Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jeden svět, mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech, který organizuje Člověk v tísni. Letos probíhá v pětadvaceti městech po celém Česku. V Ostravě organizuje festival společně s dobrovolníky, kiny a dalšími kulturními a vzdělávacími organizacemi kulturní spolek Jeden svět Ostrava. Ve studiu vítám jeho zástupce Daniel Konczyna. Dobrý den, vítejte.

Daniel Konczyna, organizátor festivalu Jeden svět Ostrava: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Festival už má dvacetiletou tradici. Je pořád o témata, která festival nabízí mezi lidmi zájem? A která témata nabízíte?

Daniel Konczyna, organizátor festivalu Jeden svět Ostrava: Ještě jednou díky za pozvání. Festival dokumentárních filmů už ze svého názvu dokumentárních filmů o lidských právech nabízí především témata, která souvisejí s lidskými právy. A protože to je rozsáhlý pojem, který má spoustu různých konotací všude na světě, týká se jak válečných konfliktů, geopolitických vlivů na to, jak žijí lidé v různých zemích, tak i individuálních příběhů lidí z celého světa, kteří zažívají věci, o kterých třeba ani nevíme. Ať už je to kvůli toho, že žijí pod represí režimu anebo třeba v legislativním prostředí, který jim neumožňuje žít svobodně tak, jak by si přáli. Na tohle ten festival upozorňuje. Ta témata jsou pestrá od sociálních témat po politická témata a ty všechny sdružuje pod jednou střechou každý rok.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Bude festival reagovat na aktuální situaci v Evropě, tedy na válečnou situaci, ve které se nacházíme?

Daniel Konczyna, organizátor festivalu Jeden svět Ostrava: Určitě bude na tu situaci reagovat. V podstatě bych řekl, že na ni ne, že reagoval, ale že do jisté míry se k těm rizikům vlastně obracel celou tu dobu, co to děláme. My teda osobně, ale myslím po těch dvacet let tradice toho festivalu, která je v ČR vždy jsme promítali filmy, které se nějakým způsobem týkaly rizik na východě v postsovětských zemích, v samotném Rusku, upozorňovali jsme na porušování lidských práv v Rusku, v Bělorusku, na hranicích s jinými státy a tak podobně. Debatovali jsme o tom s hosty.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Filmy mapují dva tři roky zpětně. Je to to nej v dokumentární tvorbě s tímto tématem. Kdo je u toho výběru? Kdo vlastně vybírá z těch filmů z té obrovské nabídky celosvětové?

Daniel Konczyna, organizátor festivalu Jeden svět Ostrava: Je to v podstatě světová špička. Dokonce bych řekl, že řada těch dokumentů překonává, protože je to v podstatě kinofilm, tak překonává spoustu hollywoodských snímků a standardní produkce, se kterou se lidé mohou setkávat na Netflixu, HBO next a O2 TV a tak dál. Jsou to reálné výpovědi, časosběrné výpovědi, jsou to dokumenty o individuálních, konkrétních příbězích, konkrétních lidí, ne napsaných podle scénáře, ne konstruovaných tak, aby se líbily. Prostě takto to vypadá, takhle ti lidé žijí. Jsou to špičky světové filmařiny v oblasti dokumentaristiky. Je to festival, který pořádá pražská centrála jednoho světa, takže tato pražská centrála otevírá každý rok výzvu, ve které sbírá a podněcuje dokumentaristy z celého světa, ať jim zasílají to, co vytvořili a víme, že se jim hlásí ti nejlepší. A ti, co natočili v posledních letech to nejzajímavější, co na světě vzniklo. Až na výjimky, a to jsou filmy, které se třeba ucházejí o ocenění třeba Americké akademie, filmové akademie nebo Evropských cen. Tak až na tyto výjimky se třeba ta licence nedostane k filmovému festivalu nebo k promítáním do našich kin, že se třeba opozdí ta distribuce nebo něco, ale ten pražský festival vybírá z přibližně patnácti set snímků každý rok. Vybírá přibližně stovku, o kterých si myslí, že jsou nejlepší. K nám do regionu se dostane 40 až 50 z nich, ale to už zase odpovídá autorským právům, licencím, distribučním podmínkám atd.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná nastiňte, jak každý z těch festivalových dní vypadá. Jestli lidé vidí vždycky jen jeden film, jak jsou třeba ty filmy dlouhé a podobně.

Daniel Konczyna, organizátor festivalu Jeden svět Ostrava: Ta podoba toho festivalu je filmová. Je to filmový festival. Není to hudební festival, ve kterém chodíte třeba po letišti nebo po Dolní oblasti Vítkovic. Spolupracujeme s kiny v Ostravě, spolupracujeme s Centrem kultury a vzdělávání. Díky nim můžeme promítat v Mini kino kavárně, v klubu Atlantik, spolupracujeme s kinem Etáž. S centrem Pant spolupracujeme. Letos se poprvé podíváme do Pokladu v Porubě, to bude taková novinka. Jestli jsem na někoho zapomněl... Jo! Tak ještě Galerie PLATO v Ostravě, kde budeme taky promítat. Promítáme v kinech, promítáme dvakrát v každém kině nebo jednou za večer. Na každý den to vydá tak na šest, osm, deset promítání nějakých filmů za ten festivalový týden. V tom týdnu, kdy od 24. března do prvního dubna, budeme promítat. To vydá asi na 50 promítání večer pro veřejnost. Ale k tomu ještě promítání v kinech pro základní školy a střední školy kratší filmy nebo tematické filmy pro ně, a to je dalších 50 promítání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak jsou ty filmy dlouhé?

Daniel Konczyna, organizátor festivalu Jeden svět Ostrava: Standardně některé filmy trvají dvě hodinky .třeba oscarový film Kolektiv, který získal Oskara loni nebo předloni, ten trval dvě hodinky. Některé filmy sedmdesát, osmdesát minut, v podstatě standardní celovečerní délka, aby i ta výpověď byla hutná, tak je potřeba samozřejmě natočit nějaký film. Ale máme ji šedesáti minutové nebo třiceti minutové kratší kousky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zmínil jste, že tady v Ostravě promítnete v rámci festivalu 50 dokumentárních filmů. Zmiňte některé z nich konkrétněji.

Daniel Konczyna, organizátor festivalu Jeden svět Ostrava: Těch filmů je čtyřicet, v těch promítání padesát, některé opakujeme. Rozhodně nemáme prostor na všechny, fakt zkusím nějaké vypíchnout, minimálně jeden se nabízí sám od sebe. To je film, který se česky jmenuje "Zatracená práce", anglicky o něco líp "Fuck this job". Je to film o televizní stanici Dožď v Rusku, která si posledních deset let prožila těžké období. Právě represe ze strany ruského režimu, který sází jako na velkou kartu propagandy, ať už u sebe nebo v zemích tady postsovětského světa, ale v podstatě na celém světě. Takže je to takový příběh o této televizi, co všechno za posledních deset let zažila a jak se stala z velmi úspěšné komerční televize nezávislá televize. Televize, která musí vysílat za provizorních podmínek. Ale je dnes z těch, která v podstatě je schopna vysílat to, co státní televize nevysílá, tak to je hodně zajímavý film. Potom, jestli se můžu takto rozletět do světa, máme pěkný zajímavý film z Vietnamu, jmenuje se "Děti mlhy". Má zajímavé téma. Ukazuje, že ještě ve Vietnamu přetrvávají historické tradice, kdy kluci mohou unášet dívky, pokud si je chtějí vzít za ženu a to tak, že je opravdu mohou unést. A to v tom filmu se zobrazuje na konkrétním příběhu nějaké dívky, jejíž jméno si teďka nevybavím rychle. Film "Soudci pod tlakem" na ten si dovolím upozornit, protože stačí přejet hranice, za deset minut jsme v podstatě za Bohumínem v Polsku. Je to film o tom, jak se utahují kohoutky v Polsku v demokratických institucích, tady v případě toho pilíře demokracie soudnictví. Je to dvouhodinový film o tom. Jak vzniká disciplinární komise, která posuzuje to, co dělají soudci, ale tato komise je závislá na vládě svým způsobem, protože ji nominuje vláda. Takže o tomto tom filmu bychom velmi rádi debatovali. Potom máme české filmy. Máme hodně českých dokumentárních snímků od Heleny Třeštíkové časosběrný snímek, od slovenské romské režisérky Věry Lackové film "Jak jsem se stala partyzánkou". Moc pěkný film o tom, jak mladá romská dokumentaristka připomíná, že i romská menšina se zapojovala do partyzánského odboje na Slovensku. Velmi emotivní pěkný film. Máme filmy z Ruska, Polska, Běloruska, z Ukrajiny, z Mexika, Afghánistánu, Finska a české snímky o tématech, které souvisejí třeba i s tím, jak třeba opouštějí mladé dívky dětský domov v počátcích a jak se dostávají do světa, jak se jim daří a tak dál. Takže i sociální témata.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Už tady padlo, že o těch filmech se následně také diskutuje. Pozíváte zajímavé hosty napříč spektrem od novinářů přes filmaře, přes akademiky. Tak kdo to bude letos?

Daniel Konczyna, organizátor festivalu Jeden svět Ostrava: Snažíme se, ty dokumentární filmy jsou vždycky postavené na emocích. Jsou do jisté míry subjektivní výpovědí toho režiséra, do jisté míry vysekávají jenom určitý díl v čase a myslíme si, že k některým z nich stojí za to a diváci si o to i říkají, i my sami, stojí za to něco dopovědět, doříct, zasadit ty věci do kontextu. Letos opět budeme promítat filmy, jako časosběrný snímek, který se jmenuje "Angels of Sinjar", který bude mapovat dvacet let v Afghánistánu pohledem kluka, který tam za těch dvacet let vyroste. Pozvali jsme novinářku, která sem jezdí pravidelně Markétu Kutilovou, která v Afghánistánu a v těchto zemích pobývala a zná tu situaci, mapuje ji dlouhodobě, byla v Sýrii v Iráku.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Poměřuje se Praha, Ostrava, co do zájmu lidí o toto téma?

Daniel Konczyna, organizátor festivalu Jeden svět Ostrava: V Praze je samozřejmě trošku jiná atmosféra obecně, někdy kulturně společenská, v Praze je poptávka o to hladovění o něco větší bych řekl než v jiných městech v ČR. Ale celková návštěvnost Jednoho světa v dobách před covidem byla přes sto dvacet tisíc návštěvníků. Praha z toho tvoří menší polovinu. Ten festival probíhá paralelně ve více než třiceti městech, letos pětadvaceti a obcích i v malých obcích. My ostatní tvoříme velkou skupinu diváků, kteří ten festival navštěvují. Ostrava patří co do objemu toho promítání k top třem největším nebo možná jsme druhý největší festival v republice co do objemu toho, co promítáme. Diváků nám chodí více než pět tisíc, což je tak v top pětce asi v ČR. Takže zájem je. Snažíme se to dostat k lidem, proto jsem dneska i tady a myslíme si, že ty témata jsou hodně zajímavá a mohou doplnit ten plastický obraz, který získáváme ze streamovacích serverů nebo ze seriálu na komerčních televizích. Takže k tomuhle zvu, protože je to trošku jiný zážitek a intenzivní.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Děkujeme za pozvánku a my už nezbývá než se s vámi rozloučit. Mějte se hezky a díky za rozhovor.

Daniel Konczyna, organizátor festivalu Jeden svět Ostrava: Děkuji za pozvání a zvu všechny diváky na festival. Na shledanou.

Redakčně upraveno / zkráceno.