Ve Stonavě proběhla další beseda z cyklu Křeslo pro hosta. Tentokrát do něj usedla rodačka ze Stonavy Nikol Kulová, autorka románu Adaptace na život, který byl zařazen zařadila mezi deset nejúspěšnějších titulů měsíce února.
Nikol Kulová, autorka románu Adaptace na život: "Ono to přicházelo postupně, ale můžu říct, že největší zlom nastal asi v období covidu, kdy jsme pořád seděli doma. Nevěděli jsme, co dělat, nikde se nemohlo, že? Tak jsem si říkala, že se pustím do psaní. A tenkrát jsem začala s mými rozhovory, které jsem začala zpracovávat, různé otázky a odpovědi se známými i méně známými osobnostmi. No a potom jsem si řekla, že možná už přišel ten pravý čas, že bych zkusila napsat knihu."
Beseda byla velmi osobní. Autorka mluvila nejen o své knize, ale i o vlastním životním příběhu. Pochází totiž z místní části Mexiko, která musela ustoupit těžbě černého uhlí.
Nikol Kulová, autorka románu Adaptace na život: "Ono to je fiktivní příběh, ale každý spisovatel, alespoň já si teda myslím, že to tak je. Když píše, tak si potřebuje asi trošičku představovat to prostředí, nebo aspoň já to tak mám, abych to tak nějak uměla barvitě vylíčit. No a říkala jsem si, které prostředí znám tak dobře, abych ho mohla takhle krásně vykreslit. No a úplně se mi začalo objevovat před očima právě to hornické prostředí mezi těmi dvěma šachtami, kde jsem bydlela. Ten železniční přejezd, který jsme měli za domem. A tak jsem si v těch myšlenkách vlastně vykreslila ta místa. Ale jak už jsem taky dneska zmínila, tak možná, když tu knížku bude číst někdo, kdo to tady vůbec nezná, tak si tam najde třeba i nějaké místo, kde vyrůstal on."
Setkání se tak stalo i návratem do minulosti. Do sálu dorazili její bývalí spolužáci, třídní učitelka i někdejší sousedé. Lidé, kteří stejně jako ona museli Mexiko opustit.
Jaroslava Hanzlová, maminka Nikol Kulové: "Právě paní Drobiszová, paní Šmatlavová, to byli vlastně přímo naši sousedi. Jedni naproti, jedni odvedle. Je to takové jako no opravdu vzpomínky krásné, ale na druhé straně i smutné, protože jsme tady strávili opravdu 17 let života."
anketa, účastníci besedy: "Manžel pochází z Mexika, takže je vlastně příbuzný s autorkou. Manželova babička a autorčin děda byli sourozenci, takže proto nás to tu přitáhlo se přijít podívat." "Jsem tu přijel až z Petřvaldu zavzpomínat na staré časy." "Jsem si nemohla odpustit přijít znova na něco, co se týká Stonavy. Jednu z knížek jsem dostala už pod stromeček, takže teďka jsem musela koupit druhou, protože ji pošlu darem. Tak jak bylo doporučeno, když se něco líbí, pošli dál."
Miloslava Závacká, bývalá učitelka ZŠ Stonava: "Samozřejmě jsem ji četla, měla jsem ji asi mezi prvními. Dostala jsem od Nikoly hned v prosinci knížku, takže jsem si jí na Vánoce přečetla, jak říkám, jedním dechem. Za dva dny byla přečtena a byla úžasná, protože jsem se tam dokonce někdy poznávala."
Součástí večera byl také slavnostní křest knihy. Role kmotrů se ujali zpěvák a textař Petr Šiška, jeden ze zakládajících členů kapely Kryštof Nikolaj Arichtev, starosta obce Stonava Tomáš Wawrzyk a místní knihovnice Sabina Dubravná.
Petr Šiška, zpěvák, textař a kmotr knihy: "Musím se přiznat, že jsem byl mile překvapen, když mě oslovili, jestli bych knihou v uvozovkách nepokřtil. Každopádně hned jsem se zajímal, o co půjde a tak dál. A když jsem zjistil, že je to román vlastně ze Stonavy a z okolí, tak o to víc mě to zajímalo, protože já preferuji patrioty. Preferuji ty, kteří nějakým způsobem dokáží psát o prostředí, které velice dobře znají, kde vyrostli, a pokud se jim to povede poutavě a zaujmou ostatní čtenáře, tak je vyhráno. A já pevně věřím, že Adaptace na život bude patřit mezi ty romány, které zabodují i u čtenářů, nejenom tedy na severní Moravě a ve Slezsku, ale počítám, že i v celé republice. A o to příjemnější je ta věc, že se tam mihnou i muzikantské motivy. Ať již písnička Věry Špinarové Raketou na Mars. Takže to je moc fajn, protože muzika a literatura bezesporu k sobě patří."
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy a kmotr knihy: "Je mi ctí, že jsem mohl být mezi kmotry, kteří jsme tu knížku křtili. A samozřejmě je potěšitelné to, že se rodáci vracejí zpátky, ať už to byla první talkshow nebo teď. Takže je to moc fajn pro lidi a lidé o to mají zájem a chodí, takže je to fakt pozitivní."
Beseda s Nikol Kulovou tak nebyla jen o literatuře, ale především o vzpomínkách, setkáních a společně sdíleném osudu.
Nikol Kulová, autorka románu Adaptace na život: "Bylo to krásné. Já musím říct, že na ten dnešek budu mít opravdu vzpomínku na celý život, protože to bylo dojemné a bylo to pro mě i hluboké tím, že jsem se potkala s lidmi, které jsem už třeba několik dlouhých let neviděla."
---
Ačkoli už venku vládne jarní počasí a sluneční paprsky lákají spíše ven bez bund, my se teď na chvíli vrátíme zpátky do zimy. Stonavští školáci totiž i letos vyrazili na lyžařský kurz. Díky záběrům, které natočil třídní učitel sedmé třídy, se teď můžete podívat, jak si na svahu vedli.
Stonavští školáci po jednoleté pauze letos vyrazili na lyžařský kurz do Horní Bečvy. I když zimní podmínky nebyly ideální, na sjezdovce Rališka se díky technickému sněhu lyžovalo po celý týden. Kurzu se zúčastnilo 39 žáků ze sedmé, osmé a deváté třídy. Rozděleni byli do skupin podle svých schopností. Pro mnohé z nich šlo o první zkušenost na lyžích.
anketa, účastníci lyžařského kurzu: "Na lyžích stojím poprvé, jedině ve školce, takže poprvé prakticky letos stojím." "Poprvé jsem na lyžích."
Na lyžích stojím totálně poprvé. Jezdil jsem na snowboardu."
Během týdne se žáci naučili základy lyžování a zdokonalovali techniku.
anketa, účastníci lyžařského kurzu: : "Naučila jsem se trpělivosti." "Důležité je dbát na techniku a na bezpečnost." "Naučila jsem se dělat oblouky."
I přes horší sněhové podmínky udělali účastníci lyžařského kurzu velké pokroky.
Jan Syrový, učitel:: "Přestože minimálně polovina účastníků kurzu stála na lyžích poprvé, tak nás velmi překvapili již první den, kdy po několika málo hodinách učení byli všichni schopni v podstatě bez problému sjet kopec."
Součástí kurzu byl také každodenní program mimo svah.
Jan Syrový, učitel: "Lyžujeme od devíti hodin do tří odpoledne a poté máme relaxační hodinu a půl na bazénu, kde si žáci uvolňují ztuhlé svaly."
---
Fotbalisté SK Stonava potvrdili v sobotu 11. dubna svou jarní neporazitelnost na domácím hřišti. V mimořádně tvrdém a vyhroceném utkání proti Zábřehu uhájili těsné vítězství 1:0.
Zápas od úvodu provázela důrazná hra na hraně pravidel, kterou rozhodčí často pouštěli, a na hřišti tak nebyla nouze o ostré souboje.
Jakub Hejda, kapitán SK Stonava: "Přijel soupeř, který se prezentuje bojovným fotbalem, takže jsme věděli, že nás něco takového čeká. A myslím si, že jsme to zvládli velmi dobře."
Tomáš Mančař, trenér SK Stonava: "My už jsme si to vyzkoušeli vlastně na podzim u nich, kde to bylo úplně totožné - ten zápas. Věděli jsme, že mají prostě ti hráči obrovskou sílu, že jsou strašně tvrdí, že to bude prostě boj o každý metr na hřišti. I proto jsme se na to takto připravovali. Zvolili jsme i trošku úplně jinou taktiku."
První větší šance přicházely postupně na obou stranách, týmy se snažily kombinovat po celé šířce hřiště a hledaly cestu přes obranu soupeře. Rozhodující moment přišel ve 29. minutě, kdy po rohovém kopu kapitána Hejdy skončil tečovaný míč v síti hostů a Stonava šla do vedení 1:0 Toto skóre stonavští udrželi až do konce zápasu.
Tomáš Mančař, trenér SK Stonava: "Věděli jsme, že to bude o jednom gólu, protože prostě těch soubojů je moc a přece jenom ta výšková a silová převaha v tom týmu toho soupeře je. Ale porvali jsme se s tím víc než statečně a zvládli jsme to."
---
W Ośrodku Kultury „Strzelnica” w Czeskim Cieszynie odbyło się uroczyste zakończenie projektu „Historie naszych sąsiadów” – inicjatywy organizacji pozarządowej Post Bellum, skierowanej do uczniów klas 8. i 9. szkół podstawowych i odpowiednich klas gimnazjów. Post Bellum zajmuje się przede wszystkim nagrywaniem relacji świadków historii XX wieku, które tworzą archiwum „Pamięć Narodu”.
Barbara Konderla, koordynatorka projektu: „Příběhy našich sousedů to jest taka młodsza siostra Paměti naroda. O co chodzi w tym projekcie? Chcieliśmy zrobić coś dla młodzieży, żeby połączyć młodzież ze starszą generacją. Ich zadaniem jest wyspowiadać tego świadka historii, stwierdzić ciekawostki z jego życia i później oni mogą wybrać, czy zrobią z tego wideoreportaż, audioreportaż, komiks albo film animowany.”
W projekcie „Historie naszych sąsiadów” po raz kolejny wzięła udział grupka młodych filmowców z Polskiej Szkoły Podstawowej w Karwinie-Frysztacie.
Tomasz Śmiłowski, opieka pedagogiczna: „Braliśmy udział w zeszłym roku i wrażenie było chyba dobre, i większość grupy chciała powtórzyć jeszcze raz.”
Tym razem uczniowie zaprosili do współpracy Stefanię Piszczek, nauczycielkę i harcerkę ze Stonawy.
Stefania Piszczek, bohaterka filmiku: „Ucieszyło mnie to. Jestem bardzo ciekawa, jak to po prostu te dzieci razem to moje opowiadanie skleiły.”
Jakub Wodecki, współautor: „Jest to jakby wideoreportaż. Każda grupka sobie kręci. No i my mamy panią Stefanię Piszczek. Całe to jest o jej dzieciństwie w czasie drugiej wojny światowej. Myśmy wybrali animację, nie inne, dlatego, bo myśmy chcieli pojechać do Brna, gdzie się to animuje. Było to bardzo super.”
W skład zespołu filmowców wchodził również prawnuk pani Stefanii. Jak sam przyznał, dzięki udziałowi w projekcie dowiedział się wielu interesujących rzeczy o swojej prababci.
Marek Nalewajka, współautor: „Nie wiedziałem o babci naprzykład to, że o mało ich zastrzelił jakiś ruski pijany żołnierz.”
Barbara Konderla, koordynatorka projektu: „Wszystkie prace są później wystawione na stronach internetowych Příběhy našich sousedů.“
Tam znajdą państwo również film uczniów Polskiej Szkoły Podstawowej w Karwinie o Stefanii Piszczek, nauczycielce i harcerce ze Stonawy.
---
Ve Stonavě proběhla další beseda z cyklu Křeslo pro hosta. Tentokrát do něj usedla rodačka ze Stonavy Nikol Kulová, autorka románu Adaptace na život, který byl zařazen zařadila mezi deset nejúspěšnějších titulů měsíce února.
Nikol Kulová, autorka románu Adaptace na život: "Ono to přicházelo postupně, ale můžu říct, že největší zlom nastal asi v období covidu, kdy jsme pořád seděli doma. Nevěděli jsme, co dělat, nikde se nemohlo, že? Tak jsem si říkala, že se pustím do psaní. A tenkrát jsem začala s mými rozhovory, které jsem začala zpracovávat, různé otázky a odpovědi se známými i méně známými osobnostmi. No a potom jsem si řekla, že možná už přišel ten pravý čas, že bych zkusila napsat knihu."
Beseda byla velmi osobní. Autorka mluvila nejen o své knize, ale i o vlastním životním příběhu. Pochází totiž z místní části Mexiko, která musela ustoupit těžbě černého uhlí.
Nikol Kulová, autorka románu Adaptace na život: "Ono to je fiktivní příběh, ale každý spisovatel, alespoň já si teda myslím, že to tak je. Když píše, tak si potřebuje asi trošičku představovat to prostředí, nebo aspoň já to tak mám, abych to tak nějak uměla barvitě vylíčit. No a říkala jsem si, které prostředí znám tak dobře, abych ho mohla takhle krásně vykreslit. No a úplně se mi začalo objevovat před očima právě to hornické prostředí mezi těmi dvěma šachtami, kde jsem bydlela. Ten železniční přejezd, který jsme měli za domem. A tak jsem si v těch myšlenkách vlastně vykreslila ta místa. Ale jak už jsem taky dneska zmínila, tak možná, když tu knížku bude číst někdo, kdo to tady vůbec nezná, tak si tam najde třeba i nějaké místo, kde vyrůstal on."
Setkání se tak stalo i návratem do minulosti. Do sálu dorazili její bývalí spolužáci, třídní učitelka i někdejší sousedé. Lidé, kteří stejně jako ona museli Mexiko opustit.
Jaroslava Hanzlová, maminka Nikol Kulové: "Právě paní Drobiszová, paní Šmatlavová, to byli vlastně přímo naši sousedi. Jedni naproti, jedni odvedle. Je to takové jako no opravdu vzpomínky krásné, ale na druhé straně i smutné, protože jsme tady strávili opravdu 17 let života."
anketa, účastníci besedy: "Manžel pochází z Mexika, takže je vlastně příbuzný s autorkou. Manželova babička a autorčin děda byli sourozenci, takže proto nás to tu přitáhlo se přijít podívat." "Jsem tu přijel až z Petřvaldu zavzpomínat na staré časy." "Jsem si nemohla odpustit přijít znova na něco, co se týká Stonavy. Jednu z knížek jsem dostala už pod stromeček, takže teďka jsem musela koupit druhou, protože ji pošlu darem. Tak jak bylo doporučeno, když se něco líbí, pošli dál."
Miloslava Závacká, bývalá učitelka ZŠ Stonava: "Samozřejmě jsem ji četla, měla jsem ji asi mezi prvními. Dostala jsem od Nikoly hned v prosinci knížku, takže jsem si jí na Vánoce přečetla, jak říkám, jedním dechem. Za dva dny byla přečtena a byla úžasná, protože jsem se tam dokonce někdy poznávala."
Součástí večera byl také slavnostní křest knihy. Role kmotrů se ujali zpěvák a textař Petr Šiška, jeden ze zakládajících členů kapely Kryštof Nikolaj Arichtev, starosta obce Stonava Tomáš Wawrzyk a místní knihovnice Sabina Dubravná.
Petr Šiška, zpěvák, textař a kmotr knihy: "Musím se přiznat, že jsem byl mile překvapen, když mě oslovili, jestli bych knihou v uvozovkách nepokřtil. Každopádně hned jsem se zajímal, o co půjde a tak dál. A když jsem zjistil, že je to román vlastně ze Stonavy a z okolí, tak o to víc mě to zajímalo, protože já preferuji patrioty. Preferuji ty, kteří nějakým způsobem dokáží psát o prostředí, které velice dobře znají, kde vyrostli, a pokud se jim to povede poutavě a zaujmou ostatní čtenáře, tak je vyhráno. A já pevně věřím, že Adaptace na život bude patřit mezi ty romány, které zabodují i u čtenářů, nejenom tedy na severní Moravě a ve Slezsku, ale počítám, že i v celé republice. A o to příjemnější je ta věc, že se tam mihnou i muzikantské motivy. Ať již písnička Věry Špinarové Raketou na Mars. Takže to je moc fajn, protože muzika a literatura bezesporu k sobě patří."
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy a kmotr knihy: "Je mi ctí, že jsem mohl být mezi kmotry, kteří jsme tu knížku křtili. A samozřejmě je potěšitelné to, že se rodáci vracejí zpátky, ať už to byla první talkshow nebo teď. Takže je to moc fajn pro lidi a lidé o to mají zájem a chodí, takže je to fakt pozitivní."
Beseda s Nikol Kulovou tak nebyla jen o literatuře, ale především o vzpomínkách, setkáních a společně sdíleném osudu.
Nikol Kulová, autorka románu Adaptace na život: "Bylo to krásné. Já musím říct, že na ten dnešek budu mít opravdu vzpomínku na celý život, protože to bylo dojemné a bylo to pro mě i hluboké tím, že jsem se potkala s lidmi, které jsem už třeba několik dlouhých let neviděla."
---
Ačkoli už venku vládne jarní počasí a sluneční paprsky lákají spíše ven bez bund, my se teď na chvíli vrátíme zpátky do zimy. Stonavští školáci totiž i letos vyrazili na lyžařský kurz. Díky záběrům, které natočil třídní učitel sedmé třídy, se teď můžete podívat, jak si na svahu vedli.
Stonavští školáci po jednoleté pauze letos vyrazili na lyžařský kurz do Horní Bečvy. I když zimní podmínky nebyly ideální, na sjezdovce Rališka se díky technickému sněhu lyžovalo po celý týden. Kurzu se zúčastnilo 39 žáků ze sedmé, osmé a deváté třídy. Rozděleni byli do skupin podle svých schopností. Pro mnohé z nich šlo o první zkušenost na lyžích.
anketa, účastníci lyžařského kurzu: "Na lyžích stojím poprvé, jedině ve školce, takže poprvé prakticky letos stojím." "Poprvé jsem na lyžích."
Na lyžích stojím totálně poprvé. Jezdil jsem na snowboardu."
Během týdne se žáci naučili základy lyžování a zdokonalovali techniku.
anketa, účastníci lyžařského kurzu: : "Naučila jsem se trpělivosti." "Důležité je dbát na techniku a na bezpečnost." "Naučila jsem se dělat oblouky."
I přes horší sněhové podmínky udělali účastníci lyžařského kurzu velké pokroky.
Jan Syrový, učitel:: "Přestože minimálně polovina účastníků kurzu stála na lyžích poprvé, tak nás velmi překvapili již první den, kdy po několika málo hodinách učení byli všichni schopni v podstatě bez problému sjet kopec."
Součástí kurzu byl také každodenní program mimo svah.
Jan Syrový, učitel: "Lyžujeme od devíti hodin do tří odpoledne a poté máme relaxační hodinu a půl na bazénu, kde si žáci uvolňují ztuhlé svaly."
---
Fotbalisté SK Stonava potvrdili v sobotu 11. dubna svou jarní neporazitelnost na domácím hřišti. V mimořádně tvrdém a vyhroceném utkání proti Zábřehu uhájili těsné vítězství 1:0.
Zápas od úvodu provázela důrazná hra na hraně pravidel, kterou rozhodčí často pouštěli, a na hřišti tak nebyla nouze o ostré souboje.
Jakub Hejda, kapitán SK Stonava: "Přijel soupeř, který se prezentuje bojovným fotbalem, takže jsme věděli, že nás něco takového čeká. A myslím si, že jsme to zvládli velmi dobře."
Tomáš Mančař, trenér SK Stonava: "My už jsme si to vyzkoušeli vlastně na podzim u nich, kde to bylo úplně totožné - ten zápas. Věděli jsme, že mají prostě ti hráči obrovskou sílu, že jsou strašně tvrdí, že to bude prostě boj o každý metr na hřišti. I proto jsme se na to takto připravovali. Zvolili jsme i trošku úplně jinou taktiku."
První větší šance přicházely postupně na obou stranách, týmy se snažily kombinovat po celé šířce hřiště a hledaly cestu přes obranu soupeře. Rozhodující moment přišel ve 29. minutě, kdy po rohovém kopu kapitána Hejdy skončil tečovaný míč v síti hostů a Stonava šla do vedení 1:0 Toto skóre stonavští udrželi až do konce zápasu.
Tomáš Mančař, trenér SK Stonava: "Věděli jsme, že to bude o jednom gólu, protože prostě těch soubojů je moc a přece jenom ta výšková a silová převaha v tom týmu toho soupeře je. Ale porvali jsme se s tím víc než statečně a zvládli jsme to."
---
W Ośrodku Kultury „Strzelnica” w Czeskim Cieszynie odbyło się uroczyste zakończenie projektu „Historie naszych sąsiadów” – inicjatywy organizacji pozarządowej Post Bellum, skierowanej do uczniów klas 8. i 9. szkół podstawowych i odpowiednich klas gimnazjów. Post Bellum zajmuje się przede wszystkim nagrywaniem relacji świadków historii XX wieku, które tworzą archiwum „Pamięć Narodu”.
Barbara Konderla, koordynatorka projektu: „Příběhy našich sousedů to jest taka młodsza siostra Paměti naroda. O co chodzi w tym projekcie? Chcieliśmy zrobić coś dla młodzieży, żeby połączyć młodzież ze starszą generacją. Ich zadaniem jest wyspowiadać tego świadka historii, stwierdzić ciekawostki z jego życia i później oni mogą wybrać, czy zrobią z tego wideoreportaż, audioreportaż, komiks albo film animowany.”
W projekcie „Historie naszych sąsiadów” po raz kolejny wzięła udział grupka młodych filmowców z Polskiej Szkoły Podstawowej w Karwinie-Frysztacie.
Tomasz Śmiłowski, opieka pedagogiczna: „Braliśmy udział w zeszłym roku i wrażenie było chyba dobre, i większość grupy chciała powtórzyć jeszcze raz.”
Tym razem uczniowie zaprosili do współpracy Stefanię Piszczek, nauczycielkę i harcerkę ze Stonawy.
Stefania Piszczek, bohaterka filmiku: „Ucieszyło mnie to. Jestem bardzo ciekawa, jak to po prostu te dzieci razem to moje opowiadanie skleiły.”
Jakub Wodecki, współautor: „Jest to jakby wideoreportaż. Każda grupka sobie kręci. No i my mamy panią Stefanię Piszczek. Całe to jest o jej dzieciństwie w czasie drugiej wojny światowej. Myśmy wybrali animację, nie inne, dlatego, bo myśmy chcieli pojechać do Brna, gdzie się to animuje. Było to bardzo super.”
W skład zespołu filmowców wchodził również prawnuk pani Stefanii. Jak sam przyznał, dzięki udziałowi w projekcie dowiedział się wielu interesujących rzeczy o swojej prababci.
Marek Nalewajka, współautor: „Nie wiedziałem o babci naprzykład to, że o mało ich zastrzelił jakiś ruski pijany żołnierz.”
Barbara Konderla, koordynatorka projektu: „Wszystkie prace są później wystawione na stronach internetowych Příběhy našich sousedů.“
Tam znajdą państwo również film uczniów Polskiej Szkoły Podstawowej w Karwinie o Stefanii Piszczek, nauczycielce i harcerce ze Stonawy.
---
