Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Razumovští z Vikštejna, Odysea emigrace. Dokumentární film, který představí spletitý příběh šlechtického rodu úzce spjatého s Opavou, Dolními Životicemi a také Jánskými koupelemi. Na premiéře, která se chystá na 19. září v Opavě, budou přítomni členové rodiny Razumovských. Ve studiu už vítám historika Slezského zemského muzea a zároveň scenáristu filmů Razumovští z Vikštejna Odysea emigrace, Ondřeje Haničáka. Dobrý den, vítejte u nás.

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak pojďme si říct něco na začátek o filmu. Film je vzpomínkou na rodinu Razumovských. Kdo vlastně byli Razumovští? A proč o nich je natočený film? Jsou tak významnými předky Opavska?

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Jak jste říkala v tom vašem úvodním vstupu je to přesně tak. Tato šlechtická rodina se zásadním způsobem propisuje do dějin celé střední Evropy minimálně od raného 19. století. Ale je také velmi důležitá, zanechala velmi významnou stopu také v našem regionu. Kromě toho členové rodiny stále žijí, My jsme s nimi v úzkém kontaktu a nejenom my jako tvůrci filmu, to znamená Slezské zemské muzeum a Václav Hájek, který tento film produkoval, a také opavská kulturní organizace, ale členové rodiny Razumovských i nadále kooperují především s představiteli místních samospráv. To znamená obcí na Opavsku a Vítkovsku. Skutečně ta stopa, kterou oni v těchto obcích zanechali, je natolik výrazná, že neustále jsou živí v té historické paměti. A například pan starosta z Dolních Životic velmi úzce s členy této rodiny kooperuje. Tak to je vlastně tento důvod.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kam až sahají stopy rodu v historii?

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Sahají do 18. století, je to původem kozácký rod z oblasti dnešní Ukrajiny. Ta historie se začíná psát s dvěma muži Kirillem a Alexejem Razumovskými. Alexej Rozumový byl milencem a později partnerem budoucí carevny, dcery Petra Velikého. A tyto vazby zapříčinily přímo raketový vzestup slávy a významu tohoto rodu tehdy v carském Rusku. Potom ovšem se přesunula jejich činnost a pozornost do oblasti střední a západní Evropy a ta je vlastně z toho našeho hlediska podstatnější.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A kromě zmíněných jsou ještě některé známé osoby z rodu Rasumovských?

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Z hlediska těch evropských dějin byl podstatnou figurou Andrej Razumovský, který zastával post velvyslance carského dvora ve Vídni. On byl velmi významnou figurou, která se spolupodílela na jednáních Vídeňského kongresu, které uspořádávaly politické záležitosti a mezinárodní vztahy v Evropě po napoleonských válkách. Tady tento Andrej Razumovský ve Vídni vystavěl takový honosný neoklasicistní palác s rozlehlým anglickým parkem, který dodnes patří k významným památkám města. Byl velmi důležitým mecenášem. Třeba Ludwig van Beethoven několik svých symfonií právě Andreji Razumovskému. To je určitě figura, která je vhodná k připomenutí. Ale zase z toho našeho hlediska, z té naší české perspektivy byl důležitější Grigorij Razumovský, který v podstatě emigroval, utekl nebo byl donucen okolnostmi odejít před carským režimem z Ruska. Získal In kolár v Rakousku,  právo k zakupování šlechtického majetku mu udělil císař František I. a od počátku 19. století, poté, co získal panství Český Rudolec na Vysočině tak byl pevně spjatý s dějinami českých zemí. On a dále i jeho potomci, kteří potom žili i na tom Opavsku.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste řekl, že někteří členové, a taky jsem to řekla v úvodu rodu ještě žijí. A ten film vznikal jako takové vyprávění jednoho z nich. Je to tak?

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Je to tak. Je to pan Alexandr Razumovský, který se narodil v roce 1931. Byl jedním z pěti dětí a narodil se na zámku Dolní Životice. Pan Razumovský se těší velmi dobrému zdraví i mentální kondici a má neuvěřitelné vzpomínky na období první republiky, na období nacistické okupace, na konec druhé světové války na Opavsku. A naším záměrem bylo ty jeho vzpomínky dokumentovat pro budoucí generace. Od toho jsme se odrazili k dalšímu záměru rozšířit toto vzpomínání na nějaký komplexnější filmový dokument o této šlechtické rodině, která, jak podotýkám, je velmi významná a zajímavá nejenom pro diváky na Opavsku, předpokládám.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Na co pan Rozumový vzpomínal nejvíce? Protože z pohledu toho svého života asi to bylo více o rodině než o historických souvislostech. Nebo se mýlím?

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Byly to v podstatě vzpomínky na dětství, vzpomínky na školní docházku, ale taky vzpomínky na neradostné léta nacistické okupace, které pro tuto rodinu byly skutečně velmi komplikované. K tomuhle je třeba vysvětlit, že dědeček tady tohoto pána Kamillo Razumovský, který zakoupil většinu těch majetků na Opavsku, Horní Vikštejn, Melč, Radkov, ale také lázně Jánské Koupele, tak měl za manželku Marii Wiener von Walther, což byla dcera bohatého židovského bankéře. Oni proto byli v rámci té nacistické ideologie považováni za tzv. míšence prvního stupně a zažívali nemalou perzekuci. Například tatínek právě tohoto pana Alexandra byl nuceně nasazený, pracoval v dost otřesných podmínkách v opavské továrně na jutu. V případě pozdějších potom válečných akcí k hloubení opevnění ve Slezsku. A ta rodina skutečně trpěla za toho nacismu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ten jejich majetek je teď státní?

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Oni se v podstatě i navzdory tady těmto okolnostem v předválečném centru přihlásili k německému občanství. Mluvili německy, i když vlastně hledisko té jejich národnostní identity je mnohem složitější. Ale vzhledem tady k tomuto na ně se vztahovaly Benešovy dekrety a jejich majetek byl po roce 1945 znárodněn a oni se odstěhovali rok na to do Rakouska. Byli nuceni odejít.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tam teda zůstávají?

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Tam zůstávají. Tam v podstatě ve Vídni dodnes mají takový městský dům nebo palác, kde jsou také jejich rodinné sbírky i velmi cenný rodinný archiv.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak důležité je pro Slezský zemský archív a pro Slezské zemské muzeum spolupracovat s rody, rodinami, které ještě třeba žijí, a získávat od nich materiály.

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Tak pro nás je to mimořádná příležitost. Možná diváci neví, ale ředitelství Slezského zemského muzea v podstatě sídlí v někdejším paláci Razumovských v Opavě. Byl to vlastně městský palác, který Kamillo Razumovský si nechal na počátku devadesátých let 19. století vystavět na takové prominentní adrese. A my už jenom proto máme jakousi povinnost nebo povědomí o těchto lidech. Ale ta ochota se s námi bavit a kooperovat, poskytnout nám ty materiály je mimořádná. My jsme již dříve pořádali větší výstavu o Lichtenštejnech. Bylo to jako podobné téma, protože Lichtenštejnové věnovali předchůdci Slezského zemského muzea řadu sbírkových předmětů i budovu, ve které vlastně pořádáme výstavy. Historickou výstavní budovu, respektive pozemky, na které byla vystavěna. A podobné vztahy máme i s Razumovskými. A jsme rádi, že je můžeme pěstovat. Ostatně se těšíme na to, že na premiéru zástupci rodiny také přijedou do České republiky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kromě vzpomínek poskytli vám také nějaké materiály, které můžete využít nejen ve filmu, ale i na té výstavě?

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Mnoho artefaktů nebo budoucích exponátů jsme vlastně zdokumentovali fotograficky zkatalogizovali a máme předjednanou zápůjčku do České republiky. Jedná se o portrétní galerii, o různé veduty, vyobrazení zámku na Opavsku, vyobrazení právě těch Jánských Koupelí, plánovanou dokumentaci. Jedná se skutečně o velmi cenné dokumenty, ale i také o ryze rodinné památky, jako je třeba sváteční servis, na kterém jsou vyobrazeny právě zámky na Opavsku. Jsou to různé upomínky na Kamilla Rozumovsého, ale z toho hlediska historického bádání je skutečně velmi cenný ten privátní archiv, který je doposud neuspořádaný, neutříděný a stále je vlastně v soukromých rukou. Takže ty dokumenty, které jsme získali z tohoto zdroje, předpokládám, že skutečně nikdo ještě neviděl.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Proč k filmu je dovětek Odysea emigrace? Co to znamená? Na co poukazuje?

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: My poukazujeme na to, že osudy této rodiny byly několikrát postiženy tím, že v důsledku vnějších okolností musel někdo odněkud odejít. Ať už to bylo z carského Ruska. Zajímavé je, že maminka toho pana Alexandra, který vzpomíná v tom filmu, který je to klíčovou osobou, tak byla rovněž emigrantkou. Ona utíkala před bolševickou revolucí v roce 1917. Ona byla rozená Sayn Wittgenstein. Bylo to vlastně původem staroněmecký rod, který už od 18. století žil v Petrohradu. Pohyboval se kolem carského dvora a v důsledku bolševické revoluce ona musela utéct přes Rumunsko do Československa. No a nakonec byli donuceni odejít i z toho Československa po druhé světové válce. Takže osudy členů této rodiny jsou vlastně mnohokrát takto postiženy. A proto my na to chceme poukázat. Na ten fenomén té emigrace, který je v podstatě běžnou součástí historie.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme ještě na závěr zopakovat 19. září proběhne promítání tohoto dokumentárního filmu v Opavě. Pak také v Dolních Životicích a výstava samotná?

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Výstava samotná ve Slezském zemském muzeu se bude konat v příštím roce v roce 2025.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vám děkuji za rozhovor i za užitečné a zajímavé informace pro naše diváky. S vámi se loučím, na viděnou u dalšího tématu.

Ondřej Haničák, kurátor a historik, Slezské zemské muzeum: Na viděnou.

Redakčně upraveno / zkráceno.