Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: 15. březen 1939 patří k nejtemnějším dnům našich moderních dějin. Nacistické Německo tehdy porušilo své sliby a obsadilo zbytek českých zemí a vznikl Protektorát Čechy a Morava. Jak probíhala okupace v našem regionu a jak tyto události zasáhly samotnou Ostravu? Na to se dnes podíváme s ředitelkou Archivu města Ostravy Hanou Šústkovou. Dobrý den, paní ředitelko, vítejte u nás.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: 15. březen 1939. Můžeme se do něj přenést. Je to, jak jsem řekla, jeden z nejzásadnějších momentů našich moderních dějin. Co přesně se tehdy stalo?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: 15. března 1939 došlo k okupaci zbytku Československa, respektive českých zemí, protože ten den se zároveň vytvořil samostatný slovenský stát pod kuratelou Velkoněmecké říše. Ty události ale začaly vlastně o den dřív, protože Moravská Ostrava byla prvním městem na území zbytkového Československa, které bylo obsazeno německou armádou už 14. března 1939.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak to obsazení probíhalo? Co lidé na to?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Já si myslím, že lidé byli rozděleni. Někteří v podstatě tento vývoj očekávali. Ti obezřetnější, ti, kteří si nechtěli malovat budoucnost růžově, tak očekávali, že takovýto vývoj nastane. Pak samozřejmě ti, kteří raději věřili tomu, čemu věřit chtěli, tak samozřejmě byli překvapeni. Dá se říci, že v tom českém obyvatelstvu samozřejmě okupace vyvolávala značné rozčílení, hněv a smutek.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak následovaly dny a jak se měnil život v protektorátu tady v Moravskoslezském kraji?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: No, bylo to velice rychlé. Už 15. března 1939 se začalo jezdit vpravo. Do té doby byl vlastně stále u nás provoz levostranný. Ale což je celkem taková možná úsměvná záležitost. Ale došlo především k tomu, že okamžitě byly obsazeny všechny důležité úřady, tzn. radnice, policejní ředitelství, pošty, rozhlas a tak podobně. Došlo také okamžitě k mnoha zatčením exponovaných osobností, které byly spojeny s československým politickým životem, případně vlastně byly představiteli státní moci. To znamená, okamžitě byl zatčen třeba policejní ředitel Moravské Ostravy. Celá řada osobností byla izolována. Samozřejmě také došlo k obsazení všech důležitých závodů, ať už se jednalo o Vítkovické železárny nebo doly, které tady samozřejmě v té době ještě stále fungovaly.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: V čem byla pro německé nacisty Ostrava důležitá nebo strategická?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Samozřejmě právě tou hutní výrobou a tím svým uhelným bohatstvím. Pro další vedení války bylo pro nacisty nezbytné získat co největší základnu pro výrobu zbraní a samozřejmě i pro další záležitosti, které mohly pomoci Velkoněmecké říši ve vedení války.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Měli možnost lidé se nějakým způsobem bránit? Nebo jak reagovali, když vlastně zjistili, co se děje kolem nás?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Tak ty reakce byly samozřejmě omezeny v podstatě na smutné špalíry, když to takto řeknu.  Když Němci vstupovali do Moravské Ostravy, tak se poměrně rychle vytvořily na exponovaných místech Ostravy hloučky lidí, které je vítaly, kromě tedy místních Němců, kteří samozřejmě byli freneticky nadšení. Nadšení z toho, že teď se stali také součástí té říše, byť ještě nedošlo ani k vytvoření protektorátu. Ale čeští obyvatelé samozřejmě maximálně hrozili pěstmi, nadávali, plakali, ale v podstatě nebyli schopni nějakého opravdu výraznějšího odporu. Na jediný odpor potom Němci narazili vlastně, a je to známá věc, legendární Čajánekova kasárna v Místku, kde došlo tedy k jedinému ozbrojenému vystoupení proti okupaci v roce 1939 na území českých zemí. Neříkám Československa, protože na Podkarpatské Rusi probíhaly boje s Maďary, kteří se tam snažili vlastně také proniknout a zabrat Podkarpatskou Rus.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Dochovala se v archivu nějaká svědectví, osobní deníky nebo cokoliv, co by o té době něco více vypovídalo?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Přímo deník nemáme, ale určitě se dochovaly zápisy v kronikách městských obcí, moravsko-ostravských nebo ostravských, které samozřejmě popisovaly vstup Němců do Ostravy. A samozřejmě také se dochovala řada vzpomínek lidí, kteří tento tragický okamžik prožívali osobně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A jak se to promítlo do osobního života za okupace? Možná i také do škol?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Vlastně ze dne na den se změnilo naprosto vše. Celý diskurz, který byl veden dvacet let od vzniku Československé republiky, byl zapomenut a všechno, co vlastně souviselo s první republikou, bylo zamlčováno. To začalo být dokonce nebezpečné. Samozřejmě se zmiňovat o osobnostech, jako byl T. G. Masaryk nebo Edvard Beneš, nebo vůbec političtí reprezentanti, kteří souviseli s bývalou Československou republikou. Také ten pohled na česko-německé vztahy nebo česko-německé dějiny začal být jiným způsobem vyprávěn, než samozřejmě byl vyprávěn v letech první republiky. Řekněme, že to bylo takové jako otočení toho gardu. Objektivní nebyl vlastně ani jeden výklad tak úplně, ale došlo k naprostému obratu tady v této záležitosti. Také se do škol dostal samozřejmě portrét vůdce Adolfa Hitlera, který visel povinně společně s prezidentem Háchou po celou dobu protektorátu ve školních třídách.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak to bylo s němčinou a německými nápisy?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Samozřejmě byly okamžitě zaváděny německé nápisy a ty nápisy byly vlastně jakoby první. Až pak následoval ten český nápis. A co se týkalo němčiny, ta byla samozřejmě zaváděna již do základních škol a byla povinná pro všechny žáky. Došlo také k omezování českého středního školství. Od podzimu 1939 k uzavření českých vysokých škol. Takže samozřejmě Němci poměrně záhy, nebo oni to vlastně věděli od začátku, že nejdůležitější je to vzdělání, takže se ho rychle chopili a v podstatě si tady v českých zemích snažili vytvořit jakousi základnu nižších nebo středních technických kádrů. Proto třeba gymnázia byla značně omezena a vysoké školy nakonec zavřeny.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A ještě se vracím zpátky do archivů, které nejvíce materiály ukazují a poukazují na tu dobu.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: My máme například sbírku plakátů a ta obsahuje z toho válečného období některé opravdu děsivé exempláře. Mám na mysli plakáty se jmény popravených, které se věšely pravidelně na všechna veřejně přístupná místa a sloužily jako varování, aby se lidé neodvažovali nějak odbojově vystupovat vůči okupační moci. Tak to je pro mě vždycky velice, velice varující. Pak samozřejmě je tam řada materiálů, které se týkají holocaustu, seznamy ostravských Židů, seznamy mužů transportovaných do Německa, majetek, který byl zabaven židovským spoluobčanům. Takže toto všechno jsou prostě věci, které upamatovávají na to nešťastné období.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vy jste zmínila odboj, odbojáře. My se bavíme o začátku okupace, o 15. březnu, kdy se tady tyhle síly začaly proti nacistům nějak shlukovat a začínala ta jejich činnost. Kdy to bylo?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Vlastně velmi záhy. Ten prvotní odboj byl organizován představiteli jednak Sokola, také bývalé československé armády a dá se říci, že právě na Ostravsku hned v počátcích okupace v roce 1939 začala fungovat síť převaděčů, kteří pomáhali zejména bývalým vojákům v útěku do Polska, odkud se pak posléze dostávali buďto na východní, nebo především pak na západní frontu. A vlastně to byl základ československé armády ve Velké Británii.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Zmínila jste Polsko, to jsou teď česko-polské těšínské vztahy. To už tehdy se začaly narušovat.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Ty už byly narušeny dříve. Ty byly narušeny vlastně hned v roce 1918, kdy vzniklo Československo a Polská republika, protože Těšínsko bylo opravdu jádrem sváru mezi těmito mladými novými evropskými státy. Ta situace se potom vyvíjela ve dvacátých letech poměrně dobře, ovšem posléze po změnách politických poměrů v Polsku opět ty vztahy byly velmi, velmi vyostřené a v roce 1938 vlastně Poláci také se připojili k Mnichovské dohodě. Získali celou řadu území, jednak na tom Těšínsku, ale ona vlastně i půlka Radvanic spadla do Polska v roce 1938.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Paní ředitelko, je to téma široké, určitě poplatné dnešní době. Náš čas vypršel. Já Vám děkuji za rozhovor.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Mějte se moc hezky a díky za vaši pozornost.

Redakčně upraveno / zkráceno.