Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Od 3. září probíhá v Moravskoslezském kraji osmnáctý ročník Svatováclavského hudebního festivalu. Z jednatřiceti koncertů už většinou posluchači slyšeli. Závěrečný koncert proběhne v úterý 28. září. Ve studiu vítám Janu Semerádovou, nejuznávanější českou hráčku na flauto traverso. Dobrý den vítejte.

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Koncert, který proběhne ve čtvrtek v Dolním Benešově ve službách princezny Anny je spojený s recitace. Nicméně já se ptám, jaké to je stát celou dobu sama před publikem?

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Pro mě to je krásný pocit, protože jsem tam trochu sama za sebe, ne nejenom za velký ansámbl, protože na festival Svatováclavské hudební slavnosti jezdíme vlastně už od jeho počátku a vždy s větším tělesem, se zpěváky a tam sice nestojím celou dobu, protože se střídáme v programech, ale mám trochu zodpovědnost i za ostatní nebo říkám si, aby to všechno dopadlo a v tom okamžiku, kdy mohu stát sama, tedy s cimbalistou také, tak je to krásný pocit, protože se můžu totálně ponořit do oné hudby a prožít to od začátku do konce a zvláště, když je dobře vybraný repertoár, hrajeme francouzskou a německou hudbu, tak potom je to svátek.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste na Svatováclavský hudební festival přivezla skladby ze svého nového cédéčka, které bylo nominováno na cenu Anděl 2020. Je to pro vás uznání nebo vážíte si takové nominace?

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Já jsem byla dost překvapena, když ta nominace přišla. Když jsem se tam viděla pod Jakubem Hrůšou, pod Janem Bartošem, barokní flétna na Andělech? A pak jsem si řekla proč ne, andělé vzali barokní hudbu pod křídla a je to velká pocta ta nominace. Myslím, že pro barokní hudbu bude do budoucnosti znamenat něco automatického, že barokní hudba a vůbec provozování hudby na historické nástroje patří také na přehlídku předávání cen Anděl.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Na Svatováclavském hudebním festivalu tedy zazní rokokové a barokní hudba. Čím vám je ta hudba blízká?

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Zvláště je mi blízká hudba skladatele Jean-Marie Leclaira. Jeho sonáty totiž nejenom, že jsou tedy pozdně barokní, rokokové, plné galantní melodií, nádherných ornamentů, ale zvláště je mi blízký jeho hudební jazyk, jeho vyjadřování. Tak souzním s jeho hudebním zápisem. Není tam vůbec hluché místo, prostě strašně ráda hraju Leclaira. A k tomu ten Händel, který vlastně souvisí v programu s princeznou Annou je kombinace, která je pro mě dárkem, neboť můžu takovou hudbu hrát a navíc na takovém krásném festivalu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je to hudba z období princezny Anny Oranžské, která byla podporovatelkou hudby a vůbec jako na danou začkou Händela. Takže i to je vám možná blízké to období?

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Velice, velice zvláště ten fakt, že se jedná o osobu, která byla nejen patronkou, ale sama provozovala hudbu. Byla výbornou cimbalistkou a poté, co se vdala za Viléma Oranžského a přestěhovala se do Holandska, tak nemínil a přestat s hudbou, i když neměla už ten velký dvůr londýnský, kde se odehrávala spousta hudebních produkcí, ale vytvořila si svůj orchestr, pozvala právě toho Jean-Marii Leclaira, od něhož hrajeme sonáty. A on pro ní napsal skladby a dirigoval jí tyto sonáty a my tímto vzdáváme poctu princezně, která se tolik zasloužila o nové skladby a o to, že můžeme slyšet tuto hudbu i dnes.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Blíží se podzim nebo respektive už je podzimní den. Jaké to je když hrajete na flétnu v kostele, kde začíná být zima a mrznou vám prsty?

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Tak toho se vždycky trochu obávám. To je spojeno s podzimem už, nejenom tedy v zimních obdobích, ale i v září jsou kostely poněkud chladnější. Když mi mrznout prsty, tak nesmím na to myslet a možná tomu přizpůsobím i trochu tempo. Tím, že hrajeme jenom ve dvou, duo, tak my si to tempo můžeme takto flexibilně vlastně upravovat a nemusíme dávat tak strašně rychlá presta.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy už jste tady řekla, že jste účastníci, každoroční účastníci Svatováclavského hudebního festivalu, to znamená letos už po osmnácté vás tady publikum má možnost slyšet. Čím to je, že ta spolupráce už osmnáct let trvá a stále jste tou nadšenou příznivkyní celého festivalu?

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Tak já jsem příznivkyní, ale očividně i Igor Františák, jemuž tímto tedy velice děkuji vždy za pozvání. Je asi i naším příznivcem a on nejen, že má rád barokní hudbu. A hudbu, kterou hrajeme tedy od raného baroka až do klasicismu. Ale on sám výborně hraje na tyto nástroje historické, na historické klarinety, na šalimos, nahrál Zelenku a na basetové rohy a asi i taky chce tuto hudbu slyšet na svém festivalu, tak si to vysvětlují, že ho neomrzí pozvání Collegia Mariana a my se zas odvděčujeme tím, že přivezeme vždy jiný program, šitý na míru festivalu, který vyhovuje jeho dramaturgii a který se myslím líbí i publiku a vlastně už je to takové i naše posluchačstvo, to naše publikum, protože víme, že jdeme za našima.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Představte už zmíněné Collegium Marianum.

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Collegium Marianum je soubor vlastně činný víc jak dvacet let od dob našich studií, tedy v holandském Haagu v Basileji na Schole Cantorum, kam jsme se svými kolegy vycestovali, abychom se poučili a na studovali repertoár a hudbu raných období, abychom uměli dobře hrát na tyto historické nástroje, protože tehdy se to v Čechách neučilo. Dnes už je to trochu lepší. Potom jsme začali hrát, ani ne tak s vizí, že se z nás stane soubor cestující po celém světě, ale hlavně, abychom mohli si přehrát všechen ten repertoár, který jsme našli v archivech a který třeba ještě nezazněl a který stojí za to publiku představit. Takže s tímto zájmem a vlastně touhou hrát muziku sedmnáctého, osmnáctého století na historické nástroje a zvláště tedy hudbu neprávem zapomenutou, to byl hlavní cíl.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se ještě v těch archivech najít něco nového, co ještě posluchači neslyšeli?

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Dá, i přesto, že máme rok 2021, tak stále tam je poměrně dost materiálu, který není přepsán, není vydán, ještě nebyl od té doby hrám. Tedy tři sta let čeká na objevení. A to je třeba případ některých skladeb i Vivaldiho, kupříkladu v posledních letech se našly nějaké jeho koncerty a já budu letos premiérovat dvě skladby zcela nové. Jednu od Vivaldiho, která byla nalezena v Českém archivu a skladbu od českého Vivaldiho Františka Jiránka, koncert pro flétnu, tak na to se strašně těším, takže tam ještě takový ten dobrodružný prvek, že objevuje mě něco a potom když provedeme hudbu, která je opravdu kvalitní a rovná se velikánů z té doby, tak je to velká satisfakce.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já mám vždycky představu, když vidím takové virtuózy a koncertující sólisty na velká tělesa, že ten jejich den je o tom, že několik hodin cvičí. Jak to je teda u vás?

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Já bych strašně ráda cvičila. Musím říct, že cvičení, tam si u toho většinou odpočinu, ale vzhledem k tomu, že ansámbl znamená velmi mnoho administrativní práce, neustále být na počítači, na telefonu, zařizovat, protože koncert se uskuteční, ale na to navazují další a další a další. Takže cvičení trochu je přizpůsobeno programům. Když je to těžší repertoár, tak si vyhradím v tom velice plném dni, protože samozřejmě musím se starat i o malé děti, čas, který věnují přípravě a můžu se ponořit do té hudby, ale to hlavní cvičení myslím už je trochu za mnou. To je z dob studií, kdy jsem někdy cvičívala i takových šest hodin rozdělených do dvou částí vždycky dopoledne, odpoledne a pamatuji si, že tento čas byl asi nejkrásnější, protože jsem byla vlastně skoro celý den s hudbou a mohla jsem se do ní totálně ponořit. V dnešním světě je to trochu náročnější, protože je to všechno zrychlené a právě ten koncert nám dává možnost toho zastavení a ponoření se do hudby a je to takové trochu bezčasí. Moment, kdy je čas relativní.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Krásná tečka za naším povídání, děkuji vám za rozhovor.

Jana Semerádová, nejuznávanější česká hráčka na flauto traverso : Děkuji za pozvání.

Redakčně upraveno / zkráceno.