Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vítejte u sledování dalšího dílu pořadu HOST DNE a ve studiu už vítáme Míšu Gongolovou z organizace Bez mámy, která pomáhá sirotkům v Tanzanii. Míši, vítej!

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Ahoj.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak Míši, ty máš za sebou další misi v tanzanském Mahangu. S jakým cílem si na dva měsíce do Afriky odjela?

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Ten cíl je podobný jako každý rok. Jedu zkontrolovat, jestli všechno funguje tak, jak má. I když to není velké překvapení, protože jsem v kontaktu s naším tanzanským koordinátorem co 14 dní. Jsme ve spojení díky moderním technologiím, které on i my umíme využívat. Ale i tak je dobré vidět všechny ty projekty na vlastní oči. Mým hlavním cílem je navštěvovat školy, které jsou v programu Radost školám v Africe, které mají navázané partnerství s českými partnery. Takže navštěvujeme tyhle školy, přinášíme tam dotace a sledujeme, jak ty školy s těmi penězi naloží. Takže celý ten projekt probíhá před mýma očima, a také je mým cílem navštívit ty stávající místa, kde je ten rozvoj kontinuální. Kde máme děti pod střechou, v sirotčinci, v Mahangu. Takže potkat se s dětmi i s ostatními v projektu adopce sirotků a podívat se, kam se posunuli a jestli chodí do školy, jestli mají všechno potřebné.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ty jsi taková, dá se říct možná i inspekce.

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Trošičku možná ano. Myslím si, že se dokážou vybičovat k dobrým výsledkům. Možná mají někdy trému, když přijde nějaká běloška z Evropy, která přináší peníze, ale to je ku prospěchu věci. Ale s koordinátorem Davidem máme velmi přátelský vztah a tím, že řešíme ty projekty neustále, tak to není inspekce, je to spíše přátelské posezení a rozvoj dalších projektů společně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když jsem se tě ptala před natáčením, která mise už to byla, tak jsi se zamyslela, že ani nevíš. Ale bylo to kolem třinácti misí, které jsi absolvovala do Tanzanie. Kdyby ses měla vrátit na začátek, jak se ty mise od sebe liší teď a před těmi deseti lety?

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Určitě je to velký rozdíl, protože první mise je taková poznávací. Na první misi jsem ani nevěděla, jestli se do té Afriky někdy vrátím. Jela jsem tam sama jako dobrovolník organizace Bez mámy. Do pár let se stalo to, že už jsem zaměstnanec ve vedení té organizace. Takže je to určitě jiný pohled, jiný přístup k zodpovědnosti. Ale také to poznání té místní kultury a těch místních problémů vede člověka k tomu, aby začal odbourávat různé předsudky a sám sobě si musí zodpovědět, jestli se tam jede realizovat a naplňovat nějaké svoje představy, anebo jestli jde těm lidem skutečně pomoct tak, jak oni jsou na tu pomoc nastaveni, aby ji byli schopni přijmout a potom aby ten projekt mohl dlouhodobě fungovat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Říká se, že Afriku buď lidé milují, nebo nenávidí. Tak u tebe platí asi to první.

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Já ji miluju. To je přesné. Myslím si, že na některých dobrovolnících jde vidět, že jednou a dost, protože ty podmínky můžou někoho překvapit. Mně to nepřijde až tak hrozné. Ale je tam jenom suchý záchod, místo sprchy je kyblíková sprcha. Já jsem si i zkrátila vlasy, které jsem měla pod zadek, protože na té misi je to praktičtější si umývat krátké vlasy než dlouhé vlasy v kýblu s vodou. Takže některé lidi chápu, že je to pro ně jako zkouška ohněm i co se třeba týče jídla. Protože jídlo je velmi skromné, i když se místní snaží dělat maximum, aby evropského dobrovolníka nasytili správně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak to určitě bude mnohé diváky zajímat. Tak řekni, co tam jíš?

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: No nejčastěji se jí rýže a fazole. Mně to třeba chutná. Já jsem zvyklá jíst rostlinnou stravu, i když jsem masu ani doma nevyhýbám. Ale pro lidi, kteří jedí maso dvakrát denně, je to skutečný oříšek být dva měsíce bez masa. Kromě té rýže a fazolí se tam taky jí koblížky naplněné marmeládou k snídani, anebo nějaké pšeničné placky. Takže spíše strava bohatá na sacharidy a na bílkoviny méně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A Míši, řekni příběh nějaké rodiny, která teď aktuálně potřebuje pomoc.

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Dáváme dětem plnou pomoc v centru pro sirotky Mahango. Ale pak se také snažíme podporovat děti v rodinách, které jsou mimo sirotčinec, a které nějakým způsobem strádají. Většinou je to tak, že mají jenom jednoho z rodičů. Teď mě napadá příběh holčičky Lýdie, která má 13 let, žije s maminkou a s dvěma bratry v Beji. Žijí ve skromném domečku. Většinu příjmů maminka utratí za to, že si vůbec ten domeček pronajímá, protože není jejích. A jak se tam ocitli? Museli odejít od otce, který byl alkoholik. Museli opustit svůj dům a odejít někam daleko, aby ta rodina byla v lepší psychické kondici. Ale s jedním platem té maminky, tomu se ani nedá říkat plat. Ona si vydělává tím, že plete košíky které prodává, to tak akorát stačí na jídlo. Ale už to nestačí na uniformu, už to nestačí na školní pomůcky, na pořádné boty nebo na stravu ve škole a tak dál. Takže Lydie musí mamince pomáhat, aby těch košíků upletli víc. Přichází tím o své dětství, dopoledne a odpoledne ve škole a večer prací.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A když jim získáte pomoc nebo pomůžete takové rodině, kolik korun oni potřebují, aby se ta jejich situace zlepšila?

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Co mě Afrika taky naučila je, že je to hodně individuální, a že když chceme dané rodině pomoc, tak musíme zkoumat ten její životní příběh dopodrobna a hodnotit i to, co si jsou sami schopni udělat, protože nejde o to jim dát nějakou paušální částku. Tím od nich člověk odejme jejich část zodpovědnosti. A to vůbec není náš účel. My to chceme vždy dělat tak, abychom se vzájemně podíleli, aby ta zodpovědnost vždy byla na těch rodičích a na té rodině. Aby jsme byli takový prvek, který pomůže, který je nakopne. Takže je to individuální. A v případě té Lydie si myslím, že je to kolem šesti-sedmi tisíc korun na rok, aby jsme jim byli schopni dát ty věci, které souvisí se vzděláním, aby nemuseli mít obavy, a aby dostali něco na přilepšenou na jídlo a případně nějaký hygienický balíček.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co když příští rok se nenajde dárce, co bude s nimi ten další rok?

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Pokud už tu rodinu jednou navštívíme, tak musíme na sebe vzít to riziko a přijmout ji do toho programu. Nejde je udržovat v nejistotě, protože to by mezi námi nebudovalo důvěru. Naší vizí je propojit ty jednotlivé děti s konkrétním dárcem v České republice, udělat takové rodičovství na dálku, něco v tomhle smyslu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Hodí se vám i dobrovolníci přímo na místě v Africe?

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Míváme dobrovolníky. Konkrétně máme navázaný program s Ostravskou univerzitou, kdy odtamtud chodí jeden až dva dobrovolníci za rok a pro ty vždy najdeme nějaké smysluplné umístění. Konkrétně tuto misi, dobrovolnice Rozina nám pomáhala získávat kartičky zdravotní pojišťovny pro všechny děti v Centru pro sirotky. My jsme do té doby to zdravotní pojištění neměli. Takže teďka díky ní, která na to vybrala finance, jela to i zařizovat na úřadech, teď víme jak na to. Tahle pomoc byla úplně skvělá.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ty jsi teď zmínila Ostravskou univerzitu. Ale vy jste propojili i Hladnovské gymnázium s tanzanskou školou. Je to tak?

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Ano, v Hladnovském gymnáziu vzniká unikátní projekt, kdy se studenti rozhodli podpořit jednu školu, navázat s ní partnerství, konkrétně se školou vysoko v horách. Nejenomže tu školu chtějí podpořit finančně, ale rozhodli se, že do té školy chtějí jet a přemluvili nás, aby my jsme jim tu misi umožnili i těm mladším studentů. A tak máme teďka projekt, který se nazývá Hakuna Matata. Ti studenti se sdružují v takovém spolku, který musí během toho roku školního nasbírat dostatek finančních prostředků jednak pro tu svoji partnerskou školu, ale jednak i pro to, aby ten výjezd pro ně byl možný, aby nasbírali peníze na očkování, na letenku a zástupci těch studentů, aby mohli skutečně vyjet s námi se do té školy podívat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A stane se tak kdy?

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Pojedou s námi, doufám že všechno klapne, leden 2024. Teďka v průběhu celého kalendářního roku pořádají akce, například jedna z akcí bude sportovní den 27.5.2023 na gymnáziu. Kdy budou sbírat z různých aktivit finanční prostředky a postupně je potom používat k tomu výjezdu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Míši, já ti děkuji za rozhovor a přeji tobě i celé organizaci Bez mámy hodně úspěšných projektů, které pomáhají africkým dětem.

Michaela Gongolová, manažerka projektu, Bez mámy, z. s.: Děkuju moc.

Redakčně upraveno / zkráceno.