Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Mobilní hospic Ondrášek pečuje o nevyléčitelně nemocné, dospělé i dětské pacienty v jejich domácím prostředí. Poskytuje odborné sociální poradenství. Pracovníci hospiců toho dělají daleko více a mimo jiné také Ondrášek slaví 20 let od svého založení. Ve studiu vítám ředitelku Bronislavu Husovskou. Dobrý den, vítejte u nás, paní ředitelko a na začátek velká gratulace.

Bronislava Husovská, ředitelka, Hospic Ondrášek: Dobrý den a děkuji za gratulaci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme na úvod připomenout, jaká vlastně byla motivace založit Ondrášek?

Bronislava Husovská, ředitelka, Hospic Ondrášek: Dá se říci, že měla takový nápad nebo impulz vzešel od zakladatelky Sylvy Vartové, která měla nemocného syna s onkologickým onemocněním. Bylo mu tehdy 16 let a když už léčba nebyla úspěšná nebo byla ukončena takhle, tak ho měla doma. Starala se o něho a zjistila, že nejsou služby takové, které by jí pomohly v tom, v čem si nevěděla rady, protože to je hrozně těžké a ještě o to těžší, když je to dítě a je to mladý člověk. Takže tehdy jí bylo pomoženo nějakým způsobem. Zdravotní sestřička jí pomohla, ale ona se rozhodla pro založení právě neziskové organizace, která bude poskytovat služby takové, že se budeme starat o umírající doma a podporovat je.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To byl začátek. Za těch 20 let se z hospice stalo respektované zařízení a vyhledávané. Tak co za těch 20 let? Jak se změnila ta organizace nebo co navíc poskytujete? Protože začátky nebyly lehké.

Bronislava Husovská, ředitelka, Hospic Ondrášek: Nejenomže nebyly lehké, ale byly naprosto jiné, než je to teď. Jednak, že tam byla ta Sylva, pak jsem tam byla já a pak se přidali ještě nějací lidi, které jsme hledali. A to nadšení a ta víra v to, že to je dobrá věc a že bychom to mohli jakoby zkusit. Samozřejmě už v samém začátku, během prvního roku, jsem měla tendenci prostě to nechat i právě se Sylvou, že se to nám asi nepodaří, ale pak nás provázely, jak ona to vždycky říká, zázraky, kdy člověk chtěl už od toho odejít a něco se stalo a posunulo nás to dál. A z toho začátku, kdy nás tam byly tři zdravotní sestřičky, pak se čtvrtá přidala, jeden lékař jenom externě, který nonstop 24 hodin 7 dní v týdnu byl jenom pro nás a jezdil na návštěvy po své práci ve fakultní nemocnici. Takže najednou se vybudovala organizace nebo ta služba, která je dnes, kdy máme už 40 lidí v organizaci, plus nějací dobrovolníci a spolupracující externí myslím. Takže je to velký rozdíl.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tím pádem jste ale vlastně vybudovali organizaci, která je blízká lidem v poskytování paliativní léčby. Čili přijíždíte do domácnosti k lidem, kteří umírají, což je velmi asi těžké pro vás i pro ně.

Bronislava Husovská, ředitelka, Hospic Ondrášek: Ano, je to těžké pro nás a pro ně. My jsme tam v těch rodinách. Říká se tomu taková domácí hospitalizace, ale tento pojem vznikl až po deseti letech našeho působení, kdy vlastně ten pojem ani nebyl. Prostě sestřičky chodí a poskytují hospicovou péči s lékařem. Ale je to o tom, že tam přijde lékař, zdravotní sestra a poskytují opravdu odbornou kvalitní péči paliativní, kde už je to i odbornost paliativní medicína. A kromě toho si všímáme všech potřeb, který tedy ten pacient má, i ta rodina a snažíme se ty jejich potřeby naplnit. To znamená, jsou tam ty zdravotní problémy, že někoho něco bolí, je mu špatně, zvrací, je sláb, mají různé otázky. Odpovídáme na ty otázky. Rodina, která se stará, třeba má problémy se zaměstnáním. Jak to vyřešit? Co udělat? Pak o pečování, jak se starat o toho pacienta v obyčejné hygieně nebo i na krmení, když pacient těžko polyká? Jestli ještě kolik těch tekutin by měl mít, kolik by měl sníst? To jsou různé takové otázky, které se zdají pro někoho, že nejsou tak, ale jsou to velmi podstatné otázky. A to všechno dohromady vlastně je ta odbornost, kdy my si všímáme těch fyziologických, těch sociálních, psychologických, ale taky spirituálních potřeb a snažíme se na to reagovat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem v úvodu řekla, že toho děláte daleko více, než jsme doposud i řekli.

Bronislava Husovská, ředitelka, Hospic Ondrášek: Ze začátku jsme měli hospic, který jezdí domů. Mobilní specializovanou paliativní péči, teď se to tak říká deset let. Pak máme ambulanci paliativní medicíny, která je určená pro pacienty, kteří mají ukončenou léčbu, ale nemusí mít ještě ukončenou péči, ukončenou léčbu, ale ještě nejsou pro hospic. Jsou v takovém mezičase, kdy mají nějaké strádání, bolesti, není jim dobře a dochází do té ambulance, kde jim nastavuje lékař léčbu. Tak máme zaregistrovanou tuto ambulanci. Je dva dny v týdnu. Pak máme odborné sociální poradenství, kdy se vlastně radí těm pacientům, radí těm rodinám, jak se starat, hlavně v téhle té paliativní péči. A pak máme vzdělávání, kdy my vzděláváme. Nejenom, že tam jsou stáže a vzděláváme lékaře a sestry a jsme akreditovaným pracovištěm pro obor paliativní medicína, ale vzděláváme odbornou veřejnost také v paliativní péči, máme různé workshopy a kurzy. Máme knihovnu se specializovaným fondem, kdy tam jsou knihy a literatura týkající se tohoto tématu. A nově máme odlehčovací služby terénní, kdy Ondrášek jezdí za těžce nemocným anebo nemocnými lidmi a pomáhá rodinám odlehčit tuto péči.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je to určitě složitější jezdit k dětem, které jsou nevyléčitelně nemocné než třeba ke starým lidem nebo k seniorům.

Bronislava Husovská, ředitelka, Hospic Ondrášek: Ta služba o ty děti nebo ta péče o ty děti je velmi náročná nebo specifická. Specifická je v tom, že tam jsou různé diagnózy, které potkáváme u těch dětí. Různá délka péče o tyto děti, jsou věkově rozdílné. Jsou to malé děti, větší adolescenti a ty potřeby pak jsou naprosto jaksi individuální a ten individuální přístup je o to větší. A co je nejvíc takové specifické, je o tom, že tu rodinu musíte podporovat ještě intenzivněji i v té komunikaci, protože je to, dá se říci, ještě těžší. Je to tragédie, když máte nemocné dítě. Samozřejmě je to pro nás těžké vstupovat do těch rodin, ale vždycky je to o tom, že ta zpětná vazba od těch rodin je tak krásná a která nás motivuje. Kdo by jim jiný pomohl, kdo by je doprovodil a oni nám to vrátí, dá se říci ty rodiny.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme říct, jak je to s financováním Ondrášku.

Bronislava Husovská, ředitelka, Hospic Ondrášek: Ondrášek je financován. My to vždycky tak dělíme na 30 procent ze státní správy. To jsou různé dotace z kraje, z města, z obcí a ministerstvo. A pak jsou to dary, které jsou firemní a individuální. A dalších těch 30 procent je to krytí zdravotních pojišťoven.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zkusme ještě říci, jak se vyvíjela spolupráce s těmi lékaři. Vy jste říkala, že na začátku to byl jeden lékař, který po směně nebo po tom, co sloužil ve fakultní nemocnici, vám byl k dispozici sedm dní v týdnu 24 hodin denně. Dneska jste řekla, že už máte tým čtyřiceti spolupracovníků různě odborného zdravotnického personálu. Tak jak dlouhá byla cesta k tomu, vysvětlit jim, že je potřebujete a že i je to bude obohacovat dál?

Bronislava Husovská, ředitelka, Hospic Ondrášek: A to si pamatuji, že v roce 2015 jsme měli prvního lékaře na celý úvazek. Tak to byl takový milník v tomhle, že jsme měli svého lékaře, který měl samozřejmě ještě ty kolegy, kteří mu kryli pohotovosti, ale který vedl tu linku té odborné i lékařské péče, vlastně pro nás taky něco nového. A těchto lékařů teď máme více a jsme za to velmi rádi.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem v úvodu řekla, že Ondrášek slaví 20 let. Pojďme v krátkosti říci, jak ty oslavy budou vypadat.

Bronislava Husovská, ředitelka, Hospic Ondrášek: Ondrášek vznikl v prosinci 2004, takže v prosinci je, dá se říci, ten den narození 22.12. Ale my už to slavíme v průběhu celého roku. Jednou z takových věcí je, že máme webové stránky speciálně k tomuto výročí a tam naleznou to, jak jsme začínali. Celý průběh dvaceti let, celé té historie, kde jsme teď a co bychom ještě chtěli. Jsou tam různé příběhy a na těchto stránkách budou přibývat další informace. Pořád se s nimi pracuje. Pořád se něco přidává, aby to bylo pestré a zajímavé. Je to www.ondrasek.cz za lomítkem 20 let. A když půjdete na naše stránky, tak vám to odkáže. A samozřejmě na facebooku i na instagramu tam máme taky různé informace, které se propojují a můžeme takhle být ve spojení s ostatními.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám i Vašemu týmu, ale i Vašim pacientům a klientům hodně štěstí.

Bronislava Husovská, ředitelka, Hospic Ondrášek: Děkuji.

Redakčně upraveno / zkráceno.