Staré plynové kotle a komín dosáhly kritického bodu, což znamenalo, že nejenže byly nákladné na údržbu, ale také mohly představovat potenciální riziko pro školní budovu a její uživatelé. To byla důležitá otázka, kterou bylo nutné urychleně řešit.
Dalším významným benefitem je ekologický dopad této změny. Původní plynové kotle produkovaly velké množství škodlivých emisí, včetně oxidu dusíku a oxidu uhličitého. Roční produkce činila 61 tun oxidu dusíku a 89 tun oxidu uhličitého. Významným faktorem, který urychlil tuto modernizaci, byla také nestabilita cen plynu na trhu, zejména kvůli aktuálním světovým událostem, včetně válečného konfliktu. Tato nejistota byla pro školu obtížně předvídatelná a mohla by znamenat značné finanční zatížení. Výměna plynového topení za předávací stanice představovala ekonomicky stabilnější a efektivnější alternativu, což škole umožňuje lépe plánovat své náklady.