Noc temných stínů v Chotěbuzi

V archeoparku v Chotěbuzi na místě bývalého středověkého sídla čekala na děti i dospělé noční procházka. A nebyl to jen výlet. Děti při něm musely prokázat notnou dávku odvahy, ale i důvtipu.

Noční akce v Archeoparku se stala již tradicí a mnoho rodičů s dětmi sem přijelo již dlouho před začátkem.

Lenka Ježová Bichlerová, náměstkyně ředitele: „Jako každý rok jsme si připravili pro návštěvníky noční prohlídku, tentokrát s názvem Noc temných stínů a podtitulem Případ mrtvého Huberta. Ten podtitul se dozví návštěvníci až tady na místě, to je pro ně trošičku překvapení, jejich úkolem, velkých i malých návštěvníků, doufejme, že se nebudou moc bát, bude projít takovou stezku odvahy, dalo by se říci."

Děti se po skupinkách vydávaly na strašidelnou trasu po archeoparku a blízkém lese, kde na ně čekala mnohá překvapení.

Lenka Ježová Bichlerová, náměstkyně ředitele: "Na připravené trase musí splnit určité úkoly a aktivity. Budou zhruba na deseti stanovištích hledat indicie. Dozví se vlastně, kdo to ten Hubert byl, kdy žil, jak žil, co se mu stalo. Na závěr pro úspěšné luštitele čeká diplom a drobná odměna.“

Strašidelné postavy čekaly na každém kroku.

Strašidlo: „Jsem žena z lesa, zabloudila jsem, už tisíc let tady hledám domov a Hubert mi loví zvířata nebohá, tak hledám někoho, kdo bude tady kamarádit se se mnou.“

Strašidlo: „Jmenuji se Kiki a jsem kostlivec, který pláče krví.“

Strašidlo: „Já jsem Niki a jsem kostlivec.“

Strašidlo: „Já jsem bludička, bludička.“

Děti pomocí indicií postupně odhalovaly životní osud hledaného Huberta.

Strašidlo: „Hildečka, snoubenka Hubertova. Očička upřímná měl Hubert, nestihli jsme to nestihli, nepapal vitamíny. Papal úplně jiné věci a tak to dopadlo.“

Richard, postava Huberta: „Já se jmenuji Hubert a jsem ta hlavní postava tohohle příběhu. Je to o tom, že jsem byl pytlák, kterého nachytal hajný. Ten hajný ale měl být potom otráven Hubertem, ovšem Hubert to byl velice nešika a tu otrávenou smaženici snědl sám a proto umřel.“

Ti nejlepší samozřejmě vše odhalili a měli v noci o čem přemýšlet.

Anketa, děti: „Umřel v lese a jakoby uvařil si v chaloupce oběd a byla tam jedovatá houba.“

„Pro mě nejstrašidelnější byly ti dva kostlivci, co brečeli krev a ti, co tam zpívali.“

„Nejvíc se mi líbilo, jak tady Máju vylekal Hubert.“

Archeopark v Chotěbuzi stojí na místě pravěkého obydleného sídla ze starší doby železné a později slovanského hradiska a rozhodně stojí za návštěvu milovníků historie i v denních hodinách. V září je čeká Den svatého Václava a v říjnu Mezinárodní den archeologie.

---

Škola čar a kouzel na Sovinci

Kouzelníci a čarodějové se sjeli na hradě Sovinci, aby zde otevřeli svou školu čar kouzel. Dospělé a především děti tady čekalo zasvěcení do mnoha kouzelnických umění a plnění čarodějných úkolů. K tomu museli ale projít celý hrad.

Hned po příchodu do školy museli všichni projít registrací

Leopold Ullmann, průvodce: „Včera a dnes jsme tady měli a máme akci hlavně pro čaroděje, čarodějky, kouzelníky a kouzelnice. Když k nám přijdou, tak se tady zaregistrují na našem studijním oddělení a potom chodí po hradě, kde se nám na různých místech usídlili další čarodějové a kouzelníci. Probírají se tam předměty, jako například moudrozpyt, magická obrana, ve věži máme přímo kouzelníka, pravého a nefalšovaného, který k nám připutoval až ze Španělska."

Naďa, pořadatelka: „Dobrý den, vítejte na studijním oddělení naší sovinecké školy čar a kouzel. Tady se každý zapíše a potom se vydá do hradu, kde plní úkoly na různých stanovištích. Jedno vás čeká i nahoře nad věží. Určitě přijďte. Určitě je to i pro dospělé,ale hlavně je to pro děti.“

Při procházení stanovišť s úkoly a udělování razítek pomáhali také pionýři z Dlouhé Loučky.

Adéla, pořadatelka: „My jsme z organizace Tábor Dlouhá Loučka, což je vesnice tady nedaleko a už třetím rokem pomáháme na této nádherné akci na Sovinci. Na stanovištích s dětmi, kteří pomáhají dávat razítka a hlídají,aby děti plnily správně úkoly.“

Hned prvním úkolem pro děti byla výroba vlastní kouzelnické hůlky.

„My tady vyrábíme kouzelnické hůlky s dětmi. Vyrábíme je tak, že si děti vezmou hůlku, hůlka si vybírá čaroděje a pak si hůlku dozdobí bavlnkami.“

Následovala řada dalších kouzelnických úkolů a dovedností, mezi kterými nechybělo ani létání na koštěti, alchymie nebo sebeobrana před kouzelníkem.

Honza,pořadatel: „My tady honíme děti, musíme je chytnout a musí hodit míčky do támhleté krabice.“

Fazole: „Tak teď jsme v alchymistické dílně a děti si tady vyčarovávají kamínky.“

Anketa, návštěvník: „Prošel jsem výrobu hůlky, psaní, odvahu, fyzickou přípravu, alchymii, sebeobranu, moudrozpyt, magii a kouzla a létání a bystrost.“

Na konci putování čekala na každého, kdo splnil kouzelné úkoly také odměna a pochvala od čarodějů.

---