Anima Viva letos slaví dvacetiny

Už dvě desetiletí poskytuje nezisková organizace Anima Viva pomoc a podporu lidem s duševním onemocněním. Učí je najít ztracenou rovnováhu tak, aby mohli žít běžný život i s tímto hendikepem. Organizace také zaměstnává své klienty na chráněných pracovních místech.

Nezisková organizace Anima Viva vznikla v roce 2002 jako svépomocná skupina rodičů a osob pečujících o psychicky nemocné. Její činnost byla založená na vzájemné pomoci a podpoře. Nyní pomáhá hendikepovaným lidem vrátit se do života.

Hana Brňáková, ředitelka, Anima Viva: „U nás se vesměs ocitají lidé, kteří absolvovali pobyt v psychiatrické nemocnici nebo jsou v péči psychiatra. A my jim nabízíme nácvik samostatnosti, nácvik komunikace, snažíme se jim pomáhat, aby odstraňovali své úzkosti.“

V rámci sociální rehabilitace se učí zvládat péči o domácnost, vaření nebo třeba vyřídit si potřebné záležitosti na úřadech. Tyto běžné věci totiž mohou pro lidi s pochroumanou psychikou představovat nepřekonatelný problém.

Jakub sem dochází teprve krátce. Po experimentováním s drogami měl nejen psychické problémy, ale začala se mu zhoršovat paměť.

Jakub, klient, Anima Viva: „Procvičování paměti a muzikoterapii tady navštěvuji . Měl jsem strašně špatnou paměť, postupem času se mi to zlepšuje.“

Lidé s duševními onemocněními, jako je deprese, schizofrenie či úzkostné stavy mají potíže s uplatněním na trhu práce. A tak přímo v Animě vznikla chráněná pracovní místa, jako zahradník, recepční či uklízečka. Práci našli někteří také ve zdejší tréninkové kavárně. Ta vznikla po kompletní rekonstrukci objektu v roce 2015.

Eva, zaměstnanec, tréninková kavárna, Anima Viva: „Před pěti lety jsem nastoupila na zaučení do kavárny. Moc se mi to líbilo. Přála jsem si, aby mne tady zaměstnali a zaměstnali mne.“

Součástí Animy Vivy je také sociální poradna, která se soustředí na duševně nemocné a pomáhá jim řešit nejrůznější problémy.

Petra Tesařová, vedoucí, Sociální poradna Anima Viva: “Nejčastěji teď dluhová problematika. Psychoterapie, psychologické poradenství, sociálně právní věci.“

Vlaďka, klientka Sociální poradny Anima Viva: „Podporují nás tím i psychicky. Podrží nás. Prozkoumají to všechno, mají obrovský profesionální přehled.“

Podle zdejších pracovníků počet duševně nemocných narůstá a jejich věk se snižuje. Svědčí o tom také fakt, že zatímco vloni přišlo do poradny 140 klientů, letos v už polovině roku jejich počet dávno překročil stovku.

---

I v létě je výroba vánočních ozdob je v plném proudu

Zatímco venku svítí sluníčko a lidé vyrážejí na dovolenou, ve Slezské tvorbě právě nyní vrcholí přípravy na Vánoce. Ano, je to tak. Pracovníci zdejší dílny jedou na plné obrátky. Právě nyní je totiž čas dodat zboží do Evropy i do zámoří.

Všude samé skleněné koule nejrůznějších velikosti i barev, zvonečky, hvězdičky a hlavně spousta třpytu. Vypadá to, jako by už každou chvílí měly Vánoce klepat na dveře... ale klid, ještě mají půl roku čas. Ovšem skleněné ozdoby, které mají doputovat na svátky třeba do Velké Británie, Rakouska, Německa či do Ameriky, už musí být připravené. Ačkoliv je léto v plném proudu, o dovolené v malířské dílně přemýšlí jen málokdo.

Petra Mikulcová, malířka, Slezská tvorba: "Tady nejde plánovat dovolená, když tady máme baňky celý rok a myslet na moře u výroby. baněk."

Jiří Veverka, vedoucí výroby, Slezská tvorba: „Dovolenou si berou lidi většinou v lednu. I když to počasí na to není moc vhodné. Ale přes léto také nějakou dovolenou dáváme.“

Volno se ale musí velmi dobře plánovat, aby ozdoby byly pro obchodníky připravené včas. Jde většinou o vánoční klasiku v zelené, červené a zlaté či stříbrné barvě. Ovšem letos je tady novinka – skleněné koule v rustikálním stylu.

Jiří Veverka, vedoucí výroby, Slezská tvorba: „Ty baňku přemalujeme, nebo spíš přetřeme patinou, takže to vypadá starobyle.“

Slezská tvorba vypravila vloni k zákazníkům na 400 000 ručně tvarovaných a malovaných ozdob. Už teď je ale podle počtu objednávek jasno, že se oproti loňsku jejich počet navýší. Asi o čtvrtinu. Právě nyní je potřeba, napnout síly a vyrobit nejvíce ozdob. Proto i v létě musí zdejší zaměstnanci pracovat v módu „Vánoce“.

Radka Hanušová, malířka, Slezská tvorba: „Přestože tady máme Vánoce po celý rok, pořád to jsou pro nás nejkrásnější svátky.“

Na vlně zájmu se stále vezou retro ozdoby v podobě sněhuláčků, domečků či šišek.

Vánoční zboží ale nenakupují jen velkoobchodníci. Do opavské podnikové prodejny přicházejí zákazníci během celého roku.

Štěpánka Jurčeková, prodavačka ve firemní prodejně, Slezská tvorba: „Tady chodí turisté nejen z Česka, ale i ze zahraničí. A vždycky říkají, že se přicházejí zchladit. Jakože si kupují ty vánoční baňky.“

Kromě tradičních vánočních tvarů si tady mohou koupit třeba i tyto skleněné ptáčky, nebo ovoce.

---

V KUPE vznikne železniční expozice

V následujícím rozhovoru vám představíme Vladimíra Peringera, čerstvého nositele ceny Merkurova křídla, kterou mu udělila Okresní hospodářská komora Opava v kategorii Osobnost regionu. Vladimír Peringer je ředitelem Kulturně uměleckého prostoru – KUPE, kde pořádá výstavy, přednášky a promítá filmy.

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Vy jste byl historicky prvním podnikatelem v Opavě. A to ještě před sametovou revolucí. Jak složité bylo tenkrát získat živnostenské oprávnění?

Vladimír Peringer, ředitel KUPE: „Nebylo to nikterak složité. Bylo to celkem jednoduché. Až jsme byli s mým kolegou překvapeni, že to tak jednoduše jde, protože jsme v oboru občerstvení nepodnikali. Já jsem byl v projekci, on byl ve výzkumném ústavu v Ostroji. A tak jsme z recese požádali o živnostenské oprávnění, které jsme získali a vrhli jsme se v r. 1988 na stánkový prodej mimo naši pracovní dobu.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: „Skutečně“ podnikat jste začal ale až v roce 1992. Nicméně tenkrát se kultura středem vašeho zájmu ještě nestala. Založil jste stavební firmu. Měl jste k umění vždycky blízko?

Vladimír Peringer, ředitel KUPE: „My jsme byli vedení hudbě. Já jsme absolvoval 10 let na klavír. Ale pak se ze mne stal pasivní uživatel kultury. Rád jsem rád chodil na divadlo, hudbu všechno druhu. Ale nemohl jsem to při podnikání rozvinout tak, jak se mi to podařilo posléze.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: V roce 2016 jste otevřel kulturní centrum KUPE. V zajímavě upravených prostorech ve vodárenské věži u východního vlakového nádraží je přednáškový i výstavní sál i kavárna. Kde se ta myšlenka vzala?

Vladimír Peringer, ředitel KUPE: „Byla to víceméně náhoda. V r. 2011 nabízely ČD tento prostor jako zbytný majetek k prodeji. My jsem získali tento objekt a začali jsme přemýšlet, jak jej využít. Oslovili jsme Kurta Gebauera, protože jsme tady chtěli soustředit přehled jeho díla. A také Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity jsem kontaktoval přes Jirku Siostrzonka, kterého znám od mládí. A vytvořili jsme program pro nové využití budovy.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Jak náročná byla přeměna technického objektu na kulturní?

Vladimír Peringer, ředitel KUPE: „Největší problém jsou vždy peníze. Národní památkový ústav tomu řešní fandil. Byl proti progresivním řešením, to je pravda. Nejprve jsme přišli avantgardní verzí studie, kterou zamítl. Ale potom jsme si docela rozuměli. A myslím, že přes drobné peripetie se nám podařilo to dotáhnout do takového konce, že my i oni byli spokojeni.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Na které návštěvníky KUPE cílí?

Vladimír Peringer, ředitel KUPE: „Máme tady takovou všehochuť. Já bych řekl, že se snažím přilákat mladší ročníky, ale vzhledem k mému věku se to příliš nedaří. Myslel jsem si, že více oslovíme středoškolské a univerzitní studenty. Ale stále se snažíme, aby k tomu v rámci nabízeného programu došlo. Ale většina našich návštěvníků je 40+.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR:  Během uplynulých dvou let asi stejně, jako ostatním pořadatelům kulturních akcí, zkomplikovala život pandemie. Už se vše vrací do normálu?

Vladimír Peringer, ředitel KUPE: „Já myslím, že jak co se vrací. Lidé chodí méně, to v každém případě. /i na každé druhy, když to porovnáváme, tak z toho jsme trochu smutní./ A potom jsme hlavně smutní z toho, co e děje kolem. Protože stoupají ceny energií, práce. Máme strach, že situace, která nastala po covidu, může velmi ovlivnit a omezit naše aktivity.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Navzdory tomu máte dost plánů. Ve vodárenské věži je expozice díla sochaře Kurta Gebauera, rodáka z nedalekého Hradce nad Moravicí. Plánujete ovšem jeho díla vystavit i venku.

Vladimír Peringer, ředitel KUPE:  „To je projekt starší. Když jsme tvořili koncepci tohoto objektu, tak nás napadlo, že když budeme mít startovací bod, můžeme přidat ještě cílový bod. Ten jsme našli na nádraží v Hradci nad Moravicí, kde bychom chtěli zřídit obdobu toho, co prezentujeme tady. A po trati bychom chtěli rozesít sochy různých autorů a prezentovat je cestujícím ve vagónu.

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: A aktuální je také otevření železničního muzea. Kdy a kde?

Vladimír Peringer, ředitel KUPE: „Když vše dobře půjde, tak 27.9. na Den železničářů, bychom rádi otevřeli malou expozici o historii železnice na Opavsku. A doufáme, že se to bude líbit a rozšíříme naše návštěvníky také o fandy železnice.“

---