Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ida Šimonová, ředitelka pobočky Paměti národa Moravskoslezského kraje je mým dnešním hostem. Dobrý den, vítejte v našem studiu.

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, Paměť národa, je to mezinárodní sbírka vzpomínek, dá-li se to takhle nazvat, pamětníků, důležitých historických událostí 20. století. V Moravskoslezském kraji natáčíte od roku 2018. Zkusme to vzít od úplně začátku. Jak například vyhledáváte ty lidi, ty pamětníky, se kterými chcete spolupracovat a o jejichž paměti vlastně stojíte?

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: Já bych ráda řekla, že je opravdu dokumentaristé Paměti národa tady fungují v kraji od roku 2018, ale pobočka jako taková vznikla teprve v září roku 2021, takže je poměrně nová. Ale to nic nemění na tom, že dokumentaristé za tu dobu mají své způsoby, jak ty pamětníky vyhledávat. Za prvé tedy někdy nebo často je to třeba i tak, že natáčí nějakého pamětníka a ten řekne, že zná někoho jiného, kdo zažil nějakou zajímavou událost a doporučí nám ho. Jsou různé způsoby toho vyhledávání. Někdy se soustředíme například na domovy seniorů. Někdy třeba se dostaneme k pamětníkům díky tomu, že děláme ještě nějaké doprovodné akce typu nějaké komentované projekce, debaty a tak dále. Takže těch způsobuje hodně. Někdy nám pamětníky doporučí i z naší centrály Post Bellum.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná bychom měli připomenout, že centra Paměti národa díky tady tomu, co shromažďují a díky těm zajímavým svědectvím v regionech natáčí rozhovory s pamětníky, kromě toho se pobočky věnují vzdělávacím projektům, pořádají výstavy, setkání, besedy a spolupracují s místními médii a úřady. Kolik lidí v Moravskoslezském kraji se o tohle všechno stará, aby se zveřejnily a vlastně uchovávaly ta bohatství těch pamětníků?

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: Máme takový pevný tým asi pěti dokumentaristů, kteří se starají tedy především o to, aby vyhledávali pamětníky, aby s nimi připravovali ty rozhovory, aby je nahrávali a potom je zpracovávali. Protože to zpracování pro archiv Paměti národa je dost sofistikované a komplikované. Potom jsem tady já a mám ještě kolegyni, která je za prvé dokumentaristka, za druhé historička, ta mi pomáhá hodně s tou produkcí. Ale je pravda, že dokumentaristé si hodně té práce v tuto chvíli musí dělat sami, tu produkční práci. To znamená, že si musí toho pamětníka vyhledat, musí se s ním zkontaktovat, musí si to všechno připravit. Takže je pravda, že velká část práce je na těch samotných dokumentaristech.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste ředitelkou centra Paměti národa Moravskoslezského kraje. V kolika dalších krajích podobná centra působí a jak jste na sebe napojeni? Jak spolupracujete?

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: My jsme v pořadí sedmá pobočka. Celkových už jich je teď osm. Neodpovídají přímo krajům. Název neodpovídá přímo tomu krajskému uspořádání. Ta spolupráce probíhá tak, že my máme pravidelné porady za prvé on-line a za druhé i fyzické, kdy ty mladší pobočky třeba sbírají ty zkušenosti od těch starších poboček. Vždycky tam jsou samozřejmě zástupci centra, náš zakladatel pan Mikuláš Kroupa, šéf regionálního rozvoje, jeho bratr Martin Kroupa a tak dále. Takže projednáváme to tak nějak pravidelně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy častokrát přes ty pamětníky spolupracujete s rodinami, s jejich rodinami, častokrát je žádáte o fotografie z rodinných alb. Jak jsou ty rodiny a vůbec i pamětníci sdílní a vstřícní? Protože otevírají světu to, co třeba bylo skryto. Častokrát jsou to citlivé údaje nebo citlivé vzpomínky.

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: O tom by samozřejmě nejvíce pověděli samotní dokumentaristé. Ale jsou to věci, které jsou opravdu někdy na jednu stranu velmi citlivé a na druhou stranu velmi radostné, protože někdy se stane to, že ti rodinní příslušníci teprve až na základě toho, že paměť národa o ně projeví zájem, že projeví zájem o jejich svědectví, o jejich zážitky a zkušenosti, tak si uvědomí koho doma mají a ve většině případů je to pro ně pozitivní zkušenost. Navíc jim ještě zůstane něco, co už budou mít navždy po tom člověku, pokud je to babička, dědeček nebo teta. To jsou věci, které jim zůstanou navždy. Je pravda, že v rámci situace, která nastává, v rámci věcí, které se dějí nejenom v naší zemi, ale především v Evropě, se dokumentaristé setkávají i s tím, že se lidé třeba bojí. Bojí se mluvit o tom, co se děje například v souvislosti s válkou na Ukrajině se někteří z nich, že nastane to, co už jednou zažili, co zažili třeba po druhé světové válce. Ty zážitky, které mají s některými tehdy sovětskými, ruskými vojáky, tak se jim vrací v souvislosti s tím, co se teď děje na Ukrajině. Takže někdy to není úplně jednoduché. A i pro tu rodinu to někdy může být trošku i traumatické.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Stalo se vám už někdy to, že když jste natáčeli s pamětníkem, on se rozvyprávěl, že se dozvěděla i ta rodina, příběhy, zážitky, o kterých třeba vůbec nevěděli?

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: To rozhodně. O tom dokumentaristé mluví často. Právě ty věci v rámci toho našeho studia, které máme v centru Ostravy, natáčíme tzv. formou eye direct, což je metoda polopropustných zrcadel, kdy ti lidé vlastně, když jen nahrávají dokumentaristé mají dojem, že se vybaví přímo s tím dokumentaristou. Je to takové pro ně velmi příjemné a často se právě rozpomenout na věci, na které si doma nebo mezi svou rodinou a příbuznými a tak dál nevzpomněli. Oni se tam opravdu se dostanou, mají tam klid, jsou v takové většinou opravdu v příjemné atmosféře, takže si vzpomenou opravdu na věci, na které si běžně třeba nevzpomněli. Kolikrát to takhle i řeknou, že díky tomu, že tam byli v tom studiu, že se jim vrátily některé věci, na které už dlouhou, dlouho nemysleli, nebo zapomněli, nebo je měly někde uschované v sobě, jako vevnitř. Takže po té stránce je to dobré pro ně i pro nás samozřejmě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Stává se někdy, že se k některým pamětníkům vracíte, že třeba máte pocit, že ještě neřekl všechno nebo sám se přihlásí: ještě jsem si na něco vzpomněl?

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: Takhle se to právě děje velmi často, protože náš dokumentaristický tým pracuje takto. Většinou právě se to nikdy neděje jenom jednou, neexistuje jenom jedno nahrávání s tím pamětníkem. Vždycky jsou minimálně dvě. Také je třeba si vzít úvahu, že ti lidé třeba jsou někdy už velmi staří a přece jenom je to vyčerpává i ty otázky, které dostávají, že musí přemýšlet a tak dál. Takže opravdu se stává, nebo většinou je to tak, že to nahrávání je minimálně dvakrát.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co se s tou nahrávkou děje dál? Musí se nějak zpracovat a kde se pak ukládá?

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: Dokumentaristé ji zpracovávají opravdu poměrně sofistikovaným způsobem. Oni musí tu nahrávku zpracovat tak, že je musí zdokumentovat, co se v které té sekundě děje, to se dělá písemně. Jsou na to speciální metody, máme na to speciální, já bych to řekla, jako počítačové programy. Musí se celý ten příběh sepsat musí. Musí tam vytvořit celé životopisné odrážky, protože potom, když když chcete vyhledat příběh pamětníka, vyhledáváte ne třeba podle jména, ale vyhledáváte třeba podle konkrétní historické události. Všechna ta svědectví, která jsou zpracována a takzvaně se zeditována jsou na webu Paměti národa, v archivu, který je volně přístupný úplně všem. Stačí jenom se přihlásit, zadat si tam přihlašovací údaje, jméno, nějaké heslo a vyhledávat si tam může úplně každý.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: My jsme na začátku řekli, že tady v Moravskoslezském kraji působíte od roku 2018, od roku 2018 vyhledáváte pamětníky, mapujete ta jejich svědectví a vzpomínky. Kolik už jich máte zaznamenáno?

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: Zaznamenáno jich máme přes dvě stě. Zeditováni nejsou úplně všichni, ale přes dvě stě svědectví už máme. Tento rok nebo minulý rok jich naši dokumentaristé zpracovali přes osmdesát.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste řekla, že na webu Paměti národa jsou pak ty výsledné práce k dohledání pro kohokoliv, ale pořádáte, jak už bylo řečeno, výstavy, besedy, komunikujete s lidmi, které tohle téma zajímá. Vzpomeňte na některou akci.

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: Díky tomu, že vznikla pobočka, máme takové lepší zázemí k tomu, abychom právě ty nahrávky, které máme a spousty těch materiálů dostali více mezi lidi. Takže se opravdu snažíme vytvářet akce a nějakým způsobem interpretovat nebo používat ty materiály, které máme tak, abychom něco řekli i veřejnosti. Takovým typickým příkladem je velmi hezká putovní výstava, kterou jsme vytvořili díky podpoře Moravskoslezského kraje, ale i města minulý rok. Je to výstava Paměť národa v Moravskoslezském kraji, kde představujeme devět pamětníků, je to devět panelů. Ona ta výstava opravdu putuje. Byla ještě spojena s tím, že k ní jsou metodické, praktické listy pro střední školy a ta vypráví o klíčových okamžicích historie 20. století u nás. Takže to je taková věc, která v tuto chvíli ještě putuje dál. Tento rok chystáme tzv. setkání s Pamětí národa, kde budeme jednotlivá témata a zajímavé historické události, které se děly v našem kraji, zpracovávat pro širokou veřejnost. Budeme pořádat komentované debaty s projekcí. Vždycky tam bude minimálně tedy nějaký host, který k tomu má, co říci, třeba ten pamětník, dokumentarista a tak dále. Doufám, že to bude zajímavé i pro širokou veřejnost.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já Vám děkuji za rozhovor.

Ida Šimonová, ředitelka, Paměť národa MS kraj: Mockrát děkuji také. Na shledanou.

Redakčně upraveno / zkráceno.