Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Také moravskoslezští hasiči zasahovali u rozsáhlého požáru v Národním parku České Švýcarsko. Podrobnosti už náměstek ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje pro úsek Integrovaného záchranného systému a operačního řízení plukovník Jiří Němčík. Dobrý den, vítejte.

Jiří Němčík, náměstek ředitele HZS MSK: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane náměstku, kolik hasičů z Moravskoslezského kraje celkem postupně jelo zasahovat do Hřenska?

Jiří Němčík, náměstek ředitele HZS MSK: Do Hřenska jelo celkově sto osmdesát jedna osob, z nichž část byli členové jednotek sborů dobrovolných hasičů a část byli příslušníci Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, kteří tam plnili různé úkoly, od hašení až po dálkovou dopravu vody, což byl v Hřensku problém, nedostatek hasební vody v rámci národního parku. Zároveň tam i mnoho lidí odjelo podpořit štáb velitele zásahu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zkuste namodelovat nám laikům, jak takový zásah se řídí. Kdy jsou povoláni i hasiči z jiných krajů? Protože to byl nejrozsáhlejší požár, teď jenom mě doplňte, za jakou dobu? Nebo jestli to byl nejrozsáhlejší požár vůbec v Česku?

Jiří Němčík, náměstek ředitele HZS MSK: Z hlediska počtů nasazených hasičů to bez diskuze byl největší požár v dějinách ČR. Ta plocha tři tisíce šest set hektarů nebyla až tak jako zásadní, ale opravdu ten peak tisíc takřka sto hasičů v jeden den, kteří tam v tom nejvyšším počtu zasahovali, to je opravdu číslo, které historie hasičských záchranných sborů anebo hasičských činností a zásahů nepamatuje.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Teď k té první části otázky, jak probíhá celé řízení, tak rozsáhlého zásahu?

Jiří Němčík, náměstek ředitele HZS MSK: Ten zásah je opravdu komplikovaný, zejména z hlediska jeho rozsahu a počtu lidí, které je potřeba nějakým způsobem koordinovat. To znamená, nebavíme se jenom o hasebních pracích. Tam opravdu ta nějaká taktika, strategie funguje. To požářiště, ta zasažená plocha, která v těchto případech byla opravdu obrovská, se musí rozdělit na sektory a úseky a na jednotlivých sektorech úsecích se musí zvolit velitelé jednotlivých sektorů a úseků, kteří jsou zodpovědní za ty svoje části, které jsou jim dány. Tyto velitele někdo musí koordinovat. Nad tím je velitel zásahu, ale ten při tom rozsahu činností, které se tam dějí, to nemůže udělat sám, jako samotná osoba. Tudíž si zřizuje štáb, který má mnoho funkcí, které mu dělají jakousi informační a logistickou podporu pro to, aby on pracoval jenom s čerstvými čísly, daty tak, aby mohl co nejdříve a neefektivní rozhodnout o strategii. Takže je to opravdu obrovské množství lidí, kteří se podílejí i na té logistice. Když jsem mluvil o těch hasičských věcech, samozřejmě jejich auta se musí tankovat, ti hasiči musí odpočívat, hasiči se musí najíst, napít. To znamená, to je taky obrovský díl práce, který se musí zajistit a logisticky nějakým způsobem vyřešit tak, aby jsme neměli někde zasahující hasiče, kteří by kolabovali z toho důvodu, že třeba nemají jídlo nebo nemají pití anebo jim došla nafta v automobilových stříkačkách.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Konkrétně, jak tady tohle všechno se zajišťuje? Například to jídlo a ten odpočinek.

Jiří Němčík, náměstek ředitele HZS MSK: Je to v kompetencích těch jednotlivých velitelů, sektoru, úseků, potažmo jednotek, protože opravdu to bylo tak rozsáhlé. Je to opravdu kompetence těch velitelů, aby si všechny své podřízené a hasiče a udržovali. Za prvé z hlediska bezpečnosti práce, ale samozřejmě musí dohlížet na to, aby byli dostatečně často střídání, aby nedocházelo, ke kolapsům a ke zraněním. Za druhé musí zajišťovat včas tu stravu a pití. To znamená, že musí nějakým způsobem reagovat na to, když přijde ta nabídka, musí se k tomu přihlásit. Musí mít i velitelé sektoru úseků přehled, kolik lidí na tom jejich úseku, sektoru funguje, pro ně zajistit tu stravu. Takže takovým nějakým způsobem to funguje. Tyto informace se shromažďují právě v tom štábu velitele zásahu, kde jsou lidé, kteří jsou zodpovědní za logistické záležitosti a ti zajistí na danou dobu právě ten dostatek jídla a pití, občerstvení.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Znamená to, že tam fungovala nějaká polní kuchyně?

Jiří Němčík, náměstek ředitele HZS MSK: Fungovalo to tam tak, že stravu financoval národní park, potažmo ministerstvo pro životní prostředí. Využili se kapacity v Hřensku. To znamená podnikatelé a firmy, které běžně vaří jídlo a zjevně to teda vaří zejména pro turisty, pro které ale samozřejmě celá ta oblast byla uzavřená a všichni obyvatelé Hřenska a toho okolí byli evakuováni.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je teď v tuto chvíli čas na zhodnocení toho celého zásahu? Protože přece jenom ten zásah trval několik týdnů. Pořád se objevovala nová požářiště. I hasiči se vraceli tam, kde už v podstatě bylo uhašeno. Je už teď ten správný čas na zhodnocení té činnosti?

Jiří Němčík, náměstek ředitele HZS MSK: Myslím si, že ještě stále nějakým způsobem probíhá ta dohlídka. Já osobně jsem do Hřenska jel 2. srpna, kdy jsem měl jet jako podpora toho štábu a velitele zásahu. Tam došlo mimo jiné k situaci, kdy zamíchal z rolemi i covid. To znamená, v jednu chvíli bylo rozhodnuto, že na základě mých zkušeností a mého tréningu budu ten, kdo bude vést ten zásah od té doby od toho 2. 8. a skončil jsem vlastně až 12. 8., takže já jsem tam deset dní působil jako velitel zásahu. Můžu vám tedy nějakým způsobem popsat tu záležitost, která byla v té době. To, co bylo před tím, ta dynamika, která byla před tím, nedostatek sil a prostředků, samozřejmě i to rozhodování potom je daleko těžší, ale i za mého působení opravdu bylo to masivní nasazení. Největší problém je opravdu ten terén, ty teploty. Tam bylo třicet šest stupňů, ještě je to požářiště, takže tam, když se ti hasiči pohybovali po tom požářišti, které je černé a ještě na ně pražilo třicet šest stupňů, slunko, opravdu ta práce byla extrémně obtížná. Řešili jsme tam naštěstí jen dílčí úrazy, ale i kolapsy, které opravdu pramenily z toho vyčerpání. Ti hasiči tam nechali opravdu veškeré svoje síly a úsilí. Takže i v té době, kdy to nebylo tak dynamické, kdy už jsme se nebavili o šířících se stovkách metrů čtverečních, nějaké fronty, požárů, ale bylo to opravdu o důsledném prokopávání, prolévání té zeminy v těch těžko přístupných místech. Některé se řešily i za pomocí lanové techniky, kdy se museli hasiči slaňovat s hadicemi dolů, aby dosáhli na ta místa, kde se nedalo dostat ani tím leteckým průzkumem. Někdy se stalo to, že ten tvar skály s převisem neumožňoval to, aby se místo, kde to žhnulo uhasilo shora, protože ta voda ztekla bokem té skály a vlastně neuhasila nic. Ale třeba to místo bylo tak vysoko, že zase hasiči, na to se nedostali ani ze země. Takže opravdu některé situace byly velice těžko řešitelné a opravdu i po několika dnech a možná i skoro desítce dnů, kdy kdy se tam objevovala nová a nová ohniska, která byla skrytá, ale byly třeba v tom požářišti, stalo se, že se tam naměřilo třeba 250 stupňů někde u kořenů nějakého stromu. Opravdu ani to počasí, kdy nezapršelo, i když pršelo v celé republice, jediné Hřensko bylo takřka bez deště, nenahrávalo tomu, aby se nám dařilo s úspěchem prolínat všechno tak, aby jsme to měli zcela uhašeno. Další problém je i podloží. Když nalijete vodu do podloží, kde je písek, není to půda, která by udržela tu vlhkost a třeba to zchladila. Veškerá voda, která se tam nalila, okamžitě zmizela v podzemí někde. Říkám počasí a proud větru opravdu, když běžný vítr vletěl do toho prostředí těch úzkých žlebů, zvýšil rychlost proudění. Začalo se to rozkoukávat, takže opravdu relativně všechno, co se týká atmosférických podmínek, bylo proti těm hasičským činnostem, které jsme prováděli.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Nakonec, po kolika dnech jste uhasili? I když teď říkáte, že stále ještě dohled tam trvá.

Jiří Němčík, náměstek ředitele HZS MSK: My jsme požářiště předávali 12. srpna národnímu parku. Bylo protokolárně to území předáno s tím, že tam byly stanovené určité povinnosti z hlediska jak monitorování situace, tak nutnosti zajištění si dobrovolných jednotek, které tam na základě smluvní dohody budou reagovat na případné projevy toho skrytého ohniska. Takže probíhá tam paralelně monitorování. Nezmínil jsem jednu podstatnou věc, která se tam velice s úspěchem používala, to bylo využití dronu s termovizí, to znamená každý večer a brzo ráno se nalétávalo to území termokamerou za pomocí dronů. Tak jsme identifikovali i spoustu těch skrytých ohnisek, u kterých jsme třeba ani nebyli. Tento monitoring nějakým způsobem probíhá doposavad. Co se týká aktivit Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje, který si zase vzal tu oblast zase pod sebe, ti tam mají speciální jednotky, které mají předurčené pro tuto činnost a koordinují veškeré ty preventivní opatření, které v národním parku jsou stanoveny a zároveň tam napomáhají v tom monitoringu i za pomocí těch dronů.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane náměstku, já Vám děkuji za vyčerpávající informace o zásahu nejen moravskoslezských hasičů v Hřensku. Děkuji Vám i za Vaši práci.

Jiří Němčík, náměstek ředitele HZS MSK: Děkuji za pozvání.

Redakčně upraveno / zkráceno.