Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Lenka Kocierzová, úspěšná a velmi aktivní dáma, která před pár lety získala titul Senior roku. Jak se jí vede, co všechno dělá a jaký má recept na to, že má stále chuť něco tvořit? Dobrý den Leničko, vítejte.

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jaký je ten Váš recept pro chuť do života?

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Nevím, jestli to je recept, každý si to musí vyřídit sám, ale přiznám se, že já ráno vstanu a vyskočím z postele, pozdravím Ostravu a nikdy nevidím, že by byla sklenice poloprázdná, ale vždycky poloplná, to je ten náhled. Déšť mě nezastaví, podívám se z okna, pozdravím havrany a já nevidím, že prší. Já vidím démanty kapek na větvích stromů a nedaří se mi to z té hlavy dostat pryč.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paráda. Pojďme k Vaší tvorbě. Já divákům prozradím, že najednou vystavujete na několika místech. Nejen tady na území Moravskoslezského kraje, ale třeba i v Praze. Jaké jsou ty Vaše aktuální výstavy? Kde všude?

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Podařilo se mi už nějak odstartovat po covidové době, kdy se kličkovalo různými termíny a podařilo se mi, že mě zavolali do školy, kdy jsem učila. Do školy AHOL na náměstí Jiřího z Poděbrad ve Vítkovicích, kde mám obrazy nebo výstavu spojenou s takovým projektem pro studenty, že si vyprávíme o životě. A právě když oni studují ošetřovatelství nebo něco se sociální péčí, já jim mohu říct, jak to působí, jak by na mě měli mluvit, kdyby mě měli pohladit. Jo a jak by měli pracovat se seniory a přes výtvarnou oblast je to velmi dobrá cesta.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste také spolupracoval s Vinohradském divadlem. Na čem?

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Ano, to bylo moje loňské, takové největší zadostiučinění po covidu, protože slavila jedna moje známá paní Eva Rejšková devadesátiny, i když opožděně díky covidu. Měla jsem to potěšení, že za folkloristy přes celou zadní stěnu byly moje tančící figury, protože mě vyzvali, abych zkusila teda i folklor udělat a mám ho i tady. Ilustrovala jsem jim k tomu takovou brožurku, takže jsem se dostala i k tančícím figurám. Mít svůj obraz na pozadí Vinohradského divadla, to bylo velice příjemné, samozřejmě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jaké to je vystavovat na Židovské radnici v Praze? Co je tam k vidění?

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Já se dostávám k takovým místům, které bych nikdy nečekala, která nejsou běžně přístupná. Ale protože moji cestička vede takovými přátelskými cestami, získala jsem na Židovské radnici v Praze přítelkyni a jejího manžela, pana Petera, který hraje na varhany. Těm se moje obrazy zalíbily a poprosili mě, jestli bych tam neoživila atmosféru. Takže já mám dvacet obrazů na Židovské radnici v Maiselově ulici.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já mám tady knihu "Co víme o smrti" od Miroslava Sígla, kterou Vy jste ilustrovala, a vy jste mi prozradila, že ji častokrát berete na vycházky. Jenom prozradím divákům, že Vy také spoustu lidí procházíte Ostravou, vyhledáváte zajímavá místa a mimo to asi i hřbitovy, kde jim z této knihy čtete.

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Ano, přestože mnozí lidé se téma smrti a vůbec hřbitovu vyhýbají, já, protože už mě to tam párkrát taky tahalo a vím, že člověk musí žít a už to téma beru opravdu lidsky. My se mu pořád vyhýbáme. Nebereme děti na pohřby a to je špatně, protože oni musí prožívat všechny emoce s námi, i tyhle. Hřbitovy jsou úžasným tématem nejenom příběhu těch lidí. Každé jméno vypráví, jak se tam nacházím i slavná jména, ale i ta obyčejná. Najednou vidíte nějaké jméno polo-polské, kdy se tam vzalo, jak se tam vzalo? Nebo je tam na ostravském hřbitově je sedlka? Představte si sedlka, je napsáno na jednom z křížů. Je to historie města vždycky. V každém městě, kam se dostanu, vždy na hřbitov jdu. Kolik oper se tyká tématu smrti a nikdo se jich nebojí? Ano, většina oper je nešťastné ženy a jejich tragická láska. Kolik přísloví nebo kolikrát denně se toho tématu dotkneme, aniž bychom to tušili připomínám to těm lidem a právě doplňuji to. Je například 14 druhů křížů, to je neuvěřitelné, jetelový, maltézský a tak dále.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme dál. Já tady mám takovou původní půvabnou mini knížku. Knížku, Tělem psáno a Vy tady začínáte: tento příběh píši tělem svým. Je krásně i ilustrovaná a doplněna textem. Jak ta kniha vznikala?

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Mám štěstí, že jsem potkala velkou lásku. No a z té velké lásky vytryskly verše, protože víte, že bývám hodně otevřená a myslím si, že není co skrývat, že se nemusíme bát za svoje city, za to, že milujeme až do osmdesáti, to málokdo dovede pochopit, a zvlášť mladí. Takže můj milovaný muž mě inspiroval k veršům, k obrazům, ke všemu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Mě zaujala i tato kniha Moje Evy a jak vlastně vznikají ty Vaše Evy, je moc krásná. Alespoň mě stále přitahuje takový hlas z té Vaší tvorby. Tak jak vznikaly ty Vaše Evy?

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: První byla Malostranská, po ní byla Staroměstská a mám takový příběh, že jsem se probudila. Miluješ Prahu? Babička byla módistka a šup s ní na klobouk. Takže vznikl první klobouk s Karlovým mostem. No a pak se kanálky otevřely a jestliže to místo miluju a dokážu ho ztvárnit, tak ho dávám na klobouk. Pak vznikaly ostravské, pak vznikly další a další. Luhačovické, kde jsem byla po operaci. Takže i téma Janáček mi začíná být přes jeho osudové ženy blízký. Jestliže na mě to město promluví, dokážu ho ztvárnit. Mám mělnické Evy, mám Havlíčkobrodskou, Nemůžu udělat brněnskou.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ne? Proč nemůžete udělat brněnskou?

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Nemůžu. To město ke mně nemluví a vždycky jsem tam měla nějaký špatný příběh a nemůžu to v sobě zlomit. Nemůžu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kolik těch Ev teda zatím máte? A asi to není konečné číslo.

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Není, není. Já si myslím, že jich bude nejméně třicítka, nejméně. A znova se dostávám, obnovuji to téma a tak, jak cestuji po té naší krásné zemičce, vždycky to ke mně přijde nějakým způsobem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste také hodně často setkáváte s dětmi. Vy už jste zmínila to, že jezdíte na střední školu, ale mezi tím těmi publikacemi jsou, doufám, že se vás nedotknu, i omalovánky. To znamená, že se potkáváte i s těmi nejmenšími ve své tvorbě.

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Ano, napsala jsem i pohádky o Skřítečkovi Vítečkovi Vítkovické a snažím se ji těm školním dětem nebo nabídnout nějakou tu vycházku po Ostravě. Jsem ráda, že se mi podařily první tři. Uvidíme, jestli budeme pokračovat, protože jít k mladým lidem a k dětem je velmi těžké, velmi těžké a vždycky, když se mi to podaří, zase mám důvod, proč jít dál samozřejmě. Děti jsem vzala a například na Kuřírýnek, kde stála brána přívozská kdysi, prošli jsme její branou, protože jsem řekla: "tak děti, Zlatá brána otevřena". Takže oni hráli a najednou jsme vstoupili do historie toho města a pro mě to je obrovské obohacení, protože jsem jim zase ukazovala ten industriál, Trojhalí a dávám jim srovnání, které domy se jim líbí, které ne. Mám radost. Největší radost mám, jestli mohu, že v Trojhalí jsou koncerty, že Trojhalí žije, že dolní oblast žije. Jatka, víme všichni, jak těžké to bylo, než se opravila jatka, je to taky obrovský úkol za námi splněný. Když jsem poslouchala v programu Ostravské dny hudby nové ve sboru svého vnuka, bylo mi jasné, proč musíme zachraňovat dětem štafetu industriálu, kterého je pořád ještě v Ostravě na zachraňování hodně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Leničko, Vy jste před chviličkou řekla, že se s vámi děti nerady loučily. Já se s Vámi také nerada loučím, snad se zase brzy potkáme při nějaké příležitosti nebo tady u nás ve studiu. Já Vám přeji hodně štěstí a hodně životního elánu, ať můžete stále to, co umíte předávat dál.

Lenka Kocierzová, malířka, grafička, ilustrátorka: Já děkuji za setkání a těším se.

Redakčně upraveno / zkráceno.