Na Slezskoostravském hradě se hraje Shakespeare

Ostrava je už tradičně jedním ze čtyř měst, které hostí oblíbený divadelní festival Letní shakespearovské slavnosti. Jedná se o nejdelší festival v historii města a herci letos nabídnou divákům ve dvaceti pěti dnech celkem osm Shakespearových her.

Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy, Macbetha a další slavná díla Wiliama Shakespeara si mohou diváci téměř po celé léto vychutnat na Slezskoostravském hradě. Letošní ročník Letních shakespearovských slavností zahájila premiéra komedie Večer tříkrálový aneb cokoli chcete.

Vojtěch Štěpánek, režisér „Večera tříkrálového, aneb cokoli chcete“: „Asi ta nejpikantnější a nejznámější zápletka té hry je příběh mladé dívky, která se převleče za muže, nechá se zaměstnat jako eunuch na šlechtickém dvoře a je vysílána na sousední dvůr coby amorek, coby takový messenger milostných vzkazů kněžně. Ale kněžna se nezamiluje do autora vzkazů, ale přímo do toho, který ten vzkaz přináší, takže najednou děvče převlečené za muže odráží lásku nejkrásnější kněžny shakespearovského světa. V tom je potenciál velice komických situací.“

V komedii se představilo mnoho známých tváří ostravského divadla a nejen divadla. Někteří si hraní vyzkoušeli úplně poprvé. Už před první premiérou byli ale herci naladění na své komediální role.

Jiří Krhut, herec: „Já bych řekl za nováčka, že mám velkou zodpovědnost, baví mě to. Musím mluvit nahlas, což při svých představeních nikdy nemusím, tady jo, až je to pro mě nepřirozené. Ale kolegové mi pomáhali a dokopali mě až tady, takže uvidím, co z toho bude. Já si toho místa, co mám dneska, hodně vážím.“

Vladimír Polák, herec: „Na vaši otázku, jaké je to hrát, tak je to Slezskoostravský hrad, pak hrajeme na Pražském hradě a v Brně, na brněnském hradě. Já si to pletu s těmi ostrovy, které patří Norsku, Špicberky, Špilberk? No, tak tam taky hrajeme. Takové je to hrad.“

Diváci se na Letní shakespearovské slavnosti každý rok těší a většina z nich se vrací pravidelně. Letos nedorazili jen z Ostravy a okolí. Někteří zavítali na Slezskou dokonce až ze Spojených států Amerických.

anketa: „My jsme přijeli z Floridy se synem, který se stydí, a samozřejmě jsme jako vždycky přijeli pro kulturní zážitek. Už jsme tady byli několikrát. Kdo nechce vidět Shakespeara, že? A komedie, to je jenom třešnička.“

anketa: „Už jsem tady asi po šesté, takže asi taková tradice.“

anketa: „Já jsem tady podruhé, minulý rok to bylo výborné, tak jsme se přišli podívat znovu.“

anketa: „Mě to lákalo tím, že se mi líbí letní atmosféra. Nikdy jsem takhle na divadle nebyla. Chodím do divadla často, ale na komedii jdu poprvé.“

Vladimír Polák, herec: „Shakespeare je úžasný svět, který funguje tři sta let, a pokud diváci chtějí prožít krásnou letní atmosféru se Shakespearem… Samozřejmě se bez toho dá žít, ale je to o poznání chudší život.“

Shakespeare se bude v Ostravě hrát až do 11. srpna, kdy festival zakončí slavný příběh Snu noci svatojánské.

---

Bývalá márnice v Heřmanicích se mění v muzeum

Bývalá márnice na starém hřbitově v Heřmanicích změní svůj účel. Vznikne zde nové muzeum, které představí historii a zajímavosti obce. V současnosti probíhají potřebné stavební práce a hotovo by mělo být už na podzim.

Někdejší márnice na hřbitově za kostelem svatého Marka v Heřmanicích léta chátrala a neměla využití. Možné demolici zabránili místní občané, kteří přišli s nápadem, jak jí dát nový život. Stane se z ní místní pamětihodnost.

Richard Vereš (ANO), starosta Slezské Ostravy: „V rámci naší péče o hřbitovy na Slezské Ostravě se každý rok snažíme investovat i do malých hřbitovů, a právě tady na starém hřbitově v Heřmanicích nám zbyla budova bývalé márnice. My jsme tedy zvažovali, co s ní dále dělat. Jednou z variant bylo to, že ji zdemolujeme a rozšíří se tím pádem hřbitov jako takový. Nicméně nám přišel zajímavý nápad předsedy heřmanických myslivců a heřmanického patriota Jirky Lizáka, který říkal, že má spoustu starých dokumentů, fotografií a archiválií o historii Heřmanic. Proto dali se zdejším farářem Leošem Ryškou dohromady nápad, aby v této bývalé márnici vzniklo jakési muzeum heřmanické historie, které by bylo přístupné veřejnosti.“

Leoš Ryška, farář Farnosti Heřmanice: „Mám velkou radost, že se ten projekt chytil a že pokračuje dál. Jsem překvapený, jak rychle pokračuje. Vidíte tady, že je kaplička už téměř opravená. My říkáme kaplička, ona je to márnice, ale v budoucnu to bude spíš kaple, protože tomu chceme dát i nějaký duchovní charakter. Hlavně to ale bude muzeum. Bude tam zapsaná historie této obce a bude vnímatelná všemi smysly, to znamená, že tam bude něco vonět, něco hrát, bude tam něco, čeho se budou moct návštěvníci dotknout. Chceme taky v průběhu roku obměňovat třeba právě ty různé interaktivní prvky, aby měl návštěvník chuť přijít se podívat znovu a viděl něco nového.“

Děti se o historii obce a regionu dozví pomocí soutěží a her. Dospělé pak možná překvapí smutné osudy místního kostela, nebo to, že úplně první historicky doložená studna v okolí byla právě tady v Heřmanicích. Zajímavostí se ale návštěvníci dozví mnohem víc.

Leoš Ryška, farář Farnosti Heřmanice: „Když jsme začali přemýšlet o tom, že by tam byla nějaká expozice, která se týká minulosti této obce, tak jsme zjistili, že by to bylo na daleko větší stavbu, než je tady tato kaple. Skutečně mnoho zajímavých věcí, ať už spolky, ať už třeba historie tohoto kostela. Skutečně je tady spousta věcí, které budou, myslím si, zajímat i lidi, kteří se tady přistěhovali.“

Momentálně probíhá rozsáhlá rekonstrukce zchátralého objektu, který pomalu začíná dostávat výslednou podobu. Budova už má zajištěné základy, nový krov i omítky. Chybí ještě podlaha a střecha a na repasování oken a nových dveřích z masivu se už pracuje. Hotovo by mělo být letos na podzim.

---

Pod mostem Miloše Sýkory se tančil swing

Pravý břeh Ostravice ožil v minulém týdnu swingem. První letní swingovou tančírnu uspořádala pod mostem Miloše Sýkory ostravská škola, věnující se právě této skupině tanců. Okoukat a vyzkoušet si pár tanečních kroků mohl přijít kdokoli, kdo měl zájem.

Swingová hudba dvacátých let se ve středu nesla po Seidlerově nábřeží. Pod Sýkorovým mostem se i přes extrémní horko sešla dvacítka kurzistů z taneční školy Svingville.

Veronika Lupková, lektorka školy swingu: „Jelikož jsou prázdniny, skončil taneční rok, v jehož průběhu běžně pořádáme taneční kurzy lindy hopu, shagu, charlestonu a obecně swingových tanců, tak se chceme potkat a zatančit si spolu.“

Zadovádět si v rytmech swingu si ale mohl přijít kdokoli, a to ať už měl s tancem zkušenosti, nebo ne. Nováčci tak mohli zjistit, o co ve swingu jde, a pokročilí se v tanci procvičit.

Veronika Lupková, lektorka školy swingu: „Je to otevřené komukoliv, kdo bude mít chuť, bude si s námi chtít zatančit. Může se přidat. Není to akce, na které by se vybíralo vstupné. Je to akce, která je pořádaná tak trošku na punk, protože přijdeme s nabitou bednou, nemáme tu žádné občerstvení, nic. Jde hlavně o to potkat se, zatančit si, být spolu a užít si pěkný večer.“

Na nábřeží dorazili zkušení tanečníci, kteří už se swingu věnují léta, ale i začátečníci, kteří měli teprve po první lekci.

Kristýna Šeděnková, swingová začátečnice: „Motivovalo mě k tomu asi to, že jsem v únoru skončila taneční, a pak jsem s tím chtěla nějak pokračovat, ale středoškolské taneční už v tom období nejsou. Hledala jsem něco, co by mi ten tanec zase trošku přineslo. Ten swing se nabízel a bylo to něco z jiného soudku, tak jsem se to rozhodla zkusit a jsem tady.“

Filip Hranický, lektor školy swingu: „Jeden z mých kamarádů už se tomu často věnoval a jednou jsme se bavili o tanci, řekl mi „pojď to zkusit, třeba tě to bude bavit“. Sedm roků už to dělám, baví mě to hodně, je to fajn pohyb, kdy člověk spojí jedna fyzickou aktivitu, seznámí se s novými lidmi. A tím, že se na kurzech praktikuje „change partners“, tak se člověk snadněji seznamuje.“

Začít se swingem je možné v jakémkoli věku, stačí mít jen chuť k tanci. Každý si najde styl, který mu vyhovuje.

Filip Hranický, lektor školy swingu: „Omezení v tom určitě žádné není. Ve výsledku je ten tanec pro kohokoliv, kdo má rád pohyb, komu je blízká hudba a tanec. Věkové rozmezí našich kurzistů se pohybuje od extrémů zhruba od dvanácti do šedesáti pěti let. Povětšinou tančí převážně lidi mezi dvaceti a čtyřiceti, ale omezené to opravdu není, a tím že jsou naše tance jak velmi pomalé, tak jdou i do velmi rychlých temp, tak si v tom každý najde své.“

Na druhou letní swingovou tančírnu se mohou zájemci těšit už příští středu od 18 hodin.

---