Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Ve studiu dnes vítám výtvarnici Martinu Kajnarovou a Veroniku Staňkovou, zástupkyni ředitelky Ondrášku a psychosociální pracovnici. Martina našla v malování cestu, jak se vyrovnat s duševním onemocněním a část výtěžku z prodeje svých obrazů věnuje hospici, který pomáhá nevyléčitelně nemocným dětem i dospělým doma. Tak ještě jednou hezký den vám oběma i divákům u televizních obrazovek. Martino, co pro vás znamená malování a jak se vztahuje k vašemu vnitřnímu světu?

Martina Kajnarová, výtvarnice: Malování pro mě znamená vyjádření emocí. Je to způsob, jak pochopit sama sebe a komunikovat s okolním světem. Je to jediný prostor, kde můžu být opravdu já, nemusím se přetvařovat a nikdo na mě nekouká skrz prsty.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vy jste se rozhodla vystavovat své obrazy, svou tvorbu, a to předtím nebylo. Je to poprvé, co proběhne vaše výstava.

Martina Kajnarová, výtvarnice: Je to poprvé.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A proč jste se rozhodla jít teď se svou tvorbou ven?

Martina Kajnarová, výtvarnice: Je to tak, že já už maluju od dětství pro sebe. V psychiatrické léčebně mě tehdy naučili vyjadřovat emoce barvami. Když jsem obrazy ukázala svému velmi dobrému příteli, říkal mi, že bych je mohla prodávat a vydělat na tom. To mi ale nepřišlo jako dobrý nápad, protože nechci zpeněžit něco, co mě celý život trápí. Ale je pravda, že už od malička jsem chtěla pomáhat lidem, hlavně dětem. A pak mě napadlo, proč to nepropojit – jít takzvaně s kůží na trh a zároveň si splnit sen tím, že pomůžu někomu, kdo to potřebuje.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vy bojujete, jak jste sama zmínila, s duševním onemocněním dlouho. Kdy tvoříte?

Martina Kajnarová, výtvarnice: Když mě něco napadne, může to být v noci nebo přes den. Nemám žádnou pevně danou pracovní dobu, kdy bych malovala. Někdy se vzbudím třeba ve dvě hodiny ráno, přijde mi nápad a hned vezmu štětec a jdu malovat. Jindy ale třeba čtrnáct dní vůbec nic. Je to opravdu čistě spontánní.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Verunko, když se na vás Martina obrátila s tím, že chce s vámi spolupracovat, stává se vám často, že lidé, kteří sami trpí nějakou chorobou a vlastně by potřebovali pomoc, zároveň přijdou s nápadem, že chtějí pomáhat spolu s vámi?

Veronika Staňková, vedoucí psychosociální péče, Mobilní Hospic Ondrášek: Úplně často se nám to nestává, ale právě o to víc to má obrovskou přidanou hodnotu v tom, že i člověk, který je sám v nějaké tíživé životní situaci, se rozhodne pomáhat jiným. To mi přijde úplně úžasné a myslím, že to strašně moc přispívá k kultivaci našeho prostředí a my jsme za to strašně vděční.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A v Martinině případě je to to, že bude vystavovat a část toho výtěžku půjde Ondráškau. Jak s těmi penězi, a nemyslím teď jenom konkrétně, tedy s těmito, co získáte prostřednictvím té výstavy, ale i jinými podobně získanými nakládáte? Kam se dostanou?

Veronika Staňková, vedoucí psychosociální péče, Mobilní Hospic Ondrášek: Většina financí z této výstavy je skutečně určena pro dětskou péči, což je oblast, která se velmi těžko financuje z veřejných zdrojů. Konkrétně budou použity na to, abychom mohli dojíždět do domácího prostředí za rodinami a dětmi, které naši pomoc potřebují a které jsou v závěru svého života. Naším posláním je pomáhat lidem v těch nejtěžších životních okamžicích a umožnit rodinám, aby mohly být až do poslední chvíle spolu doma, se zajištěním odpovídající zdravotní, sociální, psychologické i duchovní podpory. Cílem je, aby poslední dny nebyly jen o nemoci, ale hlavně o životě, který dětem zbývá, a o společném bytí s jejich blízkými.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Martino, proč jste se rozhodla spojit zrovna s Ondráškem?

Martina Kajnarová, výtvarnice: Bylo to čistě spontánní rozhodnutí. Nebyla to úplně první organizace, na kterou jsem se obrátila – tou první byla Dětská psychiatrická léčebna v Opařanech, kde jsem se v dětství třikrát léčila. Tam ale bohužel nebyla kapacita, aby se něco takového uskutečnilo. A protože se chci zaměřovat hlavně na děti, hospic Ondrášek byl logickou volbou – je v Ostravě, tedy i blízko mně, a navíc dělá úžasnou práci. Takže to byla taková druhá stanice, kde jsem si řekla, že to prostě zkusím.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak ta společná spolupráce vznikala a jak se vyvíjí, protože se blížíme k tomu, že v září bude vernisáž obrazů Martiny?

Veronika Staňková, vedoucí psychosociální péče, Mobilní Hospic Ondrášek: 1. září bude slavnostní otevření vernisáže, která potrvá asi měsíc. Myslím, že ta spolupráce je hodně spontánní, a to se mi na tom líbí. Protože právě spolupráce s umělci tak trochu změkčuje téma smrti a umírání a velmi nám to pomáhá dostat jej k širší veřejnosti. Líbí se mi, že se to tvoří tak nějak za pochodu, protože to společně objevujeme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Marti, vy jste říkala, že tvoříte od dětství. Těch obrazů asi máte moc, které byste mohla vystavit. Jak probíhal výběr těch obrazů, které půjdou na výstavu ve spolupráci s Ondráškem?

Martina Kajnarová, výtvarnice: Tak úplně spoustu jich nemám. Je pravda, že hodně se jich během stěhování poztrácelo. Teď už mám obrazů zase hodně a ten výběr dělám podle toho, že každý obraz vypráví část mého životního příběhu. Každý má v sobě něco úplně jiného. Snažím se, aby obraz opravdu něco řekl, protože každý v něm vidí něco jiného. Často se proto ptám i okolí: „Co tam třeba vidíš?“, jestli je obraz emočně osloví. A podle toho pak vybírám.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: No to jste mě teď přivedla na myšlenku, že někdy právě umělci vynechají popisky a chtějí, aby si návštěvníci výstavy za každým obrazem vytvořili ten svůj příběh, aby je vlastně neovlivňoval ten popisek. Jak je to u vás?

Martina Kajnarová, výtvarnice: Já tam ty popisky mám, mám je tam. Ne pro to, aby v tom ten člověk viděl to samé, ale spíš aby ten člověk viděl, co mně ten obraz dal tím, že jsem ho namalovala.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já se vás zeptám, co byste vlastně poradili lidem, kteří sami procházejí těžkým obdobím a hledají cestu k uzdravení či seberealizaci? Je to otázka pro obě dvě.

Veronika Staňková, vedoucí psychosociální péče, Mobilní Hospic Ondrášek: Asi myšlenka, co mě napadá, je, aby na to nebyli sami, aby se nebáli říci o pomoc, aby aktivně vyhledávali toho, s kým je jim třeba příjemné to sdílet. Nemusí to být nutně profesionál, ale i lidé ve svém okolí. A to samé bych sdělila nebo poslala vzkaz těm lidem běžně, aby byli otevření rozhovorům s lidmi, kteří jsou v těžké situaci.

Martina Kajnarová, výtvarnice: Já s tím určitě souhlasím. Nicméně podotknu, že jsou případy, kdy na to ten člověk je prostě sám, a v takovém případě bych spíš těm lidem vzkázala to nevzdávat, protože konkrétně když to stáhnu na duševně nemocné, jako jsem já, tak to máme těžké, ale ta cesta je trnitá, ale je, a tu cestu má každý. Stačí to nevzdat a jenom hledat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak vám pomáhá umění nebo malování v tom právě překonávat některé ty těžší dny, které zažíváte?

Martina Kajnarová, výtvarnice: Jak to pomáhá? No, vypustím ty emoce a vypustím to do těch barev a vlastně se jakoby uvolním. Pochopím, co se ve mně děje. Tím, že to hodím na to plátno, tak pochopím, co se ve mně odehrává, protože přemýšlím jinak než většina lidí, a díky tomu, jaká jsem, se vyznávám sama ve svých pocitech.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak velké obrazy, aby naši diváci měli představu, jestli si zajdou pro nějaký obraz menší, nebo velkoformátový? Které jsou vám bližší?

Martina Kajnarová, výtvarnice: Já mám radši ty velké, protože se tam vleze víc těch barev a víc těch emocí. Jsou tam i obrázky 20x20 cm, takové řekněme rychlovky. Ale jsou tam i obrazy, které mají třeba 70 cm, 60 cm.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vejde se tam celý příběh, který zrovna prožíváte?

Martina Kajnarová, výtvarnice: Na jeden obraz určitě ne, ale ono to dává souvislost. Když člověk projde tu galerii, kde to bude vystavené, tak když to projde celé, už to souvislost dává a člověk si vybere ten, který ho osloví.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Tak ještě na závěr, kde ta výstava bude probíhat?

Martina Kajnarová, výtvarnice: 1. září ve 14 hodin je slavnostní zahájení v Domě kultury Akord v Ostravě Zábřehu. Ta výstava jako taková potrvá celý měsíc, ale toho 1. září je takové to důležité datum, kdy to vlastně vypukne. Kdy tam budou i pracovnice z toho hospice, kdy lidé, když přijdou, bude tam občerstvení, bude tam nějaká kulturní vložka, lidé se můžou pobavit se mnou o té tvorbě, můžou se pobavit s pracovnicemi o tom, co dělají. Budu ráda, když tam lidé přijdou a třeba je něco zaujme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Dámy, já vám děkuji za rozhovor i za to, co děláte. Mějte hezké dny. Děkuji za váš čas, který jste věnovaly našemu pořadu, a vám děkuji za pozornost. Na viděnou u dalšího tématu.

Redakčně upraveno / zkráceno.