Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ostravská knihovna, známá také jako Městská knihovna Ostravy, je jednou z nejvýznamnějších kulturních institucí v Ostravě i České republice. Byla založena v 1921. Během své existence se stala důležitým centrem pro vzdělávání, výzkum a kulturní aktivity ve městě. Podrobnější informace se dozvíte od Bohdana Volejníčka. Dobrý den, vítejte u nás.

Bohdan Volejníček, knihovník, Knihovna města Ostravy: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zabrousíme do té dávné historie, tedy do roku 1921. Co vlastně předcházelo vzniku knihovny v Ostravě?

Bohdan Volejníček, knihovník, Knihovna města Ostravy: Asi nejznámější věc, která předcházela celorepublikově nebo prvorepublikově, byl samozřejmě ten slavný zákon o obecních knihovnách z roku 1919, který zákonem přikazoval, že každá obec nad 400 obyvatel a s jednou alespoň školou musí založit veřejnou lidovou knihovnu, obecní knihovnu. Takže to byl asi nejznámější zákon první republiky nebo který známe dodneška, že jo. Tak se s ním ČR všude chlubí jako čtenářský národ. Ale ze zkušenosti vím, že spousta lidí si myslela, že nic před tím tady nebyly, že knihovny byly za Rakouska-Uherska české knihovny zakázané, že to tady nefungovalo. Ale to je taková mýlka. Už třeba ze statistik Rakousko-Uherska z roku 1905, podle statistického úřadu vídeňského na území Čech, Moravy a Slezska v té době existovalo 2800 lidových knihoven českých. Ale byly to spolkové knihovny. Ten rozdíl právě mezi těmi knihovnami, které vznikly za prvé republiky podle toho zákona je, že byly podporované státem a nutil obce, aby každý rok je podporovaly. Tehdy za císaře pána, to byly většinou spolkové knihovny, vlastenecké knihovny a vlastně žádnou podporu od císařství neměly. Prostě členové spolku, kolik si vybrali peněz, tak tolik si koupili třeba knížek nebo si založit knihovnu. Tak třeba na Ostravsku neexistovala jediná vesnice nebo město, ve které budoucnosti vznikla Velká Ostrava, kde by neměli čtenářský spolek. Máme v knihovně třeba archivovány první dopis už z roku 1864, kdy jeden z prvních vůbec čtenářských spolků na území Moravské Ostravy, jmenovala se Beseda, později Občanská beseda, kde sestavuje jejich předseda toho spolku první knihovní řád pro vznikající jejich knihovnu. Vtipné je, že třeba v té době ještě neexistovalo slovo knihovna. V tom dopisu se píše založíme kněhovnu, kde bude zaměstnaný kněhovnický ouřada. A teprve až na konci devatenáctého století čeština přijala slovo knihovna a knihovník.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se srovnat za těch více jak 100 let, jak lidé čtou, jak rychle nebo jak ještě častokrát i v dnešní době sahají po knihách? Protože přece jenom je tady internet, jsou tady e-knihy apod.

Bohdan Volejníček, knihovník, Knihovna města Ostravy: Takový velký rozdíl tady není. Čtenáři už za první republiky, přestože musíme si uvědomit, že ten zákon tehdy definovaný, určoval, že vlastně knihovní zákon byl velice výchovný, že knihovnám určoval přesně de-facto, co mají půjčovat. Byl to s prominutím velice cenzurní zákon. Článek 3 z jeho zákona prováděcího přímo uvádí, že co v knihovnách nesmí být a kdyby to knihovny dodržovaly, tak i dneska tak knihovny zejí prázdnotou, protože tam se přímo píše. Třeba nesmí být v knihovnách detektivka, fantastika, nesmí tu být sentimentální romány se sexuálním erotickým podtextem a cokoliv, co znevažuje stát, vznikající československý stát a takové věci. První ostravský ředitel knihovny, první knihovník Bohuslav Šída byl nejznámější rebel v Československé republice, který od počátku proti tomu zákonu vystupoval. Vtipné bylo, že třeba prosazoval to, že prosazuje, ať se půjčují Májovky, které byly v tom zákoně přímo napsané. Májovky se nesmí půjčovat, Verneovky taky ne. Žádné detektivky, tak je půjčoval a měli je ve fondu, protože říkal Ostravsko je typické pro svůj čtenářský primitivismus. Takže ostravský dělník horník prostě nebude číst Tolstého. Po těžké práci si chce přečíst nějakou dobrodružnou knížku. Tak v našich knihovnách ty knížky máme a půjčujeme. A byl velice za to kritizován, ale měl velkou oporu v největším knihovníkovi v Československé republice tuším byl pan Mahen, ředitel Mahenovy knihovny v Brně, který tento stejný názor měl a prosazoval ho i v Brně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Měli tehdejší lidé se také šanci setkat se spisovateli tak, jak je to dnes obvyklé.

Bohdan Volejníček, knihovník, Knihovna města Ostravy: Ano, říkám, ten systém těch knihoven tehdy vlastně fungoval spíše velice výchovně. Takže nejpopulárnější spisovatelé na Ostravsku, řekněme, byl Sokol Tůma a Vojtěch Martínek, který sám byl pak knihovníkem ve vítkovické knihovně. Tak samozřejmě máme doklady o tom, jak byly přednášky, tehdy to vzniklo mnoho. Výchovných organizací podporovaných československým státem, které vlastně podporovaly tady tudle výchovnou činnost. Přednášky o umění, o literatuře, aby prostě vychovali nového československého občana.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se taky srovnat počet svazků u těch tehdejších knihoven s těmi současnými?

Bohdan Volejníček, knihovník, Knihovna města Ostravy: Tak v tom jsme teda už dneska mnohem, mnohem víc pokročili, protože podle toho zákona vlastně se snažilo, aby se donutily obce, aby vlastně v knihovnách bylo minimálně tolik knížek, kolik je obyvatel té obce. A musíme si uvědomit, že ten zákon vznikl v roce 1919. Je to rok teprve po největší válce v dějinách tehdejší doby. Ekonomika byla úplně rozvrácená, na Ostravsku byly hladové bouře apod. Aby Ostrava sehnala peníze, aby koupila a kupovala místo potravinových lístků knihy, byl problém. Proto se třeba i v novinách často objevovaly i články renomovaných spisovatelů. Máme, dokládaný článek z knihovnického časopisu, kde si knihovníci stěžují na třeba významného spisovatele tehdejší doby Jakuba Demla, který říkal, že zatímco lid potřebuje jídlo, ošacení, tak pánové investují do takových pitomostí, jako jsou třeba knihovny. Jo, panstvo. Takže byla to krutá doba, ale byl tady pan Prokeš, což byl vlastně náš první starosta Moravské Ostravy, který velice prosazoval to umění. A můžeme říct, že přes všechny ty ekonomické potíže, které tady byly a ty sociální, tak Ostrava vždycky byla v tom čele. Třeba zákon určoval, že takové velké město, jako byla Moravská Ostrava, že už má přes deset tisíc obyvatel, tak by měla přispívat korunou na každého obyvatele, na knihovnu. A Ostrava vlastně v třicátých letech už přispívala přes čtyři koruny. Jako zní to tak lehce, ale v tom přepočtu, že dávala přes půl miliónu korun třeba v třicátých letech, to si nemohla dovolit ani třeba větší města.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kolik je to v současné době? Jenom pro porovnání?

Bohdan Volejníček, knihovník, Knihovna města Ostravy: No nevím. Momentálně třeba Knihovna města Ostravy je podporovaná částkou blížící se ke sto milionům korun. Ale je tu samozřejmě velký rozdíl. Dneska máme, já nevím, 28 knihoven pod sebou, včetně ústřední. Tehdy to bylo 7 knihoven. Velká Ostrava nebo Velká moravská Ostrava byla složena jenom ze 7 částí a měla starat se vlastně jenom o 7 poboček v každé čtvrti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kolik třeba v té době vycházelo ročně knih? Protože dneska už se to počítá na dny? Kolik knih vyjde v jednom dni?

Bohdan Volejníček, knihovník, Knihovna města Ostravy: Lidi, kteří nejsou v té knihovní branži, bych tak řekl, ať knihkupci nebo knihovníci, tak si to neumím představit. Třeba přes všechny krize, které pořád tady se přes nás převalují, tak vychází podle statistik patnáct tisíc titulů ročně v ČR. Za prvé republiky, myslím, jestli mám statistický údaj někdy z roku 1930, to bylo šest tisíc knížek ročně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za těch 100 let ušla knihovna v Ostravě nebo všechny knihovny obrovský kus cesty. Dá se vůbec něco srovnat s těmi začátky?

Bohdan Volejníček, knihovník, Knihovna města Ostravy: Ta knihovna si myslím, že v dnešní době za poslední roky si získala určité renomé. V kulturní oblasti. Jak říkám, těch knihoven máme mnoho. Pořádáme neuvěřitelné množství, to si asi možná ani tak obyvatelstvo nebo lidé v Ostravě neuvědomí, ale třeba pořádáme přes 2000 kulturních akcí ročně. Připočtěte si to na den, to je pomalu každý den v nějaké naší knihovně, nějaká akce je. Do toho každý den k nám chodí samozřejmě na exkurzi ze školy, to je takový standard, co udržujeme. To všechno za prvé republiky v takovém množství samozřejmě nefungovalo. Vím, že z těch záznamů bylo, že tehdy se velice se snažilo, aby především ta spolupráce se školami byla, že aby se donutilo nebo ty čtenářské návyky aby vznikly u těch u těch školáků tak teprve za prvé vzniklo a často jsou záznamy jak to bylo komplikované, že ředitelé škol nechtěli, že měli své vlastní školní knihovny a podobné záležitosti a nechtěli navštěvovat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak se změnili čtenáři za tu stovku let?

Bohdan Volejníček, knihovník, Knihovna města Ostravy: Abych řekl pravdu, když jsem si četl prvorepublikové statistiky, tak tam vycházelo, že de facto 70% všeho, co se půjčilo v prvorepublikové ostravské knihovně byla zábavná literatura. Tehdy se to říkalo literatura zábavná, dneska tomu říkáme spíše beletrie. A i v dnešní době, když vyjedete statistiky, tak zjistíte, že 70-75% všeho vypůjčeného fondu u nás zase je beletrie. Lidi do městských knihoven přes veškerou snahu už v té prvé republice se šli především bavit.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vám děkuji za rozhovor a přeji vám i knihovně hodně pohodových chvil, obklopených knihami a také spokojených čtenářů.

Bohdan Volejníček, knihovník, Knihovna města Ostravy: Děkuji.

Redakčně upraveno / zkráceno.