Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Povoláním ajťák, jinak ředitel firmy a když si chce oddechnout, tak chodí do Beskyd. Řeč je o Janu Tkáčovi, který je autorem knihy Beskydské bytosti. Vítejte ve studiu, Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Vítejte! Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V září vyjde kniha Beskydské bytosti. Knížka, která má inspirovat děti i dospělé, aby neseděli doma, aby vyrazili konkrétně do Beskyd do přírody a tam koukali s otevřenýma očima i srdcem. Jak to začalo u Vás, že jste tam viděl něco jiného než my ostatní běžní turisté, kteří se projdou přírodou? Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Já jsem zhruba teď už je to asi dva a půl roku jsem začal chodit do Beskyd. A jako ajťák já jsem vždycky takový jako hodně prostě ukotvený u toho počítače, že člověk vlastně sedí. Přes den má meetingy, večer ještě dohání nějaké maily a už jsem toho byl takový přesycený. Takže nakonec jsem začal vlastně každý týden chodit na hory. No a v určitém okamžiku, jsem si všiml, že když jako vystoupám na nějaký kopec a jsem takový jako hodně rozehřátý, rozpálený, tak mi nějak začne hlava trošku jako jinak fungovat. Možná tím přísunem toho beskydského kyslíku. No a na zpáteční cestě jsem třeba viděl nějakou bytost nebo něco, co vypadalo jako nějaká bytost. Takže jsem si to vyfotil, abych vůbec měl jistotu, že to nejsou třeba nějaké halucinace. No a když to potom viděli ostatní, tak vlastně tím to celé začalo. No a první takovou bytostí byl právě pan Šipička. To bylo vlastně v zimě, když jsem šel na Lysou horu. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: No jenom na vysvětlenou, ty bytosti, to jsou třeba kameny, které vypadají jako nějaká bytost nebo strom, který nějak vypadá. Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Je to vlastně takový psychologický efekt, kdy člověk vidí třeba obličej v něčem, co se tomu jenom vzdáleně podobá. No a mně prostě tady tyto bytosti, tak nějak jako se začaly ukazovat. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Začaly se ukazovat a nějak do vás rostly tak, že jste začal uvažovat o tom, že vznikne kniha, že prostě o nich něco sepíšete, ale mě možná, ještě než se začne bavit o knize zajímá také to, jakým způsobem jim dáváte jména. Podle čeho? Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Jména jsou pro mě těžké. Já se snažím, aby ty jména byly takové jako jednoduché, úderné, ale je to vlastně pro mě jako nejtěžší. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dovedu si představit, že když se vám to stalo poprvé, podruhé, potřetí, tak pak už je to taková mánie, kdy člověk už začne vyhledávat, co by mohlo, kde ještě číhá nějaká další bytost. Je to tak? Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Úplně opačně. Ten efekt totiž funguje tak, že já když jdu po těch horách, tak jdete po nějaké stezce, která je třeba hrbolatá, takže ony ty oči přeskakují, že se chvilku díváte prostě pod nohy, chvilku se díváte kolem sebe. A právě v tomhle tom stavu člověk jako nejčastěji zahlédne, že mu tam blikne něco, co právě vypadá jako ten obličej. Takže u mě je to tak, že já vlastně beskydské bytosti fakt jako nemusím hledat. Mě stačí jenom, že vlastně jdu na ten výšlap a ony tak nějak se mi jako objeví samy od sebe. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Říkal jste, že je to dva roky, co to bylo poprvé, co jste zahlédl nějakou bytost. Vracíte se k některým? Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Vracím. Vracím teď právě po těch dvou letech. Jednak proto, že vlastně některé ty bytosti jsou v té knížce a jednak i proto, že mě to samozřejmě zajímá, kam se to pohlo. Takže vracím se a není vždycky jednoduché najít, protože něco je třeba hra světel a stínů a může být třeba po dešti, takže to vypadá zrovna tak, jak to vypadá a pak už třeba se to nevrátí. Ale takové stabilnější bytosti se opravdu dají najít opakovaně. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme tedy k té knize. Kolik bytostí se do ní vešlo? Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Když jsme natáčeli audioknihu, tak jsem počítal, že tam máme přes 20 postav, ale myslím si, že přímo těch beskydských bytostí je tam tak sedm, osm. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Představme trošičku knížku. Je to kniha, pro jakou věkovou kategorii dětí. Říkám správně dětí? Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Dětí, dětí. Samozřejmě dětí a dospělých, kteří mají rádi fantazii. Já jsem tím, že mám teď už děti, které se teď už dostaly do stavu teenagerů a už odrůstají, tak já jsem ten příběh psal tak, jak jsme byli zvyklí poslouchat audioknihy třeba v autě. Takže je to pro děti, které jsou zhruba od osmi do třinácti čtrnácti let a které už přece jenom jsou trošičku jakoby náročnější, že nechtějí jenom jako jednoduchý určitý příběh, ale chtějí něco, kde už je prostě dobrodružství. A když bych to přirovnal ke složitosti, tak zhruba to odpovídá prvnímu dílu Harryho Pottera. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Máte nějakou svojí oblíbenou bytost, které jste třeba věnoval i více prostoru v té knize? Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Tak samozřejmě Jablunkovské draky. Jednou mi jeden pán poslal fotku něčeho, co vypadalo fakt tak, jakoby že on říkal, že to je třeba nějaký červ, ale já když jsem se na to podíval, tak si říkám, že to je drak, který jako má zapnuté maskování. A z toho to vzniklo. Přímo ta fotografie mi vyšla, že to je dračice Jablůnkovského draka a od toho se vlastně odvíjelo všechno to ostatní. Takže já vlastně vždycky, když jsem chodil na hory, tak jsem si tak jako v hlavě nechával ten příběh a vůbec jako to, co jsou jako Jablůnkovští draci, tak jsem si to nechával tak jako dozrávat a vlastně postupně se to nabalovalo. A ten základ je, že vycházím z premisy, že oni jsou jako malí zakrslí, že oficiální jejich název je Zakrslý Jablůnkovský drak. A tím, že jsou malí a takoví nenápadní, tak vlastně v těch Beskydech mohli přežít až do dnešních dnů. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak se může stát, že já říkám, že kniha vyjde v září, ale my už ji tady máme? Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Tak souvisí to s tím, že děláme kampaň na Doniu, což je takový server, který umožňuje vybrat peníze na to, aby nějaká knížka mohla vzniknout. A tím pádem tady mám jako první předprodukční vzorek. My, když jsme se rozhodovali, jestli půjdeme cestou jako klasického nakladatelství anebo toho Donia, tak nám z toho právě vyšlo, že je lepší na to, abychom mohli zrealizovat plány, které s tou knížkou máme. A mně šlo o to, abychom knihu mohli rozšířit ještě o QR kódy a vlastně posunout někam směrem dál. Takže některé QR kódy třeba povedou přímo do Beskyd, že to budou nějaké souřadnice, kde pak ty rodiny objeví něco dalšího. Některé QR kódy otevřou aplikaci, která přes virtuální realitu umožní zobrazit Ilíka a umožní dětem si třeba udělat nějakou fotku s ním. No a další QR kódy potom třeba povedou na to, jak se točí audiokniha. Takže moje představa je, že vlastně bych chtěl, aby se ta kniha zatraktivnila pro dnešní generaci dětí, protože těm jako často nestačí jenom prostě to klasické papírové vydání, ale jsou zvyklé na to, že kombinují různé kanály a podle toho jsme tu knihu chtěli udělat. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A já vím, že také s touto knihou a s hledáním bytostí chcete propojit i kešky. Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Ano, je to potom vlastně ještě takový můj širší záměr, že si myslím, že vlastně Beskydské bytosti jsou jako skvělá příležitost, vůbec jakoby motivaci pro rodiny s dětmi, proč vyrazit do Beskyd. Takže v Beskydech se chystají kešky. To jsou vlastně takové souřadnice s body, kde prostě ta rodina najde něco navíc a některé kešky budou souviset právě s knížkou a některé kešky teď připravujeme projekt s Moravskoslezským krajem, takže vlastně by to mělo být pod jeho patronací. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Nebojíte se o některé beskydské bytosti? Souvisí to s tím, co jsem se vás ptala, jestli znova navštěvujete, že třeba nenajdete. Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Bojím, bojím. A bojím se samozřejmě toho, že když zveřejním souřadnice, takže vlastně se najde nějaký vandal, ale zároveň si zase říkám, že jako by byla škoda si bytosti nechat jenom pro sebe. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Máte nějaký rituál, když najdete nějakou novou Beskydskou bytost? Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Rituál nemám. Jenom si ji samozřejmě snažím vyfotit tak, aby vypadala co nejlíp. Takže ve své podstatě jako z pohledu nějaké cizí beskydské bytosti, která by na mě koukala, tak to asi rituál bude, protože se kolem ní začnu točit a dělám takový fotografický taneček. Ale, jinak nic speciálního. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Mohlo by se stát, že byste beskydské bytosti opustil ve smyslu tom, že už jste jich našel dost a přemístil se třeba do Jeseníků v rámci Moravskoslezského kraje? Jan Tkáč, autor knihy "Kroniky beskydských draků": Ne, to mě to moc neláká. Doufám, že nezklamu fanoušky Jeseníků, ale prostě Beskydy pro mě mají takové jako magické kouzlo. Koneckonců jako Tkáčové se v Beskydech vyskytují, hojně zastoupení je to jedno z nejčastějších příjmení. Takže bych řekl, že i jako geneticky, nebo historicky s těmi Beskydami propojený. A myslím si, že Beskydy fakt jako jsou specifické. Ono to možná i trochu souvisí s nějakou jejich geologickou minulostí, protože dřív my jsme tady jako na Ostravsku měli pobřeží moře. Byly tady ty bažiny, do kterých zapadaly ty velké přesličky a z nich potom vzniklo uhlí. No a Beskydy nejsou naše hory. Ony k nám doklouzaly ze Slovenska putovaly asi 40 kilometrů a šlo jim to docela svižně, protože se pohybovaly rychlostí 10 cm za rok. Takže z geologického hlediska to vlastně byla jako docela divoká jízda. No a i to si myslím, že prostě hraje svoji roli, že jestliže jako ty hory můžou tady k nám takto přikráčet, tak je logické, že se v nich můžou dít i nějaké magické věci. Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Děkuji Vám za krásnou tečku za naším rozhovorem a Vám děkuji za pozornost. Mějte se moc hezky. Redakčně upraveno / zkráceno.