Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Mým dnešním hostem je Dan Tatarin, trenér juda, lektor pohybu a zakladatel projektů, které propojují fyzický trénink s vnitřní rovnováhou. O pohybu mluví jako o cestě k životní spokojenosti a radosti. Vítej ve studiu, ahoj.

Dan Tatarin, trenér juda, lektor pohybu: Ahoj, díky za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Dane, ty jsi učitel pohybu. Co si pod tím termínem mohou naši diváci představit.

Dan Tatarin, trenér juda, lektor pohybu: Učitel jako takový je za mě asi nějak ten, kdo vede člověka nebo nějakou skupinu lidí nějakým směrem. A pohyb? Na ten se snažíme nahlížet v co největší šíři a věnujeme se různým pohybovým disciplínám, sportovním nebo různým jiným pohybovým praxím. No a učitel pohybu je vlastně spojení těch dvou věcí. Takže já se snažím vést lidi k pohybu a snažím se zabývat co největší všestranností.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já jsem řekla, že ty o pohybu mluvíš jako o cestě k životní spokojenosti a radosti. Vnímáš to tak na sobě?

Dan Tatarin, trenér juda, lektor pohybu: Za mě určitě, protože já se hýbu od malička. Každé moje období bylo nějak doprovázeno tím pohybem a nějakým tréningem, sportem a nebo nějakým koníčkem. A vím, že dneska bez toho být nemůžu, že to je něco, co potřebuju v každém dni jako takový maják, co svítí a vím, že to je takový můj držák, co mě drží v nějaké aktivitě a v nějaké spokojenosti. Takže za mě určitě a snažím se podle toho žít a šířit dál.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak motivuje své frekventanty, aby opravdu zvládali i složitější pohyby než něco úplně jednoduchého?

Dan Tatarin, trenér juda, lektor pohybu: To je vždycky otázka. Každému studentovi vyhovuje něco jiného, protože každý má jiné zázemí, jinou historii, jiné zkušenosti, jiný somatotyp, jiný charakter a všechno to bereme v potaz při našich lekcích. Což znamená, že pro někoho může být něco jednoduché, pro jiného to může být ta nejsložitější věc na světě. Ale s každým se snažíme postupovat krok za krokem, protože s touto systematičností věříme, že se dá dojít daleko řekněme, kvalitně, bez nějakého zranění a bez nějaké větší újmy. Takže když něco někomu nejde, snažíme se vzít úplně tu banální, nejzákladnější věc. Když to ukážu na nějakém základním příkladu, tak například žonglování. Když někdo vidí někoho žonglovat, tak si řekne, že to přece musí být snadné. Ale pak člověk vezme do ruky ty tři míčky. Sám jsem si to zažil, sám jsem byl v té fázi a najednou jsem zjistil, že ty míčky pomalu ani neudržím v ruce. No ale měl jsem dobré vedení, které mi řeklo: "Hele, tak zkus prvně jeden míček a zkus si ho jenom přehazovat, ok?" Tak jsem si nějakou dobu přehazoval jeden míček, pak jsem vzal teprve druhý a začal jsem si přehazovat dva. No když jsem si trošku věřil, začal jsem pracovat s třemi míčky. No a najednou za nějakou dobu, za pár desítek minut, možná hodin, to začalo fungovat. Ale hlavně je to teda o té systematičnosti, že postupujeme malými krůčky vpřed.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já se chytím toho, co teď jsi říkal, to žonglování, K čemu nám je naučit se žonglovat?

Dan Tatarin, trenér juda, lektor pohybu: Jednak je to zábava a člověk se u toho neunaví až tak moc fyzicky, ale trošku se zpotí mentálně, protože je to koordinace a v podstatě je to velmi jednoduchá koordinace, co se týká vysvětlení. Já bych to mohl vysvětlit za pár vteřin, jak žonglovat, ale co je složitější, je potom ta koncentrace a ta soustředěnost na tu jednu danou věc, která ti vlastně nejde a nedokážeš ji koordinovat. Ze začátku nedokážeš koordinovat ruce, oči a nevíš, jak se k tomu pořádně postavit. Ale zase postupně se člověk k tomu dostane a jednoduchá věc, co z toho vzejde, je lepší soustředěnost. Člověk prostě po pár minutách denně dělá něco, co mu nejde, například to žonglování. Tak zjistí, že „Aha, vlastně já se na to fakt musím soustředit“, a ze začátku to je třeba pár minut, pak je to pár desítek minut a pak zjistí, že se dokáže soustředit daleko, daleko víc, daleko déle. No a druhá věc je jednoduše koordinace, co se děje mezi rukou a mozkem, a člověk dokáže tak nějak lépe manipulovat, ať už to je konkrétně nějaký ten míček, nebo jakýkoliv jiný předmět. Takže se zlepšuji. Taková, řekněme - pohybová šikovnost.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Hýbou se podle tebe dnešní lidé dostatečně?

Dan Tatarin, trenér juda, lektor pohybu: Vždycky říkám, že je důležité najít nějaký ten balanc a tu rovnováhu v tom, čemu se člověk věnuje nejvíc. Ať už to je nějaká pracovní zátěž nebo rodinná zátěž nebo obecně nějaký koníček a snažit se jinou aktivitou to dobře vybalancovat, což znamená žít vyrovnaně. Dneska to tak bohužel je, že lidé často sedí. Často sedí po cestě do práce, v práci a po práci si jdou někde třeba sednout, takže je to jako na 10, 12, 13, 14 hodin denně. Zbytek času se možná někde projdou, venčí pejska nebo se nějak pohnou v rámci nějaké aktivity, nějaké jógy nebo nějakého fitness tréninku nebo nějaké jiné aktivity. Takže v tom je asi to úskalí. Sezení jako takové vlastně není špatně – špatně je, že je toho moc. Ono se dá sedět hezky, dá se sedět rovně, s rovnou páteří, a horší je, když člověk to vlastně přestane vnímat tím, že se ponoří do nějaké své práce počítače nebo u nějakého monitoru a začne mu to tělo celé kolísat a začne se ta páteř hroutit a najednou zjistí, že sedí u počítače x hodin denně v tady té pozici a pak najednou se někde protáhne, otevře se to jeho tělo a vlastně se tam něco v těch zádech pohne, anebo to začne bolet. No jako je to jasné, protože na to tělo není zvyklé, protože je zvyklé na tohle a když najednou udělá nějaký velký pohyb, tak se samozřejmě může něco skřípnout a něco a něco se může pohnout. Nemusí to být úplně příjemné. Takže za mě je důležité kompenzovat tady to sezení, ať už to je nějakou krátkou procházkou, nebo udělat si pár cviků na zemi, nebo se někde zavěsit za nějakou hrazdu nebo za futra a vykompenzovat ten, řekněme, sedavý způsob nebo ten stereotypní způsob nějakou jinou aktivitou.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já na tebe navážu. Máš tři jednoduché tipy pro naše diváky, jak si právě udržet nějakou tu rovnováhu a zdravý životní styl?

Dan Tatarin, trenér juda, lektor pohybu: Každý si musí najít něco, co je pro něho konzistentní, co dokáže dělat denně. Já kdybych ti řekl „zvedej denně činky“. Možná zvedáš ráda činky, ale třeba člověk má nějaký ostych z nějakého posilování. A řeknu ti „denně činky“ a ty po třech dnech zjistíš, že tě to nebaví. Někoho to nebaví, nebaví ho chodit, nebaví ho vlastně šahat na ty věci, na ty činky a má k tomu momentálně nějaký blok, a tak to pro něj asi nebude to pravé. Jo, ale když si vyzkouší vícero těch věcí a zjistí „aha, to mě jako baví, to mi dělá dobře na těle“, tak u toho zkusí zůstat třeba měsíc a bude to dělat denně pět minut. A může to být to, že si sedneš na zem a trošku protáhneš kyčle, anebo si sedneš a protáhneš trošku kotníky, nebo se pověsíš někde na nějakou hrazdu, anebo si půjdeš na dvacet minut zaběhat. Pokud je to něco, co ti dává smysl, co tě baví a dokážeš to dělat denně, tak je to pro tebe to pravé. Takže neřeknu ti asi tři konkrétní tipy, ale jde o to najít to, co tě fakt baví a co ti dělá dobře na tvém těle.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Kolik minut?

Dan Tatarin, trenér juda, lektor pohybu: Záleží, jaký je tvůj časový prostor. Záleží, kolik tomu chceš dát. Samozřejmě, já bych ti řekl „hýbej se deset hodin denně“. No ale v dnešní společnosti je to možná dost extrémní jako příklad, ale když si to vezmeš tak, že hodinku někde chodíš, hodinku se někde protahuješ a potom někde stojíš, hodinku, potom hodinku sedíš a máš ten desetihodinový trénink – nebo ne trénink, spíš život, ani ne trénink – a těch deset hodin v tom dni nějaké aktivní činnosti, tak klidně deset hodin. Ale pro začátek, pokud člověk nedělá nic, několik let a řekl bych ti „cvič, musíš začít cvičit dvě hodiny denně“, no tak ten člověk to právě nezvládne. Ale začít s málem, deset minut denně. Najít si nějakého učitele, trenéra, kamaráda, který ti ukáže protažení na deset minut na podlaze. Nepotřebuješ nic a řekneš „okej, to je hezká rutina, co budu dělat následující měsíc“ a uvidíš, jak se po tom měsíci cítíš. Jestli se něco zlepší – věřím, že ano – tak ten člověk většinou po takové pozitivní zkušenosti začne hledat dál.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Dane, kde tě najdou diváci jako učitele pohybu?

Dan Tatarin, trenér juda, lektor pohybu: Mě nebo konkrétně nás, protože naše škola se jmenuje "Pohyby je život" a funguje v podstatě po celé republice. Já učím v Opavě, ale můj kolega Michal učí tady v Ostravě a máme kolegy v Praze, kteří učí prezenční výuku. A takový ten náš základní pilíř naší práce jsou skupinové lekce, na kterých si zakládáme, protože tam vzniká ta naše komunita. Je to taková komunita lidí, kteří se chtějí hýbat, kteří chtějí objevovat, kteří chtějí přijít na něco nového, co se týká vlastního těla. Takže člověk může přijít na naši skupinovou lekci jednoduše na pohybjezivot.cz, může najít učitele v Ostravě, v Opavě anebo v Praze. Najít tam kontakt na nás a teďka je vhodná doba, v létě, že máme všechny lekce otevřené, může přijít kdokoliv, vzít kamaráda, sourozence, rodiče a můžou se přijít podívat a rovnou si aktivně zacvičit a zkusit, o čem ten náš všestranný přístup je.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já ti děkuji za odpovědi a diváci, slyšeli jste to. Pokud se chcete zabývat svým tělem a začít se hýbat nebo pokračovat v pohybu, tak tady jsme vám dali takovou malou ochutnávku toho, jak začít a kde. Na viděnou.

Redakčně upraveno / zkráceno.