Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dnešní díl věnujeme událostem února roku 1948. Ve studiu vítám ředitelku Archivu města Ostravy Hanu Šústkovou. Dobrý den, paní ředitelko, vítejte.

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, jak probíhaly únorové události v Ostravě? Ať už 21. února 1948 zorganizovali komunisté před novou radnicí manifestaci na podporu požadavků ústředního výboru KSČ a přijetí demise nekomunistických ministrů.

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: To bylo v podstatě v souladu s celkovou koncepcí tak, jak to měli komunisté z organizováno po celé republice. V tom se Ostrava nijak nelišil od zbytku země, takže lidé se opravdu toho 21. února sešli a manifestovali tedy za přijetí demise těch dvanácti nekomunistických ministrů.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Byla tady v Ostravě nějaká taková významná postava, o které je třeba se zmínit?

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Já bych určitě zmínila v rámci té komunistické části poslance tehdejšího Národního shromáždění Viléma Nového, který byl výraznou postavou toho komunistického převratu tady na Ostravsku. Takový protipól, předseda krajské organizace Československé strany národně socialistické Josefa Heroda, který patřil zase mezi první oběti komunistického převratu v Ostravě. On byl zadržen hned 26. února, to znamená den po tom přijetí demise prezidentem Benešem a 11. března zahynul za ne zcela vyjasněných okolností. Údajně měl spáchat sebevraždu při výslechu, respektive při přechodu z výslechové místnosti do vazby.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zmiňme jak na tom byl ostravský rozhlas, protože hned toho 21. února začal sbor Národní bezpečnosti studio střežit.

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: To je pravda, ale studio bylo v té době už dávno ovládnuto komunistickou stranou. Já bych jenom pro upřesnění řekla, že de facto už od roku 1945 už od osvobození Československa od ukončení druhé světové války tady probíhal souboj o ta mocenská centra. To znamená jak o masmédia, tak o bezpečností složky státu a komunisté tyto bezpečností složky a masmédia začali velmi rychle infiltrovat a ovládat. Dostávali je tedy do svého područí. To studio Československého rozhlasu v Ostravě patřilo tedy mezi ta studia, která již byla komunisty ovládána, aby nedošlo k tomu, že by se tam například mohl dostat někdo, například senát mohl říkat něco, co by ne zcela vyhovovalo těm komunistickým plánům.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste říkala, že ty události v Ostravě kopírovaly celostátní události. Možná pro zajímavost, dnes ty události nebo zprávy se předávají velmi rychle. Internet, telefony atd. jak to bylo tehdy, aby to bylo zorganizované všechno přesně tak, jak je to naplánované v ty dny a v ty časy?

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Máte pravdu v tom, že to muselo být velmi dobře a pečlivě připraveno a organizováno a díky tomu, že se komunisté na tento převrat připravovali od toho roku 1945 a pozvolna ovládali ty důležité klíčové uzly, jak komunikace, tak mocenských složek tisku a podobně, tak oni byli jediní, kteří na tu situaci byli skutečně velmi dobře připraveni.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Posuneme se dál v čase. Manifestační generální stávky vyhlášené na 24. únor se zúčastnila většina zaměstnanců ostravských podniků a 25. února byla vládní krize završena přijetím demise, potom dvanácti ministrů prezidentem Edvardem Benešem. Ta ostravská část teda vypadala jak?

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: I generální stávka byla skutečně podporována valnou většinou zaměstnanců ostravských podniků. Ostrava samozřejmě byla v té době centrem těžkého průmyslu. To znamená, že ty podniky měly opravdu velmi mnoho zaměstnanců, takže ty manifestace a generální stávka tady byla opravdu rozsáhlá. Na druhou stranu existovali i lidé a to včetně dělníků, kteří s tím nesouhlasili a ti byli velice rychle detekováni, ať už to znamenalo, že byli vyhozeni z místa, případně se dostávali na hůře placená nebo méně prestižní místa. Takže ono nelze říct, že by to byla stoprocentní podpora, ale ta podpora byla velmi výrazná. Toho 25. února potom bylo řečeno, že by lidé měli oslavovat přijetí demise a to tak, že se organizovaly různé veselice v restauracích, v závodních klubech a tak podobně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se tedy konstatovat, že v únoru 1948 se u nás dostali k moci komunisté a demokracie na dlouhou dobu skončila. Komunisté tady začali zatýkat své odpůrce. Byl tady v Ostravě někdo, o kterém bychom se měli zmínit?

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Tak jak už jsem zmiňovala, tedy Josef Herold, který patřil k prvním obětem komunistické zvůle, ale těch obětí bylo samozřejmě posléze daleko více. Já bych řekla, že nejprve docházelo k tomu, že byli takzvaně vyačkněni dění lidé, kteří ne zcela odpovídali komunistickému režimu. To byly tedy z podniků, ze škol, ze soudů, z úřadů, ti v podstatě takzvanými výbory Národní fronty odstraňování nepohodlní lidé. Na příkaz Vysoké škole báňské to se týkalo pěti profesorů, ale celé řady třeba studentů, kteří nesouhlasili,s tím vývojem únorovým. Podobně to bylo na soudě. Obdobně to bylo třeba ve Vítkovických železárnách, kde bylo okamžitě propuštěno 210 zaměstnanců. Ty represe se rozjížděla poměrně rychle, byť nemuseli vždycky končit tak tragicky jako v případě Josefa Heroda. Potom můžeme vzpomenout celé řady procesů politických, které v Ostrově probíhaly. Většina z nich tedy nikoli pod taktovkou krajského soudu, ale pod taktovkou Státního soudu oddělení Brno, které sem zajíždělo a to byli ty Monster procesy, například kolem Jana Buchala a spol.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zmiňme také to, že zakázán byl Sokol a skaut, protipólem byl pro děti Pionýr.

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Ano, ono posléze souložil někde rychleji, někde pomaleji, docházelo k tomu, že organizace spjaté s první republikou a s režimem, který nevyhovoval komunistům byly postupně omezovány až nakonec zcela zakázány nebo zanikly. To je i otázka Sokola a vzniku takzvané Sjednocené tělovýchovy. Zákaz skautů jako protipól proto tedy pak vzniká pionýr, aby měli děti přece jenom kam chodit a kde být ovlivňovány ještě více jenom ve škole. Takže toto byl samozřejmě osud řady spolků, které také byly po roce 1952 všechny zrušeny a mohly vznikat a existovat spolky pouze, které byly pod přímou kontrolou komunistické strany. Můžeme vzpomenout jenom třeba Svazarm jako jeden z takových spolků. Takže ten spolkový život vzal celkem rychle v padesátých letech za své. Pak dochází k takové jakési obnově v těch letech šedesátých a později, kdy se ta doba přeci jenom o něco uvolnila. Ale padesátá léta určitě byla ve znamení přetváření celé společnosti podle sovětského vzoru.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Můžeme ještě zmínit, když se zmínila škole, že ve školách se pak o převratu muselo učit jako o vítězném únoru.

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Ano, samozřejmě, únor 1948 pro nás byl až do konce roku 1989 únorem vítězným, ale děti takto byly samozřejmě edukovány vše probíhalo od samého počátku. To bylo možná úsměvné, i když nevím zda úsměvné nebo spíše k pláči, protože to kopírovalo situaci po roce 1939. To, že v učebnicích, které se nestačily proměňovat ze dne na den, ono je to jedna ku jedné, někdo musí napsat, někdo je musí vytisknout a jednak to všechno stojí čas a peníze. Pak ty nevyhovující pasáže byly přelepovány, škrtány. Ony to byly zejména části třeba v učebnicích, kde byly zmínky o prezidentu Benešovi, respektive ještě před tím Masarykovi, takže tyto byly postupně likvidovány a než tedy byly vytištěny nové učebnice, tak děti byly v hodinách inspirovány svými učiteli.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já Vám děkuji za Vaše odpovědi.

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: Já děkuji za pozvání.

Redakčně upraveno / zkráceno.