Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dvě zlaté medaile a jedna stříbrná z Jižní Koreje. To je opět obrovský úspěch karvinského Permoníku. Před pár dny se členové výpravy vrátili a mi je velkou ctí ve studiu přivítat sbormistryni Martinu Juríkovou a prezidenta Sborového studia Permoník Petra Kazíka.

Petr Kazík, prezident Sborového studia Permoník: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Na začátek velká gratulace. Nejenom Vám dvěma, ale celému štábu a všem dětem.

Martina Juríková, sbormistryně: Ještě tady měla být kolegyně Karina Grimová, která je druhou sbormistryní, ale ta se teď věnuje rodině.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Chápu.

Martina Juríková, sbormistryně: Té také patří velký dík.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Máte za sebou 9 dní soutěžení, reprezentování a poznávání krás Jižní Koreje. O medaile jste se utkali s největšími sbory světa, bylo jich 324 ze 46ti zemí. S jakými pocity a očekáváním jste z Karviné odjížděli?

Martina Juríková, sbormistryně: Odjížděli jsme s očekáváním, že ukážeme krásu současné české lidové i umělé muziky na druhý konec světa do Jižní Koreji a s očekáváním, že se všichni ve zdraví a šťastně vrátíme. Pilně jsme cvičili a trénovali všechny tři sbory - Dívčí sbor Permoník, Mužský komorní sbor Permoník a Smíšený sbor Permoník.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem tady řekla, že sborů, se kterými jste se potkali na sborové olympiádě, bylo přes 300. Jakou úroveň sbory mají?

Petr Kazík, prezident Sborového studia Permoník: V tom je ta akce velmi zajímavá, je tam obrovský rozptyl. V kategorii Champions, kam jsme se museli jistým způsobem probojovat, tam jsou opravdu špičkové sbory, které už něčeho dosáhly. Musíte doložit, že jste uspěli na nějaké světové soutěži a musí za Vámi něco být. Ale pak je kategorie Open, kam se může přihlásit jakýkoliv sboreček z naprosto okrajové vesničky, který si řekne "Já bych si chtěl na takové akci zazpívat". V tom je ta akce výjimečná a je úžasné, že právě i začínající sbory se mohou potkat se špičkovými a vzájemně se ovlivňovat. U těch začínajících je ještě takové to krásné nadšení. U nás už je kvalita a profesionalita na vysoké úrovni. Zvlášť když přijde něco takového jako Permoník z Karviné, pro někoho z asijského města je to důkaz, že i v malém městě se dá dělat špičkový sborový zpěv.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Permoník je určitě sbor světového formátu a takových sborů ve světě moc není. Když na soutěže jezdíte, dá se říci už pravidelně, poznáváte se s některými ostatními sbory nebo potkáváte se s nimi opakovaně a znají už vás porotci?

Martina Juríková, sbormistryně: Těžká otázka. Tuto soutěž pořádala agentura Interpol Tour, která má v podstatě spoustu festivalů co dva měsíce někde ve světě. Sestavuje žebříček nejlepších sborů na světě podle soutěží, které pořádá on. My jsme s touto agenturou byli poprvé, protože má dost složitá a sofistikovaná pravidla a chtěli jsme to zažít a je to to největší, co se pořádá. Některé porotce známe, ale zrovna nebyli určeni pro naši kategorii. Jednoho porotce známe, byl tam jeden Čech pan Míšek, sbormistr chlapeckého sboru Bonifantes. S jejich odděleními jsme soutěžili i v Tokiu, tam jsme se potkali. Ten svět je obrovských, těch sborů, zpívajících lidí na světě je moc. Kolik jich je, to si uvědomíte, když je slavnostní zahájení v olympijském stadionu, který je naprosto plný a je tam defilé vlajek a hymen a lidi si navzájem fandí. Prostě je ten svět obrovský. Některé známe, ale spoustu jich neznáme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme si říci, jak během turné zvládáte šest desítek dětí od dvanácti do osmnácti plus? Kooperují mezi sebou, hlídají se, v uvozovkách, navzájem?

Petr Kazík, prezident Sborového studia Permoník: Tuhle otázku mi položil Michal Bárta, klavírista, který s námi jel a nehraje s námi obecně. Jel jako záskok za našeho kmenového klavíristu a divil se tomu, protože měl pocit, že se o ty děti vůbec nestaráme a fascinovalo ho, že jsou tak hodné. Jsou to normální teenageři, takže určitě nejsou nijak výjimeční. Jsou výjimeční v tom, že tím sborem procházejí nejméně deset let v průměru. Máme ten systém tak, že máme dost mladých lidí nad osmnáct let, ale máme i dost dvanáctiletých. A máme to rozděleno tak, že ti osmnáctiletí dostanou dva až tři mladší děti a vznikají tyto skupinky. A tyto skupinky na sebe dávají pozor, čekají a hlásí, jestli jsou všichni. Díky této organizaci, kterou děti zažívají mnoho let, je to ve světě už jednoduché.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme si říct, s jakým programem Permoníci získali dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili.

Martina Juríková, sbormistryně: Program byl dán podle toho, do jaké kategorie jsme se přihlásili. Každý zpěvák mohl zpívat ve dvou kategoriích. Protože máme Dívčí koncertní sbor, Mužský komorní a Smíšený sbor, rozhodli jsme se, že se smíšeně přihlásíme do toho, co světu můžeme nabídnout, což je folklor, nebo pseudo folklor. Kategorie číslo dvacet osm se jmenovala Scénický folklor, takže jsme předvedli lidovou muziku, ale v excelentním zpracování českých autorů. Kluci soutěžili v kategorii Youth, pro své mládí nemohli soutěžit tam, kam patřili v komorních sborech, protože jim bylo dvanáct a kromě skladeb Jana Vičara představili jednoho polského současného autora a skladbu Petra Ebena. A děvčata jsme přihlásili do kategorie tzv. Současná muzika, kde podmínkou bylo, že pokud v ní chceme soutěžit, musí vzniknout světová premiéra autora z naší země. Tudíž jsme poprosili paní Irenu Szurmanovou, jestli by nám k téhle výjimečné příležitosti zkomponovala skladbu. Odesílali jsme přihlášku a domluvili jsme se, že tam bude skladba Deo Gratias. Nevěděli jsme vůbec, jak bude dlouhá, jak bude vypadat, ale přesto jsme se s Irenkou domluvili, že to má být skladba, která bude otvírat náš soutěžní program. V této kategorii jsme vzdali čest autorům, kteří pro nás píšou.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Martino, mě by zajímalo, jak se odráží místní podmínky na jejich výkonech. Je tam jiná teplota, jiná vlhkost, prostě jiné počasí a podnebí.

Martina Juríková, sbormistryně: Ano, je tam velká teplota, je tam velká vlhkost, ale především je tam velký nepřítel sborového zpívání. A to už od chvíle, kdy jsme nasedli do vlaku tady v Karviné a jeli do Prahy. Je to klimatizace. Naštěstí v těchto končinách jsme nebyli poprvé, tak jsme zkušení v tom, že kdykoliv musí mít děcka po ruce mikinu a šátek a rychle se zahalit. To je největší nepřítel, velký teplotní rozdíl mezi venkovními teplotami a klimatizovanými místnostmi.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak se stalo, že v Koreji jste zpívali na nádraží?

Martina Juríková, sbormistryně: Původně měl být koncert na pláži kousíček od našeho hotelu, ale hlásili velké větry. To zvláště klavíristi nemají rádi a zvukaři už vůbec ne, protože z mikrofonu jde potom vítr a ne zpěv. Takže v poslední chvíli přišla zpráva, že koncert je přesunut z pláže od moře na nádraží a byla to dobrá volba. Potěšili jsme spoustu cestujících do různých koutů Koreji i účastníky festivalu. Byl to takový ten moment, kdy jsme se s některými mohli sejít a bylo to moc krásné a milé.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Petře, za tři roky Permoník slaví šedesáté narozeniny. Vy už teď určitě jako ředitel přemýšlíte, jak ty narozeniny budou vypadat. Už se Vám zrodil právě v Koreji nějaký velký, malý nápad?

Petr Kazík, prezident Sborového studia Permoník: Ano, nad těmi oslavami už jsme začali přemýšlet a byla nějaká idea. Ta byla teď rozšířená o to, že když jsme se mluvili o té cestě s Moravskoslezským krajem, který byl největším donátorem kromě města Karviné, zaznělo z kraje od Kariny Veselé na Jantaru, kde se rozdávají kulturní ceny, že spousta kulturníků říká "Hele, a co kdybychom takový festival udělali tady u nás v Moravskoslezském kraji?". Mě nesmí nikdo dávat takové podněty. Takže jsme měli schůzku v Koreji s ředitelem festivalu, který je na tohle zaměřen. Když jsme jim představili stručně kraj, co tady máme, jak obrovské kulturní zázemí má Ostrava, Karviná a prostě celý tento region, tak řekl, že jim to zní velmi zajímavě. Teď to bylo v Koreji, příští rok kvůli covidu je to v Aucklandu, na Novém Zélandu a pak už bude ta dvouletá perioda. Tudíž v roce 2026 to má být někde jinde. A my uděláme všechno pro to, aby to bylo tady u nás v Ostravě, v Moravskoslezském kraji.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Budeme držet palce, protože budeme mít tím pádem možnost tu atmosféru zažít s Vámi a nejenom od Vás zprostředkovaně. Já vám oběma děkuji za rozhovor. Přeji Vám krásné léto, trošku odpočinku, ale i té práce, protože u Vás to vždy stojí za to si Vás poslechnout. Děkuji.

Martina Juríková, sbormistryně: Děkuji za pozvání.

Petr Kazík, prezident Sborového studia Permoník: Na shledanou.

Redakčně upraveno / zkráceno.