Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dnešním hostem je Jana Semerádová, flétnistka, hudební dramaturgyně a umělecká vedoucí barokního souboru Collegium Marianum. Zároveň nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso. Dobrý den, vítejte u nás.

Jana Semerádová, flétnistka, umělecká vedoucí: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jani, Vy jste absolventkou Pražské konzervatoře Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Královské konzervatoře v Haagu. Dočetla jsem se, že Vaším povoláním je teď flétnista i učitel. Co víc a co raději děláte?

Jana Semerádová, flétnistka, umělecká vedoucí: Nejraději hraju, řeknu to upřímně. Zároveň miluju kontakt se studenty, s jinými hráči, protože jsou to skoro hotoví muzikanti, profesionálové, kteří na kurzech, kde často učím, chtějí třeba jenom nějakou radu, nějakou vizi, kam by měli směřovat svůj způsob hraní nebo co zlepšit. To mi také dává hodně. Ale samozřejmě hraní, koncertování, ta hudba, kterou já mohu produkovat, je to největší potěšení v mém životě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburku a Mnichově. Od roku 1999 jste uměleckou vedoucí souboru barokní hudby Collegium Marianum a také dramaturgyní koncertního cyklu Barokní podvečery. Mají lidé, dnešní lidé, dnešní generace o vážnou hudbu zájem?

Jana Semerádová, flétnistka, umělecká vedoucí: Soudím podle návštěvnosti koncertů ano, velký zájem. Dokonce náš festival v Praze Letní slavnosti staré hudby byl letos kompletně vyprodán. Týden, čtrnáct dní před koncertem u některých souborů nebylo možné sehnat lístky. Svědčí to o té touze, o takový hlad, který možná máme po covidovém období. Ale i potom zkrášlení toho našeho života, abychom nejenom se potěšili hudbou, ale abychom dostali tu duchovní potravu. Takže já si myslím, že lidé o to mají velký zájem a že to je součástí našich životů. Není to tedy jenom pro nás, kteří hrajeme hudbu a můžeme si užívat koncertování, ale je to zvláště pro publikum a zjistili jsme během covidu, že bez publika to nejde.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Podle čeho si vybíráte program pro koncerty a co je pro vás takovým měřítkem úspěšnosti? Ta návštěvnost, velikost sálu, co to je?

Jana Semerádová, flétnistka, umělecká vedoucí: Všechno musí být v symbióze. To znamená, nemohu si vymyslet program, který by se líbil jen mně, ale třeba by byl velmi komplikovaný pro posluchače. Anebo takové kusy hudební, které by se nehodily do kostela nebo do velkého sálu. Ve velkém sále by třeba zněly chudě a tak podobně. Takže najít vždy takový balanc. Já mám ráda pestrost, takže ve svých programech, teď tedy od úplně těch komorních v triovém obsazení tři hráči, theorba, viola da gamba a flétna přes větší orchestrální, přes projekty s vokálním uskupením až k operním inscenacím. Někdy si to zpestříme, okořeníme projekty, které jsou přesahové, ať už s hudebníky z folklorní oblasti nebo z jazzu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Mimo to, co už tady padlo, Vy se také věnujete badatelské činnosti v českých a zahraničních archivech a studium barokní gestiky, deklamace a tance. Do čeho a kde výsledky své práce promítáte?

Jana Semerádová, flétnistka, umělecká vedoucí: Vždy jsem toužila uvádět programy, které by nebyly jenom takovým tím mainstreamovým přehledem nejznámějších jmen Händel, Vivaldi, Bach. I když jsou to ověření skladatelé a těmi staletími ověřená jejich hudba. Ale měla jsem ráda zasazení hudby do kontextu a také objevy, protože já velmi ráda mám takové to hudební dobrodružství, že z archivu získáme nějaký materiál, který nezněl zatím v moderní době a od 18. století ho třeba nikdo nehrál. To je pro mě velký zážitek, když je to hudba kvalitní, když je to velmi dobrá hudba, která stojí za to, aby se prováděla. To byl případ právě Breitnerovi hudby pražského autora nebo Františka Jiránka, jeho flétnových koncertů, hobojových, houslových, protože to byl vynikající houslista a fagotových, my jsme nahráli dvě cédéčka a o jeho hudbu je stále zájem. Uvádíme programy, které jsme nazvali "Poemo Virtuoso" nebo "Poemo Furioso" a tam vedle Vivaldiho, což byl učitel Jiránkův, vždy stojí jeden nebo dva Jiránkovy koncerty, takže posluchači si mohou užít jeho hudbu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se ještě v archívech najít něco nového, co ještě se vůbec nikdy ani v tom 18. století a dozadu nehrálo?

Jana Semerádová, flétnistka, umělecká vedoucí: Může a je to hodně. Musím udělat reklamu jednomu skladateli, jmenuje se Anton Neumann. Měla jsem tu čest provést jeho dva flétnové koncerty, které se ještě nikdy od 18. století neprováděly. Je to teda neuvěřitelná hudba. Byl to olomoucký autor, olomoucký kapelník, který předběhl asi svoji dobu. Marek Čermák ho objevil a právě tím, že nebylo jasné jeho jméno křestní a zasazení do toho dobového kontextu nebylo v dnešní době úplně vyjasněno, asi se nehrál, ale myslím si, že se za chvilku spustí Neumannovská vlna a bude se hrát nejenom v Olomouci, ale po celém světě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Aktuálně v Moravskoslezském kraji probíhá Svatováclavský hudební festival. Vy máte možnost jako rezidenční ansámbl opět vystupovat. S čím se letos Collegium Marianum představí?

Jana Semerádová, flétnistka, umělecká vedoucí: V pondělí jsme hráli koncert nazvaný Souboj titánů. Byla jsem šťastná, že můžeme provést koncerty od Giuseppe Tartiniho, jeho virtuózní koncerty pro housle, jeden pro flétnu a Lenka Torgersen, hlavní aktérka toho večera, zahrála ještě Vivaldiho koncert, Podezření, tedy podezření a celý ten koncert se nesl v duchu takového toho souboje, pomyslného souboje, tedy concerto grosso. Souboj mezi sólistou a orchestrem. Mimo tento orchestrální koncert ještě budeme hrát ve středu velmi krásný program, na který se těším a bude to s Robertou Mameli, sopranistkou italskou, která nás nejen oslnila v Praze, ale oslňuje po celém světě. Máme tu možnost ji slyšet u svatého Václava v programu, kde uslyšíme Händela a Vivaldiho, tedy známé skladatele, ale už méně známé árie z jeho oper. Některé jsou přímo ilustrující přírodu, uslyšíme i ptačí zpěv, ale i velmi známou Lascia la spina, árii, kterou Händel potom použil ve své opeře jako Lascia ch'io pianga.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já Vám to musím říct, Vás je radost poslouchat. Vy nemusíte hrát a už si ty koncerty a tu hudbu úplně v hloubi v hudbě ta hudba v hlavě zní. Je to velice příjemné. Možná nejen mě, ale i naše diváky by zajímalo - vyjmenovala jsem spoustu věcí, co děláte, k čemu se všemu věnujete - čeho byste ještě chtěla dosáhnout v té hudbě?

Jana Semerádová, flétnistka, umělecká vedoucí: Čeho bych chtěla dosáhnout? Já bych chtěla dosáhnout... Je pravda, že já jsem si splnila tolik snů, že nejsou nějaké mety, že bych chtěla hrát s Filharmonický orchestrem v Anglii nebo v Americe. Pro mě by bylo nejdůležitější, abych mohla co nejdéle hrát s muzikanty, jako je Lenka Torgersen, s našimi hudebníky ze souboru Collegium Marianum, protože to, co probíhá mezi námi, ta hudební chemie je něco, co bych nenašla nikde na světě. Možná bych si chtěla ještě splnit sen, který se mi podařilo naplnit před lety, natočit nahrávku s jedním ethno jazzovým triem se Stano Palúchem, Marcelem Comendantem, Robertem Reaganem, fantastickými muzikanty. Pro mě takovými těmi barokními muzikanty, kteří tvoří na místě a jejich hudba je natolik autentická, že nás to inspiruje k provizování v podobném duchu. Takže to jsou moje sny.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Janičko, já Vám přeji, ať se Vám vyplní. Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám hodně nejen hudebního štěstí.

Jana Semerádová, flétnistka, umělecká vedoucí: Děkuji Vám velice, ať se Vám daří.

Redakčně upraveno / zkráceno.