Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Centrum OVAHELP pomáhá nemocným lidem, a to v několika rovinách. Radí, na koho a kam se obrátit pro získání odborné pomoci a také poskytuje cenné informace, jak žít dál i přesto, že jsme nemocní nebo řešíme těžké životní situace v rodině. Další podrobnosti už od Zdeňky Hyvnarové, ředitelky OVAHELPu. Dobrý den, vítejte.

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Hyvnarová, už z názvu organizace OVAHELP vyplývá, že pomáháte. Ostrava pomáhá, dalo by se přeložit. Organizaci jste založila v roce 2017 a já jsem vlastně v úvodu naznačila takový hrubý rámec toho, čemu se věnujete. Buďte konkrétní, co je cílem vaší organizace?

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Cílem naší organizace je především dostat erudované informace ke klientům. Já nemám ráda slovo pacienti, mám radši slovo klienti. Propojit svět vlastní medicíny i s těmi laiky, aby byla lepší péče právě o ty klienty, kteří se dostanou do nějaké svízelné situace.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je takových podobných organizací jako OVAHELp na území třeba Ostravy nebo Moravskoslezského kraje více?

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Těch organizací je opravdu hodně, ale každá ta organizace se liší trošinku tím svým způsobem práce, nějakým tím zaměřením. Já si myslím, že ten náš rozsah, který my máme, děláme jenom my, ale všichni jsou potřební. Každý dává ten nějaký dílek, který je užitečný.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem v úvodu řekla, že poskytujete také informace lidem, kteří jsou nemocní nebo potřebují pomoc nebo mají někoho v rodině nemocného. Čím to je, že mají nedostatek informací, co mají dělat, když se dozví třeba diagnózu, ať už u sebe nebo u svého blízkého? Čím to je, že těch informací se jim nedostává rovnou třeba od těch zdravotníků?

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Já bych to až tak neformulovala, že se jim nedostává informací. Oni nějaké ty informace dostanou, ale já, když to vezmu ze své vlastní zkušenosti, když jsem onemocněla, první, co jsem si uvědomila, že těch pacientů je strašně hodně a ten personál je přetížen, což samozřejmě jako pacient nevnímáte. Vy vnímáte jenom sebe a ten svůj konkrétní problém a v tu chvilku potřebujete ty informace v co nejrozšířenějším rozsahu. Tam je problém v tom, že když vás diagnostikují, tak ten lékař postupuje dle nějakých svých postupů, kdy vám ty informace dá všechny najednou. Mnohdy používají ještě odborné výrazy, protože si ani nevšimne, že vy jste laik a vůbec nevíte, o co vlastně kráčí a tím má splněno předávat dalšímu odborníkovi. Když procházíte tím procesem té léčby zaprvé, zadruhé, zatřetí a ti všichni už tomu přistupují, že jenom ten svůj dílek, který vám dávají oni splní, než vás odešlou dál. Ale tak, jestli se vám někdo věnoval a vždy vám dal nějaký ten prostor a dal vám konkrétní informace na tu danou situaci, v které se zrovna nacházíte, na to oni už opravdu nemají prostor a to je ta naše práce.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: S tím s Vámi opravdu souhlasím, protože jsem najednou zažila, když jsem třeba s rodiči navštívila lékaře, že jsem se i sama doptávala, abych jim vůbec rozuměla. Chápu, že když ještě někdo přímo v té situaci se nachází, možná je ještě zkroušený tím, co se dozví a ani ho mnohdy některé dotazy ani nenapadnou. Teď nastává ta vaše parketa, ti lidé se na vás můžou obrátit.

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Ano.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak široké spektrum pomoci jim tedy v tom případě nabídnete?

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Já se přiznám, že my máme klienty v rozsahu nejmladší klient má pět let a nejstarší má osmdesát tři let. Já, když jsem začínala, měla jsem v úmyslu pouze dát informace, které nebyly dány mně. Po těch šesti letech je ta naše činnost v rozsahu, kdy už tzv. já už utíkám, abych to vůbec stihla. Největší zájem je právě o informace, které dostanou ti lidé do ruky. My jsme kvůli tomu vytvořili i určité příručky, které jsme vydali pod svým logem a poskytujeme konkrétní pomoc v sociální oblasti, psychoterapie. To všechno je důležitější než ty doplňkové aktivity jako volnočasové apod. Využíváme na to pomoc odborníků, kteří jsou tak hodní, ví, v jaké jsme situaci a dokonce nám tu svoji pomoc a ten svůj um a to, co umí, poskytují pro ty klienty zcela zdarma.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste řekla, že jsou zdravotníci nebo lékaři přetížení, že mají určitý čas na jednoho pacienta. To se dá pochopit. Ale jak se to dá změnit, aby se ti lékaři mohli třeba delší dobu věnovat každému tomu svému klientovi nebo pacientovi, aby mu vysvětlili, o co jde, nebo zodpověděli všechny ty potřebné otázky?

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Víte, ona ta doba se už trošku změnila. Já to vidím i za těch posledních šest let a vzhledem k tomu, že já potřebuji transparentní péči pro ty klienty, tak já spolupracuji i s těmi lékaři a ten stav už je trošku jiný. Já už pro ně nejsem jenom ten pacient, takže vnímám, že mnohdy oni to tak jednoduché úplně nemají a nemají ani možnost někdy něco změní. Oni jsou vázání, smlouvami s různými dalšími subjekty a je jich skutečně málo, mnohdy je to podfinancované apod. Ale já se domnívám, že nejdůležitější by bylo, kdyby si v každé té nemocnici nebo tom zařízení uvědomili, že největší přínos je právě ten lidský faktor. To znamená postarat se vlastně o ty svoje zaměstnance. Já jako psychoterapeut vnímám, že jim nejvíce chybí dejme tomu poskytování psychohygieny, nějakých takových těch oddychový aktivit, protože oni jsou příliš ponoření do velice těžkých situací a nemají něco, aby mohli poodstoupit a tak trošku se uvolnit a vyčistit. To znamená, ten tlak neustále narůstá a oni potom ani nevnímají, že jsou odměření, že nemají na pacienta čas, že jsou tak nevrlí, že ten klient mnohdy má i strach se na něco zeptat, protože v nás čas v mé generaci je zakódovaný takový ten enormní respekt vůči lékaři. Lékař To je někdo, že? Ta situace se už poněkud změnila a z lékaře se stává něco jako parťák a mělo by to být o vzájemné komunikaci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co se s tím dá dělat? Teď jste ten problém, v uvozovkách problém, i na straně těch lékařů a zdravotníků pojmenovala. Jak se tomu dá pomoct, aby měli více prostoru, aby měli tu psycho hygienu. Pomohl by kraj nebo vedení nemocnic? Anebo apel na poslance?

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Z mého úhlu pohledu, jakožto laika se snažím pomoct tím, že my spolupracujeme s lékaři, dáváme jim veškeré informace, cokoliv děláme, oni o tom vědí a můžou nám tzv. poslat ty klienty, které mají, a my jim uděláme mezičlánek, že oni tam posílají toho klienta s vědomím, že my jim doplníme právě to, co oni nestihnou. Myslím si, že v rámci regionů už to docela i funguje s mnoha lékaři.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Teď mě napadá otázka, s kolika nemocnicemi nebo zdravotnickými zařízeními vy spolupracujete?

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: S šesti nemocnicemi. Ty běžné zdravotní zařízení, To jsem ani nepočítala, to Vám neřeknu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Takže jenom abych to shrnula, vy de facto těm lékařům a zdravotníkům vypomáháte v tom, na co oni už nemají čas. Teďka myslím v tom, jak je nasměrovat ty pacienty, jak jim doplnit informace nebo jak je nasměrovat na dalšího odborníka.

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Ano, to znamená my doplníme informace. Dokonce si ten člověk může ty informace odnést i domů. Jsme jim k dispozici v tu danou chvílí, kdy to ten člověk potřebuje. My opravdu pracujeme 7 dní v týdnu a řekla bych, že taková ta nejdůležitější pomoc, já to docela chápu, je v oblasti té psychosomatiky a psycho stavů, kdy poskytujeme ve dvou, v současné době čtyřiceti třem klientům psychoterapie. Je třeba si uvědomit, že když vám řeknou tuto závažnou diagnózu, vám se tzv. obrátí život naruby nejen tím strachem, že umřete, ale vy přicházíte o práci, zhorší se vám sociální podmínky. Mnohým se hroutí manželství, to znamená je tam nejdříve a nejdůležitější jako kdy by toho člověka chytit a dát mít ten pocit bezpečí a dát mu především, protože oni potřebují tu pozornost, že je někdo slyší, že je někdo vidí a že oni se nemusí bát vůbec říct, s čím ten problém mají.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vím, že u té vaší terminologie, jak ty pacienty chytáte, jak se na ně napojujete?

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Oni volají sami. Z největší částí nás kontaktují právě pacienti, klienti těch lékařů, když dostávají kontakty přímo od tohoto zdravotního personálu a dále se k nim dostávají informace od různých lidí a z různých médií, protože my už pracujeme šest let a troufám si říct, že už se o nás ví.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jenom doplním to, co Vy jste tak jenom okrajově zmínila, že byste se do té péče o tyhle lidi do té pomoci pustili jako rodinný klan.

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Já a můj muž, zpočátku i dcera.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Nevyžaduje ani žádné finanční ohodnocení, prostě máte velká srdce, otevřená srdce.

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Srdce já mám veliké, můj muž naštěstí také. Hlavně má trpělivost, protože nám už pacienti chodí i domů. To je odloučené pracoviště, teda v našem domě. Ale není pravda, že se nesnažíme. My se snažíme dejme tomu získat finance, že pacienti v rámci volnočasových aktivit, my nakoupíme materiál, plátna apod. a ty výrobky prodáváme jenom za tu cenu toho materiálu, aby alespoň bylo na ten materiál zpátky. Jinak samozřejmě já vždycky se snažím to, co nemám ráda dělat tzv. projekty. To je všechno pokus omyl. Za poklusu se to učím, ale ta úspěšnost je bohužel pouze jenom na tom jednom bodě. Jinak nás dlouhodobě sponzoruje jenom jedna organizace. Dneska je velmi těžké získat peníze, protože i já mám pocit, že těch žádostí o pomoc a těch sbírek a všeho je už strašně moc a ti lidi mají v současné době sami dělat co se sebou.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Hyvnarová, já Vám děkuji za rozhovor i za to, co děláte nyní.

Zdeňka Hyvnarová, ředitelka OVAHELPu: Já děkuji. Není za co. Já Vám děkuji za pozvání. Na shledanou.

Redakčně upraveno / zkráceno.