Lampionový průvod se svatým Martinem

Stonavou prošel lampionový průvod. Pro děti a jejich rodiče jej zorganizovala Základní a mateřská škola Stonava ve spolupráci s místní stájí Akimarol. Na akci totiž přijel na bílém koni i svatý Martin se svou družinou.

Parkoviště u základní školy na Dolanech se zaplnilo světýlky a lampióny, a to díky tradičnímu lampionovému průvodu, který po dvouleté pauze uspořádala Základní a mateřská škola Stonava. Organizací celé akce se stejně jako v minulosti ujala Mateřská škola Dolany.

Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „Vracíme se k tradičním akcím. Doufám, že tady strávíme příjemné odpoledne. Čekáme, aby nás našel Martin, přijela Zima, a aby nám zkrátil čekání na Vánoce.“

Helena Skutková, vedoucí učitelka MŠ Dolany: „Svatomartinský průvod nebo světýlkový průvod, zkrátka průvod za svatým Martinem se konečně vrací zpátky do Stonavy. Jsme rádi, že ta tradice setrvává a jsme rádi, v jak hojném počtu jsme se tady setkali.“

Základní a mateřská škola Stonava akci organizuje ve spolupráci s místní stájí Akimarol. Díky ní totiž na akci vždy zavítá na bílém koni svatý Martin.

Kateřina Mihulková, v roli svatého Martina: „Rád bych vás pozval na lampionový průvod, tak jestli byste mě mohli následovat.“

Do Stonavy sice letos sníh zatím nepřivezl, průvod plný světýlek si ale společně s ním všichni užili.

Kateřina Mihulková, v roli svatého Martina: „Ano vím, sníh jsem nepřivezl, doufám že mi děti odpustí. Já je za to povozím.“

Děti se mohly svézt nejen na koni svatého Martina, ale i koních jeho doprovodné družiny. Na parkovišti u Domu PZKO byl navíc pro všechny účastníky připraven teplý čaj.

anketa, účastníci lampionového průvodu: „Mně se líbil ten lampionový průvod.“ „Mně se nejvíce líbil ten Martin na koni.“ „Mně se líbili koníčci.“ „Líbí se mi svítící lampiony.“ „Mně se líbilo, jak tady chodili koníci a jak svítily lampiony.“ „Líbilo se mi, jak jsme šli na procházku.“ „Líbí se mi to, paráda, užíváme si to s dětmi.“ „Myslím si, že takové akce spojují místní obyvatele, dětem dávají radost. Jsou určitě prospěšné.“

---

Berušky přinesly seniorům svatomartinské rohlíčky

U příležitosti svátku svatého Martina upekly děti v mateřské školy na Hořanech svatomartinské rohlíčky. Ochutnat je mohli i obyvatelé Domu s pečovatelskou službou ELIM.

Děti z mateřské školy na Hořanech přišly v den svátku svatého Martina za stonavskými seniory do Domu s pečovatelskou službou ELIM.

Kromě kulturního vystoupení seniorů, přinesly čerstvě napečené rohlíčky, které samy ve školce upekly.

Veronika Bařáková, vedoucí učitelka MŠ Hořany: „S dětmi velmi rády pečeme, učíme se při tom jemnou motoriku. Děti u příležitosti svátku svatého Martina pekly svatomartinské rohlíčky. Plnili jsme je tvarohem a povidly. Děti pamatují na naše seniory a přinesly jim rohlíčky na ochutnání.“

anketa, děti z MŠ Hořany: „Dělali jsme rohlíčky.“ „Měli jsme udělat těsto a měli jsme tam dát náplň.“ „Dali jsme je do trouby.“ „Dali jsme je pak babičkám a dědečkům.“

Ve školce na Hořanech se peče nejen u příležitosti svatého Martina. Už teď se všichni těší na společné pečení vánočních perníčků.

Veronika Bařáková, vedoucí učitelka MŠ Hořany: „Před Vánocemi pečeme vánoční cukroví. Děláme nepečené kuličky a pečeme perníčky, které si pak děti nazdobí.“

---

Akce U Bulače se těší velkému zájmu

S kamerou jsme navštívili místní část Nový Svět. Málokdo ví, že i tady má své místo kultura, konkrétně v prostorách restaurace u Bulače.

Po covidové pandemii se výrazně snížila návštěvnost hospod a restaurací. Majitelé pohostinství U Bulače na Novém světě to ale nevzdávají a bojují. Pravidelně pořádají různé akce.

Lucie Nagyová, majitelka Pohostinství U Bulače: „Lidé přestali chodit trošku do hospod, takže to tady musíme trošku pozvednout. Když to jde, tak děláme různé akce skoro každý měsíc, hlavně přes tu zimu. Ta návštěvnost je malá, takže ty akce musíme dělat, aby ta hospoda přežila.“

Jednou z pravidelných akcí jsou koncerty různožánrových kapel. Svůj prostor má vždy na nich i místní punková kapela Bulač.

Anděl, kapela Bulač: „Vznikli jsme tady. Myslím, že si to pamatuju dobře, 22.2. ve dvě hodiny u toho druhého stolu. Byli jsme v hospodě Bulač, tak jsme se pojmenovali Bulač. Na kytaru hraje Petr Bílek, autor veškerého textu a hudby. Na baskytaru hraje Milan Cibula, na bicí Pepa Nagy a za mikrofonem je Anděl.“

Kapela Bulač není známá je u místních štamgastů, za sebou má několik koncertů napříč Českou republikou.

Anděl, kapela Bulač: „Ostrava, Olomouc, Růžová fest u Děčína, Šumava, zkrátka kde se dá, tam hrajeme.“

Kapela má na svém kontě CD s dvanácti skladbami a jak je vidět, pro své fanoušky zajistila i různé propagační materiály, trička, placky apod.

Anděl, kapela Bulač: „Zkoušky máme většinou úterý a čtvrtek.“

Další akce, na které se mimo jiné představí i Bulač bude U Bulače už tuto sobotu 19. listopadu. Na 4. prosince je pak připravena Mikulášská nadílka.

---

Paulina Płatowska odwiedziła Stonawę

Już tradycyjnie przyjeżdżają w listopadzie na Zaolzie autorzy książek dla dzieci, związani przede wszystkim z wydawnictwem Literatura. W tym roku w ramach projektu Stowarzyszenia Przyjaciół Polskiej Książki pod nazwą Z książką na walizkach spotkało się sześcioro pisarzy z młodocianymi czytelnikami we wszystkich polskich szkołach. Do Stonawy przyjechała Paulina Płatkowska.

Marcela Wierzgoń, bibliotekarka: „Pani Płatkowska jest po raz pierwszy z tym, że mówiła mi, że już tak parę lat jej się marzyło, żeby tak przyjechać na to Zaolzie i przeżyć te nasze walizki”.

Paulina Płatkowska, pisarka: „O cieszyła się, to mało powiedziane, ja skakałam z radości. Miałam takie swoje małe marzenia literackie do spełnienia. I spełniło się. Zaprosiło mnie moje rodzinne miasto, moja szkoła podstawowa no i walizki. Walizki to jest taka legenda w moim środowisku pisarskim.”

Pisarka opowiedziała dzieciom o swoich fascynacjach związanych przede wszystkim z przyrodą, z jej wpływem na nią samą, a także o konieczności ochrony tej przyrody w każdej jej postaci.

Ania, kl. V: „Pani dzisiaj mówiła o przyrodzie, mówiła o pszczołach, dlaczego je nie mamy niszczyć, i o komarach i o ptakach.”

Basia, kl. II: „Mnie się najbardziej podobało, że mówiła o pszczołach.”

Paulina Płatkowska, pisarka: „Ja powoli w swoim pisaniu staję się taką panią od robali, coraz więcej mam owadów i owadzich bohaterów. Dzieci są całkowicie otwarte, i nie mają żadnych uprzedzeń. Robale są fajne, są fascynujące. Trzeba je wygrzebać z ziemi, poprzeglądać, dać im się przejść po palcu i tak dalej. Który dorosły to zrobi? A dziecko każde.”

Była też okazja do zadawania pytań pani pisarce, i to pytań najróżniejszego rodzaju.

Marek, kl. V: „Ja zadałem pytanie, jak długo pani trwało napisanie książki. I ona powiedziała, że jedną książkę dla dorosłych pisała aż trzy lata.”

Noemi, kl. IV: „Kiedy zaczęła pisań książki. I odpowiedziała mi, że zaczęła pisać w sześciu latach.”

Wiktoria, kl. V: „Ile książek napisała, i napisała koło dwudziestu.”

Emma kl. III: „W ilu latach postanowiła zostać pisarką i ona powiedziała, że w trzydziestu czterech latach.”

Pierwszacy przenieśli słowa pani pisarki na kartkę rysunkową i na pamiątkę wizyty w Stonawie podarowali jej swoje obrazki.

Krzyś, kl. I: „Narysowałem obrazek z autkiem, z domkiem, ze słoneczkiem.”

Dominika, kl I: „Drzewko, baloniki, i fajnie tu było.”

Pualina Płatkowska, pisarka: „Dzieci są przewspaniałe, te spotkania to jest absolutnie niezbędne dopełnienie mojej pracy. Jesteśmy sobie nieodzownie potrzebni - pisarz i czytelnik.”

---