Stonavští předškoláci během dvou dnů absolvovali zápisy do první třídy.
To jsou oni, stonavští předškoláci, kteří v září zasednou do lavic. Stanou se opravdovými školáky, žáky první třídy. Za sebou už mají připravný kroužek i zápisy do první třídy.
Elen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: „My se vlastně zaměřujeme na zjištění celkové zralosti pro vstup do první třídy. Takže se zaměřujeme na úroveň rozumových schopností, tělesnou zdatnost. Zaměřujeme se také na to, jaké mají děti matematické představy, jaká je jejich řečová úroveň.“
anketa, budoucí prvňáčci: „Já jsem kreslila a počítala.“ „Dělal jsem puntíky a maloval taťku s mamkou.“ „Těšíš se do školy? Ano. Na co se nejvíce těšíš? Jak budeme číst a počítat.“
Očekává se, že v září do první třídy nastoupí kolem 20 dětí. S tímto nárůstem nových žáků je nutné přizpůsobit prostředí školy.
Elen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: „Potřebujeme připravit pro budoucí prvňáčky novou třídu, protože ta současná třída byla stavěna na menší počet žáků. No a budeme to situovat do přízemí, tam, kde je momentálně družina a žáci se budou střídat právě s tím oddělením družiny.“
Podle Elen Wawrzykové jsou stonavští předškoláci na první třídu velmi dobře připraveni.
Elen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: „No, musím pochválit velmi důkladnou přípravu dětí v mateřských školách. Paní učitelky opravdu velmi intenzivně pracují na tom, aby děti přišly k zápisu dobře připravené. Osvědčilo se nám také ta naše vzájemná spolupráce, kdy děti tady docházejí do takového přípravného kroužku a už si mají možnost trošku odzkoušet, co se tady ve škole děje a co na ně čeká.“
Velmi klíčová je ovšem také spolupráce s rodiči.
Elen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: „Každý úspěch toho dítě je závislý na tom, jak pracují učitelé a zároveň i rodiče.“
Budoucí prvňáčky, ještě v roli předškoláků čeká řada důležitých událostí. Jednou z nich je slavnostní rozloučení s mateřskou školou, které každoročně ve spolupráci s vedením základní a mateřské školy organizuje obec.
---
Velmi slavnostní atmosféra zavládla v neděli 14.4. na stonavské radnici. Manželé Kubovi tady po padesáti letech obnovili svůj svatební slib.
Do obřadní síně za tónů svatebního pochodu přicházejí manželé Barbora a Stanislav Kubovi. Na den přesně po padesáti letech od svého původního „ano“ přišli znovu ztvrdit své spojenectví lásky. Přestože oba pocházejí ze Stonavy, většinu svého společného života prožili v Karviné. Do Stonavy se vrátili před sedmi lety. Paní Barbora pracovala celý život ve školství, pan Stanislav pak na šachtě.
Barbora Kubová, jubilantka: „Jak jsme se poznali? No, kdysi existoval klub Mládeže, tam jsme se poznali. No a první takovou perličku, co mám, tak když jsem byla při prvním přijímaní, tak manžel tam stál jako ministrant.“
Stanislav Kuba, jubilant: „Ze začátku to bylo dost náročné, protože když jsme se vzali, tak já jsem ještě 10let dělal dálkově střední a vysokou školu. No a pak přišli děti a při zaměstnaní na šachtě samozřejmě jsem moc domů nestíhal, na šachtě jsem byl většinu i v sobotu a neděli.“
Toto manželství, které vychovalo tři děti a nyní se těší z přítomnosti pěti vnuček, je svědectvím o síle lásky, tolerance a oddanosti. Na rozdíl od moderních tendencí se jim podařilo překonat mnoho výzev, které život přináší.
Barbora Kubová, jubilantka: „Hlavně tolerance a nepřeučovat toho druhého partnera.“
Stanislav Kuba, jubilant: „Hlavně to chce zdraví, trochu nervy na uzdě, no a jinak se věnovat té rodině, hlavně vnučkám teď, no a pak to už den za dnem probíhá.“
Pan Stanislav Kuba po návratu se okamžitě zapojil do kulturního a společenského života v obci. Jako kronikář obce pečlivě zaznamenává pro příští generace vše důležité, co se v obci děje. Jako amatérský historik má za sebou už několik přednášek o Stonavě a blízkém okolí a na svém kontě má i několik publikací s hornickou tématikou. Manželé Kubovi jsou inspirací pro všechny, kdo hledají příklad dlouhodobého a šťastného partnerství a naše redakce se připojuje k řadě gratulantů, kteří oběma manželům přejí ještě mnoho krásně prožitých společných let.“
---
Stonavští fotbalisté mají za sebou další zápas jarní sezóny. Na domácím hřišti tentokrát hostili Háj ve Slezsku.
V 21. kole krajského přeboru hostila Stonava v sobotu 13. dubna Háj ve Slezsku, přičemž fanoušci se mohli těšit na zajímavý fotbalový zážitek. Domácí tým začal zápas lépe a již ve 4. minutě se ujal vedení, když Hejda dorazil míč na zadní tyči. Osmá minuta přinesla další radost pro domácí, kteří své vedení zvýšili díky brance Mikšaníka. Hosté se však dokázali vrátit do hry a do konce první půle skórovali hned dvakrát, v 21. a 34. minutě.
Tomáš Mančař, trenér SK Stonava: „Ten zápas dobře, dali jsme jednu branku, druhou. Do desáté minuty jsme vedli 2:0, ale pak nás to úplně utnulo a přestali jsme hrát. Soupeř se dostal do hry jedním golem, začal hrát, začal presovat, začal nás dostávat pod tlak. Zaslouženě do poločasu se šlo za remízového stavu.“
Vyrovnané utkání pokračovalo i ve druhé půli. V 56. minutě Osvěčík proměnil rohový kop, hosté ale v 76. minutě opět vyrovnali.
Tomáš Mančař, trenér SK Stonava: „Každý body je dobrý, i když doma chceme vyhrávat, chceme sbírat všechny body, pořád je to dobrý bod. Musíme myslet taky na to, že Háj ve Slezsku je těžký soupeř, není to žádný soupeř ze spodku tabulky. Je to manšaft, který hraje dlouho spolu, hraje dobrý fotbal, takže bod spravedlivý, myslím si, že bod spravedlivý na ten zápas.“
---
W środę 11 kwietnia przyszli zapisać swoje pociechy do pierwszej klasy również rodzice przyszłych uczniów Polskiej Szkoły Podstawowej w Stonawie-Hołkowicach.
Mała Amalka języka polskiego uczy się od kilku lat w tutejszym przedszkolu, w domu rozmawia po czesku. I jak przyznała jej mama, do szkoły bardzo się cieszy.
Žaneta Mikowa, mama Amalki: „Na to, že se naučí číst psát a počítat.“
Sama Amalka zaś najbardziej cieszy się…
Amalka, starszak: „…. na czytanie.”
Ponieważ oprócz bardzo dobrej polskiej wymowy nauczyła się już także trochę liczyć.
Amelka, starszak: „Jeden, dwa... dziesięć.”
W czasie zapisów kierowniczka szkoły Marcela Gabrhel sprawdzała gotowość dziecka do podjęcia nauki w szkole formą zabawy i przyjaznej rozmowy.
Pavel Želmička, tata Wiktora: „Bylo to velice zábavnou formou, moc se mi to líbilo a těším se, že jsem tady mohl být.“
Wikuś ma w tej szkole starszego brata, który po wakacjach na pewno będzie mu wsparciem przy oswajaniu się ze szkolną ławką.
Rysiek Žemlička, brat Wiktora: „O czym opowiadałeś swemu bratu, żeby zachęcić go do tej pierwszej klasy? ...że się nie ma stresować i tak dalej.”
Jolanta Žemlička, mama Wiktora: „Wybraliśmy szkołę podstawową w Stonawie z polskim językiem nauczania dla Wiktora dlatego, że chodzi tutaj jego starszy brat, dlatego że jest tutaj język polski.”
Jak słychać, Wikuś śpiewać już umie, a reszty nauczy się po wakacjach.
Wiktor, starszak: „Ja jeszcze się bedę uczyć czytać i pisać.”
Świetnie radził sobie również Piotruś, który w nieformalnej rozmowie przyznał, że lubi bawić się książkami, najbardziej encyklopedią, i nawet już wie, kim będzie, gdy dorośnie.
Piotruś, starszak: „Kim byś chciał zostać, jak będziesz duży? Dedektywem.“
Również Piotruś zaczął się uczyć języka polskiego dopiero w tutejszym przedszkolu. Dla swojego taty mógłby teraz być nauczycielem.
Jiří Szewieczek, tata Piotrusia: „Myslím si že ano, po dnešku jsem zjistil, že z nás všech tady mluví polsky nejlíp.“
Helena Szewieczek, mama Piotrusia: „My jsme dali hodně na výběr synovi, a já myslím, že se mu tak líbilo ve zdejší školce, tak prostě chtěl pokračovat v tom skvělém kolektivu.“
A to już przyszła pierwszoklasistka Ela. Występowanie przed publicznością wcale jej nie stresuje.
Aneta Biłko-Gazur, mama Eli: „Tak, bo córka chodzi na zajecia Dziecka ze Stonawy, do zespołu folklorytycznego, więc już tu zna panie nauczycielki, zna tu dzieci, które tutaj przychodzą, więc to było dla mnie na plus, żeby tutaj podejść do zapisu do pierwszej klasy.”
Ela, starszak: „Lubisz książeczki Tak. A kto ci czyta w domu Mama.”
Aneta Biłko-Gazur: „Podoba mi się mały kolektyw, wiejskie środowisko i myślę, że to jest dla mojej córki na tej moment to najlepsze co może być.”
---
Stonavští předškoláci během dvou dnů absolvovali zápisy do první třídy.
To jsou oni, stonavští předškoláci, kteří v září zasednou do lavic. Stanou se opravdovými školáky, žáky první třídy. Za sebou už mají připravný kroužek i zápisy do první třídy.
Elen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: „My se vlastně zaměřujeme na zjištění celkové zralosti pro vstup do první třídy. Takže se zaměřujeme na úroveň rozumových schopností, tělesnou zdatnost. Zaměřujeme se také na to, jaké mají děti matematické představy, jaká je jejich řečová úroveň.“
anketa, budoucí prvňáčci: „Já jsem kreslila a počítala.“ „Dělal jsem puntíky a maloval taťku s mamkou.“ „Těšíš se do školy? Ano. Na co se nejvíce těšíš? Jak budeme číst a počítat.“
Očekává se, že v září do první třídy nastoupí kolem 20 dětí. S tímto nárůstem nových žáků je nutné přizpůsobit prostředí školy.
Elen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: „Potřebujeme připravit pro budoucí prvňáčky novou třídu, protože ta současná třída byla stavěna na menší počet žáků. No a budeme to situovat do přízemí, tam, kde je momentálně družina a žáci se budou střídat právě s tím oddělením družiny.“
Podle Elen Wawrzykové jsou stonavští předškoláci na první třídu velmi dobře připraveni.
Elen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: „No, musím pochválit velmi důkladnou přípravu dětí v mateřských školách. Paní učitelky opravdu velmi intenzivně pracují na tom, aby děti přišly k zápisu dobře připravené. Osvědčilo se nám také ta naše vzájemná spolupráce, kdy děti tady docházejí do takového přípravného kroužku a už si mají možnost trošku odzkoušet, co se tady ve škole děje a co na ně čeká.“
Velmi klíčová je ovšem také spolupráce s rodiči.
Elen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: „Každý úspěch toho dítě je závislý na tom, jak pracují učitelé a zároveň i rodiče.“
Budoucí prvňáčky, ještě v roli předškoláků čeká řada důležitých událostí. Jednou z nich je slavnostní rozloučení s mateřskou školou, které každoročně ve spolupráci s vedením základní a mateřské školy organizuje obec.
---
Velmi slavnostní atmosféra zavládla v neděli 14.4. na stonavské radnici. Manželé Kubovi tady po padesáti letech obnovili svůj svatební slib.
Do obřadní síně za tónů svatebního pochodu přicházejí manželé Barbora a Stanislav Kubovi. Na den přesně po padesáti letech od svého původního „ano“ přišli znovu ztvrdit své spojenectví lásky. Přestože oba pocházejí ze Stonavy, většinu svého společného života prožili v Karviné. Do Stonavy se vrátili před sedmi lety. Paní Barbora pracovala celý život ve školství, pan Stanislav pak na šachtě.
Barbora Kubová, jubilantka: „Jak jsme se poznali? No, kdysi existoval klub Mládeže, tam jsme se poznali. No a první takovou perličku, co mám, tak když jsem byla při prvním přijímaní, tak manžel tam stál jako ministrant.“
Stanislav Kuba, jubilant: „Ze začátku to bylo dost náročné, protože když jsme se vzali, tak já jsem ještě 10let dělal dálkově střední a vysokou školu. No a pak přišli děti a při zaměstnaní na šachtě samozřejmě jsem moc domů nestíhal, na šachtě jsem byl většinu i v sobotu a neděli.“
Toto manželství, které vychovalo tři děti a nyní se těší z přítomnosti pěti vnuček, je svědectvím o síle lásky, tolerance a oddanosti. Na rozdíl od moderních tendencí se jim podařilo překonat mnoho výzev, které život přináší.
Barbora Kubová, jubilantka: „Hlavně tolerance a nepřeučovat toho druhého partnera.“
Stanislav Kuba, jubilant: „Hlavně to chce zdraví, trochu nervy na uzdě, no a jinak se věnovat té rodině, hlavně vnučkám teď, no a pak to už den za dnem probíhá.“
Pan Stanislav Kuba po návratu se okamžitě zapojil do kulturního a společenského života v obci. Jako kronikář obce pečlivě zaznamenává pro příští generace vše důležité, co se v obci děje. Jako amatérský historik má za sebou už několik přednášek o Stonavě a blízkém okolí a na svém kontě má i několik publikací s hornickou tématikou. Manželé Kubovi jsou inspirací pro všechny, kdo hledají příklad dlouhodobého a šťastného partnerství a naše redakce se připojuje k řadě gratulantů, kteří oběma manželům přejí ještě mnoho krásně prožitých společných let.“
---
Stonavští fotbalisté mají za sebou další zápas jarní sezóny. Na domácím hřišti tentokrát hostili Háj ve Slezsku.
V 21. kole krajského přeboru hostila Stonava v sobotu 13. dubna Háj ve Slezsku, přičemž fanoušci se mohli těšit na zajímavý fotbalový zážitek. Domácí tým začal zápas lépe a již ve 4. minutě se ujal vedení, když Hejda dorazil míč na zadní tyči. Osmá minuta přinesla další radost pro domácí, kteří své vedení zvýšili díky brance Mikšaníka. Hosté se však dokázali vrátit do hry a do konce první půle skórovali hned dvakrát, v 21. a 34. minutě.
Tomáš Mančař, trenér SK Stonava: „Ten zápas dobře, dali jsme jednu branku, druhou. Do desáté minuty jsme vedli 2:0, ale pak nás to úplně utnulo a přestali jsme hrát. Soupeř se dostal do hry jedním golem, začal hrát, začal presovat, začal nás dostávat pod tlak. Zaslouženě do poločasu se šlo za remízového stavu.“
Vyrovnané utkání pokračovalo i ve druhé půli. V 56. minutě Osvěčík proměnil rohový kop, hosté ale v 76. minutě opět vyrovnali.
Tomáš Mančař, trenér SK Stonava: „Každý body je dobrý, i když doma chceme vyhrávat, chceme sbírat všechny body, pořád je to dobrý bod. Musíme myslet taky na to, že Háj ve Slezsku je těžký soupeř, není to žádný soupeř ze spodku tabulky. Je to manšaft, který hraje dlouho spolu, hraje dobrý fotbal, takže bod spravedlivý, myslím si, že bod spravedlivý na ten zápas.“
---
W środę 11 kwietnia przyszli zapisać swoje pociechy do pierwszej klasy również rodzice przyszłych uczniów Polskiej Szkoły Podstawowej w Stonawie-Hołkowicach.
Mała Amalka języka polskiego uczy się od kilku lat w tutejszym przedszkolu, w domu rozmawia po czesku. I jak przyznała jej mama, do szkoły bardzo się cieszy.
Žaneta Mikowa, mama Amalki: „Na to, že se naučí číst psát a počítat.“
Sama Amalka zaś najbardziej cieszy się…
Amalka, starszak: „…. na czytanie.”
Ponieważ oprócz bardzo dobrej polskiej wymowy nauczyła się już także trochę liczyć.
Amelka, starszak: „Jeden, dwa... dziesięć.”
W czasie zapisów kierowniczka szkoły Marcela Gabrhel sprawdzała gotowość dziecka do podjęcia nauki w szkole formą zabawy i przyjaznej rozmowy.
Pavel Želmička, tata Wiktora: „Bylo to velice zábavnou formou, moc se mi to líbilo a těším se, že jsem tady mohl být.“
Wikuś ma w tej szkole starszego brata, który po wakacjach na pewno będzie mu wsparciem przy oswajaniu się ze szkolną ławką.
Rysiek Žemlička, brat Wiktora: „O czym opowiadałeś swemu bratu, żeby zachęcić go do tej pierwszej klasy? ...że się nie ma stresować i tak dalej.”
Jolanta Žemlička, mama Wiktora: „Wybraliśmy szkołę podstawową w Stonawie z polskim językiem nauczania dla Wiktora dlatego, że chodzi tutaj jego starszy brat, dlatego że jest tutaj język polski.”
Jak słychać, Wikuś śpiewać już umie, a reszty nauczy się po wakacjach.
Wiktor, starszak: „Ja jeszcze się bedę uczyć czytać i pisać.”
Świetnie radził sobie również Piotruś, który w nieformalnej rozmowie przyznał, że lubi bawić się książkami, najbardziej encyklopedią, i nawet już wie, kim będzie, gdy dorośnie.
Piotruś, starszak: „Kim byś chciał zostać, jak będziesz duży? Dedektywem.“
Również Piotruś zaczął się uczyć języka polskiego dopiero w tutejszym przedszkolu. Dla swojego taty mógłby teraz być nauczycielem.
Jiří Szewieczek, tata Piotrusia: „Myslím si že ano, po dnešku jsem zjistil, že z nás všech tady mluví polsky nejlíp.“
Helena Szewieczek, mama Piotrusia: „My jsme dali hodně na výběr synovi, a já myslím, že se mu tak líbilo ve zdejší školce, tak prostě chtěl pokračovat v tom skvělém kolektivu.“
A to już przyszła pierwszoklasistka Ela. Występowanie przed publicznością wcale jej nie stresuje.
Aneta Biłko-Gazur, mama Eli: „Tak, bo córka chodzi na zajecia Dziecka ze Stonawy, do zespołu folklorytycznego, więc już tu zna panie nauczycielki, zna tu dzieci, które tutaj przychodzą, więc to było dla mnie na plus, żeby tutaj podejść do zapisu do pierwszej klasy.”
Ela, starszak: „Lubisz książeczki Tak. A kto ci czyta w domu Mama.”
Aneta Biłko-Gazur: „Podoba mi się mały kolektyw, wiejskie środowisko i myślę, że to jest dla mojej córki na tej moment to najlepsze co może być.”
---
