Hrad Hukvaldy sice truchlí po úmrtí svého vladaře, ale už se hledá jeho nástupce. Takový je motiv příběhu historizujícího dokumentu, který se v minulých dnech na Hukvaldech natáčel.
Každý rok se lidé těší na slavnostní otevření hradu Hukvaldy, které je spojeno s rytířskými souboji a dalšími zajímavými ukázkami. Protože se letos konat nemohlo, přišlo Muzeum Beskyd s nápadem natočit dobový dokument.
Barbora Kožušníková, kastelánka hradu Hukvaldy: “Rozhodli jsme se tímto počinem podpořit kulturní dění na hradě Hukvaldy a blízkém okolí, které je teď v tuto chvíli docela zasažené aktuální situací a primárně tímto chceme nahradit akci Slavnostní otevírání hradu, která se musela zrušit.
Natáčení se konalo v průběhu 4 dnů a účastnilo se ho 10 historických skupin. Jen v sobotu bylo na place na 100 účinkujících a k tomu navíc řada zvířat včetně dravců.
Jan Herec, šéf skupiny Růže draka: “Účastníme se tady už několik let různých akcí, protože mí lidé jsou angažovaní právě v historii, já jsem je k tomu malinko přivedl, tak tady organizujeme společně s paní kastelánkou různé akce. A jednou z těchto akcí je právě natáčení tohoto historizujícího filmu otevírání hradu Hukvaldy. Snažíme se těm lidem sdělit dobrou zprávu. Jsme tady, kultura žije, my fungujeme, přijďte za námi na Hukvaldy. Nic víc v tom není, jenom to drobné poselství. To je vše.”
Historický dokument vypráví příběh o výběru nového hradního pána.
Peter Lezo, režisér, kameraman: “Původně jsme přemýšleli, že uděláme takový krátký film s příběhem, ale začali jsme vymýšlet a vymýšlet, tak to celé rostlo, takže jsme si nakonec řekli, že to malinko zjednodušíme a uděláme to formou takového dokumentíku. V podstatě celý ten příběh bude provázet hlas vypravěče a do toho tam budou probíhat nějaké takové ty sekvence z toho, co se děje, nebo dělo v té době, za té události, kdy vlastně umřel hradní pán a hledá se nový pán. Takže jsme se rozhodli udělat to takhle. Točí se takové krátké scénky k tomu, aby to nějak ilustrovalo, co se tam asi dělo a všechno to odvypráví ten vypravěč. Bude provázet tím příběhem.”
Dokument bude dokončený zhruba za měsíc, kdy bude k vidění na webových stránkách hradu a sociálních sítích.
---
Nezvyklý fyzický výkon se rozhodl podat Jan Kempa z Ostravy. Plaváním, jízdou na kole nebo během po horách zdolává bezmála 700 kilometrů, aby získal finanční prostředky pro trénování fyzicky nebo mentálně hendikepovaných dětí a dospělých.
Po Beskydech bude o tomto víkendu běhat ostravský sportovec a trenér Jan Kempa. Ten se rozhodl vybrat 226 tisíc korun na cvičení hendikepovaných sportovců a vzdělávání jejich trenérů. Za každou tisícikorunu uběhne v horském terénu jeden kilometr, takže v součtu jich bude 226. Stejnou vzdálenost ale už v tomto měsíci zdolal dvakrát.
Jan Kempa, sportovec, trenér: “Jde o to, že ten projekt Makám srdcem trvá celý měsíc, celý květen. Hned 1. května to bylo 226 km na kolečkových běžkách, které už jsem ujel. A potom to bylo 15. května, to byl klasický Ironman, což je 4 km plavání, 180 km na kole a 42 běh. To dělá v součtu taky 226 km. A teď mě čeká poslední výzva přeběhnout Beskydskou sedmičku tam a zpátky, což bude dělat taky 226 km, ještě nějaké kilometry navíc se tam musí naběhat.”
Sbírku mohou podpořit také všichni ostatní. Buď přímo penězi nebo mohou aktivně zdolávat další kilometry, které sponzor promění v peníze. Ty pak budou použity na odborné školení trenérů hendikepovaných sportovců.
Stanislava Panáková, trenérka: “Je to jiné od prvopočátku trénování. Ten trénink musí být samozřejmě individuální, je to namáhavější, musíte si zjistit diagnózu toho člověka, nebo dětí. Jestli jsou to děti s vrozenou vadou, nebo dospělí po úraze či nehodě.”
Stanislav Kupčík, předseda spolku Colliery srdcem: “My se zaměřujeme hlavně na trénování běžné handicapované populace, ne na nějaké vrcholové sportovce, na paralympioniky. Podpora trénování hendikepovaných lidí by se měla časem rozšířit i do dalších měst.”
Projekt mohou lidé podpořit o víkendu například na Pustevnách, Lysé hoře a dalších místech v Beskydech.
---
Josef Holoubek se rozhodl podpořit péči o předčasně narozené děti. V průběhu své pěší cesty skrz republiku už vytvořil 3 nové rekordy a protože jeho pouť dále pokračuje, měl by si na své konto brzy připsat další prvenství.
V sobotu 1. května vyšel na svou pěší pouť Josef Holoubek, který se rozhodl vytvořit několik rekordů ve zdolání trasy mezi nejvýchodnějším a nejzápadnějším bodem republiky, a to zcela sám bez podpůrného týmu. Ve středu v podvečer se po 19 dnech vrátil zpátky na východ se třemi novými rekordy.
Josef Holoubek, chodec rekordman: “Já jsem plný euforie. Bylo to báječné, vlastně 19 dní po celé cestě. Neměl jsem ani jednu negativní zkušenost. Potkával jsem celou dobu naprosto báječný lidi.”
Lidé se zajímali, jak se chodci na jeho cestě daří a nabízeli pomoc, včetně noclehů.
Josef Holoubek, chodec rekordman: “Nejčastější otázky na cestě byly, jestli mám dvoje boty. Tak ne, nemám. Měl jsem jedny boty, protože jdu na lehko. A jestli se nebojím, a na to já jsem vždycky odpovídal, že chodím 70 či 75 km denně, to jestli se pak večer bojím, kde budu stavět stan, to je úplně to poslední, na co myslím. Já chci postavit stan, zalézt do spacáku, usnout.”
Při návratu chodce přivítali zástupci jablunkovské a bukovecké radnice, kteří mu poděkovali za to, že výtěžkem ze sbírky, která je s cestou spojená, pomáhá předčasně narozeným dětem.
Daniel Hořava, místostarosta Bukovce: “Velký obdiv. Já bych to nedal, každopádně i když člověk chodí, ale to bych nikdy v životě neušel. Myslím si, že to je dobré, protože jak říkal, v každé rodině je někdo, kdo se dříve narodil. Můj sen se narodil taky vlastně o 6 týdnů dříve.”
Už v pátek Josef Holoubek startuje na další pěší pouť, tentokrát z nejsevernějšího bodu do nejjižnějšího a zpátky.
---
Hrad Hukvaldy sice truchlí po úmrtí svého vladaře, ale už se hledá jeho nástupce. Takový je motiv příběhu historizujícího dokumentu, který se v minulých dnech na Hukvaldech natáčel.
Každý rok se lidé těší na slavnostní otevření hradu Hukvaldy, které je spojeno s rytířskými souboji a dalšími zajímavými ukázkami. Protože se letos konat nemohlo, přišlo Muzeum Beskyd s nápadem natočit dobový dokument.
Barbora Kožušníková, kastelánka hradu Hukvaldy: “Rozhodli jsme se tímto počinem podpořit kulturní dění na hradě Hukvaldy a blízkém okolí, které je teď v tuto chvíli docela zasažené aktuální situací a primárně tímto chceme nahradit akci Slavnostní otevírání hradu, která se musela zrušit.
Natáčení se konalo v průběhu 4 dnů a účastnilo se ho 10 historických skupin. Jen v sobotu bylo na place na 100 účinkujících a k tomu navíc řada zvířat včetně dravců.
Jan Herec, šéf skupiny Růže draka: “Účastníme se tady už několik let různých akcí, protože mí lidé jsou angažovaní právě v historii, já jsem je k tomu malinko přivedl, tak tady organizujeme společně s paní kastelánkou různé akce. A jednou z těchto akcí je právě natáčení tohoto historizujícího filmu otevírání hradu Hukvaldy. Snažíme se těm lidem sdělit dobrou zprávu. Jsme tady, kultura žije, my fungujeme, přijďte za námi na Hukvaldy. Nic víc v tom není, jenom to drobné poselství. To je vše.”
Historický dokument vypráví příběh o výběru nového hradního pána.
Peter Lezo, režisér, kameraman: “Původně jsme přemýšleli, že uděláme takový krátký film s příběhem, ale začali jsme vymýšlet a vymýšlet, tak to celé rostlo, takže jsme si nakonec řekli, že to malinko zjednodušíme a uděláme to formou takového dokumentíku. V podstatě celý ten příběh bude provázet hlas vypravěče a do toho tam budou probíhat nějaké takové ty sekvence z toho, co se děje, nebo dělo v té době, za té události, kdy vlastně umřel hradní pán a hledá se nový pán. Takže jsme se rozhodli udělat to takhle. Točí se takové krátké scénky k tomu, aby to nějak ilustrovalo, co se tam asi dělo a všechno to odvypráví ten vypravěč. Bude provázet tím příběhem.”
Dokument bude dokončený zhruba za měsíc, kdy bude k vidění na webových stránkách hradu a sociálních sítích.
---
Nezvyklý fyzický výkon se rozhodl podat Jan Kempa z Ostravy. Plaváním, jízdou na kole nebo během po horách zdolává bezmála 700 kilometrů, aby získal finanční prostředky pro trénování fyzicky nebo mentálně hendikepovaných dětí a dospělých.
Po Beskydech bude o tomto víkendu běhat ostravský sportovec a trenér Jan Kempa. Ten se rozhodl vybrat 226 tisíc korun na cvičení hendikepovaných sportovců a vzdělávání jejich trenérů. Za každou tisícikorunu uběhne v horském terénu jeden kilometr, takže v součtu jich bude 226. Stejnou vzdálenost ale už v tomto měsíci zdolal dvakrát.
Jan Kempa, sportovec, trenér: “Jde o to, že ten projekt Makám srdcem trvá celý měsíc, celý květen. Hned 1. května to bylo 226 km na kolečkových běžkách, které už jsem ujel. A potom to bylo 15. května, to byl klasický Ironman, což je 4 km plavání, 180 km na kole a 42 běh. To dělá v součtu taky 226 km. A teď mě čeká poslední výzva přeběhnout Beskydskou sedmičku tam a zpátky, což bude dělat taky 226 km, ještě nějaké kilometry navíc se tam musí naběhat.”
Sbírku mohou podpořit také všichni ostatní. Buď přímo penězi nebo mohou aktivně zdolávat další kilometry, které sponzor promění v peníze. Ty pak budou použity na odborné školení trenérů hendikepovaných sportovců.
Stanislava Panáková, trenérka: “Je to jiné od prvopočátku trénování. Ten trénink musí být samozřejmě individuální, je to namáhavější, musíte si zjistit diagnózu toho člověka, nebo dětí. Jestli jsou to děti s vrozenou vadou, nebo dospělí po úraze či nehodě.”
Stanislav Kupčík, předseda spolku Colliery srdcem: “My se zaměřujeme hlavně na trénování běžné handicapované populace, ne na nějaké vrcholové sportovce, na paralympioniky. Podpora trénování hendikepovaných lidí by se měla časem rozšířit i do dalších měst.”
Projekt mohou lidé podpořit o víkendu například na Pustevnách, Lysé hoře a dalších místech v Beskydech.
---
Josef Holoubek se rozhodl podpořit péči o předčasně narozené děti. V průběhu své pěší cesty skrz republiku už vytvořil 3 nové rekordy a protože jeho pouť dále pokračuje, měl by si na své konto brzy připsat další prvenství.
V sobotu 1. května vyšel na svou pěší pouť Josef Holoubek, který se rozhodl vytvořit několik rekordů ve zdolání trasy mezi nejvýchodnějším a nejzápadnějším bodem republiky, a to zcela sám bez podpůrného týmu. Ve středu v podvečer se po 19 dnech vrátil zpátky na východ se třemi novými rekordy.
Josef Holoubek, chodec rekordman: “Já jsem plný euforie. Bylo to báječné, vlastně 19 dní po celé cestě. Neměl jsem ani jednu negativní zkušenost. Potkával jsem celou dobu naprosto báječný lidi.”
Lidé se zajímali, jak se chodci na jeho cestě daří a nabízeli pomoc, včetně noclehů.
Josef Holoubek, chodec rekordman: “Nejčastější otázky na cestě byly, jestli mám dvoje boty. Tak ne, nemám. Měl jsem jedny boty, protože jdu na lehko. A jestli se nebojím, a na to já jsem vždycky odpovídal, že chodím 70 či 75 km denně, to jestli se pak večer bojím, kde budu stavět stan, to je úplně to poslední, na co myslím. Já chci postavit stan, zalézt do spacáku, usnout.”
Při návratu chodce přivítali zástupci jablunkovské a bukovecké radnice, kteří mu poděkovali za to, že výtěžkem ze sbírky, která je s cestou spojená, pomáhá předčasně narozeným dětem.
Daniel Hořava, místostarosta Bukovce: “Velký obdiv. Já bych to nedal, každopádně i když člověk chodí, ale to bych nikdy v životě neušel. Myslím si, že to je dobré, protože jak říkal, v každé rodině je někdo, kdo se dříve narodil. Můj sen se narodil taky vlastně o 6 týdnů dříve.”
Už v pátek Josef Holoubek startuje na další pěší pouť, tentokrát z nejsevernějšího bodu do nejjižnějšího a zpátky.
---
