Na konci února byla ukončena těžba na další ze šachet na Karvinsku. Po Dole Darkov vyjel poslední symbolický vozík také na Dole ČSA. Činný tak zůstává už jen Důl ČSM.
Po Dole Darkov byla 27. února vyvezením symbolického posledního vozíku ukončena těžba také na nedaleké šachtě ČSA, který vznikl v roce 1951. Za dobu své existence vytěžil téměř 145 milionů tun uhlí. Stejně jako u Dolu Darkov, tak i a za existence dolu ČSA byly vyraženy stovky kilometrů chodeb, těžba probíhala v hloubce až 1200 m pod povrchem.
Miloš Ferčák, směnový technik provozu, OKD: „Je to smutné, život jde dál Budu pokračovat ještě na Dole ČSM, ale i tak, prožil jsme tady 27 let, je to kus života.“
František Nachtnebl, hlavní předák rubání, OKD: „Život bez dolu si nedokážu představit a momentálně jsem rád, že můžu pokračovat dál.“
A to právě na Dole ČSM, který je tak od 1. Března jedinou šachtou na Karvinsku, kde probíhá těžba.
David Hájek, ředitel provozu OKD: „Čeká nás budoucnost na Dole ČSM, kde jsme se snažili vymyslet takový program, aby budoucnost byla jistá, bez problémů, protože budeme mít méně porubů, méně osádek, každý výpadek by mohl být osudný. Proto je třeba dělat ten plán tak, abychom eliminovali nebezpečí a zároveň šetřili náklady, abychom mohli fungovat co nejdéle, nejlépe do roku 2022.“
Počínaje březnem patří Doly Darkov a ČSA pod státní podnik DIAMO.
---
Těžba černého uhlí si během své dlouholeté historie vyžádala spoustu lidských životů. Velmi často zde zabíjel metan. Naposledy na Dole ČSM. V prosinci roku 2018 tady přišlo o život třináct horníků.
Právě jste viděli explozi šestiprocentní koncentrace metanu pod dohledem odborníků s Vědecko-výzkumného uhelného ústavu v někdejším vápencovém lomu ve Štramberku.
Jakub Zdebski, VVUÚ Ostrava-Radvanice (natočeno: září 2015): „„V šachtě budou ty účinky daleko intenzívnější a katastrofálnější, protože tady ta tlaková vlna vychází ven, kde se rozprostře a uvolní se.“
V podzemí tomu ale tak není. Kromě materiálních škod si takováto exploze při těžbě černého uhlí už vyžádala mnoho lidských životů. Například na Dole Darkov metan zabíjel 6. srpna 2015.
Marek Síbrt, bývalý mluvčí OKD, a.s. (natočeno srpen 2015): „K mimořádné události došlo v noci ze čtvrtka na pátek zhruba o půl dvanácté. Při ražbě důlního díla došlo k uvolnění horniny do prostoru čelby. V souvislosti s tím došlo k uvolnění metanu do daného prostoru a vznícení metanovzduchové směsi. V důsledku toho došlo k usmrcení třech našich zaměstnanců.“
Není to ale jen metan, který při těžbě černého uhlí zabíjel. Nebezpečné jsou také geomechanické jevy. V listopadu 2014 si důlní otřes v lokalitě ČSA vyžádal tři mrtvé a devět zraněných horníků.
zraněný havíř (natočeno: listopad 2014): “Otřes a potom už nic. Potom si už na nic nepamatuji.”
K jedné z nejtragičtějších událostí v novodobé historii OKD došlo 20.12.2018. Výbuch metanu v lokalitě Dolu ČSM zabil 13 horníků.
Ivo Čelechovský, bývalý mluvčí OKD, a.s. (natočeno prosinec 2018): „V lokalitě Dolu ČSM-Sever došlo k zapálení metanu, což zapříčinilo devastaci některých důlních pracovišť.“
Tuto tragickou událost navždy připomíná socha ve tvaru Slzy, která byla slavnostně odhalena v centru Stonavy v den prvního výročí tohoto důlního neštěstí.
---
Poslední vozík s uhlím, který na konci února vyjel z podzemí Dolu Darkov, symbolicky ukončil těžbu v této lokalitě. Obec Stonava, pod kterou leží hlavní část 26 km2 důlního pole, tím přijde o kompenzace v řádu desítek milionů korun ročně.
Útlum hornictví na Karvinsku se výrazně projeví také ve Stonavě. Podle starosty obce má uzavření dolů dva aspekty.
Ondřej Feber (ANO), starosta Stonavy: „Ten první je, že se stonaváci mohou těšit na lepší životní prostředí. V každém případě se už nebude tolik substrátu převážet a cesty budou čistší. Bude se nám také lépe dýchat, bude více klidu a menší provoz ve špičkách, zejména kolem naší školy, kdy horníci jezdili na šichtu nebo s ní odjížděli. To je jeden pohled. Druhá je už smutnější, protože v každém případě, my, jako hornická obec, k nám to hornictví patří a s určitým sentimentem se díváme na to zavíraní dolů. Neskrývám, že je to i otázka finanční, protože do našeho rozpočtu už nepoplynou peníze z úhrad uhlí, byť tyto peníze byly zase používány zpětně na nějaké takové sanace a to věcné, nebo i sanace duševní našich občanů.“
Jedná se v řádech o desítky milionů korun ročně.
Ondřej Feber (ANO), starosta Stonavy: „To je velice citelná záležitost, v každém případě jsme počítali, že jednou ty doly skončí a velice účelně jsme investovali do infrastruktury v obci, takže my jsme jakoby předinvestovaní a můžeme se dostat do režimu normální obce, tak jak fungují jiné obce v naší zemi.“
Obec bude zároveň sledovat postup prací na zabezpečení území po ukončení těžby a v rámci technické likvidace dolů.
---
Zapraszam na trzecią część naszej wędrówkę przez historię Stonawy. Ponad sto lat temu toczył się tu zacięty bój w wojnie o Śląsk Cieszyńki.
Daniel Korbel, historyk: „Atak sił czeskich na centrum wsi był dosyć długo powstrzymywany przez polskie oddziały, ponieważ tam stacjonowała większość jedenastej kompanii 12. pułku piechoty Ziemi Wadowickiej. Natomiast tutaj na Hołkowice była tylko prawdopodobnie jedna drużyna, dziesięciu, dwunastu żołnierzy i ci musieli szybko się wycofywać.”
Bohdan Prymus, nauczyciel historii: „Pierwsza, druga kompania czeska skręciły w dół ku rzece, w kierunku na - dziś byśmy mogli powiedzieć ku Domu PZKO, wtedy jeszcze Domu PZKO nie było, była tam gospoda w domu nr 55. A trzecia kompania poszła w kierunku na Hołkowice i później zatrzymała się w gospodzie U Recmanika”.
Daniel Korbel, historyk: „Po kilku godzinach walki, kiedy polskim żołnierzom w centrum wsi wokół kościoła i szkoły przede wszystkim zaczęła się kończyć amunicja, a jednocześnie ta czeska kompania, która szła przez Hołkowice, zaczęła ich obchodzić, powoli musieli się polscy żołnierze cofnąć w stronę dworu Smołkowiec.”
Tomáš Rusek, historyk: „Kolem poledne se podařilo československým oddílům vytlačit polské jednotky z centra obce. Podle vzpomínek Roberta Škrábala, který byl legionářem z kulometného oddílu a měl dobrý výhled na celou obec Stonavu, ten ústup polských jednotek byl poměrně chaotický, ale není se čemu divit, neboť legionáři měli trojnásobnou převahu, byli perfektně vycvičení, byli to veteráni západní fronty a také převyšovali své polské protivníky kvalitou výzbroje.“
Daniel Korbel, historyk: „Kiedy polscy żołnierze wycofali sie z centrum Stonawy, przegrupowali się tam, zostali wsparci przez jeden pluton z 8. pułku piechoty, krakowskiego, otrzymali dodatkową amunicję, i pan porucznik Bronisław Kawałkowski podjął decyzję o tym, żeby spróbować odbić z powrotem wieś.”
Bohdan Prymus, nauczyciel historii: „Mieli około 40 nabojów na karabin, myśleli, że uda im się odbić Stonawę. Czesi już wtedy zajmowali bardzo wygodne stanowiska koło dzisiejszego Domu Robotniczego, później na Hołkowicach, wzięli ich w krzyżowy ogień.”
Tomáš Rusek, historyk: „Pole, která se tady nachází kolem nás, byla zasněžena, takže v těch tmavých kabátech bylo polské vojáky velice dobře vidět. Československé jednotky, obzvláště francouzští legionáři neměli jenom těžké kulomety, ale každé družstvo, to znamená osm, deset mužů, bylo vyzbrojeno lehkým kulometem, takže měli velkou palebnou síly. Zmasakrovali tento polský protiútok.“
Daniel Korbel, historyk: „Ci żołnierze byli kompletnie w szoku, tam poprostu musiała być lawina ognia, setki pocisków na nich padało, koledzy padali ranni, ci, którzy dostali w nogi, nie mogli się wycofać, rozproszyli całkowicie ten oddział. I on zaczął tutaj spływać w tym kierunku. Według polskich relacji, tylko jedna trzecia żołnierzy się zebrała, reszta ranni albo zginęli, albo pochowali się po domach albo pod szokiem, pod ogniem cofali się na wszystkie strony.”
Tak zakończyła się bitwa o Stonawę. Na ostatni odcinek reportażu zapraszam za tydzień.
---
Na konci února byla ukončena těžba na další ze šachet na Karvinsku. Po Dole Darkov vyjel poslední symbolický vozík také na Dole ČSA. Činný tak zůstává už jen Důl ČSM.
Po Dole Darkov byla 27. února vyvezením symbolického posledního vozíku ukončena těžba také na nedaleké šachtě ČSA, který vznikl v roce 1951. Za dobu své existence vytěžil téměř 145 milionů tun uhlí. Stejně jako u Dolu Darkov, tak i a za existence dolu ČSA byly vyraženy stovky kilometrů chodeb, těžba probíhala v hloubce až 1200 m pod povrchem.
Miloš Ferčák, směnový technik provozu, OKD: „Je to smutné, život jde dál Budu pokračovat ještě na Dole ČSM, ale i tak, prožil jsme tady 27 let, je to kus života.“
František Nachtnebl, hlavní předák rubání, OKD: „Život bez dolu si nedokážu představit a momentálně jsem rád, že můžu pokračovat dál.“
A to právě na Dole ČSM, který je tak od 1. Března jedinou šachtou na Karvinsku, kde probíhá těžba.
David Hájek, ředitel provozu OKD: „Čeká nás budoucnost na Dole ČSM, kde jsme se snažili vymyslet takový program, aby budoucnost byla jistá, bez problémů, protože budeme mít méně porubů, méně osádek, každý výpadek by mohl být osudný. Proto je třeba dělat ten plán tak, abychom eliminovali nebezpečí a zároveň šetřili náklady, abychom mohli fungovat co nejdéle, nejlépe do roku 2022.“
Počínaje březnem patří Doly Darkov a ČSA pod státní podnik DIAMO.
---
Těžba černého uhlí si během své dlouholeté historie vyžádala spoustu lidských životů. Velmi často zde zabíjel metan. Naposledy na Dole ČSM. V prosinci roku 2018 tady přišlo o život třináct horníků.
Právě jste viděli explozi šestiprocentní koncentrace metanu pod dohledem odborníků s Vědecko-výzkumného uhelného ústavu v někdejším vápencovém lomu ve Štramberku.
Jakub Zdebski, VVUÚ Ostrava-Radvanice (natočeno: září 2015): „„V šachtě budou ty účinky daleko intenzívnější a katastrofálnější, protože tady ta tlaková vlna vychází ven, kde se rozprostře a uvolní se.“
V podzemí tomu ale tak není. Kromě materiálních škod si takováto exploze při těžbě černého uhlí už vyžádala mnoho lidských životů. Například na Dole Darkov metan zabíjel 6. srpna 2015.
Marek Síbrt, bývalý mluvčí OKD, a.s. (natočeno srpen 2015): „K mimořádné události došlo v noci ze čtvrtka na pátek zhruba o půl dvanácté. Při ražbě důlního díla došlo k uvolnění horniny do prostoru čelby. V souvislosti s tím došlo k uvolnění metanu do daného prostoru a vznícení metanovzduchové směsi. V důsledku toho došlo k usmrcení třech našich zaměstnanců.“
Není to ale jen metan, který při těžbě černého uhlí zabíjel. Nebezpečné jsou také geomechanické jevy. V listopadu 2014 si důlní otřes v lokalitě ČSA vyžádal tři mrtvé a devět zraněných horníků.
zraněný havíř (natočeno: listopad 2014): “Otřes a potom už nic. Potom si už na nic nepamatuji.”
K jedné z nejtragičtějších událostí v novodobé historii OKD došlo 20.12.2018. Výbuch metanu v lokalitě Dolu ČSM zabil 13 horníků.
Ivo Čelechovský, bývalý mluvčí OKD, a.s. (natočeno prosinec 2018): „V lokalitě Dolu ČSM-Sever došlo k zapálení metanu, což zapříčinilo devastaci některých důlních pracovišť.“
Tuto tragickou událost navždy připomíná socha ve tvaru Slzy, která byla slavnostně odhalena v centru Stonavy v den prvního výročí tohoto důlního neštěstí.
---
Poslední vozík s uhlím, který na konci února vyjel z podzemí Dolu Darkov, symbolicky ukončil těžbu v této lokalitě. Obec Stonava, pod kterou leží hlavní část 26 km2 důlního pole, tím přijde o kompenzace v řádu desítek milionů korun ročně.
Útlum hornictví na Karvinsku se výrazně projeví také ve Stonavě. Podle starosty obce má uzavření dolů dva aspekty.
Ondřej Feber (ANO), starosta Stonavy: „Ten první je, že se stonaváci mohou těšit na lepší životní prostředí. V každém případě se už nebude tolik substrátu převážet a cesty budou čistší. Bude se nám také lépe dýchat, bude více klidu a menší provoz ve špičkách, zejména kolem naší školy, kdy horníci jezdili na šichtu nebo s ní odjížděli. To je jeden pohled. Druhá je už smutnější, protože v každém případě, my, jako hornická obec, k nám to hornictví patří a s určitým sentimentem se díváme na to zavíraní dolů. Neskrývám, že je to i otázka finanční, protože do našeho rozpočtu už nepoplynou peníze z úhrad uhlí, byť tyto peníze byly zase používány zpětně na nějaké takové sanace a to věcné, nebo i sanace duševní našich občanů.“
Jedná se v řádech o desítky milionů korun ročně.
Ondřej Feber (ANO), starosta Stonavy: „To je velice citelná záležitost, v každém případě jsme počítali, že jednou ty doly skončí a velice účelně jsme investovali do infrastruktury v obci, takže my jsme jakoby předinvestovaní a můžeme se dostat do režimu normální obce, tak jak fungují jiné obce v naší zemi.“
Obec bude zároveň sledovat postup prací na zabezpečení území po ukončení těžby a v rámci technické likvidace dolů.
---
Zapraszam na trzecią część naszej wędrówkę przez historię Stonawy. Ponad sto lat temu toczył się tu zacięty bój w wojnie o Śląsk Cieszyńki.
Daniel Korbel, historyk: „Atak sił czeskich na centrum wsi był dosyć długo powstrzymywany przez polskie oddziały, ponieważ tam stacjonowała większość jedenastej kompanii 12. pułku piechoty Ziemi Wadowickiej. Natomiast tutaj na Hołkowice była tylko prawdopodobnie jedna drużyna, dziesięciu, dwunastu żołnierzy i ci musieli szybko się wycofywać.”
Bohdan Prymus, nauczyciel historii: „Pierwsza, druga kompania czeska skręciły w dół ku rzece, w kierunku na - dziś byśmy mogli powiedzieć ku Domu PZKO, wtedy jeszcze Domu PZKO nie było, była tam gospoda w domu nr 55. A trzecia kompania poszła w kierunku na Hołkowice i później zatrzymała się w gospodzie U Recmanika”.
Daniel Korbel, historyk: „Po kilku godzinach walki, kiedy polskim żołnierzom w centrum wsi wokół kościoła i szkoły przede wszystkim zaczęła się kończyć amunicja, a jednocześnie ta czeska kompania, która szła przez Hołkowice, zaczęła ich obchodzić, powoli musieli się polscy żołnierze cofnąć w stronę dworu Smołkowiec.”
Tomáš Rusek, historyk: „Kolem poledne se podařilo československým oddílům vytlačit polské jednotky z centra obce. Podle vzpomínek Roberta Škrábala, který byl legionářem z kulometného oddílu a měl dobrý výhled na celou obec Stonavu, ten ústup polských jednotek byl poměrně chaotický, ale není se čemu divit, neboť legionáři měli trojnásobnou převahu, byli perfektně vycvičení, byli to veteráni západní fronty a také převyšovali své polské protivníky kvalitou výzbroje.“
Daniel Korbel, historyk: „Kiedy polscy żołnierze wycofali sie z centrum Stonawy, przegrupowali się tam, zostali wsparci przez jeden pluton z 8. pułku piechoty, krakowskiego, otrzymali dodatkową amunicję, i pan porucznik Bronisław Kawałkowski podjął decyzję o tym, żeby spróbować odbić z powrotem wieś.”
Bohdan Prymus, nauczyciel historii: „Mieli około 40 nabojów na karabin, myśleli, że uda im się odbić Stonawę. Czesi już wtedy zajmowali bardzo wygodne stanowiska koło dzisiejszego Domu Robotniczego, później na Hołkowicach, wzięli ich w krzyżowy ogień.”
Tomáš Rusek, historyk: „Pole, která se tady nachází kolem nás, byla zasněžena, takže v těch tmavých kabátech bylo polské vojáky velice dobře vidět. Československé jednotky, obzvláště francouzští legionáři neměli jenom těžké kulomety, ale každé družstvo, to znamená osm, deset mužů, bylo vyzbrojeno lehkým kulometem, takže měli velkou palebnou síly. Zmasakrovali tento polský protiútok.“
Daniel Korbel, historyk: „Ci żołnierze byli kompletnie w szoku, tam poprostu musiała być lawina ognia, setki pocisków na nich padało, koledzy padali ranni, ci, którzy dostali w nogi, nie mogli się wycofać, rozproszyli całkowicie ten oddział. I on zaczął tutaj spływać w tym kierunku. Według polskich relacji, tylko jedna trzecia żołnierzy się zebrała, reszta ranni albo zginęli, albo pochowali się po domach albo pod szokiem, pod ogniem cofali się na wszystkie strony.”
Tak zakończyła się bitwa o Stonawę. Na ostatni odcinek reportażu zapraszam za tydzień.
---
