Procházka a pečení s nádechem Vánoc

Návštěvnické centrum připravilo procházku městem s nádechem Vánoc. Zakončena byla pečením perníčků s mistrem Štramberských uší Ladislavem Hezkým. Počet účastníků byl omezen a museli se dopředu přihlásit.

Pohled z věže radnice byl součástí Procházky městem s nádechem Vánoc, kterou připravilo Návštěvnické centrum ke konci roku.

Kristýna Juliová, Návštěvnické centrum Nový Jičín: “Naplánovali jsme vánoční procházku městem v rámci projektu Historické perly Podbeskydí. Účastníci měli možnost dozvědět se něco o našem krásném náměstí, zavítali jsme do kostela, kde jsme si vyslechli něco o vánočních tradicích. Procházku jsme zakončili na radniční věži.”

Lenka Čačalová, účastník akce: Vydali jsme se s dětmi, viděli jsme to na facebooku, tak jsme to brali jako příjemné zpestření víkendu.”

Petr Augustini, účastník akce: “Procházka byla perfektní, bylo to perfektně uspořádané, byli jsme spokojeni.”

Zájemci pak mohli pokračovat v programu prohlídkou expozic Návštěvnického centra a pečením pod taktovkou mistra Štramberských uší Ladislava Hezkého.

Ladislav Hezký, pekař: “Co je nejdůležitější, já myslím, že ta chuť. Myslím chuť k práci nebo k tomu pečení. Jestli to těsto je takové nebo makové, tam jde hlavně o ten výsledek, aby si hlavně děti něco upekly měly z toho nějaký zážitek.”

Ladislav Hezký, pekař: “Je to těsto na Štramberské uši, standardní těsto, které používám. ale je to vlastně perníkové těsto, takže se dá krásně vyválet a dá se z něj vyvalovat. Řeknu vám všechno, co v něm je. Je tam mouka, cukr, vejce, med, směs koření, kypřící prášek. To je šest ingrediencí, které tam jsou, ale na poměry se mě neptejte, ty já neřeknu, ty tajím i před svou manželkou.”

Existuje jen osm pekařů, kteří mají oficiální licenci a smějí vyrábět ty pravé Štramberské uši. Ladislav Hezký patří mezi dva z nich, kteří tuto pochoutku dělají klasickým váleným způsobem.

---

Kino v Novém Jičíně a Berlíně je dílem jednoho architekta

Kino Květen slaví 90 let. Poprvé se v něm promítalo během vánočních svátků v roce 1930. Jeho podobu navrhl vídeňský architekt, který se také například podepsal pod stavbou biografu v Berlíně.

Když si chtěli lidé zajít v Novém Jičíně do biografu před rokem 1930, museli navštívit například soukromé kino v restauraci Nové Slunce, které vzniklo po roce 1900, případně tehdejší Německý spolkový dům. Do města občas také zavítaly různé pojízdné kinematografy, které promítaly na náměstí.

Radek Polách, Muzeum Novojičínska: “Novojičínské městské kino bylo oficiálně založeno v dubnu 1930 za souhlasu novojičínské městské rady. Ze tří konkurenčních architektonických návrhů byl vybrán architekt Leo Kammel z Vídně, který měl již zkušenosti s realizací podobných staveb, například realizoval kino v Krnově, ale také v Německu v Berlíně, jehož kino se podle kunsthistoriků právě srovnává s tím novojičínským.”

Návrh Leo Kammela zdárně realizovala místní stavební firma Heinricha Czeike a Bruna Vondry. Součástí projektu byl i výrazný balkón a kino tak pojalo až 720 sedících diváků.

Kino bylo slavnostně otevřeno 25. prosince 1930 premiérou filmu natočeného podle povídky Lva Nikolajeviče Tolstého Bílý ďábel o historii kavkazského odporu proti ruské nadvládě.

Radek Polách, Muzeum Novojičínska: “Byla to unikátní stavba a myslím si, že dodnes ta funkcionalistická stavba, žáka slavného architekta Jana Kotěry, kterým Leo Kammel byl, je jednou z významných staveb meziválečného období, minimálně v Moravskoslezském kraji.”

Perličkou související s kinem je spojitost jeho architekta Leo Kammela se slavným novojičínským rodákem - malířem Eduardem Veithem. Oba spolupracovali na interiéru vídeňského Volkstheateru.

Radek Polách, Muzeum Novojičínska: “Kde náš novojičínský rodák se stal autorem výzdoby tohoto prestižního vídeňského divadla, a Leo Kammel na sklonku 30. let vybudoval slavnostní lóži pro tehdejšího vůdce Třetí říše Adolfa Hitlera.”

Budova kina je ve své podstatě dodnes zachována ve své původní podobě. Zásadní rekonstrukce proběhla v polovině 70. let, ovšem byla i k originálnímu interiéru velmi šetrná.

---

Muzeum připomnělo staré zvyky štědrovečerní večeře

Muzeum Novojičínska předvánoční program téměř celý zrušilo. Co ale ani letos nevynechalo, bylo připomenutí starých lidových tradic. Třeba toho, jak před zhruba 100 lety vypadala obyčejná štědrovečerní tabule.

Prostřený stůl v Žerotínském zámku byl názornou ukázkou toho, co dobrého si mohly dopřát obyčejné rodiny ke štědrovečerní večeři v období přelomu 19. a 20. století a v podstatě až do časů první republiky. Podle etnografky Anny Hrčkové takto vypadala prostřená tabule v oblastech Lašska a Valašska, a v podstatě u národnostně smíšených rodin v Novém Jičíně a okolí.

Anna Hrčková, etnografka Muzea Novojičínska: “Štědrým večerem vrcholí adventní doba, to znamená postní doba. Dětem se vysvětlovalo, že když celý den vydrží nejíst, tak uvidí zlaté prasátko. Rodina mohla sednout ke štědrovečernímu stolu až po veškeré vykonané práci, až byl obsloužený dobytek, protože ten byl v každém hospodářství prvořadý. A až když se na obloze objevila první hvězda.”

Štědrovečerní hostinu zahajoval a ukončoval modlitbou hospodář. Na stole se pak mělo objevit všechno, co se během roku podařilo na poli a v zahradě vypěstovat.

Anna Hrčková, etnografka Muzea Novojičínska: “Jako první chod bývalý oplatky, ty se mazaly medem. Jako další chod bývaly medem slazené kaše, krupičná, pohanková a sypaná mletým mákem. Dále bývaly polévky, nejčastěji luštěninová, fazolová, hrachová a v bohatších rodinách bývaly i čočkové, protože čočka se musela koupit, proto nebývala samozřejmostí. Následovala omáčka, které se tady říkalo černá omáčka nebo pamlsková. Dělala se ze sušeného ovoce, které se den předem namočilo, při vaření se přidala skořice, hřebíček a ořechy. Zahustila se smetanou a moukou.”

Pak přišla na řadu vánočka, která tady ale nebyla samozřejmostí. Začala se péct až na počátku 20. století. Typické tak byly spíše makovníky.

Anna Hrčková, etnografka Muzea Novojičínska: “Máku je hodně, tak si každý představoval, že bude tak bohatý, kolik je makových zrníček v tom makovníku. Proto mák patří jako obřadní plodina na štědrovečerní stůl. Stejně tak ty luštěniny, které když se před vařením namočily, tak nabobtnaly, zvětšily objem, a tak si každý myslel, že bude tak zdravý a mít všeho takový dostatek, jako ten nabobtnalý hrách nebo ostatní plodiny.”

Lidé jídlo zapíjeli čajem, především z bylinek. Na závěr pak sáhli po ovoci, ze kterého věštili. Také dodnes v mnoha rodinách rozkrojí na Štědrý den jablko v očekávání, že uvnitř bude hvězdička znamenající zdraví.

---