100 letá oslavenkyně v Moravskoslezském Kočově

Psal se 14. únor roku 1924, když se v Rumunské Pešti narodila holčička Juliana. Ve svých 25 letech se i s rodinou přestěhovala do Československa. Celý svůj další život, více než 75 let prožila v Moravskoslezském Kočově na Bruntálsku, kde právě oslavila sté narozeniny.

V kulturním domě se k oslavě sjela celá početná rodina, více než 130 gratulantů.

Josef Havlík (nez.), starosta Moravskoslezského Kočova: „Paní Brenkusová, jak jsem říkal, to je taková naše královna v MS Kočově. Já přeji ještě další léta, ale další léta aby přežila šťastně. Dobře a ještě v takové zdravotní kondici, v jaké žije doposud. Má veliké štěstí, že žije u své nejmladší dcery, kde se o ni vzorně starají. Žádný domov důchodců by takovou péči nemohl poskytnout.“

Rodina paní Brenkusové je obrovská. 28 vnuků a nespočet pravnuků a prapravnuků.

Juliana Brenkusová, oslavenkyně: „Deset děcek jsem porodila. Osm chlapců a dvě holky. Jolanka a Janička.“

Stoletá oslavenkyně dnes žije u své nejmladší dcery a sklízí uznání celé rodiny.

Jolana Brenkusová Štyksová, nejmladší dcera: „Moje maminka je úplně nejkrásnější, nejhodnější, neluxusnější maminečka, kterou si můžeme přát.“

Jiří Štyks, zeť: „Babička je milionová. Úplně nejlepší na celém světě. Kdyby ji měli druzí, tak by si ji všichni jenom chválili.“

Karel Brenkus, nejstarší syn: „Babička pro nás udělala vše, co mohla. Jak se scházíme všichni, třeba u nás v Kočově, tam se dělá vždycky veselí, dělají se makrely, my jsme jako myslivci, jak vnuk, tak syn, udělají se klobásy, guláše.“

Babička se stovky dožívá v obdivuhodné duševní i tělesné pohodě.

Juliana Brenkusová, oslavenkyně: „Dobře. Trochu noha, koleno, ale to se dá zvládnout.“

Na slavnosti nechyběla ani velkolepá hostina a dechovka Taliánka z Rýmařova.

---