V kině Centrum se konala předpremiéra filmu Tajemství smrti

V kině Centrum se konala předpremiéra dokumentárního filmu Tajemství smrti. Diváci měli možnost si na toto téma popovídat s režisérem filmu Viliamem Poltikovičem i hereckým průvodcem filmu Jaroslavem Duškem.

Karvinští diváci měli možnost zhlédnout nový dokumentární film Viliama Poltikoviče, českého dokumentaristy a spisovatele nazvaný Tajemství smrti. V 90 minutách prostřednictvím osobních příběhů lidí, kteří překonali smrt a také výpovědi odborníků jako například Raymonda Moodyho, se snaží rozpustit strach ze smrti a obavy z neznámého.

Viliam Poltikovič, režisér dokumentárního filmu Tajemství smrti: “Já si myslím, že když překonají ten počáteční odpor spojený se slovem smrt a jsou svolní trochu přemýšlet o životě, o smrti, že nebudou zklamáni, že tu najdou určitou naději. Diváci, jak tady zjišťuji a jak sami říkají, že ten film je zklidnil, že jim přinesl i naději. Takže ten strach ze smrti se snaží film trochu rozpouštět a to si myslím, že je důležité, protože ten esenciální strach, ze kterého se odvíjí všechny ostatní strachy, a který nás limituje a omezuje v tom životě. Pokud se chceme otevřít svobodnějšímu životu a vnést do života to, abychom si ho více užili, tak doporučuji rozpustit strach ze smrti a ten film k tomu může být podnětem.”

Roli průvodce tímto nelehkým tématem svěřil režisér Jaroslavu Duškovi. Podle jeho slov jde hlavně o to, jaký postoj člověk ke smrti má. To také ovlivňuje kvalitu jeho života.

Jaroslav Dušek, průvodce filmem Tajemství smrti: "Téma smrti je společnosti vnucováno ostře, je strašeno smrtí, vyhrožováno smrtí, čtete seznamy, kolik lidí umírá, kolik se jich nakazí. Já si myslím, že je potřeba se k tomu postavit trochu jinak než jako k manipulačnímu nástroji, kterým manipuluje ta společnost s lidmi a lidi straší. Proto si myslím, že je dobrý tento film, který ukazuje tu smrt z jiného úhlu pohledu jako něco, co nemusí být úplně negativní a to si myslím, že je dobré, aby se to téma obrábělo z různých úhlů pohledu.”

Otázce smrti a života po smrti, se chce Viliam Poltikovič věnovat i nadále.

Viliam Poltikovič, režisér dokumentárního filmu Tajemství smrti: “Jsem zvědav, jak ten film bude přijat širší veřejností, tím mainstreamem, jak se říká. Protože lidi, co o to mají zájem, tak je vidět, že chodí, kina jsou plná i v malých městech, i kinaři jsou překvapeni tou návštěvností. Uvidím, to téma nelze vyčerpat, je tak obsáhlé a tak veliké, že se k tomu pravděpodobně vrátím. Možná, co se rýsuje, pokud se domluvíme, by byl i takový portrét Raymonda Moodyho, o jeho životě, o jeho poslání. Byl k tomu svolný, dokonce měl i radost, tak uvidíme.”

Předpremiéra filmu v kině Centrum divákům umožnila nejen se s tvůrci filmu osobně setkat, ale i v diskuzi se doptávat na vše, co je zajímalo.

Jakub Gajdica, vedoucí kin: "My se vždycky snažíme karvinským divákům přivézt exkluzivní věc, takže dneska to byla předpremiéra filmu Tajemství smrti i s debatou, jinak ten film v našem kině uvidíte už 1. listopadu v klasické premiéře, takže zveme všechny diváky.”

---

Aktuálně z Karviné

11. listopadu se uskuteční lampionový průvod s podtitulem Světla pro Galaxii. Přírodovědná stanice Střediska volného času Juventus zve širokou veřejnost na Dny otevřených dveří.

LAMPIONOVÝ PRŮVOD ANEB SVĚTLA PRO GALAXII

11. listopadu se uskuteční lampionový průvod s podtitulem Světla pro Galaxii. Pro veřejnost ho chystá denní stacionář Galaxie centrum pomoci. Sraz účastníků bude u Rehabilitačního střediska v Karviné-Hranicích v 16 hodin, průvod povede do Galaxie, kde bude připraveno občerstvení.

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ V PŘÍRODOVĚDNÉ STANICI

Přírodovědná stanice Střediska volného času Juventus zve širokou veřejnost na Dny otevřených dveří. Prohlédnout si zázemí stanice, expozici terarijních zvířat, drobných i velkých savců a papoušků můžete o víkendu 2. a 3. listopadu a to oba dny od 9 do 15 hodin.

---

Permoník přivezl z Norska tři medaile

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Mé dnešní hosty určitě nemusím dlouze představovat. Ve studiu vítám sbormistryni Permoníka a Martinu Juríkovou a prezidenta sboru Petra Kazíka. Vítejte oba dva velmi srdečně a na začátek hned prozradím, že vám mohu gratulovat k získání dalších cenných medailí, které jste přivezli z Bergenu. Ještě také řeknu, že náš rozhovor předtáčíme. To musím říct, protože jste se obětovali v uvozovkách. Ráno jste přijeli, přiletěli, přijeli do Karviné a hned tady do ostravského studia. Tak já si toho velmi vážím, velmi cením. A teď už první otázka. O jakou soutěž se jednalo?

Petr Kazík, prezident Permoníku: Byl to mezinárodní festival Eduarda Griega pěveckých sborů, 6 kategorií, 31 sborů, respektive + naše 3. Takže 34 sborů celkem. Když bychom to takhle počítali a je to velmi prestižní a jak jsme zjistili, ještě daleko náročnější festival, než jsme si původně mysleli. Trošku jsme se divili, proč tam české sbory tolik nejezdí. My jsme byli vlastně třetí sbor za historii. Po desáté se pořádal tenhle festival a byli jsme třetí český sbor. Tak jsme si říkali, jak je to možné. Je to relativně blízko. No a přišli jsme na to, proč to tak je.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Tak proč to tak je, Martino?

Martina Juríková, sbormistryně Permoníku: No je ta soutěž velice náročná v tom, že aniž bychom my nebo jsme to nějak přehlédli s kolegyní sbormistryní Karinou Grimovou, zajímali jsme se o to, co máme mít v jednotlivé kategorii, do které se přihlásíme. Protože každý sbor se mohl přihlásit do dvou kategorií, tak jsme zvažovali a nějak jsme si nevšimli a žili jsme celou dobu v tom, že to je soutěž pásmová. To znamená, že dostanete body třeba od 19. do 21. a umístíte se bronzoví. V rozmezí 21 až 23 jste stříbrní a pak jako zlatý. Jsem si říkala to je krásné, bude to pásmové a až při vyhlašování výsledků nám došlo, že teda to není pásmová soutěž. Hodnotí se takzvaným absolutním pořadím. Bez ohledu na to, máte 6 kategorií. Některé kategorie byly obsazené velice silně. U nás to teda jako odskákal koncertní sbor, ten měl v jedné kategorii 16 prostě dospělých sborů. My jsme tam byli sami jediní. Když jsme se dozvěděli, že teda jsme sami takoví jako David s Goliášem, tak jsme říkali, co už. Zpíváme krásně, líbezně, jsme mladé, krásné, talentované, to zvládneme. A pak jsou kategorie, které nejsou tak jakoby obsazené a i bodové hodnocení nebylo tak vysoko, jako dostali děvčata.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: No ale tak.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: 3 sbory, 3 medaile, to je přece nádherný výsledek.

Martina Juríková, sbormistryně Permoníku: Nádherný.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak jste to viděl vy z pozice prezidenta Permoníku? A jak jste viděl nejen tu přípravu, ale potom i tu samotnou soutěž velmi náročnou?

Petr Kazík, prezident Permoníku: Je to velké utrpení, protože když jsem aktivním zpěvákem a můžu za to, co se tam děje na tom jevišti částečně jako člen sboru, tak je to daleko příjemnější, než když tam sedíte a víte, že můžete jenom držet ty palce. Ale mé kolegyně a kolegové, kolega máme prvního sbormistra Ondru Kočího, který byl s námi a zpívá aktivně v Mužském komorním sboru, čili byl tam mužský komorní sbor. Druhé místo, jenom o šest desetin jim uteklo zlato. A pak byl tedy koncertní sbor zmíněný, čili naše slečny, padesát slečen a dva chlapci. Tak proto to není dívčí, ale je to prostě koncertní sbor, tomu říkáme, Ty byly taky na druhém místě o tři desetiny jim uteklo vítězství. A to, co už Martina naznačila Permoník, byl třetí nejmladší sbor celé soutěže. Čili těch třicet sborů dalších bylo opravdu dospělých. A to je obrovský rozdíl v tom zpěvu, ve zkušenosti a ve všem. No a asi největší úspěch samozřejmě logicky za prvé je to zlato v kategorii folklor. Ale tedy dostali jsme se díky tomu do Grand Prix. Tam bylo 7 sborů vybraných a v tom Grand Prix zvítězil filipínský sbor z Univerzity svatého Tomáše z Manily. Jenom na té univerzitě studuje 43 000 studentů, v Karviné je 48 000 obyvatel. Takže je to trošku nesouměrné. Byly to opravdu dospělé hlasy, velmi zralé a velmi skvěle cvičené. A my jsme je v tom folkloru porazili. Tam jsme tedy získali zlato. V Grand Prix nám to teda vrátili, ale zaslouženě to byl opravdu naprosto nejlepší sbor, který jsme vlastně vůbec potkali za posledních, řekl bych, 15 let.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Když rozhodují desetiny mezi tím, který sbor bude lepší a nejlepší, jak těžké je se připravit? A možná taková podotázka, co vlastně porotu okouzlilo z toho vašeho vystoupení?

Martina Juríková, sbormistryně Permoníku: Vlastně nejkrásnějším dárkem pro nás byla jakoby zpětná vazba hodnotitelské listy. Tak z toho jasně víme, že je okouzlilo hlasová kultura, výběr repertoáru, jevištní prezentace, dobře školené hlasy, jako dobře provedené skladby. To asi jako velice pomohlo ve všech těch kategoriích a toho si nesmírně ceníme. To je to nejcennější, že dostáváme od pětičlenné mezinárodní poroty písemnou zpětnou vazbu, co všechno se povedlo a jak si to každý porotce hodnotí. A to jsou potom ty desetiny bodu. My se připravujeme na to, abychom zazpívali tak, abychom my s tím byli spokojeni. Někdy máte štěstí, že jste široko daleko nejlepší, ale někdy máte takovou soutěž, jako byla Griegová mezinárodní soutěž, kdy prostě jedou litevské sbory, estonské sbory, norské sbory. Tam všude jsou velké pěvecké tradice, takže my jsme po našich třech výkonech byli sami se sebou spokojeni, protože jsme podali jako ten nejlepší výkon, který jsme v tu dobu mohli podat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Petře, jak je ten úspěch důležitý pro Permoník? Protože jak jste sám řekl, tak je to prestižní soutěž.

Petr Kazík, prezident Permoníku: My vlastně celých devět let, co jsme převzali s Martinou Permoník, tak přemýšlíme, jestli jezdit si zazpívat na festivaly, kde se nebude soutěžit, nebo jezdit na ty soutěže. Samozřejmě zcela logicky naše členy, ty děti, máme 16 a půl věkový průměr. Je tam hodně dospělých, ale dospělých 18+. Chvilku kolem maturity, tak ty děcka chtějí soutěžit. Ten adrenalin té soutěže je naplňuje. A samozřejmě dokud nám vychází ten úspěch, tak samozřejmě je to pro ně velmi příjemné. Uvidíme, až začnou prohrávat, tak jestli taky budou chtít soutěžit. Ale asi ano, protože je tam právě ten aspekt a my jim to vysvětlujeme, že se nedá to změřit stopkami, je to prostě subjektivní záležitost. Takže úspěch je určitě důležitý, ale z mého pohledu je vždycky důležitější to všechno kolem. Víte, já vlastně mám takovou zvláštní roli. Já jak to dělám ve svém volném čase, tak se tou přípravou vlastně nemám čas zabývat. Moje role končí tam, že jsem sehnal pár peněz a může se jet. A pak už to organizují v podstatě mí kolegové a kolegyně. Matěj Vinklář současný člen sboru se stává pomalu produkčním. Zatím to dělá tak jako taky poloprofesionálně, ale s Martinou Juríkovou vyprodukovali úžasný zájezd. Já jsem didaktik. Víte, když pak sednu do toho letadla a mám pětadvacet podcastů, ve dvojicích dělají děti podcasty o historii Norska, o zeměpise a tak dále. O těch sborech. Takže já všechno umím z těch podcastů a oni mě edukují, než přistanu, tak už to všechno znám. A teď zase obdivuji, jak to ty děcka perfektně zpracují, jak jim děláme tu školu hrou, protože pak si vaří večeře, protože vyrážejí do města a jsou schopni se o sebe postarat. Je nijak nehlídáme, protože tam máme dost těch osmnáctiletých, tak oni vytvářejí skupinky, které vedeme k té zodpovědnosti společné. A to všechno je ta přidaná hodnota.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Martino, jak je pro vás důležitá podpora rodičů těch dětí? A jaká je vlastně ta podpora?

Martina Juríková, sbormistryně Permoníku: Ta podpora je vlastně zásadní, protože my máme takové krásné heslo Koncertní a mužský komorní sbor, středa, pátek sboru svátek. Takže zásadní podpora je v tom, že když někam jedu, tak jedu až po sborové zkoušce. Prostě sborové zpívání se nedá udělat nikde jinde v sólových zpěvech, nikde doma u počítače, nikdy sám. Prostě to kouzlo toho sborového zpívání je v tom souzvuku a ten vytváříte chvílemi nebo množstvím chvil, které strávíte spolu. Všichni se ptají, jak to děláme. Prostě snažíme se spolu zpívat co nejvíc. A ještě máme takové to heslo, že zpívání je radost, že i když zrovna mě něco trápí, tak se snažím na té zkoušce ty starosti nechat za dveřmi a jako přispět zase k vytváření té krásy, která potěší i nás i doufejme posluchače.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Petře, závěrečná otázka velmi krátká odpověď poprosím. Je začátek října. Co vás ještě čeká do konce letošního roku? Teda myslím tím Permoník.

Petr Kazík, prezident Permoníku: Takže samozřejmě bude spousta adventních koncertů. Naprostým vrcholem je, že se znovu podíváme do O2 areny a je fajn, že pro Ostravské bude Ostravar Aréna. Bude znít písněmi nejen vánočními Marie Rottrové a jsme s Janáčkovou filharmonií hosty tohoto koncertu. Budeme tam zpívat mši, kterou složil tatínek Marie Rottrové pro Marušku. No a pak velký adventní koncert v Teplicích. Bude toho docela hodně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já vám moc děkuji za příjemné povídání. Ještě jednou velká gratulace. Přeji Vám další hromadu úspěchů a děkuji Vám za rozhovor. Budu se těšit na další.

Martina Juríková, sbormistryně Permoníku: Děkujeme za pozvání.

Redakčně upraveno