Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ve studiu vítám Andreu Dunovou, terapeutka, která pracuje s lidmi i zvířaty a zároveň lektorku a zakladatelku institutu zdraví zvířat. Dobrý den, vítejte. Možná na začátek našim divákům vysvětlete rozdíl mezi fyzioterapeutem a manuálním terapeuta.

Andrea Dunová, terapeutka, lektorka: Tedy toto bývá opravdu častá otázka, kterou mi lidé kladou. Já upřesním, že jsem opravdu manuální terapeut, znamená jsem masér rekondičních a regeneračních technik a fyzioterapeut. Jsou lidé, kteří jsou vysokoškolsky vzdělaní, jsou to odborníci, kteří pracují podle léčebných plánů, stanovují opravdu pravidla, stanovují práci s člověkem, který má nějaké problémy a řeší jeho problémy. My bychom především měli být takoví průvodci zdraví, my bychom měli být lidé, kteří vrací tomu tělu v podstatě bych řekla ten kvalitní pohyb, kvalitní pocit z těla a měli bychom člověka provázet manuálními technikami, které mu ulevují v případě nějakých chronických problémů, dlouhodobých problémů. U malých dětí u kterých se objevují nějaké bolístky ze školy, ale není to léčebná technika, ale je to opravdu technika, která velice kvalitně provází to tělo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná by to bylo lepší vysvětlit na nějakém příkladu, s čím za vámi lidé přicházejí?

Andrea Dunová, terapeutka, lektorka: Velice často lidé mají problémy stejně jako zvířata, nejprve vyhledají lékaře, který stanoví diagnózu, pošle na rehabilitaci nebo fyzioterapii a po tomhle kolečku, které si lidé a majitelé zvířat splní, tak častokrát potom vyhledají nás, protože mají pocit, že potřebují najít ještě nějaký způsob udržení tady tohoto stavu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Mně se líbí to vaše heslo, že tak jak na autě pravidelně děláme technickou, tak bychom tohle měli dělat minimálně jednou za rok i se svým tělem.

Andrea Dunová, terapeutka, lektorka: Určitě ano. Tam vždycky platí podle toho, jak člověk nebo zvíře jsou zatížení, jak sportují, jak hodně pracují i zvířata pracují pro lidi. Takže já vždycky říkám, že takové STK by mělo být opravdu alespoň jednou do roka. Ale u lidí, kteří jsou těžce zatížení prací, stejně tak jako zvířata by to mělo být třikrát, čtyřikrát do roka. A potom nastává doba, která čeká nás všechny a to je stárnutí. A potom přichází takzvaná geriatrická péče, která už je potom čím dál častější, protože to tělo potřebuje to pohlazení, ty doteky čím dál častěji a je to úplně stejné, ať jsou to lidé nebo zvířata. A potom na konci života nás čeká to, co většinou už fyzioterapeuti moc nedělají a to je paliativní péče. A můžu říct, že já jsem opravdu doopatrovala nebo doprovázela několik lidí i několik zvířat až do samého konce a sama musím říct, že ty doteky a ta přítomnost a ta pozornost toho terapeuta je v tu chvíli něco nenahraditelného.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A vy jste na začátku řekla, že jste v uvozovkách takový masér, ale masér a masér to je rozdíl. Masér a terapeut bych možná laicky ještě takhle rozdělila. Určitě se mnou budete souhlasit, protože mnozí z nás mají zkušenosti s tím, že přišli k masérovi a ten jim opravdu projel celé tělo, namasíroval a projel svalstvo. U vás je to jiné. Jdete více do hloubky? Alespoň já mám ten pocit.

Andrea Dunová, terapeutka, lektorka: Je to jiné v tom, že maséři používají samozřejmě techniky opravdu k masírování svalů. Já je používám také, ty jsou skvělé, je to prostě určitý maserský plán, ale potom právě manuální terapeuti, což jsou maséři, ale mohou to být i fyzioterapeuté. Mají celou škálu různých technik. Může to být kraniosakrální osteopatie, může to být reflexní terapie, může to být například ostodynamika kterou dělám. A tady tyhle techniky jsou manuální techniky, ale zabývají se specifickými oblastmi, specifickými technikami a je naprosto úžasné, když i ten masér, což často bývá takové podceňované slovo, který se vzdělává a celý život jezdí na kurzy, sbírá tyto techniky, tak má celou škálu technik, které může použít. A já také používám více technik, proto to vypadá, že jdu do hloubky a jdu, protože použiju vždycky určitou techniku, která se v tu danou chvíli pro toho člověka hodí, která je ušitá na míru tomu jeho problém, ale nechci v tu chvíli říkat, že něco diagnostikuji nebo léčím. Prostě zaměřím se na určitou techniku, která tomu může pomoci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Už tady padlo, že pracujete také se zvířaty. U lidi si to dokážu představit. Někde mě bolí, jdu za lékařem případně pak za vámi. Jak je to u zvířat? Kdy má majitel svého mazlíčka, ať už většího nebo menšího, protože vím, že pracujete i s koňmi. Tak kdy má za vámi přijít, jak pozná, že ten jeho parťák zvířecí má problém?

Andrea Dunová, terapeutka, lektorka: Za prvé úplně nejdůležitější a nejhodnotnější je prevence, znamená že kdyby se lidé naučili se svými zvířaty na tyto techniky pravidelně chodit každý měl toho svého manuálního terapeuta tak vlastně ten terapeut velice. často pozná. Problém, který není na tom zvířeti viditelný. V tu chvíli buď ten terapeut se rozhodne, že okamžitě posílá zvíře k veterináři, aby vyšetřil ten problém anebo se snaží pokud je to nějaký malinký problém, tak s tím pracovat a tomu zvířátko třeba jenom ulevit, kde má natažený sval. A s těmi zvířátky je to tak, že zvířata často nedávají najevo problém a to znají určitě všichni majitelé zvířat a potvrdí mi to veterinární lékaři. Že zvířata až když už dají najevo, že je něco špatně, tak už je to hodně špatně. A právě proto tady ty preventivní a rekondiční, regenerační metody by měly být zařazené do péče o zvíře do takovéhoto základního managementu péče o zvíře. Jen si říkám, že každé zvíře by si zasloužilo svého terapeuta, tak jako má každý člověk mít svého terapeuta.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná by bylo fajn zdůraznit, že možná každý ten náš pád je pak na tom těle vidět a možná je to taková předzvěst budoucích problémů.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ano. Tělo má určitý stavební plán, my se s ním rodíme. Ty naše buňky si ho pamatují. Jenomže my mu to trošku kazíme. Sem tam někde spadneme. Sem tam se někde přetáhneme, máme třeba špatné cvičební plány v posilovnách a podobně. A potom to tělo nám to začne dávat najevo. Stáhnou se tkáně. Dojde opravdu k takovému pocitu sevření. Člověk už potom pracuje a hýbe se a cítí, že má omezení. A tady tohle už není dobře. A tady díky tomu, že jsou stažené tkáně, tak to potom začíná poškozovat kosti, můžou onemocnět kosti a díky tomu onemocní celý opěrný aparát, což jsou vlastně kosti, klouby, vazy, šlachy a myofasciální síť, která nás drží pohromadě a díky které fungujeme. A tady toto je právě důvod, proč my chceme s tím tělem pracovat nebo učit ty lidi pracovat, když se cokoliv stane, když mají nějakou i malou autonehodu, když vám cukne hlavu. Jaké to potom má důsledky s krkem, s krční páteří, spoustu lidí přichází a říkají dva týdny, tři týdny nic a pak mě to začalo bolet. Nemusí to být akutní problém, ale může se to rozvinout stejně tak i pes na agility a spadne z lavičky a majitel řekne dva týdny dobrý a potom najednou začal kulhal. A to je přesně tady tohle. Tělo dokáže vyrovnávat dlouho určitý problém, ale dlouho dlouho dlouho a pak už to nejde. A řekne a dost a já už nemůžu a v tu chvíli potřebuje tu pomoc.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Můžeme si způsobit problém třeba i špatným cvičením?

Andrea Dunová, terapeutka, lektorka: Ano, bohužel ano. Setkávám se s tím já ve své praxi často, když stanoví cvičební plán člověk, který nevnímá to tělo, toho svého klienta, tak může uškodit. Není to o cvičebním plánu, ten může být dokonalý, ale nemusí sedět každému. A člověk, který bude mít třeba problémy s bederní páteří, s krční páteří a dostane cvičební plán, který je určený pro zdravé lidi, tak může tady toto potom na svém těle poznat a dokonce může to opravdu způsobit velké problémy.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V úvodu jsem řekla, že jste také lektorka Institutu zdraví zvířat. Mají lidé zájem se vzdělávat v této oblasti?

Andrea Dunová, terapeutka, lektorka: Mají velký zájem. Spousta lidí by chtěla pracovat se zvířaty, spousta lidí by chtěla umět ošetřovat zvířata a chtěli by být i profesionální terapeuti. Ale bohužel veterinární zákon neumožňuje lidem pracovat se zvířaty a fyzioterapie a rehabilitaci zvířat, která je stávající profesní kvalifikace je pouze pro veterinární odborníky. A proto k nám chodí velká spousta lidí na naše kurzy protože my neprodukujeme veterinární odborníky, my chceme produkovat opravdu lidi, kteří umí právě dělat tu rekondici a regeneraci. Nebudeme se nikomu plést do odbornosti, na to máme veterinární lékaři a odborníky. Ale my chceme ty lidi opravdu provázet vlastně ty jejich zvířátka, provázet tím životem a být jim, jak se říká těmi rodinnými terapeut od odmalička až až do smrti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Dunová, já vám děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně štěstí.

Andrea Dunová, terapeutka, lektorka: Děkuji.

Redakčně upraveno / zkráceno.