Dobrovolníci pomáhají uprchlíkům

Opavští dobrovolníci pomáhají ukrajinským uprchlíkům. Tvoří most mezi nimi a novou zemí, do které před válkou utekli. Zprostředkovávají jim nejrůznější informace a připravují program. V současné době je v zařízeních města ubytováno přes sto běženců. O mnoho dalších se starají příbuzní, kteří do Opavy už dříve odešli za prací.

Jak jezdit hromadnou dopravou? Kde zapsat děti do školy? Kde sehnat tenisky nebo bundu? To jsou jen některé otázky, na které chtějí znát odpověď uprchlíci z válkou zmítané Ukrajiny, kteří se usadili v Opavě. Zorientovat se v cizí zemi, s cizím jazykem, pomáhají dobrovolníci.

Magdaléna Hájková, dobrovolník, Fakulta veřejných politik, Slezská univerzita „Nemají konkrétní osobu, na kterou by se obraceli, když něco potřebují, která by jim dala základní vhled či informace pro to, aby se zorientovali v prostředí.“

Dobrovolníci přicházejí za uprchlíky pravidelně. Mnozí z nich na ně už čekají, aby se mohli zeptat na to, co je zajímá.

Tamara: „Ptala jsem se, jak se zde jezdí veřejnou dopravou. Kde nastoupit a vystoupit.“

Většina lidí z Ukrajiny odešla narychlo, často s jedním zavazadlem se základními věcmi. Dobrovolníci pomáhají sehnat třeba chybějící tenisky, bundy či hygienické potřeby.

Renáta Hoffmannová, dobrovolník „Nejčastěji zajišťujeme materiální pomoc: oblečení, léky, potřeby pro děti. Často nemají ani peníze. A ani neví, kde co koupit. Nezají jazyk.“

Společné trávení volného času nabízejí studenti Slezského gymnázia.

Kamila Tkáčová, učitelka, Slezské gymnázium v Opavě: „Studenti vytvořili skupinky, které garantují určitou aktivitu. Ať to jsou vycházky, hry, kreslení.“

Studentka ekonomie Yelyzaveta se se svými českými vrstevníky vypravila ven.

Yelyzaveta: „Chtěla bych vidět centrum města i přírodu.“

Petr Sedláček, dobrovolník, Slezské gymnázium v Opavě: „Snažíme se bavit spolu co nejvíc. Komunikujeme v angličtině. Ale umíme i rusky.“

Pomáhali i fanoušci Slezského fotbalového klubu na posledním domácím druholigovém zápase.

Roman Kovář, místopředseda představenstva Slezský FC Opava: „Nechali jsme udělat speciální trička se znakem Ukrajiny, které měly oba týmy. Jak Třinec tak Opava.“

Výtěžek z jejich prodeje poputuje na dovybavení jednoho z hotelů, kde jsou uprchlíci ubytováni. Chybí tady lednice, mirovlnka nebo vysavač.

---

Yelyzaveta pomáhá krajanům v Česku

Ukrajinským uprchlíkům pomáhá lépe se zorientovat v Česku jejich krajanka Yelyzaveta Pruska. V Opavě žije a pracuje už několik let. Teď pomáhá s tlumočením. Kromě toho také organizuje pomoc směrem na Ukrajinu. Více se o její práci dozvíte v následujícím rozhovoru.

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Řekněte, s jakými emocemi sem přicházejí uprchlíci?

Yelyzaveta Pruska, dobrovolnice: „Lidé jsou ve špatném psychickém stavu. Oni vůbec ani neví, co potřebují, co by si měli všechno zajistit. Jsou zmatení. Je velmi těžké si představit, že člověk ztratí úplně všechno a ani neví, zda se bude moci vrátit domů. Zda vůbec budou mít ten domov. Bohužel, nemůžeme jim zaručit žádnou jistotu. Ale můžeme jim pomoci tak, že koupíme třeba boty nebo prací gel nebo sladkosti pro děti. Prostě pomoci tak, jako to teď děláme všichni. Aby ti lidé se necítili úplně bezmocní.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR:
Vy organizujete pomoc také směrem na Ukrajinu. Jaká je možnost dopravit tam nějaké materiální zajištění?

Yelyzaveta Pruska, dobrovolnice: „Když se na mne obrátí někdo známý nebo kamarád, tak my se snažíme pomoci té konkrétní věci, konkrétnímu místu. „Všechno organizují mí známí. Jedni naloží věci do auta, dovezou na hranici. Tam to převezou další naši kamarádi a vezou náklad místo. Takže ta jistota je skoro řekněme 100%, že se pomoc na konkrétní místo dostane.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Kromě toho, že pomáháte, máte i svoje zaměstnání. Jak se to dá skloubit dohromady?

Yelyzaveta Pruska, dobrovolnice: „Ještě před pár dny jsem byla na rodičovské dovolené. Ale musela jsem nastoupit do práce. Přijeli k nám mí rodiče a rodiče mého manžela. Tak to teď máme finančně náročnější. Nedá se ale nic dělat. Lidé, kteří sem utekli před válkou, to mají složitější než já.  Pomoci věnuji veškerý svůj volný čas. Zatím tady mám babičky na hlídání dětí, takže se snažím, co můžu.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jaké k vám teď proudí zprávy z Ukrajiny?

Yelyzaveta Pruska, dobrovolnice: „Bohužel, zprávy jsou špatné. Nikdo neví, kdy válka skončí. My se můžeme jen modlit, aby se tak stalo. To, co se děje v některých ukrajinských městech je hrůzné. Třeba v Mariupolu, který je úplně uzavřený. Nevedou odtud žádné humanitární koridory. Bydlí tam rodiče mé blízké kamarádky. A ona neví, zda jsou živí. Jediné, co můžeme udělat, je modlit se. Nic víc dělat nemůžeme.“

---

Kulturní žně na zemědělce aneb 100 let školy

Přestože má počasí teprve nakročeno do jara, na Masarykově střední škole zemědělské už měli žně. Ale tedy jen kulturní. Připravili zde výstavu ke sto letému výročí založení školy a přivítali hosta, básníka a muzikanta, Martin Kyšperského.

Masarykova střední škola zemědělská a VOŠ oslavila své stoleté výročí už v roce 1920. Opatření kvůli pandemii koronaviru ovšem posunula oslavy o dva roky. Teprve nyní si mohli zájemci prohlédnout výstavu, která podrobně mapuje historii školy.

Jiří Šíl, spoluautor publikace, Zemský archiv v Opavě: „Důvodem jejího vzniku bylo, aby mládež z venkovských oblastí kolem Opavy, která byla jazykově česká, měla svoji školu, na které by se vyučovaly odborné zemědělské předměty v češtině.“

Třídy byly zpočátku umístěny v objektu Mariana v Kylešovicích. Do nově postavené honosné budovy se škola přesunula až v roce 1927. Dodnes na tuto dobu upomíná zařízení v jedné z tříd, kde zůstaly zachovány původní dřevěné sklápěcí lavice.

Arnošt Klein, ředitel, Masarykova střední škola zemědělská a VOŠ: „Snažíme se v té modernizované době zachovat také tradice, které tady byly, a jsou se školou spjaty.“

Tradice se tady snoubí s moderním přístupem. Renovované učebny doplňuje rozlehlý školní statek nebo nedávno postavěné skleníky. V roce 2002 se škola sloučila s odborným učilištěm. A se svými 610 žáky je nyní druhou největší svého druhu v republice.

Historii opavské zemědělské školy shrnuje výroční publikace, která také připomíná významné absolventy. Slavnostně pokřtěna byla na prvním, pilotním ročníku akce Kulturní žně za zemědělce. S akustickou kytarou zde vystoupil frontman kapely Květy a básník Martin Kyšperský. Ještě předtím debatoval se studenty.

Martin E. Kyšperský, hudebník a básník „Došlo i na to, že jsme rozebírali jednu mou báseň. Oni se ptali, jak jsem to myslel. Ptali se, proč je tam vše řečeno tak, jak je řečeno. A já jsme se jim co nejupřímněji snažil říct, jak jsem to myslel.“

Kulturní žně by se měly stát pravidelnou součástí školního roku na Masarykově zemědělské škole.

Alena Kaňová, organizátorka akce, učitelka, Masarykova střední škola zemědělská a VOŠ: „Naší vizí je, uskutečnit jednou festival opravdu v době žní, nebo po žních v září. A začínat tak školní rok.“

Festival by se mohl odehrávat v rozsáhlých školních prostorách a představil by především zajímavé osobnosti z našeho kraje.

---