Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Moravskoslezský kraj každoročně oceňuje osobnosti, které pomáhají udržovat tradiční řemeslo a lidovou kulturu našeho regionu. Titul Mistr tradiční rukodělné výroby letos získala Ivana Di-Giustová z Jablůnkova, která se věnuje výrobě a renovaci těšínských krojů. Právě tyto nádherně zdobené sukně a další krojové součásti pomáhá zachovat pro další generace. Dobrý den, vítejte u nás.

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Na začátek velká gratulace k získání takového ocenění. Ivanko, jak jste se vlastně k té práci dostala? Já jsem se Vás ptala, jestli si vzpomínáte na svůj první kroj, který se vám dostal do Vaší dílny a do Vašich rukou.

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Ano, do mé dílny – vlastně mám dílnu už dlouho, v soukromé praxi svou dílničku – a první kroj byl víceméně takový, který ke mně doputoval, když mí synové chodili do folklorního souboru, tak tam automaticky vznikala možnost pracovat s těmi kroji, což mě vždycky bavilo. Taková titěrná, mravenčí práce.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vy jste vyrůstala v místě nebo v regionu, kde je folklor stále velmi živý? Hrály tradiční kroje a lidová kultura roli už ve Vašem dětství?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Úplně ne. Lidový oděv se v naší rodině nezachoval. Spíš mě to vždycky fascinovalo. Když byly festivaly, to jsem obdivovala a srdce mi plesalo. Byl to takový můj tichý, tajný sen – někdy se něčeho takového vůbec dotýkat nebo třeba tančit v takovém folklorním souboru. To se mi teda nesplnilo, ale ty soubory víceméně oblékám, takže tam se ten sen splnil. U nás v rodině to bylo spíš o té tradiční práci na poli, senoseči, zabijačkách a taková ta pracovní složka, ty tradice.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vy kroje nejen opravujete, ale i šijete. Já se Vás spíš zeptám na ty opravy – jak je to náročné a jak se liší ten materiál od toho dnešního?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: No, ty dávné materiály byly opravdu vlněné, lněné. Kdysi lidé vyráběli ty materiály z velké části sami a dneska jdou taky koupit i ty staré látky nebo látky vyráběné tradičnějším způsobem. Ale ty továrny zanikají, takže je to takové trošku náročné. Zase záleží na tom, co si zákazník přeje. Vždy je to o domluvě – co se domluvíme, jak to bude vypadat a kdo je zadavatelem dané zakázky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Opravy si dokážu představit, že se někde něco roztrhne nebo něco chybí?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Většinou tam chybí korálky, doplňuje se výšivka nebo se párá ta stará a doplňuje se, pokud je silně poškozená, aby byla korespondující třeba s druhou částí živůtku, konkrétně u těšínských sukní.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Kde se už využívají korálky?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: No, už je to takový trošku novější typ výšivky. Není to úplně starý typ. Je to takové meziválečné až poválečné období a korálky se využívají na Těšínsku živůtku, především ten je zdobený.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Když šijete nový kroj, máte nějaké podklady, nebo můžete pustit uzdu své fantazii?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Držím se podkladů z dobových fotografií, pokud jsou, nebo nějakých pramenů. Zase je to o kontaktu se zákazníkem, co si přeje, to je potřeba respektovat. Kdybych pustila fantazii až moc, tak už by z toho nemusel vzniknout oděv, který nosili naši předkové, ale mohl by vzniknout nějaký patvar, který by se dal nazývat oděvem s lidovou tématikou nebo s folklorním motivem. Mohlo by se stát, že už by to s nimi třeba nemuselo mít nic společného.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Tak popište ten těšínský kroj – co je jeho součástí a co tam musí být?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Těšínský kroj je krásný a jeho specifikem je, že má sešitou sukni se živůtkem, což oproti jiným krajům nebývá tak časté. Je tam vlastně ta vestička, dnes bychom ji mohli nazvat živůtek, a ta je spojená se sukní. U jiných krojů je vestička a sukně úplně zvlášť. Ten živůtek je vyšívaný, zdobený korálky a hedvábnou výšivkou. Anebo ještě starší typy jsou vyšívané dracounovou výšivkou přes tvrdý papír. Různé typy výšivky se tam objevovaly, ale vždy to byla plná výšivka, kdy vlastně byl ten motiv rostlinný. Úplně původně byly zdobené takovými porty a živůtek byl dělený na několik částí.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A barvy jsou dovoleny všechny?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Na výšivkách ano, jsou spíš takové tlumenější, není to žádná velká křiklavost a barvy toho sametu jsou povětšinou černé, hnědé, vínové, tmavě modré.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Mužský kostým se také zdobí?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Úplně ne. Třeba jablunkovský kroj tam u nás má hodně šperků, ten byl bohatý, i městský, ženský i městský jablunkovský, tak ten je zdobený šperky. Výšivky jsou spíš na kalhotách. Není to ani tak výšivka, jako spíš takové našívání, takové šňůrky do tvaru.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Seženete i dnes všechen materiál, který potřebujete na ušití a ozdobení celého toho těšínského kroje?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Je to složité. Snažím se vlastně ty materiály získávat různě, kde jen se dá, sem tam i někdo něco donese, takže to potom využívám na ty kroje. Ale celkem se to ještě dá. Jak říkám, vždycky je to o domluvě se zákazníkem – nabídnu mu možnosti, jaké jsou, a z toho pak vybíráme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A šijete nebo opravujete i dětské kroje pro děti?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Ano, většinou je to gorolský kroj, vlastně modrotisková zástěra, kabotec vyšívaný.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Kdysi se více využívala ruční výroba, to znamená, že se šilo ručně. A dnes používáte stroj, nebo jdete tou starodávnou technikou?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Mám to tak, že kombinované výšivky si tvořím vždycky ručně, tam používám tu starodávnou techniku. Šicí stroj už tu máme víc než sto let, takže to už je taky takové tradiční řemeslo. Na sešívání těch částí používám šicí stroj, ale zase tam, kde by to bylo vidět a nebylo by to hezké, například u toho těšínského živůtku, tak ten většinou dělám opravdu víceméně celý v rukou.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A když ho šijete, který krok je nejnáročnější? Která část?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Výšivky jsou nejnáročnější, neboť je to časově samozřejmě náročné. Potom třeba paličkované krajky, paličkované čepce, které vyrábím vlastně ke krojům, tak to je také časově náročné. No, mě to všechno baví, takže úplně náročnost v tom nevidím. Mě to prostě těší. Takže jako náročné na tom není nic, byť je to náročné vlastně úplně všechno.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Kolik hodin denně se věnujete krojům?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: No, hodně. Protože chodím do své dílny, tam vlastně dělám ty šité části, stříhám, připravuju, případně vyšívám. No a ty výšivky a ty ruční práce si nosím domů, takže pak přijdu domů, chvilku něco uvařím a pak se tomu věnuju a potom po večerech zase vyšívám.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Máte ještě čas šít něco jiného než kroje?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Víceméně ne.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A bavilo by Vás to, kdybyste měla zase přejít k tomu běžnému, dnešnímu odívání?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Mě ta práce baví. Ale třeba nebaví mě šít úplně z nějakých umělých materiálů, to mě nenaplňuje, nedělá mi to dobře na ruce a tyhle materiály nemám ráda.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A dá se vůbec tradiční kroj nějak zmodernizovat? To znamená ty prvky přenést do dnešní tvorby, do dnešního oděvu?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Určitě ano. Člověk to musí cítit, musí to chtít. Dneska jsou třeba moderní i svatby v krojích, kdy se lidé rozhodnou, že celá svatba bude v krojích. Ale ne všichni svatebčané s tím souzní. A pak mají dilema – „já v kroji?“ Nikdy v tom nebyli, a já to chápu, protože z jejich strany by to byla spíš hra. Když to úplně necítí, tak potom třeba nabízím, že jim ušiju nějaký oděv s folklorní tématikou, nebo jakoby oděv, který odkazuje na kroj, aby se v tom cítili dobře a aby na tu svatbu zapadli. Aby tam nebyli třeba v nějakých růžových volánkových šatech, které by se na tu svatbu vůbec nehodily. Prostě se šijí takové prostší oděvy s těmi prvky, takže je to takový kompromis.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vaše práce pomáhá udržovat tradice těšínského Slezska, to už tady padlo v úvodu. Máte pocit, že dnes lidé o folklor mají zájem?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: Já myslím, že ano, protože v tom žiju. Já se vlastně celý život stýkám s lidmi, kteří mají rádi toto řemeslo a mají o něj zájem, ať už na různých kurzech, které pořádám, nebo s lidmi, kteří za mnou chodí si dávat něco ušít. Takže já si myslím, že ano. Ale kdybych to měla vzít z celkového pohledu populace, tak si myslím, že většinová populace už k tomu úplně netíhne, nebo to spíš někde cítí – líbí se jim to, ale už to nemají nějak víc aplikované ve svém životě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Ivanko, a co Vás na té práci nejvíce těší?

Ivana Di-Giustová, mistr tradiční rukodělné výroby: To řemeslo, ta práce, ten kontakt s tou látkou. Ten proces výroby, kdy se vlastně posouvám skrz ty různé techniky až k tomu konečnému výsledku. No a potom samozřejmě, když potkám na nějakém festivalu někoho, kdo má ten můj kroj nebo jakýkoli oděv oblečený a přijde mi říct, jak se v tom cítí skvěle a jak je to pěkné, tak to je takové zadostiučinění.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já Vám moc děkuji za rozhovor, za milý rozhovor o folklórní tématice. Přeji vám hodně úspěchů a hodně spokojených lidí, kteří nosí Vaše kroje. Vy se mějte taky moc hezky, na shledanou.

Redakčně upraveno / zkráceno.