Šárka Cimalová, botanička: Ráda jsem přišla. Děkuji také.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Děkuji za Vaši pozornost.
Redakčně upraveno / zkráceno.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dobrý den u obrazovek, začíná Eko magazín na Polaru. Tentokrát se podíváme za včelaři do Čermné ve Slezsku a také do útrob někdejší sopky na Opavsku. Baterkománie pomalu končí, brzy se bude rozhodovat o vítězi a také se dozvíte, jestli má význam si na zahradě pořídit malou louku. Proniknout do světa včel pomáhá na severu Moravy začínajícím chovatelů Včelařská akademie. Její čtvrtý ročník teď vyvrcholil praktickým workshopem v Čermné ve Slezsku. Do roje medonosného hmyzu se tu ponořilo 32 absolventů.
Včelařská akademie pokračuje na včelnici v Čermné
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Od loňského podzimu do letošního jara se tato skupina 32 začínajících chovatelů včel věnovala teorii, v létě nabyté znalosti aplikovali ve včelnici v Čermné ve Slezsku. Včelařskou akademii ukončili pod vedením odborníků závěrečným workshopem.
Václav Sciskala, předseda Včelařského spolku Moravy a Slezska: Na tomto stanovišti v tomto úle včelař kontroluje, zda je tam včelí plod.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Účastníci akademie se seznámí s veterinárními, hygienickými i právními předpisy chovu včel, ucelený vzdělávací projekt je tak svým rozsahem možná i jedinečný v rámci republiky.
Václav Sciskala, předseda Včelařského spolku Moravy a Slezska: Naší alfou a omegou je, že kdo chce včelařit, měl by vědět. Včelař potřebuje opravdu vědět, co je třeba těm včeličkám dát.
Jana Matušáková, účastnice Včelařské akademie: My jsme si asi před měsícem pořídili první včelstvo. Přihlásili jsme se do této akademie, abychom se něco více naučili.
Vít Kunčický, absolvent Včelařské akademie: Už mám včeličky, jsem absolventem prvního ročníku akademie. Ušetřilo mi to spousty let tápání a studia na Googlu. Dneska tam najdete všechno, ale ta praxe vám ušetří deset let zkoušení.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Včelařskou akademii, pro začátečníky i pokročilé, pořádá spolek chovatelů z Moravy a Slezska čtvrtým rokem. Pátý ročník začne v říjnu.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V Oticích byla kdysi sopka
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Teď vás vezmeme na výlet do nitra sopky. A nemusíme přitom podnikat dalekou cestu! Asi 4 kilometry jižně od Opavy, v Oticích, kdysi stála nejstarší moravskoslezská sopka. Napovídají to zbytky čedičové horniny, které se tady ještě v minulém století těžily. Možná by vás ani nenapadlo, že tento nenápadný pahorek u Otic s názvem Kamenná hora s nadmořskou výškou 311 metrů, býval sopkou. Tedy, je to už hodně dávno, nějakých 20 milionů let. A bez diskuse jde o nejstarší sopku v Moravskoslezském kraji.
Martin Hanáček, geolog, Vlastivědné muzeum Jesenicka: Je to pahorek budovaný sedimentárními horninami prvohorního, karbonského stáří. Jsou to tzv. droby a břidlice, to jsou takové vrstevnaté horniny. Jenže jednoho dne v třetihorách došlo k vyvření magmatu a sopka byla na světě. Jenže pokud si myslíte, že tento kráter je důsledkem činnosti sopky – pletete se. Otická sopka není sopkou, ale je to erozí a pak i lidskou těžbou odkrytá čedičová žíla. Tedy žíla utuhlého magmatu, která původně to magma k sopce přiváděla. Ale ta sopka už neexistuje.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Čedič se tady těšil od konce 19. do poloviny 20. století. Pak zde byla motokrosová dráha. Teď se toto místo stalo vyhledávané kvůli přírodním zajímavostem i odpočinku.
Vladimír Tancík (BEZPP), starosta obce Otice: Dnes sem lidé chodí spíš za klidem, protože motokros se tady už 30 let nejezdí. Od roku 1991 je Otická sopka přírodní památkou. Správně se jmenuje Kamenná hora.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Podle staré lidové pověsti prý do jednoho z balvanů otiskl své kopyto čert. A proto prý místní říkají tomuto kopci Peklo. Ať jsme se snažili sebevíc, nic jsme nenašli. Naopak nám zpěv ptáků a dokonalé ticho připomínalo spíš ráj.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ochránci v Havířově chtějí, aby se děti o životě zvířat v přírodě dozvěděly co nejvíce. Proto vybudovali ekolog centrum. Aktuálně tam mají nové přírůstky. Dvě mláďata kamerunských oveček. Vysazování stromů, odchov bažantů, záchrana zraněných zvířat. Kroužek havířovských ochránců přírody už funguje téměř patnáct let. Děti se postupně učí vše, co je spojené s přírodou a především se zvířaty. Například, že se nemají dotýkat narozených srnčat či zajíců a nemusí mít strach, že je rodiče odložili. Do nového ekolog centra nyní přibyla dvě mláďata kamerunských oveček.
Lubomír Kminiak, předseda havířovských ochránců přírody: Ovečky nám byly doporučeny. Prvně jsme chtěli kamerunské kozy, ale ty jsou moc akční, takže jsme si vybrali kamerunské ovečky. Mají kolem tří měsíců, už jsou odstavené, nepijí od mámy mléko. Máme je ze Smilovic od jednoho pána, fantastický člověk. My jsme si to vybrali od něho, protože on o nich nemluví jako o nějakých kusech, má k nim vztah, má je pojmenované. My chceme, aby to bylo kontaktní. Ne, že se něco mihne a my řekneme, to byla ovce, muflon, jelen. Ať je děti vidí, mohou nakrmit.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ve voliérách se děti starají také o zlaté a stříbrné bažanty, kteří přivedli v letošním roce na svět i první dvě mláďata. Zvláštní péče se dostává i veverkám, a to především veverce Terce, která je s dětmi už dvanáct let.
Lubomír Kminiak, předseda havířovských ochránců přírody: Teoretici říkají, že se nedožívají takového věku. Má ten věk, má mláďata, která potom vypouštíme do volné přírody, je to takové vděčné.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: 13letá Dorotka chodí do kroužku už od svých šesti let.
Dorota, členka kroužku ochránců přírody:: Já už od malička miluji zvířata. Doma jsem měla nespočet zvířat. Baví mě příroda celkově, ráda se starám, ráda se zajímám.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co ty říkáš na dnešní přírůstek?
Eliška, členka kroužku ochránců přírody: Je to super. Doufám, že s nimi zažijeme srandu. Brzy tady přijdou další děcka, tak se těším, až to uvidí.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ovečky asi ještě nemají jména. Bude to kolektivní rozhodování, nebo jaká jména dostanou?
Eliška, členka kroužku ochránců přírody: Beránek se jmenuje Maty, to už jsme dneska vybrali. To, co jsme dneska vybrali pro ovečku, tak to padl návrh Líza.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Během školního roku navštěvují ekolog centrum hojně také děti z mateřských a základních škol.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bartošovická záchranná stanice přijala letos více zvířat
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za první pololetí roku 2020 přijala Bartošovická záchranná stanice 1080 živočichů. Je to o 130 zvířat více než loni. Během června přibylo 568 zvířat. V porovnání s loňským rokem přibylo nejvíce mladých poštolek a rehků domácích.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V soutěži Baterkománie už se vybralo 5,3 tuny baterií
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Od začátku března se v Moravskoslezském kraji pro Baterkománii vybralo 5 323 kg baterií. Už jen do konce srpna mají lidé v kraji možnost nosit do sběrných nádob ve 22 zapojených městských úřadech a magistrátech použité baterie. Za každý kilogram odevzdaných baterií půjde na 10 korun na prospěšné projekty. V Baterkománii vyhraje ten úřad, kterému se do sběrné nádoby podaří vybrat největší množství baterií v přepočtu na jednoho úředníka.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nová - ekologická technika čištění
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V Ostravě-Jihu v létě čistí, co se dá. Technické služby maximálně využívají nově zakoupenou techniku a od nečistot zbavují veřejná prostranství. Prostor před kinem Luna prochází pravidelnou očistou. Speciální tartanový povrch se čistí ekologicky pouze horkou vodou.
Zdeněk Hübner, místostarosta MOb Ostrava-Jih: Tady vlastně můžeme vidět u kina Luna čištění vlastně vysokotlakým čističem čištění toho speciálního tartanového povrchu, kdy vlastně i horkou vodou ta špína, která vlastně původně přes zimu se tady usadila, tak jde velmi dobře dolů a nepoškozuje ten povrch, který tady je. Nepřidáváme tam absolutně žádnou chemikálii, je to jenom horká voda, tlaková, teplá tlaková voda a vlastně tady u toho tartanového povrchu ještě používáme takové kartáče, které jsou na spod toho kotouče.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kamenná bašta v Novém Jičíně je lemována alejemi. Tedy obrazně řečeno, vyplnily ji velkoformátové fotografie stromořadí. Připomínají jejich historický i současný význam v naší krajině.
Petr Velička, spoluautor výstavy: Jsou tady v té sérii snímky z Vlčího kopce u Náměště nad Oslavou, u Zámku Moravec. Je tady pár fotografií, které dokumentují aleje v Itálii, jako v kolébce tohoto fenoménu.
Markéta Veličková, spoluautorka výstavy: Můžete vidět to, co žádný jiný strom než lípa neudělá, a to je tahleta klenba. V podstatě dokáže simulovat architekturu, můžeme se v tom projít jako v katedrálním prostor.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Manželé Markéta a Petr Veličkovi se oba věnují práci krajinářských architektů a k tomu rádi fotografují. Vznikla tak výstava s názvem Aleje české a moravské krajiny. Jejich velkoformátové fotografie v létě zakotvily v Novém Jičíně v sídle Klubu rodáků a přátel města.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Kokrhel luštinec - pomocník při pěstování lučních trávníků, Šárka Cimalová, botanička OU
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Eko magazín pokračuje rozhovorem ve studiu, ve kterém vítám botaničku Šárku Cimalovou z Ostravské univerzity a našim tématem jsou trávníky. Tak na začátek, proč vlastně vznikají luční trávníky?
Šárka Cimalová, botanička: Luční trávníky, my se asi bavíme o lučních trávnících ve městě?
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ve městech ano.
Šárka Cimalová, botanička: Tak ty vznikají, protože si uvědomujeme, že příroda patří do města. Její biodiverzity nám oživuje naše žití, patří mezi nás.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A kde jsou vhodné luční trávníky v rámci města?
Šárka Cimalová, botanička: Luční trávníky, protože na ně nejsme úplně zvyklí, tak můžou být kontroverzním tématem a myslím si, že mohou být jak na okraji, tak v centru města. Asi bych je neumisťovala tam, kde je největší frekvence pohybu lidí. Ale máme různé parky, různá zákoutí a tam luční trávník vzniknout může. Zajímavé je například využití třeba Komenského sadů v Ostravě, kde luční trávník vzniká v místech, kde je poměrně velký prostor a skrz ten luční trávník když se udělá pěšina, tak lidé můžou procházet a vidět luční trávníky a nemusí se obávat různých škůdců například klíšťat atd.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je důležité zohlednit velikost toho trávníku nebo na tom nezáleží?
Šárka Cimalová, botanička: Pokud bychom chtěli vybudovat nebo vytvořit společenstvo, tak je samozřejmě větší porost lepší, ale i malý koutek je rychlé oživený a prospěje té biodiverzitě.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Má smysl mít takovou louku i na zahradě?
Šárka Cimalová, botanička: Rozhodně si myslím, že ano. Stačí nějaký odlehlých koutek a dnes se vracíme k různým hmyzím hotelů. Takže možná je i zbytečné si kupovat takové věci, protože ony vám vzniknou samy, když máte někde trošku hromádku dříví na topení a necháte kousek nepokoseno, kde pravidelně nechodíte, tak tam vám vznikne krásné společenstvo, které pohledově není krásné možná celou dobu, ale rozhodně skýtá úkryt a potravu pro mnoho živočichů.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A jak luční trávník funguje? On se nemá kosy. Říká se, že jenom dvakrát za tu sezónu. Tak jak vlastně probíhá ten život v rámci roku?
Šárka Cimalová, botanička: Otázkou je, kdy kosit protože vždy, když se zeptáte různých lidí. Zoologů, entomologů nebo botaniků, tak vám trošku posunou tu seč, ale luční trávník by se měl kosit jednou, maximálně dvakrát ročně. Proto, aby stihli dozrát semena druhů, které v něm kvetou a rostou a zoologům se líbí posouvání seče, botanikové zase doporučují nekosit v dobách nad 26 stupňů. Takže nějaký kompromis, kdy nejsou vysoké teploty, protože trávník by se měl zkracovat obvykle tak o třetinu své výšky, ale když ho pokosíte a je velké horko, tak by mohl uschnout.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co nám vyroste první rok a co další?
Šárka Cimalová, botanička: Záleží, co uděláme nebo z jakého stavu vycházíme. Pokud máme ornou půdu, tak možná budou vyrůstat plevele, které jsou typické pro ornou půdu. Pokud měníme louku třeba ve městě, kde máme už nějaké založené porosty, tak ta proměna nebude rychlá, budou tam ruderální druhy a budou se objevovat i luční druhy. Když jsem ráno přicházela sem, tak jsem si schválně po cestě prohlédla nepokosený pruh podél cesty a viděla jsem v něm kromě ruderálních druhů i Kakos luční, což už je luční druh. A to je cílový druh těch lučních trávníků.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co teda potom ty další roky můžeme v té louce pozorovat za kytky?
Šárka Cimalová, botanička: Vidíme společenstva, ale záleží vždy na tom, co roste také v okolí. Takže to co roste v okolí a je schopno být zdrojem semen, tak to se na těch loukách projeví a obvykle budou louky, které jsou ofsíkové, takže by tam mohly být.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní doktorka, já vám děkuji za Vaše vyjádření a za užitečné informace pro naše diváky.
Šárka Cimalová, botanička: Ráda jsem přišla. Děkuji také.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Děkuji za Vaši pozornost.
Redakčně upraveno / zkráceno.
