Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Národní divadlo moravskoslezské zaznamenalo velký úspěch. Při letošním předávání Cen Thálie proměnilo hned čtyři nominace. Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činoherním oboru si převzala Veronika Forejtová. Dobrý den, vítejte u nás.

Veronika Forejtová, herečka, držitelka ceny Thálie: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Na začátek obrovská gratulace.

Veronika Forejtová, herečka, držitelka ceny Thálie: Děkuji mnohokrát. Vždycky mě zaskočí, když se tam objeví cena za celoživotní mistrovství. To jsem v rozpacích, protože celý život nejste mistr. Zpočátku, což se mě teda týká, jsem byla poprvé veliké nemehlo. Takže celoživotní... od určité doby mistroství. Ale moc mě to potěšilo. Nesmírně. Je to prestižní cena a vnímám to zároveň nejen jako dík za mojí práci, ale za ostravské divadlo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Proč Vy osobě říkáte, že jste na začátku byla velké nemehlo?

Veronika Forejtová, herečka, držitelka ceny Thálie: Byla. První moje činoherní role byla v "Dalskabáty, hříšná ves" a hrála jsem tam Mančinku. Dali mi blond paruku, dlouhé copy a bylo to strašné. Toho mladého kováře hrál Pavel Landovský. Ten byl ještě horší nežli já. Bylo to v Západočeském divadle Klatovy, které je dávno zrušené. A když bylo po premiéře, přišel za mnou ředitel toho divadla a zároveň režisér inscenace a říkal: "Slibuju ti, že už ti to nikdy neudělám". Já jsem opravdu od poměrně mladého věku začala hrát střední věk a od středního věku staré a v ní jsou to krásnější role.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ale celý život údajně pošilhávat po baletu, protože jste baletila jako dítě nebo jako dívka. Je to tak?

Veronika Forejtová, herečka, držitelka ceny Thálie: Ano, pro mě balet je to nejkrásnější, nejtěžší a nejnevděčnější povolání. Ale já ho miluju. Já vždycky říkám tak na prvním místě je balet, potom zase balet, potom je pauza a zase balet. Potom hned opera a někde tam v dálce činohra. Nechci ji podceňovat, ale pro mě ten balet je fascinující, co dokáže lidský tělo sdělit gestem, pohybem. Ač jsem rodem a vyznáním tradicionalisty, musím se přiznat, že teď mě daleko víc láká v baletu ten moderní a výrazový tanec.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A proč?

Veronika Forejtová, herečka, držitelka ceny Thálie: Protože tam mám prostor pro svou fantazii. Já když jdu na ten klasický balet Louskáček, Labutí jezero atd., protože o tom leccos vím o tom baletu, najednou sama sebe přistihnu, jak se koukám, jestli je v ose, kolikrát to otočí a najednou, ale tam ne... Právě včera jsem byla na bohužel prý derniéře Mahlerových vzpomínek, což je famózní inscenace. Jednak ta hudba, zpívá to altistka Ludwig, a jsou to písně mrtvých dětí Mahlerových. Na to je udělaná choreografie. Prostě to je... Já proto nemám slov. Neznám slov, jež řekl bych a plakal. To bylo fantastické. Právě víte to je, co dokáže tělo lidské, tam je prenatální věk dítěte, teď ty děti, jak si hrají a pak jsou dospělí a najednou jak se hádají a nepohodnout se. Pak vidíte, jak to postupuje. No a nakonec každý ať se hnětete pro cokoliv, nakonec stejně skončíte smrtí. je to Prostě famózní představení. Je mi to ale upřímně a ze srdce líto, že už na něj nepůjdu, protože paní tajemnice divadla baletu, ta vždycky humorně říká: "Můžeme začít, paní Forejtová je tady".

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To je krása. Vraťme se ale k divadlu. Vy jste za svůj život i se svým manželem prošla mnohými divadly. Častokrát jste se asi stěhovali. Je to tak?

Veronika Forejtová, herečka, držitelka ceny Thálie: Kdyby to bylo na mě, já bych asi byla ten typ, protože jsme si vždycky vydobyli postavení tím nečestnějším způsobem. Ale můj manžel tvrdil, že je to zdravý změnit. Změnit prostředí, změnit takový ten nástup z té pozice černého koně. My jsme teda především chtěli být spolu. Ten vztah byl, myslím si, mimořádný. My jsme spolu žili strašně moc let a byli jsme do sebe pořád zamilovaní. Jistě, že se tam potom octne úcta k tomu člověku, že víte, jak se na něj můžete, ale zároveň víte se, že se na vás kouká, že se mu líbíte, i když už máte vrásky a máte to. Takže to byla jeho víra taková, že máme změnit. Takže já jsem zpočátku říkala: "A proč? Vždyť se nám daří, je na nás stavěný repertoár". Potom už mně to nepřišlo, protože mě to také pak začalo zajímat. Takže dneska už to není, ale dřív, to vždycky říkám ještě za Marie Terezie, šéfové a ředitelé jezdili po divadlech a vybírali typy, aby jako obměnili soubory. Takže manžel vždycky tak, a to bylo ten únor, březen, jezdili ti šéfové, manžel přišel a říkal: "Verunko, viděl jsem stěhovák," a já už vzala kufry.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Bylo Vám to někdy líto, že opouštíte divadlo?

Veronika Forejtová, herečka, držitelka ceny Thálie: Ne, nikdy. Potřebovali jsme být spolu a to jsme byli. Řekla bych, že nejšťastnější období jak lidský, tak profesní bylo v Českém Těšíně. Ať je to divadlo jako podceňovaný, ale dělalo se tam a dělá výborné divadlo. My jsme tam byli ještě tenkrát všichni tři. Naše dcera byla doma. Dařilo se nám tam. Navíc to bylo po roce 1968, kdy tam byli i výborní režiséři, takže ta práce tam byla úžasná. Jako mladí jsme tam také začínali v tom Českém. My jsme se tam vrátili dvakrát a manžel potřetí, tady odsud se vrátil naposledy do Těšína. Vždycky říkám, a to myslím upřímně, pokud něco trochu umím a ta cena Thálie mi byla teda přidělena právem, tak jsem se to naučila právě v Českém Těšíně. Tam byl úžasný režisér, Zdenek Pichtl se jmenoval. Byl to praktik. On dokázal opravdu Čechova, Tři sestry. Dokázal seškrtat na hodinu a půl. Čechov trvá tři hodiny, že jo. A tam bylo všechno a to byla škola. On třeba jako víte takový to, jak herci chodí a říkají, že se trápí jak by to zpodobili, a on říkal: "Ty trpíš? No tak jdi k poště". Víte a to bylo úžasný, úžasný. Takže to děkuju Českému Těšína a vrátili jsme se tam dvakrát. Jednou jako mladí. Nemůžu říct, že jako disidenti, to ne, ale bylo to po tom roce 1968, a to jenom proto, že jsme byli v Karlových Varech v té době a byl tam takový zarputilý jevištní mistr a ten nutil, mě ne, mě to nikdy nenabídli, abych nemohla dělat hrdinu, ale manželovi vstup do strany a on že ne, viděli jsme. Pak nás velice statečně vzal opět Český Těšína. To bylo právě to období toho dlouhého, když jsme tam byli všichni tři ještě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co Ostrava? Co vlastně současnost a Vaše hraní?

Veronika Forejtová, herečka, držitelka ceny Thálie: Dohrávám dvě inscenace, za které se opravdu nemusím stydět. Jedna je Habaďůra. Je to anglický autor, takový ten anglický humor, chytrý anglický humor. Další je hudební hra se zpěvy DONAHA! A je to obdivuhodné, protože tam je šest chlapů, herců, kteří se naučili výborně zpívat a výborně choreografii, takže to je opravdu obdivuhodný. Je to udělané velice vkusně, protože oni opravdu pak jdou donaha, ale je to udělaný tak, že ten divák čeká, jak to dopadne a dopadne to vždycky tak, že nevidí nic. Kromě jednou, že tam je přesně... oni mají takové ty tanga. Dneska mi právě řekli, jak se to jmenuje, který si strhnou, ale ještě je pořád drží, protože je to daný do Ostravy, takže jsou jako slévači, a mají ty přilby. Oni, když je poslední takt rozepnout ty tanga a když je to S dají si před sebe ty přilby a zhasne se. A jednou se teď stalo, že si rozdělali tanga. Byl poslední takt oni čekali, poslední takt a nezhaslo se. A teď byli to takový jako... A já se vždycky jako důsledně nedívám na jeviště sedím skoro až v hledišti. Jakože jsem je to naučila, sleduji ty diváky, co jsem je naučila. Zajímavé je, že ženy se srdečně baví, že se muži svlíknout, ale řvou smíchy a muži sedí a tak. No to jako to zas tak vtipný, to ne.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Krásná tečka za naším vyprávěním. Paní Forejtová, já Vám ještě jednou velmi gratuluji. Děkuji Vám za poutavé a krásné vyprávění a přeji Vám hodně štěstí.

Veronika Forejtová, herečka, držitelka ceny Thálie: Já Vám děkuji za pozvání. Jen bych ráda ještě řekla, pozdravila Ostraváky a chtěla bych jim říct, že jsem si pro ně vymyslela takový slogan, že ta těžká práce tady, že křivila záda, ale rovná páteř. A to jsou Ostraváci a jste mi opravdu velice milý. Děkuju Vám.

Redakčně upraveno / zkráceno.