Energetickou krizi řeší sdílená elektřina

Před rokem vzniklo na Opavsku nové komunitní energetické společenství. Sdružuje obce, firmy i soukromé osoby, které si vyrábějí elektřinu a teplo z obnovitelných zdrojů a přebytky dodávají budovám v okolí. Více řekne v rozhovoru Jiří Krist předseda spolku a také předseda Místní akční skupiny Opavsko, která projekt zastřešuje.

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Vysvětleme si na úvod, co vlastně energetické společenství ENERKOM je?

Jiří Krist, předseda, ENERKOM Opavsko, MAS Opavsko: „Jako každé společenství je i toto společenství o spolupráci. V tomto případě spolupracujeme na výrobě a spotřebě energie. Důležité je, aby se zapojily různé druhy výrobců i spotřebitelů. U nás jsou dodavateli majitelé fotovoltaických elektráren, majitelé vodních elektráren, bioplynových elektráren, nově tady vznikají větrné parky. Pokud bude spolupracovat pestrá paleta výrobců a na ně se napojí takové široké společenství odběratelů, tak dosáhneme toho, že budeme mít nižší ceny. Zhruba o 25% na silové energii.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: U vzniku společenství bylo před rokem 17 členů. Zvýšil se počet členů v souvislosti s prohlubování energetické krize? A mohou se kromě obcí a firem zapojit také soukromé osoby?

Jiří Krist, předseda, ENERKOM Opavsko: „K dnešku čítá území, na kterém operuje ENERKOM v rámci Opavska a Bruntálska, 155 000 obyvatel. Řádných členů je k dnešku 32. Ale budeme rádi také za vstup občanů, především těch, kteří už mají, nebo počítají s fotovoltaickou elektrárnou. Pro ty je to velmi výhodné.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Sdílení energie funguje např. v obci Litultovice, kde fotovoltaické panely na místní školce produkují elektřinu, která zásobují ještě další obecní budovy či soukromé domy. Jak dlouhý je proces, který vede k výrobě elektřiny?

Jiří Krist, předseda, ENERKOM Opavsko: „Nejčastější cestou k samovýrobě je fotovoltaická elektrárna. A tady záleží na tom, jak se podaří obci či soukromníkovi sehnat firmu, která vše naprojektuje, připraví a postaví. Mohou to být týdny, ale zpravidla to bývá déle než tři měsíce. Problematickým místem bývá administrativní náročnost. Hlavně u distribučních firem.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Prozatím jsme mluvili o fotovoltaice, která by měla být instalována na budovy, nikoliv na zelené plochy. Jsou ve hře i další možnosti výroby elektřiny?

Jiří Krist, předseda, ENERKOM Opavsko: „Pravděpodobně se dočkáme i dalších instalací na zelených plochách. Není jiná cesta. Tato energetická krize je tak velká, že nejspíš půjde o zemědělské plochy, které nemají nejvyšší bonitu.                                                                              Opavsko je zajímavé tím, že tady máme bohaté portfolio. Minulý měsíc byly vztyčeny čtyři nové větrné elektrárny v Melči. Máme tady šest bioplynových stanic. Na řece Opavě je řada vodních elektráren. Snad mimo geotermální zdroj máme na Opavsku všechny alternativy. Díky tomu Opavsko už v roce 2019 vyrábělo čtvrtinu, přesně 27% elektřiny z regionálních zdrojů. My se vůbec nebojíme, že do roku 2030 bychom to nevytáhli na 40%.“

---

Kurz bruslení pro děti z mateřských škol

Od podzimu do jara mohou děti z opavských mateřských škol absolvovat kurz bruslení. Lekce vedou hokejoví trenéři HC Slezan. Díky finanční podpoře města Opavy se děti učí bruslit zdarma.

Na 350 dětí z opavských mateřských škol přichází každý týden na zimní stadion, aby se pod vedením zkušených trenérů naučily zvládnout pohyb po ledě. Helmy i brusle si přitom mohou na místě zapůjčit.

Markéta Marečková, učitelka, MŠ Montessori, Opava: „Naše děti bruslí už od tří let. Takže ty nejmenší potřebují ještě pomoci se zavazováním bruslí.“

Když je nejnáročnější fáze, tedy obouvání bruslí, hotová, začíná zábava na ledě. Protože děti mají za sebou teprve pár lekcí, rovnováhu jim pomáhají udržet hrazdičky, o které se mohou při výuce opírat.

Zbyněk Sklíba, organizační pracovník, HC Slezan Opava: „Když děti začnou kurz, tak nemají většinou vůbec žádné zkušenosti pohybu na ledě. Pro lepší stabilitu se pohybují se pomocí tzv. hrazdiček.“

Od podzimu do jara děti 45 minut jednou týdně na ledě trénují. A tak mají velkou šanci se základy bruslení pořádně naučit. Na výuku dohlížejí hokejoví trenéři. Formou zábavy se snaží dětem vštípit zásady správného pohybu na ledě.

Martin Urban, trenér, HC Slezan Opava: „Důležité je, aby měli pokrčená kolena, to je asi to nejzákladnější. Aby se nezakláněli. A také aby si osahali led, vyzkoušeli si i spadnout, zvednout se.“

Postupem času se naučí také bruslit na jedné noze, zatáčet i brzdit. Kdo umí jezdit na lyžích, má výhodu, protože základní postavení i způsob vykružování oblouků je u těchto sportů podobný.

Zbyněk Sklíba, organizační pracovník, HC Slezan Opava: „My tady to bruslení pro MŠ děláme hlavně proto, aby se malé děti naučily první krůčky na ledě. A aby se hýbaly.“

Pokud někoho z malých sportovců bruslení zaujme, může nastoupit do hokejové přípravky, kde přijímají děti od 6 let. A to nejen chlapce, ale i dívky.

---

Fenomén Jánské Koupele ve fotografiích

Křest knihy a také výstava v galerii KUPE se věnuje chátrajícím lázním Jánské Koupele. Její autoři sepsali nejen historii tohoto místa, ale věnovali se také současnému stavu památkově chráněných budov. A přidali i plány, jak by toto místo mohlo být v budoucnu obnoveno.

Jánské Koupele jsou fenoménem. Na křest knihy dorazily desítky lidí, které osud tohoto magického místa uprostřed lesů, vzdáleného asi dvacet kilometrů severozápadně od Opavy, zajímá.

Jiří Siostrzonek, spoluautor knihy: „Existují místa, která jsou nevysvětlitelná tím, že nás přitahují. Jánské Koupele patřily k místům tradičních výletů.“

Výstava v galerii KUPE představuje na fotografiích tyto lázně uprostřed přírody, které byly založeny na začátku 19. století, ovšem zdejší prameny bohaté na železo a oxid uhličitý byly objeveny už o dvě století dříve. Léčily se zde např. nemoci srdce a dýchacího ústrojí nebo revmatismus.

Monika Čermínová, redaktorka: „Tady vidíme nejstarší vyobrazení lázeňské. Je zde původní dřevěná budova, která byla vystavěna v klasicistním duchu někdy okolo let 1811 - 12. Ona poté vyhořela."

Po válce se z areálu stala zotavovna odborového svazu. Po roce 1989 začaly lázně kvůli nevyjasněným majetkovým poměrům upadat.

Petr Zahnaš, pamětník a amatérský historik, spoluautor knihy: „Já jsem viděl postupné změny, proměny od 50. let až do doby 80. let. A pak tu hrůzu po roce 1990, kdy se to zavřelo a začalo to chátrat.“

V knize i na výstavě můžeme vidět snímky postupující devastace. Pořídil je fotograf Lukáš Horký.

Lukáš Horký, fotograf a vydavatel: „Tahle místa mají vždycky něco do sebe mají tam atmosféru, která se tam někde vznáší. Je tam něco, co se dá těžko popsat. A to se i těžko fotí. Nicméně ta atmosféra budí v člověku různé myšlenky, nápady, zamyšlení . A ta fotografie by pak měla odpovídat tomu, co tam ten člověk cítí.“

Kniha zahrnuje také pokusy o obnovu tohoto místa. Postupně o vzkříšení lázní usilovali či usilují tři podnikatelé. Prozatím ale zůstávají Jánské Koupele stále opuštěné.

Daniel Bahenský, bývalý vlastník areálu: „Bohužel, se nám to nepovedlo. Už v té době byla ta investice poměrně vysoká. A návratnost velice riskantní. Takže se nám nepodařilo získat spoluinvestory.“

Kniha Jánské Koupele obsahuje desítky historických i současných fotografií. A také projekty, které usilovaly chátrajících lázně vrátit do života. Unikátní publikace je k dostání přímo v galerii KUPE.

---