KULTURNÍ OKÉNKO: Kosárna v Karlovicích hostila Dny lidové architektury

V srdci Jeseníků, nedaleko nejvyššího vrcholu Praděd, najdete v Karlovicích muzeum s nevšedním názvem Kosárna. Je to původní hamr z roku 1600, který nyní slouží jako muzeum s expozicemi venkovského bydlení a lesnictví a je národní kulturní památkou České republiky. 

Ema Havelková, ředitelka Muzea v Bruntále: „Smyslem je, abychom udrželi pozůstatky z dob dávných i pro naše budoucí generace, abychom přiblížili život na vesnici v minulosti a život těch řemeslníků a dělníků. Ty vystavované artefakty jsou originály a kopie, někdy si dokonce necháme vyrobit něco na zakázku, což je případ hamru, který budeme zprovozňovat do konce roku.“ 

Objekt bývalé kosárny je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělý. 

Pavel Bureš, Národní památkový ústav v Praze: „Je to velice pěkná záležitost, poněkud atypická svým funkčním posláním. Nicméně je bezvadně opravená, je to mimořádně zajímavý objekt i z hlediska historického, protože zažil ty původní počátky železných hamrů a toho železářského podnikání, které tady bylo rozvinuté. Ta expozice je velice zajímavá, protože ukazuje to, co je tady podstatné pro Jeseníky, to znamená lesnictví, péči o les a zpracování dřeva a samozřejmě také tu vesnickou domácnost.“ 

My jsme Kosárnu navštívili při zahájení Dnů lidové architektury. 

Z dalších budov v areálu se dochoval zděný chlév a ke špýcharu byla přistavena stodola. V ní se nachází expozice zemědělského nářadí a náčiní, názorně doplňující představu o životě a práci na vesnici v minulosti.

---

KULTURNÍ OKÉNKO: Řemeslo přadlen ožilo na zahradě v Příboře

V zahradě Piaristického kláštera v Příboře se konal 1. ročník Mezinárodní setkání přadlen a přadláků, sešlo se tady na osmdesát vyznavačů tohoto řemesla.

Václav Michalička, vedoucí Centra tradičních technologií Příbor: “Je to akce, na kterou se opravdu sjeli přadleny a několik i můžů, tedy přadláků, kteří předou z těch vláken, ať už to je ovčí vlna, len, konopí, ale i mnohé další materiály, tak vytváří tradičním způsobem nitě na kolovrátku nebo na různých typech vřeten.”

Kolovrátky tu roztočili lidé z různých koutů České republiky, Slovenska a Polska. Asi nejmladší přadlenou byla tato příborská studentka.

Beáta Vidomusová, přadlena: “Moje maminka pracuje v muzeu, takže donesla prostě jednou z práce kolovrat, tak jsem se toho taky ujala. Je to takový relax, je to fajn, ale po delší době už z toho bolí prsty, ale je to super.”

Většina z kolovrátků byla zdařilými replikami, nicméně dalo se mezi nimi objevit i letitý originál.

Lenka Koždoňová, přadlena: “Tenhle ten kolovrátek jsem zdědila po tchýni a ona už ho také po někom zdědila, takže bude mít hezkých více jak sto let. Funguje úplně stejně dobře jako ty replik, když se dobře namaže, tak jede.”

Setkání přadlen a přadláků se právě v Příboře konalo proto, že zdejší pobočka Muzea Novojičínska - Centrum tradičních technologií - veškeré své expozice zaměřuje na archaická rukodělná řemesla.

Václav Michalička, vedoucí Centra tradičních technologií Příbor: “My se specializuje na tu tradiční rukodělnou výrobu, na to, co lidé v minulosti dělali běžně, a dnes už je to jakýmsi archaismem. Ale tady na tom předení vidíme, jak opravdu ta starobylá technika může najít uplatnění v dnešní době. Těch přadlen je dnes opravdu obrovské množství.”

Zatímco před patnácti lety se přadleny podle Václava Michaličky hledaly jen těžko, dnes jsou jich v České republice stovky.

---