Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ve studiu vítám záchranáře na cestách Marka Balického. Jeho cestu a mapování práce hasičů nebo zdravotníků po celé planetě sledujeme od samého začátku. Marek se před nedávnem vrátil zpátky do republiky z Jižní Ameriky. Marku, dobrý den a vítejte.

Marek Balicki, záchranář na cestách: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když jsem uvedla, že jste se před časem vrátil z Jižní Ameriky, pojďme nejdřív skočit do té Jižní Ameriky a pak se pojďme bavit v globále o tom, jak stále cestujete, že Vás to stále baví, i přestože občas máte nějaký karambol, a to se právě v Jižní Americe stalo.

Marek Balicki, záchranář na cestách: Ano, v Jižní Americe se stalo několik takových zpestření a jedna z nich bylo lano přes cestu, které jsem nečekal. Musel jsem nějak rychle zabrzdit na nezpevněném povrchu na motorce. Potom bohužel jsem se nedokázal postavit nějaký ten den na nohu, takže jsem skončil v nemocnici. Čekal jsem na rentgen, jestli to teda je zlomené, nebo ne. Díkybohu nebylo a po pár dnech jsem ho mohl pokračovat dál.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Podařilo se Vám vypátrat, proč Vám někdo natáhl lano přes cestu?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Já už jsem potom radši ani nepátral, ale následně jsem byl dodatečně varován dalšími kolegy cestovateli, že zkrátka to tam občas bývá. Většinou to je proto, že chtějí nějaké peníze, ať už více či méně oficiálně. To lano tam nemělo co dělat, nebylo označené a to byl ten důvod.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme ještě k dalším nepříjemnostem, které se Vám v Jižní Americe staly. Potom přehodíme výhybku a pojďme se bavit o tom, jak to krásná země je a jak tam fungují záchranáři.

Marek Balicki, záchranář na cestách: Další nepříjemnost byla třeba v Peru. V tu chvíli se děl jako by nic politický převrat. Byly tam nepokoje, byly zablokovány cesty a bylo obtížné se někam dostat. Neviděl jsem ani Machu Picchu apod., protože tam byly barikády a muselo se to třeba objíždět pouští, kdy osobní auta opravdu byly v regulérní poušti, tam docházelo k různým haváriím, protože tam neměli co dělat. Zkrátka ale to peru bylo bohužel v tu chvíli velmi náročné a svým způsobem nebezpečné. Takže k tomu třeba došlo. Pak na konci té cesty došlo k nějakému otrávení drinků a okradení nejenom fyzickému, ale potom následně jsem zjistil v ČR, že mi vysáli i bankovní účty. Tři účty se jim podařilo nabourat a přišel jsem o peníze i na svých účtech.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To je nepříjemné, když se něco takového stane, když chcete rozdávat dobro a narazíte na takové lidi. Ale asi při těch cestách po celé planetě, jak jsem v úvodu řekla, se takové příhody stávají. Pojďme ale k tomu pozitivnímu, jak tam fungují záchranáři a hasiči?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Bylo to velmi zajímavé a opět velmi přínosné. Dokonce i ta havárka na té motorce mi potom pomohla se sblížit s jedním konkrétním záchranářem, který tam pro mě přijel. Takže jsme se potom dál ještě několikrát sešli a popovídali si. Jsme spolu v kontaktu, takže je to nakonec také fajn a poznal jsem tentokrát, jak ty záchranné složky fungují i jako pacient. Neplánovaně, ale dobrý. Jinak opět platí, že jsme velmi, velmi daleko, co se týká ČR ve vybavenosti. Třeba Letecká záchranná služba v Jižní Americe opravdu není absolutně žádný standard, je to spíše extrémní výjimkou. Přesto, že tam jsou odlehlé oblasti, zkrátka tam pro vás vrtulník nepřiletí. Tady při dopravní nehodě se k vám sletí třeba i tři vrtulníky, pokud je potřeba.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: I přesto, co se Vám tam stalo, pořád máte chuť objevovat další země Vámi neobjevené?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Každopádně, svět je zajímavý a lidi zlí jsou po celém světě stejně tak, jako lidi dobří, takže nemá cenu se nějak tady tímhle tím trápit, spíš to brát všechno jako zkušenost. Ještě mi chybí Severní Amerika, Antarktida, Afrika. Takže je tam toho ještě stále dost, co poznávat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďte nám říct, jak jste v Jižní Americe fungoval na denní bázi? Kde jste spal? Co jste jedl? Jestli Vám lidé opravdu otevírali dveře a zvali Vás dál, na co jste zvyklí i z jiných zemí?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Tentokrát s tou motorkou to bylo trošičku jinačí, protože jsem urazil opravdu za tři a půl měsíce asi dvacet tři tisíc km. Bylo to znát, vzdálenosti tam jsou opravdu velké, takže k tomu sbližování nedošlo tak intenzivně jako třeba tehdy na těch Filipínách s tou lodí nebo na kole cestou do Japonska, kde bylo více času a ti lidé byli více otevření, protože jsem byl pomalejší a byl čas si s nimi povídat. Tady, ne, tady to bylo opravdu takové rychlejší. Mile mě překvapila třeba Argentina, tam byli lidé vstřícní, usměvaví. Naopak Chile mě překvapila, jak je strašně drahá a ty služby neodpovídají těm cenám a ti lidé byli oproti vedlejší Argentině daleko nevrlejší. Takže to záleží země od země, ale celkově jsem si tam užil. Navštívili jsme třeba i prales s kamarády, když jsme se tam potkali.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: S kamarády, to znamená s novými kamarády?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Ne, ne, stalo se nám, že jsme dostali stejný nápad a moji nejlepší přátelé, pár, chtěli také do Jižní Ameriky. Ti tam jsou doteď a navštívili třeba mimo jiné i tu Antarktidu. Dali jsme si společné Vánoce, kdy jsme se potkali v Ekvádoru, takže jsme strávili asi 10 dnů společně právě tím výletem do toho pralesa. Pak se naše cesty zase rozdělily a pokračovali jsme každý zvlášť, takže i to se občas takhle příjemně stane. Bylo to zase něco nového, příjemného.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co z té cesty posledního, kromě těch nepříjemných zážitků, na Vás nejvíce zapůsobilo?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Celkově ta divokost Jižní Ameriky. Další krásná země, spousta vysokých kopců. Vyšel jsem si tam nějakou šesti tisícovku, můj první takový kopec v životě, takže to je takový dosavadní vrchol. Byla tam spousta takových mikro příběhů, takže asi nemám to, co bych vypíchnul a je to jen zajímavá divoká země a místy jste opravdu sami a je to nádhera.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kolik stran už má Váš cestovatelský deník?

Marek Balicki, záchranář na cestách: To netuším, protože některé byly na papíře, některé v menším deníčku a teďka už jsem začal elektronickou formu. Takže asi dost a stále čekám buď až se nějak uzavře kruh toho cestování po světě a pak bych to třeba nějak sepsal v nějaké motivační formě s tím, že stále platí, že víceméně každou tu cestu dělám jiným způsobem. Ať už to bylo skládací kolo, loď, dodávka, skútr, teďka motorka, příště možná bude koloběžka. Ještě chybí chůze. Ještě tam je stále co objevovat, kam to posouvat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vracíte se někdy v těch denících k nějakým cestám, ať už jenom tak z nostalgie, nebo že se chcete na něco podívat, něco si připomenout?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Zatím není čas. Zatím je to tak intenzivní všechno, že žiju hodně v přítomnosti. Rád bych se na to někdy podíval, ale třeba v těch předchozích denících mám problém, že to po sobě nepřečtu. Takže ta elektronická forma to právě teďka zachraňuje, že už se mi to snad do budoucna nebude stávat, bude jednodušší si to přečíst a ne luštit to, co jsem to tehdy v tom stanu škrábal unavený někde v kopcích.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste si během doby covidu, kdy se moc cestovat nemohlo, postavil a upravil dodávku, se kterou teda míníte cestovat tady po Evropě?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Ano, teďka třeba toto léto to vypadá, že bude další cesta. Před tím jsem s ní byl ve Švédsku sázet stromy a teďka to vypadá zase nějakou kratší cestu tady po Evropě. Využít toho, že to nabízí nějakou mobilitu a zase svobodu jiným směrem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kratší cesta znamená pro Vás kolik týdnů nebo měsíců?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Měsíc, dva, to je taková kratší cesta.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Po té kratší cestě, co plánujete dál? Protože jste vyjmenoval ještě místa, země nebo světadíly, které jste ještě nestačil navštívit a navíc i způsob, jakým budete cestovat. Čili třeba chůze nebo koloběžka?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Přesně všechno je otevřené, všechno je možné. Takže rád bych navštívil místa, kde jsem ještě nebyl a možná, že do nějakého projektu zakomponuji třeba přítelkyni nebo svého otce, abychom si udělali nějaký výlet s taťkou na motorce, také to je ve hře zkrátka těžko říct a bude se to odvíjet podle toho, jaká bude situace ve světě, která je velmi proměnlivá a všechno okolo. Ale něco se každopádně bude dít. Zatím nezůstanu na jednom místě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vaším hlavním cílem je vždycky navštívit v každé zemi, kde jste záchranáře, poznáte, jak tam pracují. Dneska jste také řekl, jakou máme výhodu. Například jste zmiňovala leteckou záchrannou službu. Jsou některé ty Vaše poznatky z ciziny od záchranářů přenositelné i tady pro naše české prostředí?

Marek Balicki, záchranář na cestách: Je dobré to vzít asi jako inspiraci, ale my ten systém vážně máme krásně ušitý na tu naši relativně malou zemi, co se týká rozlohy. Máme to tady předimenzované a v mnoha věcech speciální, takže spíš jsou to takové maličké maličkosti, co bychom si z toho mohli vzít, ale globálně si myslím, že opravdu od nás se mají lidi co učit. Takže tak to vnímám teda zatím já, že opravdu jsme na špičce.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To je hezké slyšet. Marku, já Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně štěstí na Vašich cestách.

Marek Balicki, záchranář na cestách: Děkuji moc ještě jednou za pozvání, mějte se hezky na shledanou.

Redakčně upraveno / zkráceno.