Energie a kraj
- Ostrava hostila konferenci o transformaci energetiky
- Okénko do světa
- Rozhovor s Michalem Kocůrkem, konzultantem v oblasti energetiky
Dobrý den, jsme na začátku energetického magazínu TV Polar Energie a kraj. Začneme konferencí o transformaci energetiky v našem regionu. Podíváme se okénkem do světa energií a nakonec vám přineseme rozhovor s expertem na energetiku Michalem Kocurkem.
Ostrava hostila konferenci o transformaci energetiky
Projekt Efektivní stát funguje v České republice už od roku 2004 a plní funkci pomyslného mostu mezi politickou reprezentací, lidmi a daným problémem. Právě e-stát putuje se svými konferencemi po českých krajích, poslední zastavení měl na akademické půdě VŠB-TU Ostrava.
Edvard Kožušník, vedoucí projektu Efektivní stát: „Cílem konferencí Efektivní energetika je propagace transformace energetiky. Ta transformace je v České republice nutná a dotýká se nás všech.“
Karel Vinkler, ředitel sekce strategie, ČEPS: „Je to setkání s místními zastupiteli, představiteli politické garnitury a samozřejmě i s odborníky a podnikateli. Máme možnost tady vysvětlit, jaká bude budoucnost energetiky a jaká nás čekají rizika.“
Petr Letocha, poslanec: „Dnes to není jen o MS kraji, ale celé České republice a Evropě. Energie je velké téma, bavíme se o cenách, o emisních povolenkách a dalších tématech. Nastal čas odejít od fosilních paliv.“
Martin Václavek, generální ředitel, ČEZ Energo: „Energetická krize ukázala, že je potřeba se dívat po energeticky úsporných řešeních. Teď je na trhu obrovská poptávka po chytrých, úsporných a bezemisních technologiích. Toto je dobrá platforma k debatě o tom, jak do budoucna řešit energetiku.“
Dalšími tématy konference byla také státní energetická koncepce, národní energo-klimatický plán či nová legislativa Obnovitelných zdrojů energie.
Okénko do světa
Evropský parlament a Rada dosáhly politické dohody nad směrnicí o energetické náročnosti budov, podle které budou muset mít všechny nové budovy od roku 2030 nulové emise. Součástí dohody je i rozhodnutí o úplném vyřazení kotlů na fosilní paliva do roku 2040 a zrušení dotací od roku 2025.
Evropská komise předložila návrh směrnice o energetické náročnosti budov už v prosinci 2021 jako součást balíčku Fit for 55, jehož cílem je dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Návrh směrnice cílí na dosažení nulových emisí u všech nových staveb od roku 2030 a na renovaci existujících budov, zejména těch s vysokými emisemi.
Podle současného návrhu budou první na řadě komerční a veřejné budovy. Do roku 2030 budou muset být renovovány, tak aby byly energeticky účinnější než 16 % emisně nejnáročnějších budov v zemi a do roku 2033 budou muset dosáhnout alespoň 26% zlepšení.
Nejsložitější byla dohoda ohledně obytných budov v Evropě. Ty budou muset do roku 2030 dosáhnout 16% snížení spotřeby primární energie a do roku 2035 dosáhnout snížení v rozmezí 20–22 %, přičemž více než polovina tohoto snížení (55 %) bude dosažena renovací emisně nejnáročnějších budov.
Tento cíl je ale oproti původnímu plánu poměrně měkký, jelikož téměř polovina (43 %) obytných budov je považována za emisně nejnáročnější. Očekává se proto, že zbývající polovina snížení spotřeby energie bude pocházet z postupného přechodu na čistá řešení vytápění, jako jsou tepelná čerpadla.
Požadavek na vyřazení kotlů na fosilní paliva byl také změkčen a odsunut z roku 2035 na rok 2040. Nicméně, od roku 2025 budou muset země EU přestat dotovat samostatné fosilní topné systémy, což je fráze, která nechává dveře otevřené hybridním kotlům provozovaným částečně na obnovitelné zdroje. Konečným cílem je do roku 2040 dekarbonizovat vytápění a úplně vyřadit kotle na fosilní paliva.
Ustanovení nařizující vlastníkům domů instalovat solární panely na střechy bylo rovněž změkčeno, přičemž stávající obytné budovy nejsou touto povinností dotčeny. Místo toho se povinnost bude vztahovat pouze na nové budovy, veřejné budovy a stávající nebytové budovy, pokud projdou rekonstrukcí, která vyžaduje povolení.
Rozhovor s Michalem Kocůrkem, konzultantem v oblasti energetiky
Resort Sepetná v Beskydech se stal místem setkání expertů na energetiku. A právě tam jsme natočili rozhovor s jedním z nich, Michalem Kocůrkem.
Michal Kocůrek, konzultant, expert na energie: Z našich analýz vyplývá, že hlavní oblasti, kde bychom v budoucnu měli spotřebovávat vodík, jsou doprava a průmysl. Reflektuje to jakési evropské cíle, které pro tyto dvě oblasti stanoví konkrétní hodnoty, kterých bychom měli i jako ČR dosáhnout do roku 2030, případně 2035. V dopravě se to týká především dodavatelů paliv, kteří mají povinnost minimálně 1 % zeleného vodíku zahrnout do celkové dodávky paliv v dopravě. Teoreticky se může stát, že to nebude 1 %, ale 0,5 %. Minimálně z toho nám vychází nějaké hodnoty, objemy vodíku, který budeme muset vyrobit nebo někde nakoupit, přivést a nabídnout na trh. Co se týče průmyslu, tam ty hlavní oblasti bychom mohli identifikovat v chemickém průmyslu, kde by mělo docházet k nahrazování dnes využívaného šedého vodíku vodíkem zeleným do roku 2030. Opět je tam nějaký cíl, řekněme, dvě pětiny vodíku by měly být takto nahrazeny. Co se týče dalších sektorů, pak máme možnosti při výrobě cementu, kde ještě pořád používáme nějaká fosilní paliva včetně uhlí k tomu, abychom vyráběli teplo a tím pádem pomáhali vyrábět cement. Tam by mělo docházet k nějaké náhradě potenciálně i vodíkem. Pak je tady ještě jeden sektor a to je výroba železa a oceli, kde se velmi diskutovalo, jakým způsobem by vodík mohl nahradit koks při redukci železné rudy. Což je, řekněme, technologicky relativně jednoduchá věc, která už dnes funguje třeba ve Švédsku. Připravují se i další projekty, nicméně naše vysoké pece v Třinci a v Ostravě pravděpodobně pro ty nejbližší roky plánují trochu jinou technologii. Plánují technologii elektrických obloukových pecí. Minimálně do roku 2035 neočekáváme, že by se vodík měl nějakým způsobem vyskytovat ve spotřebě. Tak či onak, tyhle dvě oblasti, průmysl a doprava, jsou skutečně pro ty první dvě dekády asi jediné, kde by se obnovitelný vodík měl začít nově objevovat. Co se týče dalších oblastí, jako je třeba výroba elektrické energie či použití vodíku pro vytápění, jsme velmi skeptičtí, byť si dokážeme představit, že lze v nějakých menších objemech i takto vodík používat. Ale z dnešního pohledu to působí jako velmi neefektivní využití energie.
Tomáš Tikal, TV Polar : Co je ten důvod, proč ocelárny nechtějí jít do vodíku?
Michal Kocůrek, konzultant, expert na energie: Určitě je to dáno i tím, že jsme na samém počátku budování vodíkového hospodářství. Zatím nemáme vůbec žádnou výrobu obnovitelného vodíku, kterým bychom mohli dekarbonizovat. To je první věc. Druhá věc je, že i obnovitelný vodík, jak se dneska vyrábí, je velmi drahou komoditou. Využití jiné technologie, těch elektrických obloukových pecí, dává v podstatě větší smysl. Vychází se tam i z jiného konceptu, že se více využívá železný šrot, dochází k jakémusi naplňování cirkulární ekonomiky a využívání recyklace a podobně. To znamená, že ten prostor pro vodík se může objevit především tehdy, když jeho výroba zmasivní a začnou se výrazně rozvíjet a zlevňovat ty technologie, a tím pádem i samotný vodík potom bude relativně levný. Mohlo by se s ním začít uvažovat i v oblastech, kde nyní není konkurenceschopný.
Tomáš Tikal, TV Polar : A kdy si myslíte, že tato situace nastane a nastane reálná výroba?
Michal Kocůrek, konzultant, expert na energie: To je něco, na co se velmi složitě odpovídá, protože na rovinu řeknu, že tato situace třeba nemusí nikdy nastat. My v dnešní době vycházíme z toho, že celá poptávka je tažena pouze jakousi uměle vytvořenou snahou, abychom nějakou cestou dekarbonizovali. Evropská komise navrhuje a Evropská unie potom přijímá jakési pravidla a cíle, které průmysl a dopravu, případně další jiné sektory, v podstatě nutí ten vodík spotřebovávat. Pokud ty cíle budou skutečně velmi ambiciózní a rozsáhlé, tak toho vodíku tady asi budeme mít hodně. Teď jde jenom o to, jestli si ho budeme v dostatečné míře schopni vyrábět sami, nebo ho budeme odněkud dovážet. A jestli jsme vůbec schopni se na dovoz takto spolehnout, stejně jako na výrobu. A finální náklady zjistíme o mnoho let později. Dnes pracujeme čistě s teoretickými koncepty, kolik by to teoreticky mohlo stát, ale zatím všechno probíhá na úrovni nějakých pilotních projektů a ty samozřejmě nejsou absolutně konkurenceschopné.
Tomáš Tikal, TV Polar : Jak vnímáte podporu Moravskoslezského kraje těch vodíkových technologií, který se zaměřuje především na tu dopravu?
Michal Kocůrek, konzultant, expert na energie: Určitě vnímáme i my v Brně to, že spousta krajů, v čele s Moravskoslezským, se soustředí právě na vodíkové hospodářství jako nový potenciální rozvojový sektor a vidí možnosti využití vodíku v především městské dopravě, kde by mohly nahrazovat autobusy spalující naftu. Případně i na některých železničních tratích, které třeba nebo není ekonomicky výhodné elektrifikovat. Určitě toto vnímáme pozitivně, že se Moravskoslezský kraj k tomu staví otevřeně a chce si ty varianty sám u sebe odzkoušet, jak moc budou úspěšné a jak je to výhodná varianta. Opět si myslím, že se ukáže později, až začneme pracovat se samotným vodíkem, s jeho výrobou a začneme počítat ty náklady v reálném provozu.
Tomáš Tikal, TV Polar : Patnáct minut plných energie uteklo jako voda. Jsme rádi, že jste se dívali a věříme, že nás budete sledovat i příště. Na viděnou.
Redakčně upraveno / zkráceno.
Dobrý den, jsme na začátku energetického magazínu TV Polar Energie a kraj. Začneme konferencí o transformaci energetiky v našem regionu. Podíváme se okénkem do světa energií a nakonec vám přineseme rozhovor s expertem na energetiku Michalem Kocurkem.
Ostrava hostila konferenci o transformaci energetiky
Projekt Efektivní stát funguje v České republice už od roku 2004 a plní funkci pomyslného mostu mezi politickou reprezentací, lidmi a daným problémem. Právě e-stát putuje se svými konferencemi po českých krajích, poslední zastavení měl na akademické půdě VŠB-TU Ostrava.
Edvard Kožušník, vedoucí projektu Efektivní stát: „Cílem konferencí Efektivní energetika je propagace transformace energetiky. Ta transformace je v České republice nutná a dotýká se nás všech.“
Karel Vinkler, ředitel sekce strategie, ČEPS: „Je to setkání s místními zastupiteli, představiteli politické garnitury a samozřejmě i s odborníky a podnikateli. Máme možnost tady vysvětlit, jaká bude budoucnost energetiky a jaká nás čekají rizika.“
Petr Letocha, poslanec: „Dnes to není jen o MS kraji, ale celé České republice a Evropě. Energie je velké téma, bavíme se o cenách, o emisních povolenkách a dalších tématech. Nastal čas odejít od fosilních paliv.“
Martin Václavek, generální ředitel, ČEZ Energo: „Energetická krize ukázala, že je potřeba se dívat po energeticky úsporných řešeních. Teď je na trhu obrovská poptávka po chytrých, úsporných a bezemisních technologiích. Toto je dobrá platforma k debatě o tom, jak do budoucna řešit energetiku.“
Dalšími tématy konference byla také státní energetická koncepce, národní energo-klimatický plán či nová legislativa Obnovitelných zdrojů energie.
Okénko do světa
Evropský parlament a Rada dosáhly politické dohody nad směrnicí o energetické náročnosti budov, podle které budou muset mít všechny nové budovy od roku 2030 nulové emise. Součástí dohody je i rozhodnutí o úplném vyřazení kotlů na fosilní paliva do roku 2040 a zrušení dotací od roku 2025.
Evropská komise předložila návrh směrnice o energetické náročnosti budov už v prosinci 2021 jako součást balíčku Fit for 55, jehož cílem je dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Návrh směrnice cílí na dosažení nulových emisí u všech nových staveb od roku 2030 a na renovaci existujících budov, zejména těch s vysokými emisemi.
Podle současného návrhu budou první na řadě komerční a veřejné budovy. Do roku 2030 budou muset být renovovány, tak aby byly energeticky účinnější než 16 % emisně nejnáročnějších budov v zemi a do roku 2033 budou muset dosáhnout alespoň 26% zlepšení.
Nejsložitější byla dohoda ohledně obytných budov v Evropě. Ty budou muset do roku 2030 dosáhnout 16% snížení spotřeby primární energie a do roku 2035 dosáhnout snížení v rozmezí 20–22 %, přičemž více než polovina tohoto snížení (55 %) bude dosažena renovací emisně nejnáročnějších budov.
Tento cíl je ale oproti původnímu plánu poměrně měkký, jelikož téměř polovina (43 %) obytných budov je považována za emisně nejnáročnější. Očekává se proto, že zbývající polovina snížení spotřeby energie bude pocházet z postupného přechodu na čistá řešení vytápění, jako jsou tepelná čerpadla.
Požadavek na vyřazení kotlů na fosilní paliva byl také změkčen a odsunut z roku 2035 na rok 2040. Nicméně, od roku 2025 budou muset země EU přestat dotovat samostatné fosilní topné systémy, což je fráze, která nechává dveře otevřené hybridním kotlům provozovaným částečně na obnovitelné zdroje. Konečným cílem je do roku 2040 dekarbonizovat vytápění a úplně vyřadit kotle na fosilní paliva.
Ustanovení nařizující vlastníkům domů instalovat solární panely na střechy bylo rovněž změkčeno, přičemž stávající obytné budovy nejsou touto povinností dotčeny. Místo toho se povinnost bude vztahovat pouze na nové budovy, veřejné budovy a stávající nebytové budovy, pokud projdou rekonstrukcí, která vyžaduje povolení.
Rozhovor s Michalem Kocůrkem, konzultantem v oblasti energetiky
Resort Sepetná v Beskydech se stal místem setkání expertů na energetiku. A právě tam jsme natočili rozhovor s jedním z nich, Michalem Kocůrkem.
Michal Kocůrek, konzultant, expert na energie: Z našich analýz vyplývá, že hlavní oblasti, kde bychom v budoucnu měli spotřebovávat vodík, jsou doprava a průmysl. Reflektuje to jakési evropské cíle, které pro tyto dvě oblasti stanoví konkrétní hodnoty, kterých bychom měli i jako ČR dosáhnout do roku 2030, případně 2035. V dopravě se to týká především dodavatelů paliv, kteří mají povinnost minimálně 1 % zeleného vodíku zahrnout do celkové dodávky paliv v dopravě. Teoreticky se může stát, že to nebude 1 %, ale 0,5 %. Minimálně z toho nám vychází nějaké hodnoty, objemy vodíku, který budeme muset vyrobit nebo někde nakoupit, přivést a nabídnout na trh. Co se týče průmyslu, tam ty hlavní oblasti bychom mohli identifikovat v chemickém průmyslu, kde by mělo docházet k nahrazování dnes využívaného šedého vodíku vodíkem zeleným do roku 2030. Opět je tam nějaký cíl, řekněme, dvě pětiny vodíku by měly být takto nahrazeny. Co se týče dalších sektorů, pak máme možnosti při výrobě cementu, kde ještě pořád používáme nějaká fosilní paliva včetně uhlí k tomu, abychom vyráběli teplo a tím pádem pomáhali vyrábět cement. Tam by mělo docházet k nějaké náhradě potenciálně i vodíkem. Pak je tady ještě jeden sektor a to je výroba železa a oceli, kde se velmi diskutovalo, jakým způsobem by vodík mohl nahradit koks při redukci železné rudy. Což je, řekněme, technologicky relativně jednoduchá věc, která už dnes funguje třeba ve Švédsku. Připravují se i další projekty, nicméně naše vysoké pece v Třinci a v Ostravě pravděpodobně pro ty nejbližší roky plánují trochu jinou technologii. Plánují technologii elektrických obloukových pecí. Minimálně do roku 2035 neočekáváme, že by se vodík měl nějakým způsobem vyskytovat ve spotřebě. Tak či onak, tyhle dvě oblasti, průmysl a doprava, jsou skutečně pro ty první dvě dekády asi jediné, kde by se obnovitelný vodík měl začít nově objevovat. Co se týče dalších oblastí, jako je třeba výroba elektrické energie či použití vodíku pro vytápění, jsme velmi skeptičtí, byť si dokážeme představit, že lze v nějakých menších objemech i takto vodík používat. Ale z dnešního pohledu to působí jako velmi neefektivní využití energie.
Tomáš Tikal, TV Polar : Co je ten důvod, proč ocelárny nechtějí jít do vodíku?
Michal Kocůrek, konzultant, expert na energie: Určitě je to dáno i tím, že jsme na samém počátku budování vodíkového hospodářství. Zatím nemáme vůbec žádnou výrobu obnovitelného vodíku, kterým bychom mohli dekarbonizovat. To je první věc. Druhá věc je, že i obnovitelný vodík, jak se dneska vyrábí, je velmi drahou komoditou. Využití jiné technologie, těch elektrických obloukových pecí, dává v podstatě větší smysl. Vychází se tam i z jiného konceptu, že se více využívá železný šrot, dochází k jakémusi naplňování cirkulární ekonomiky a využívání recyklace a podobně. To znamená, že ten prostor pro vodík se může objevit především tehdy, když jeho výroba zmasivní a začnou se výrazně rozvíjet a zlevňovat ty technologie, a tím pádem i samotný vodík potom bude relativně levný. Mohlo by se s ním začít uvažovat i v oblastech, kde nyní není konkurenceschopný.
Tomáš Tikal, TV Polar : A kdy si myslíte, že tato situace nastane a nastane reálná výroba?
Michal Kocůrek, konzultant, expert na energie: To je něco, na co se velmi složitě odpovídá, protože na rovinu řeknu, že tato situace třeba nemusí nikdy nastat. My v dnešní době vycházíme z toho, že celá poptávka je tažena pouze jakousi uměle vytvořenou snahou, abychom nějakou cestou dekarbonizovali. Evropská komise navrhuje a Evropská unie potom přijímá jakési pravidla a cíle, které průmysl a dopravu, případně další jiné sektory, v podstatě nutí ten vodík spotřebovávat. Pokud ty cíle budou skutečně velmi ambiciózní a rozsáhlé, tak toho vodíku tady asi budeme mít hodně. Teď jde jenom o to, jestli si ho budeme v dostatečné míře schopni vyrábět sami, nebo ho budeme odněkud dovážet. A jestli jsme vůbec schopni se na dovoz takto spolehnout, stejně jako na výrobu. A finální náklady zjistíme o mnoho let později. Dnes pracujeme čistě s teoretickými koncepty, kolik by to teoreticky mohlo stát, ale zatím všechno probíhá na úrovni nějakých pilotních projektů a ty samozřejmě nejsou absolutně konkurenceschopné.
Tomáš Tikal, TV Polar : Jak vnímáte podporu Moravskoslezského kraje těch vodíkových technologií, který se zaměřuje především na tu dopravu?
Michal Kocůrek, konzultant, expert na energie: Určitě vnímáme i my v Brně to, že spousta krajů, v čele s Moravskoslezským, se soustředí právě na vodíkové hospodářství jako nový potenciální rozvojový sektor a vidí možnosti využití vodíku v především městské dopravě, kde by mohly nahrazovat autobusy spalující naftu. Případně i na některých železničních tratích, které třeba nebo není ekonomicky výhodné elektrifikovat. Určitě toto vnímáme pozitivně, že se Moravskoslezský kraj k tomu staví otevřeně a chce si ty varianty sám u sebe odzkoušet, jak moc budou úspěšné a jak je to výhodná varianta. Opět si myslím, že se ukáže později, až začneme pracovat se samotným vodíkem, s jeho výrobou a začneme počítat ty náklady v reálném provozu.
Tomáš Tikal, TV Polar : Patnáct minut plných energie uteklo jako voda. Jsme rádi, že jste se dívali a věříme, že nás budete sledovat i příště. Na viděnou.
Redakčně upraveno / zkráceno.