Karviná pokračuje v proměně veřejných míst

Zvelebování veřejných míst v Karviné nekončí. Město navazuje na opravy z loňska a tentokrát se zaměřuje na okolí kina Centrum. Rozbahněnou pěšinu tam nahradí nová zeleň.

Karviná investuje do vzhledu svých ulic. Cílem je upravit místa, kudy lidé denně chodí. Prioritou jsou čisté chodníky a nová zeleň.

Lukáš Raszyk (SOCDEM), náměstek primátora: "My u těch vnitrobloků také reagujeme na podněty občanů. Budeme samozřejmě rádi, protože máme tady funkční systém MUNIPOLIS, takže s nimi i přes ten monopol komunikujeme. Rád bych vyzval občany, aby se připojili co nejvíc."

Změny jsou vidět na mnoha místech. Výraznou proměnou prošel prostor u obchodního domu u vjezdu do města. Novou tvář dostala také menší náměstí v různých čtvrtích Karviné.

Jana Maierová, vedoucí Odboru komunálních služeb MMK: "V letošním roce už proběhla revitalizace nádvoří na ulicích Březová, Kosmonautů a Pokrok. Budeme dále pokračovat na ulici Horová a Olbrachtova. To znamená, že se budeme snažit pokrýt všechny části města."

Právě teď začínají práce u kina Centrum.

Tomáš Trampler, správce zeleně, Odbor komunálních služeb MMK: "Vykáceli jsme tam zeleň, která zdržovala odpadky. Bylo to neestetické. Na podzim chystáme do tohoto prostoru výsadbu cibulovin, které zakvetou až na jaře příštího roku."

U kina Centrum to nekončí. Další na řadě je lokalita u restaurace Skleník v Karviné-Ráji. 

---

Záchranář z Karviné tentokrát pomáhal v Asii

Záchranář Marek Balicki byl znovu v akci. Tentokrát vyrazil do Asie, kde nejen zachraňoval životy, ale i ukazoval zájemcům podmořský svět. Tentokrát s sebou vzal i nečekaného parťáka – svého tátu, který v Karviné pracuje jako dopravní policista.

Karvinský záchranář Marek Balicki znovu sbalil batoh. Jeho cesty nejsou jen o odpočinku, ale hlavně o pomoci a poznávání. Tentokrát jeho kroky vedly do exotické Asie.

Marek Balicki, záchranář na cestách: "Na začátku jsem vůbec nevěděl, co se bude dít, ale nakonec jsem byl v krásné oblasti, která je typická pro skalní lezení. No a mimo jiné jsem opět učil na dechové potápění freediving a pak jsem se dostal i k těm záchranářům, takže jsem tam dobrovolně učil. Povedlo se to v Thajsku i v Laosu. Opět se potvrdila jedna velká úžasná mezinárodní rodina. Takže mě přijali velmi rychle a cítil jsem se tam opravdu, jako kdybych byl mezi svými."

Z každé cesty si Marek přiváží silné příběhy.

Marek Balicki, záchranář na cestách: "Třeba co bylo v Thajsku typické. Za prvé, že mají před stanicemi vystavené rakve a stanice je spojená s modlitebnou, protože tam to mají takhle zakořeněné. Takže kdo si chce vylepšit karmu, tak tam chodí darovat a je to spojeno s modlitbou, což je hodně jinačí, než jsme zvyklí třeba v České republice."

Jako profesionální záchranář Marek sledoval i práci svých kolegů v cizině. Rozdíly mezi českým a asijským zdravotnictvím jsou znatelné.

Marek Balicki, záchranář na cestách: "Tam samozřejmě to naráží na jejich zkušenosti a finanční limit, takže nemají tak dobré vybavení, jako jsme zvyklí v České republice. Nejtěžší jsou takové případy, kdy vím, co mám dělat, akorát mi k tomu chybí to vybavení. Jste z České republiky, takže já bych mohl udělat daleko více, ale v tu chvíli jsou mé možnosti omezené. A taky jazyková bariéra i mezi záchranáři, protože anglický jazyk tam není úplně standard. Nejčastější a spousta turistů to bohužel pozná na vlastní kůži, jsou pády z motocyklu nebo ze skútrů. To tam je opravdu dejme tomu 90 % veškerých výjezdů."

Tentokrát ale Marek necestoval sám. Do Vietnamu s ním vyrazil i jeho tatínek, který v Karviné slouží jako dopravní policista.

Pavel Balicki, tatínek, dopravní policsta: "Oni jsou proti nám relativně chudí, nemají takové možnosti. Ale ta soudržnost těch rodin a ta pohoda těch lidí. Oni se opravdu pořád usmívají a jsou spokojení s tím, co mají. Když je něco navíc, tak jsou jen rádi."

Kromě vzpomínek si Marek z Asie přivezl i něco na památku. Jsou to originální trička, která mu budou tuto cestu připomínat. Každé z nich má svůj vlastní příběh.

Marek Balicki už teď v hlavě plánuje další trasu. Pomoc druhým má v krvi, ať už je v Karviné, nebo na druhém konci světa. A je jedno, jestli má na sobě uniformu, nebo cestovatelské triko.

---

Srdce v Karviné, hlas ve světě

Začínala jako jediná žena v oboru a vybudovala hudební legendu. Eva Šeinerová založila Permoník, který už šedesát let spojuje generace. I když sbor zpíval v New Yorku nebo Japonsku, jeho srdce zůstává v Karviné, kam se zpěváci rádi vrací.

Eva Šeinerová dala Karviné tvář, kterou obdivuje celý svět. Její odkaz žije v každé zkoušce a v každém tónu, který dnes v Permoníku zazní.

Martina Juríková, hlavní sbormistryně Permoníku: "Byla to ona, která pro mě byla ta profesně nejdůležitější osobou a která spojuje velký zájem o všechny, se kterými se setkává. S velkou vášní pro hudbu, pro objevování tajů muziky, která, jak víme, ještě neprozradila své poslední tajemství. A je to ta, za kterou jsem velice vděčná. Za šťastný život."

Všechno začalo odvahou jedné ženy.

Eva Šeinerová, sbormistryně a zakladatelka Permoníku: "Když jsem začínala, měla jsem kolem sebe takovou pánskou společnost. Tehdy jsem byla výjimečně sbormistryně, žena, a já jsem si uvědomila, že přeci jen je obtížné v této konkurenci obstát, pokud budu zpívat klasické věci. Takže my jsme se tady z toho hornického města dostali dopředu především proto, že jsme věnovali velkou část svého repertoáru novým věcem."

I když byla Karviná vnímána hlavně přes těžbu uhlí, zájem o umění byl obrovský.

Eva Šeinerová, sbormistryně a zakladatelka Permoníku: "Na konci šedesátých let, když jsme začínali, v roce 66, nebylo tolik možností pro děti a mladé lidi, jako je dnes. Takže dětí bylo moc."

Každý dirigent má svou osudovou skladbu. Pro paní Šeinerovou je jedna píseň s Permoníkem spojená silněji než ostatní.

Eva Šeinerová, sbormistryně a zakladatelka Permoníku: "Vždycky, když jsme kdekoliv byli, večer jsme si zazpívali. Než jsme se ukládali ke spánku, zazpívali jsme si Dobrú noc, má milá. A vzpomínali jsme na ty, kteří jsou někde doma. Myslí na nás. Jsou to ti, vlastně rodiče, prarodiče, kteří umožnili dětem poznat svět, vyjet do toho světa."

Permoník není jen o hudbě, je to jedna velká rodina. Členové sboru se do Karviné vrací i po letech.

Barbora Heligmanová, členka sboru: "Já tady mám jako nejlepší kamarádky. Vlastně z toho tria jsme se utvořily taková komořina, že se i sejdeme jako lidé. A je to krásné."

Kristián Kubín, člen sboru: "Všichni jsou tady strašně fajn. Tak jsem si říkal, že to vyzkouším. A baví mě to."

Kateřina Kempná, hlava sboru: "Našla jsem si tu spoustu kamarádů. Myslím, že všichni spolu úžasně vycházíme a je to takové místo, kde přijdeme po škole unaveni a nabereme tu energii."

Permoník je důkazem, že když se spojí talent, disciplína a láska k městu, hranice neexistují. Karviná tak díky nim zní po celém světě.

---