Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Dnes se budeme věnovat tématu, které se týká každého rodiče, stravování dětí. Jak sestavit zdravý a zároveň chutný jídelníček? Co dělat, když dítě odmítá jíst zeleninu nebo naopak příliš často sahá po sladkostech? Mým hostem je Dita Štichauerová, nutriční poradkyně, která se zaměřuje právě na dětskou výživu. Dobrý den, vítejte u nás.

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Dito, na začátek taková otázka. Proč právě děti jsou vaší cílovou nebo častěji cílovou skupinou?

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: Myslím si, že to bude asi tím, že jsem maminka, maminka tří dětí. Takže odsud přišla ta inspirace a dlouhou dobu jsem řešila i stravování těch vlastních dětí. Takže pohybovala jsem se v takové té bublině, jako ta maminka. Nejdřív od toho pískoviště, teď už teda školáky. Takže postupně se to vyvíjelo, i ten můj trend a ten rozsah právě s těmi vlastními dětmi. A přijde mi to, že je to důležité a čím dál důležitější v dnešní době.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: S čím nejčastěji se na vás rodiče obracejí? Jaké nejčastěji řeší jídelní problémy se svými dětmi?

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: Asi nejčastěji chybí jim inspirace, co dávají dětem do svačin. Takže často se ptají tady na toto. Čím dál častěji se obrací, samozřejmě s tím, že jim bylo třeba doporučeno odborníkem, pediatrem a podobně, že by měli snížit váhu u svého dítěte. Takže přichází už s konkrétním požadavkem. Velmi časté bývá, že přichází s tím, že jejich dítě jí málo pestře, spoustu toho odmítá a bojí se, že možná mu budou chybět některé důležité výživové nutrienty a podobně. Takže to bývají takové asi ty nejčastější věci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Když za vámi přijde rodič, že potřebuje snížit váhu svého dítěte, co mu poradíte?

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: Tak v prvé řadě spolu jdeme spíše takovou edukační cestou, protože nejdříve zjišťuji, co s tím dítětem dělají, co už zkusili a hlavně jak se stravují. Protože často u toho dítěte vůbec nemusí dojít k nějaké redukci, ale nastaví se to samo už tím, že se upraví opravdu ta strava, že se nastaví a hlavně edukuje se jak to dítě, tak ten rodič. Co by měla ta strava obsahovat, co by tam mělo být, co by tam nemělo být? Jak často by dítě mělo jíst? Upraví se pitný režim a většinou se ta váha vlastně k tomu připojí sama. A samozřejmě ruku v ruce je fajn prostě zařadit ten pohyb.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Zmínila jste pitný režim. To je dost časté téma v poslední době. Odborníci hovořit o tom, že dnešní maminky pořád do dětí lijí vodu. Napij se, napij se, napij se. A že to není až zas tak nutné. Zkusme nechat dítě jakoby o žízni, řekne si samo. Jak to vidíte vy?

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: Asi bych řekla, že je někde střední cesta. Spíš bych řekla, že větší problém bude, co ty děti pijí. Pokud je to ten případ, jak jste řekla, že maminka lije vodu, tak to bude super. Ale dneska ty děti většinou vodu opravdu nepijí a bohužel se to podporovalo velmi dlouhou dobu, že byl velmi často na školkách nabízen těm dětem pouze slazený pitný režim. Nicméně k tomu už se přikračuje, za což jsem velmi, velmi ráda. Takže dětem bude právě nabízena voda ve školkách. Čímž se to podpoří. Ale ano, je pravda, že někdy se ty děti zavodní až příliš moc. Ty děti jsou takové ještě jako nezkažené a ony ty pocity toho těla, jako mají oni, je vnímají ve spoustě věcech. Nicméně pokud vidím, že od rána a je poledne, nevypilo nic než malinký hrneček, tak asi je zase nasnadě k tomu jít trošku naproti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Co nejčastěji chybí v jídelníčcích předškolních a školních dětí?

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: Asi bych to rozdělila. U předškolních dětí jednoznačně pestrost. Tam se ukazuje, že ty děti se spoustou potravin vůbec nepotkaly. Ve školkách prostě například různé druhy ovoce, zeleniny neznají, pomazánky. Opravdu prostě znají jenom klasiku, jako šunka, sýr, tady nějaký rohlík, tím to končí a opravdu v těch školkách prostě odmítají potom tu stravu a je vidět, že i třeba když jsem já v těch školkách, donesu tam třeba nějaké ovoce, zeleninu. Takže ty paní učitelky, protože k tomu jde předtím nějaký příběh, má to nějakou jako pointu, je to s nějakými maňásky a podobně, tak najednou ty děti to jako jí a ty paní učitelky si jako fotí ty děti: "Já ho poprvé v životě vidím jíst okurku. Nikdy v životě ji nejedl", a podobně. Takže tam bych řekla, že chybí ta pestrost. U těch školních dětí, tam už to bude jiné. Tam už bych řekla, že spíše tam narážíme na ten pitný režim. V podstatě převládá opravdu jako slazený, pitný režim a ještě k tomu nízký. Takže to bude asi jako jeden z velkých problémů. A spíše bych řekla, že poslední dobou je trend, že ty děti a čím dál mladší třeba nenosí svačinky, přijdou s tím, že ani neměly snídani, nejedí často doma u společného stolu s těmi rodiči, takže tam zase ty návyky spíše trošku slábnou. A mnohdy třeba jejich první jídlo dne a někdy i jediné vyvážené jídlo dne je ten oběd ve školní jídelně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Z toho plyne to, že dítě by mělo jíst 5x denně, je to tak?

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: Ano, určitě ano. Pokud je to potom třeba starší dítě, je to nějaký velký sporťák, tak klidně může mít těch jídel i 6, ale 5x denně by jíst mělo. Studie ukazuje, že kolem 16 - 20 % školních dětí vůbec nesnídá.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A to by mělo.

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: To by mělo, protože i ten mozek se potřebuje rozjet, nakopnout se.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Existují nějaké orientační znaky, kdy rodič pozná, že jeho dítě má vyváženou stravu?

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: Tak samozřejmě by měl vědět, co to dítě jí. Ale asi takové ty úplně nejjednodušší. Tak samozřejmě vidím, jestli roste správně, jestli je jakoby váha v normě, ale jsou tam i takové jakože potom ukazatelé, jestli to dítě správně spí, jestli nemá nějaké abnormální, třeba výkyvy nálad. Hodně to poznáme na takovém tom vyžadování po sladkém. Pokud to dítě třeba opravdu ty sladkosti vyžaduje až abnormálně často a takovým jako neúprosným způsobem, tak už to je taky takový signál, že tam asi ta sacharidové vlna nějaká jede, že to dítě vyloženě mu ta energii jako chybí, zdvihá se, padá, Takže to jsou takové signály. Potom samozřejmě mohou být různé zažívací problémy, problémy s kůží. To už pak můžou být třeba i jako neobjevené nějaké intolerance, alergie. To už pak můžeme jít třeba dál.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Zmínila jste sladkosti. Jak to s nimi je? Jak často by měl rodič dítěti opravdu dát nějakou sladkost z obchodu?

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: Myslím si, že určitě je chyba je naprosto zakazovat, protože samozřejmě odříkaného - to víme. Takže ty děti to o to více vyžadují. Když se potom k tomu dostanou, tak o to více toho sní. Takže myslím si, že ve zdravé míře ty sladkůstky zařazovat je fajn, ale to dítě by vždycky mělo vědět, že to je nějaká třeba ne úplně vhodná potravina. Je to nějaká dobrota a mělo by vědět třeba, že se toho tím pádem nejí velké množství, že je fajn to zařadit třeba po tom hlavním jídle, případně z toho udělat nějakou komplexní svačinu. Já nevím, třeba se mu tam líbí nějaký koláček, dá si koláček, ale ono se třeba časem naučí, že ví, že si nedám dva, dám si jenom jeden, ale k němu si dám třeba ten bílý jogurt a nějaké ovoce a v ten moment z toho vznikne poměrně vyvážená svačina. A to nemusí být tak úplně špatně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Co radíte rodičům, když přijdou s tím, že mají dítě, které odmítá třeba zeleninu, ovoce a vůbec do něj nemůžou ty "zdravé potraviny" vůbec dostat?

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: Tak hlavně trpělivost. To asi na prvním místě. A ta je tady naprosto zásadní, protože ono je prokázáno, že ty malé děti se potřebují s tou potravinou potkat opravdu opakovaně a to nemyslíme 2x, 3x, ale je to třeba 10x, někde se uvádí 15x i 20x. Než to dítě opravdu jednoznačně ví, jestli ta potravina prostě je jeho gusto nebo není. Takže mu ji trpělivě předkládat a samozřejmě, nebudu jí dávat jako tu dominantní potravinu. Zkusím ji zakomponovat do něčeho, kde je v menším množství. Zkouším jiné úpravy. To je velmi zásadní. Já jsem třeba tady zrovna, když uvedu případ u těch svých dětí, tak moje děti vždycky prohlašovaly, že nemají rádi vajíčka. Přesto vajíčková pomazánka byla jejich nejoblíbenější, protože byla prostě vyšlehaná do pěny. Nepoznali vlastně, že to je z těch vajíček a takto jim to chutnalo. Ale najednou, když potom přijela babička, nakrájela vajíčka na kostičky. Tak ne, to já nejím. Takže opravdu i ta úprava je velmi zásadní. A i s těmi dětmi o tom hovořit. To znamená, že když mu jednou nechutnala třeba nějaká rybičková pomazánka, tak aby to dítě neskončilo u toho: "Já ryby nejím". Tato konkrétní mi nechutnala v této úpravě, ale možná i ten základ mi tam nechutnal, třeba ten sýr. Nemusí to být vyloženě tou rybou. Anebo je spousta různých druhů ryb, takže aby opravdu s tím dítětem to komunikovaly, a ideálně aby je k tomu přibírali, aby je prostě vzali k té přípravě, aby vědělo, co tam dává. "Jé vlastně toto mám rád. Aha, tady tenhle, ten sýr přece, ten mám rád a ten se tam do toho dává?" Takže aby to dítě vidělo, tu přípravu, aby se na tom podílelo a to pomáhá taky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A základ je asi to, že co se jí v té rodině, to je také krásným příkladem pro to dítě.

Dita Štichauerová, nutriční terapeutka: To je jednoznačně, to je naprosto jednoznačné, že prostě to co vidí, že jí rodiče, tak to budou jíst děti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já Vám děkuji za vaše odpovědi i za užitečné rady pro naše diváky. Já vám děkuji za pozornost, mějte se moc hezky, uvidíme se u dalšího tématu.

Redakčně upraveno / zkráceno.