Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Spisovatelka a novinářka Scarlett Wilková, patří dnes k nejprodávanějším českým autorkám. Ve svých knihách se vrací k našim moderním dějinám, skutečným lidským osudům i tématům, která dodnes rezonují společností. Ve studiu vítám Scarlett Wilkovou. Dobrý den.

Scarlett Wilková, spisovatelka: Děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vaše knihy Scarlett často vycházejí ze skutečných příběhů. Kde hledáte inspiraci?

Scarlett Wilková, spisovatelka: Já jsem několik let pracovala pro Paměť národa, což je projekt, ve kterém se natáčejí vzpomínky starých lidí nebo lidí, kteří zažili nějaké dějinné události a dějinné zvraty a nějak to poznamenalo jejich osudy. Takže já vždycky říkám, že mám hrozně moc zážitků těch lidí jako nabráno. Ono ne všechno jsem třeba do té Paměti národa použila, ne každý tam byl vhodný, ale já jsem jednu dobu třeba i obcházela domovy seniorů, takže já vlastně mám spoustu témat. Já pořád říkám, že mám pořád o čem psát. Ale dělám fikci, dělám romány, takže si dávám pozor, aby se v tom nikdo nepoznal. Nejsou to vlastně konkrétní příběhy konkrétních lidí, ale může se stát, že si to někdo čte a řekne: „Tohle vyprávěla moje babička,“ nebo „Tam zrovna tu větu,“ nebo „Tam jsem se poznal, to jsem někomu vyprávěl já.“

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Scarlett, a jak Vás práce s pamětníky ovlivnila jako spisovatelku? Protože přece jenom jste se setkávala s lidmi, kteří Vám vyprávěli o té naší novodobé historii.

Scarlett Wilková, spisovatelka: Já si myslím, že kdybych nepracovala pro Paměť národa a kdybych nemluvila s tolika zajímavými pamětníky, tak bych asi ty knížky nezačala psát. Mě to vlastně k tomu přivedlo, protože jsem si říkala, že mám naposloucháno tolik zajímavých příběhů a že je škoda je nevyužít ještě nějak víc. Ale zároveň dělám fikci, dělám romány, takže to nejsou konkrétní příběhy konkrétních lidí a já si dávám pozor, aby se tam nikdo nepoznal, protože hrdinové nejsou úplně kladní, takže nechci někoho nějakým způsobem dehonestovat nebo urazit. Ale může se stát, že si to někdo čte a řekne: „Je, vždyť tuhle větu říkala moje babička,“ nebo „Je, to jsem se poznal, to jsem vám vyprávěl já.“

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Když jste se s těmi lidmi potkávala, to mě teď zajímá, jenom jestli si děláte poznámky, zapisujete si je nebo máte diktafon, protože obvykle ty lidi nechcete zastavovat. Chcete si poslechnout celý příběh, ať jej nepřerušíte. Žijete v proudu jejich myšlenek?

Scarlett Wilková, spisovatelka: No, ta Paměť národa je v tom specifická, že vlastně některé nahrávky mají třeba fakt 5–6 hodin a mnohdy je velká část z toho takzvaně z pohledu novináře nepoužitelná, protože je to třeba nějaká stará dáma, která se v tom vyprávění zamotává nebo si různě na něco vzpomene, na něco ne. Pak se k tomu vrací. Takže ono je právě hezké na tom, že se člověk úplně zklidní a poslouchá je. A samozřejmě, že jsem vždycky, když jsem byla u nich doma, točila na diktafon. Ale hodně lidí, kteří toho byli ještě schopni, jsme vozili do studia. Paměť národa má vlastně ve všech regionech studio a natáčeli jsme je normálně na kameru, tak jak sedíme teď tady. Což bylo taky těžší, protože ti lidé se zase takhle neotevřou, že?

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já jsem v úvodu řekla, že jste jedna z nejprodávanějších autorek poslední doby. Jak se Vám to poslouchá?

Scarlett Wilková, spisovatelka: No skvěle. Komu by se to neposlouchalo skvěle? Já vždycky říkám, že to je zázrak, že vlastně v té současné obrovské produkci knih, stačí přijít do knihkupectví, že jo? To jsou haldy všech možných titulů. Tak si myslím, že je těžké se prosadit a nějakým záhadným způsobem se to podařilo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: No a Vy píšete obvykle o příbězích o lidech a lidé to mají rádi.

Scarlett Wilková, spisovatelka: Já se vždycky snažím psát to, co bych si chtěla číst já. Já jsem si mnohokrát říkala, že bych si každou tu svoji knížku chtěla vzít třeba na dovolenou nebo s ní strávit nějaký klidný večer. To je pro mě asi podstatné. I když cítím, že mě to zajímá a že bych to četla, tak pak do toho jdu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pojďme k Vaší knize Až uvidíš moře, kde se věnujete osudům řeckých uprchlíků v Československu. A co Vás v těch příbězích Řeků, kteří se vlastně přesunuli k nám a většina z nich už tady natrvalo žije, zaujalo?

Scarlett Wilková, spisovatelka: No, mě na tom fascinuje, jak je tady spousta lidí s řeckými kořeny. Dřív jsem si neuvědomovala, kolik je tady lidí s řeckými jmény a jaký je jejich příběh. Ten se vlastně těžko zobecňuje. Ale možná se zobecnit dá v tom, že spousta z nich sem přišla jako sirotci nebo je sem poslali rodiče, aby je zachránili před občanskou válkou. Tak pro mě je to úplně fascinující představa, že mě někdo jako pětiletou nebo čtyřletou holčičku posadí do vlaku bez rodičů a odveze do cizí země. A neumím tam ani slovo a nikoho tam nemám. A oni opravdu tady takhle začínali. Někteří se vrátili, někteří zůstali a založili tady rodiny. A zároveň je to taková ukázka, možná bych řekla, úspěšné migrace. Ti lidé jsou většinou úplně v pohodě. Podnikají, jsou úspěšní sportovci, úspěšní muzikanti. Takže je to možná tak, jak by to mělo být. Že si zachovají svůj domov v srdci, svoji odlišnost, a zároveň se dovedou přizpůsobit tomu místu, kde se ocitli. Já si myslím, že to měli nesmírně těžké.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Dá se říct, že na základě toho jste získala také lásku k Řecku? Protože vím o Vás, že se tam často vracíte a dokonce tam píšete své knihy.

Scarlett Wilková, spisovatelka: Já jsem jezdila do Řecka daleko dřív, než jsem vlastně začala ty řecké uprchlíky natáčet. A právě proto mě to asi k tomu přivedlo, že mám ráda všechno, co se té země týká. Já jsem tím trošku posedlá. Jezdím tam řadu let a mám ráda řecké jídlo, řecké oblečení. Já opravdu jsem takový ten typický "Řeckomil", který střídá jednotlivé ostrovy a má ode mě napsáno, kde ještě nebyl a který by ještě chtěl vidět. Takže to bylo prvotní. A pak, jak jsem se začala zajímat trošku víc o řecké dějiny, tak mě to přivedlo k těm lidem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A nabíráte příběhy a životy do svých knih i teď od současných Řeků v Řecku?

Scarlett Wilková, spisovatelka: Ne, ne, ne. V podstatě akorát když jsem psala tu předposlední, vlastně tu Kri-kri, jak se jmenuje, tak je to úplná fikce. Snažila jsem se představit si, jak ti lidé vnímají turistický ruch. To, že je nás tam teď tolik a měníme jejich zemi. Ta kniha se setkala s takovým trošku rozporuplným ohlasem, protože někteří čtenáři to berou tak, že je proti turistům, že tam jaksi tvrdím, že by se snad nemělo vůbec cestovat nebo stavět hotely. Tak to není. Ale snažila jsem se to z pohledu jedné staré dámy takhle vylíčit. Je ale fiktivní. Ta paní nikdy neexistovala, i když si s tím tak hraju, že tam není úplně poznat, jestli ano, nebo ne.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já jsem se Vás před natáčením ptala, která je Vaše nejoblíbenější kniha, a Vjste mi řekla, že je to Vekslačka, která vrací čtenáře do období socialismu. Je taky hodně prodávaná. Proč je Vaše nejoblíbenější?

Scarlett Wilková, spisovatelka: No tak je to taková vlastně asi vzpomínka na moje dětství a mládí. Posadila jsem to do Ostravy a já si pamatuju tu dobu, kdy se říkalo, že se nechodí nakupovat, ale shánět. A kdy byl Tuzex, že jo. Tam stáli ti kluci před ním, mistrové pánové, a my jsme tam chodili kupovat ta jablíčka, šampony a mýdla. A kdy prostě džíny byly něco úplně vysněného. Takže já jsem v tom prostředí žila, nebudu zastírat, že ne. Já jsem byla diskotéková holka, která měla ráda ty blýskavé oblečky a spreje značky Fa a podobně. Takže mě to bavilo a vlastně jsem se vrátila do té doby. Přišlo mi to hrozně zábavné psaní. A to, že jsem stvořila Vekslačku? No tak proč by nějaká nemohla být, že jo? Co my víme?

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Popsala jste některé Vaše konkrétní příběhy v té knize? Nejste Vy ta Vekslačka?

Scarlett Wilková, spisovatelka: Nejsem. Já jsem na to byla ještě moc mladá, ale tak nějak mi to přišlo, že možná jsme byli všichni svým způsobem v tom už tím, že jsme ty valuty nějak pokoutně kupovali, abychom si něco v Tuzexu mohli koupit. Nebo když lidé cestovali. Když někdo dostal devizový příslib do Jugoslávie, tak někde pokoutně sháněl peníze, aby si tam mohl něco koupit. To si myslím, že z dnešního pohledu třeba mladí lidé vůbec nejsou schopni pochopit. Já jsem se o tom bavila s jednou devatenáctiletou holkou a ona to vůbec nechápala. Říkala jsem si, že je to pro ně jako pravěk. Jako kdybychom se učili o mamutech.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Ve Vašich knihách jsou to často hrdinky, ženy, které jsou hlavními postavami těch příběhů. Jsou Vám ženy bližší v tom smyslu, že o nich raději píšete a zajímá Vás to, co prožívají, než u opačného pohlaví?

Scarlett Wilková, spisovatelka: Já na to asi nedovedu odpovědět, protože už se mě na to více lidí ptalo a já vlastně nevím. Já tam ty chlapy mám. V těch románech jsou. Podle mě to nejsou takové ty typicky ženské romány a nejsou to ani takové ty hrdinky, že by to byly nějak výjimečně statečné ženy. Ony mají těžké osudy, ty holky. Páchají různé nedobré věci, takže si myslím, že si často moc neumí poradit se životem. Ale asi to tak je, že ženská víc rozumí ženským. Asi jo. Ale teď zrovna píšu jednu knížku, kde možná větším hrdinou nebo hlavní postavou je právě muž.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: To jste mi vzala otázku z úst. Na čem teď pracujete?

Scarlett Wilková, spisovatelka: No, vyjde mi teď v září knížka. Pokusila jsem se v ní udělat takový opak toho řeckého prostředí, takže jsem zkusila napsat český venkovský román o sedlácích. Ten je hotový. No a teď píšu pokračování knihy, která se jmenuje Když přišli psi. To byl příběh partyzánů z Beskyd. Ta knížka měla obrovský ohlas nejen v Beskydech. Mě to strašně překvapilo a dodnes se mě lidé na besedách ptají, jestli bude mít pokračování, protože má takový trošku otevřený konec. A já jsem nad tím vůbec takhle nepřemýšlela, ale přišlo za mnou neuvěřitelné množství lidí a říkali: „Ale to nemá konec, to by se mělo nějak vyřešit.“ Tak jsem si řekla, že to zkusím napsat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Scarlett, já Vám děkuji za Vaše milé vyprávění a za milé setkání. Vám, diváci, děkuji za pozornost.

Redakčně upraveno / zkráceno.