Vítejte u televizních obrazovek, právě startuje Ekomagazín. Dnes se dozvíte, jak to vypadalo na Ondřejníku, během sázení nových stromků.., zavítáme do Opavy, kde rozjeli pilotní projekt na třídění kuchyňského odpadu…Havířov řeší, kdy zprovozní linku na třídění komunálního odpadu a seznámíme vás s ekoložkou Miroslavou Jobkovou, která z cykloduší vyrábí opasky.

Beskydy už 6 let bojují s kůrovcem. Ten se podepsal zejména na lesích v jeho předhůří. Nejvíce stromů muselo být pokáceno na Radhošti, Javorníku a Ondřejníku. A právě tam se už podruhé sázely stromy. S obnovou lesů pomohli studenti i dobrovolníci.

Dobrovolníci sadili stromy na Ondřejníku

Vinou kůrovcové kalamity mizí lesy. V Beskydech to je nejvíce patrné na Ondřejníku, ze kterého po řádění kůrovce ze zhruba jednoho tisíce hektarů zmizely stromy. To byl jeden z hlavních důvodů, proč už podruhé lesníci vybrali tuto lokalitu k sázení stromků. Zhruba dva tisíce jedlí a buků tam vysazovali studenti a dobrovolníci v rámci osvětové akce, kterou inicioval MS kraj. Biskupské lesy zajistily sazenice stromků, nářadí a také odborníky, kteří radili, jak stromy sázet.

Dana Kučová, odbor životního prostředí MSK: “Probíhá 2. ročník akce Sázení stromů na Ondřejníku, kterou pořádá Moravskoslezský kraj ve spolupráci s Biskupským lesy, protože se ocitáme na Ondřejníku, který patří Biskupským lesům, respektive tento lesní revír. Ta akce vlastně loni probíhala díky covidu tak, že bylo 200 registrovaných lidí, ale přišlo jich mnohem méně, protože byla ta doba ještě ovlivněna tím covidem. Nicméně vysadilo se asi 1600 stromků a mělo to velký úspěch.”

První den se do akce zapojilo zhruba dvě stě studentů Gymnázia Petra Bezruče Frýdek-Místek a Gymnázia ve Frýdlantě nad Ostravicí, jsou to příspěvkové školy Moravskoslezského kraje. Další zhruba dvoustovka dobrovolníků sázela na Ondřejníku další den. Cílem akce není přivítat davy lidí, to by lesu mohlo uškodit, ale spíše pozvat ty, kteří mají chuť pomáhat a zároveň se dozvědět, jak les funguje.

Daniel Kozel, student Gymnázia Petra Bezruče Frýdek-Místek: “Jsme ze školy jménem Gymnázium Petra Bezruče. Daří se nám tady, já bych řekl, že dobře a sadíme tady buky a jedle. V tom terénu je to samý šutr, ty odkopeme a dáme bokem, ale horší jsou ty tvrdé trávy.”

Jiří Olejník, student Gymnázia Petra Bezruče Frýdek-Místek: “Měli jsme povídání ohledně stromů, ohledně fotosyntézy obecně, potom ohledně zvířat, které ohrožují stromky.”

Lesníci vysazují v lesích už pravidelně dva až tři druhy dřevin. Nejčastěji dvouleté až tříleté sazenice z lesní školky. Návštěvník Beskyd uvidí výsledky zalesnění po pěti až sedmi letech. Než se začne v takovém lese těžit dřevo, trvá to zhruba čtyřicet let.

Libor Konvičný, ředitel odboru Biskupské lesy: “ Ondřejník dostal vozovkách tu největší ránu jak suchem, tak kůrovcem a václavkou. Proto byl zvolen pro tuto akci, kterou pořádá kraj spolu s námi s Biskupskými lesy na zalesnění, respektive na výpomoc při zalesňování. Tam kde vidíme, že nám kůrovec nebo václavka likviduje smrkové porosty, tak je samozřejmé, že tam nesadíme cíleně smrk, ale naopak ho nahrazujeme dřevinami, které tady byly původní v minulosti, a to je především buk, jedle a případně javor klen.”

Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS+TOP09), radní MSK: “Já se přiznám, že lesy miluju. Je to pro mě veliký relax zajet si na kole do lesa. Vždycky mě to uklidní, nabije energií. A tady na Ondřejníku, když si všimnete všude kolem jsou bučiny, což je strašně fajn, protože tento rok sadíme buky a těším se, až tady vyrostou za námi a budou to další krásné bukové lesy. Tady víme všichni, že jehličnany moc nepatří, takže nějaký malý podíl jedlí tady bude, nicméně ty listnaté lesy jsou teď to, na co se soustředíme a určitě to tady bude krásně vypadat.”

MS kraj podpořil akci dvěma sty tisíci korunami a počítá s tím, že se stromy budou sázet s jeho podporou pravidelně. V letošním roce se na podzim chystají další projekty zaměřené na podporu obnovy lesů. O jejich konání vás budeme včas informovat.

Opavané třídí v pilotním projektu kuchyňský odpad

Vloni na podzim odborníci analyzovali půl tuny komunálního odpadu z jednoho opavského sídliště. Zjistili, že víc jak polovinu tvoří komodity, které je možné ještě dále roztřídit, jako sklo, papír, plast nebo elektro. Největší část tvořil biologicky rozložitelný odpad.

Jiří Vaníček, vedoucí odb. životního prostřední, Magistrát Opava: „Z fyzické analýzy vyšlo, že více než 30% ve směsném komunálním odpadu ze sídlišť, byl bio odpad a gastro odpad.“

Robin Liška, regionální manager, JRK: „Je to složka, která má nejvyšší podíl ve směsném komunálním odpadu. Tak má smysl ji začít třídit a začít se jí zabývat.“

V rámci pilotního projektu má teď 1 700 domácností na opavském sídlišti Olomoucká možnost kuchyňský odpad vytřídit. Do této hnědé popelnice, mohou uložit například zbytky jídla, pečivo, skořápky od vajec nebo potraviny po datu spotřeby.

Robin Liška, regionální manager, JRK: „Zbytky jídla živočišného původu mohou být odloženy v původních obalech. Technologie na bioplynové stanici si s tím umí poradit. Pokud je to možné, tak je lepší, když to tam putuje bez obalu.“

Během května dostanou dotčené domácnosti také košík, ve kterém mohou odpad skladovat a pak přenášet.

obyvatelé Opavy: „Přišlo mi to vhod. Doma třídíme hodně. V podstatě všechno.“

Cílem projektu je snížit množství komunálního odpadu, který putuje na skládku. A tak také snížit náklady na jeho zpracování.

Havířov: Centrum pro využití odpadu spustí provoz v r. 2026

Akciová společnost CEVYKO - Centrum pro využití komunálního odpadu byla založena v říjnu 2019. Havířov měl původně v plánu, že provoz velké a moderní třídící linky za zhruba 450 milionů korun spustí na pozemcích města v areálu Průmyslové zóny Dukla v roce 2024. To se však nestihne. Za zpožděním v jednáních je podle společnosti covidové období a také legislativa.

Václav Zyder, ředitel společnosti CEVYKO: ”Další věcí, proč jsme se museli posunout, je že se nám protahují možnosti dotační podpory takového projektu, které bychom rádi využili. Například do dnešních dnů nebyly schváleny Evropskou komisí přesné rámci operačního programu Životní prostředí a my, abychom ten projekt mohli udělat s tím, že budeme maximálně splňovat podmínky takových operačních programů, tak potřebujeme přesně vědět, jaké jsou na nás kladeny požadavky, abychom to mohli upravit. Je to jedno s druhým.”

Václav Zyder, ředitel společnosti CEVYKO: “Co se týče lokalizace, momentálně ještě probíhalo vyhodnocování alternativních variant. Společně pořád ve variantě je i území Dukla. Na nejbližším jednání představenstva budou předloženy všechny informace, které se mi podařilo získat a předpokládáme, že v průběhu května padne definitivní rozhodnutí o umístění projektu.”

Miroslava Jopková, ekoložka: Opasky jako nový život pro cyklistické duše

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Z ekomagazínového studia televize Polae vítám na dálku Miroslavu Jopkopou, která s cyklistických duší vyrábí opasky. Zpracovává tak těžce rozložitelný odpad a dává mu nový život. Dobrý den, vítejte.

Miroslava Jopková, ekoložka: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak jste se dostala k nápadu vyrábět z duší opasky?

Miroslava Jopková, ekoložka: Mi zhruba tak před deseti lety napadla taková touha něco tvořit a shodou okolností jsem viděla velice zajímavý dokument o argentinském páru, který právě z cyklo duší, ale také z pneumatik od aut vyráběl zajímavé věci jako kabelky, tašky. Úplně mě nadchly kozačky, které dokázaly z tohoto materiálu vyrobit. Takže jsme se nechali inspirovat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy pracujete pro Arniku, spolek je zaměřený na ochranu životního prostředí, tak to jde ruku v ruce. Mimo jiné prosazuje také nižší produkci odpadu. Byl to jeden možná i z impulsů, jak zužitkovat například ve vašem případě duši kol?

Miroslava Jopková, ekoložka: Určitě, ona spolu souvisí ta moje práce v Arnice. Odpady jsou velice zajímavé téma. Obecně ta produkce odpadu je obrovská a většina ho končí na skládce, ve spalovnách nebo se spaluje, což nejsou úplně šťastné způsoby řešení odpadové otázky. V ideálním případě by bylo odpad nevytvářet, to také úplně vždy nejde. Pak jakoby druhým krokem je, když už ten odpad vzniká, tak se na něj dívat jako na materiál, což je případ i tady těchto opasků, když se vlastně z odpadu, z cyklo duše a cyklo plášťů vyrábí opasky nebo se dají z toho vyrábět i jiné věci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste říkala, že už deset let vyrábíte opasky z duší, ze kterých jízdních kol jsou k výrobě opasku nejlepší a proč?

Miroslava Jopková, ekoložka: My jsme to zkusili před těmi deseti lety, ale ta cesta k tomu než se povedl nějaký výrobek, byla dlouhá. Bylo to způsobem pokus, omyl. Zkoušeli jsme, jak se ten materiál chová, co to dělá a není nějaké omezení, co se týče duše pro výrobu opasku, tam je potřeba jenom, protože děláme jakoby z jednolitých duší, aby ta duše nebyla někde pořezaná, přestřižená, ale v podstatě se hodí každá duše na nějaký opasek takže.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kolik duší spotřebujete na jeden opasek? Já teda hádám, že asi stačí jedna a jeden opasek.

Miroslava Jopková, ekoložka: Ano, přesně tak. Jedna duše, jeden pásek. Pak tam ještě zbude kus materiálu, který se snažíme také využívat. Děláme z toho takové převazy na obaly, do kterých balíme ty opasky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Taková otázka možná na tělo. Jaký z toho máte pocit, že odpadovému materiálu dáváte nový život?

Miroslava Jopková, ekoložka: Ono je velice zajímavé přemýšlet opravdu o tom odpadu jako o materiálu, pak se vám otevírají další možnosti jak ho využít a jak s ním pracovat. Není to jen otázka cyklo duší a cyklo plášťů. Je spousta věcí, které lidé vyhazují a které se dá ještě dál využít. Já jsem teď měla o víkendu možnost být na Refreshšandě, kde takových lidí byla spousta a nadchlo mě to, jak se dá zužitkovat oblečení. Nadchlo mě to, jak se dá krásně zrenovovat starý nábytek, který už by třeba někdo vyhodil.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy sama teď aktuálně teda zpracováváte už nějakou dobu cyklo duše. Máte teda krom toho, co jste viděla, jak říkáte, jiné nápady, které byste Vy využila a Vy sama zpracovávala odpad a dávala mu nový život?

Miroslava Jopková, ekoložka: Cyklo duše, svým způsobem i cyklo pláště jsou velice kreativní a tvůrčí materiál. My zkoušíme z toho dělat jakoby různé další věci. Děláme různé peněženky, zkoušíme taštičky, dají se z toho dělat i kabelky. Takže určitě ta ta možnost z toho dělat něco dalšího jakoby tam je.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co na ty vaše výrobky říkají lidé, kteří si je koupí, kteří je používají. Poznají na první pohled z čeho jsou vyrobeny?

Miroslava Jopková, ekoložka: Takovou jednou velkou skupinou našich zákazníků jsou cyklisti, kteří cíleně chtějí opasek z cyklo duše nebo z cyklo pláště. Občas se stane i to, že někdo si chce nechat vyrobit opasek z jeho konkrétního materiálu, z jeho konkrétní duše nebo pláště, na kterém třeba projel zajímavou trasu nebo zajímavý závod, to se také občas stane. Takže to je taková jedna informovaná skupina zákazníků. Ale stále se objevují lidé, kteří jsou překvapeni tím nápadem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je to náročné vyrobit ať už opasek, peněženku nebo cokoliv dalšího, co jste zmínila?

Miroslava Jopková, ekoložka: Ten opasek je takový nejjednodušší. S ohledem na to, že ta duše se různě kroutí, není rovná, tak ty další jako výrobky už jsou trochu složitější. Druhá věc je, že člověk chce, aby to nějak vypadalo, aby se nebál to ukázat jakoby někomu i ostatnímu. Takže ty opasky jsou takové nejjednodušší tady z toho.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kde berete inspiraci nebo jsou to všechno vaše nápady jak finální výrobek vyzdobit, aby vypadal tak, aby se lidem líbil?

Miroslava Jopková, ekoložka: Snažíme se to dělat tak, aby se to líbilo nám a samozřejmě také ostatním lidem. Jak jsem říkala na začátku, necháváme se inspirovat i odjinud. Duše má své limity, tam jakoby zas toho tolik nemůžete vymyslet, je to svým způsobem už dáno, co z toho jde nebo nejde vyrobit.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kde by jinak duše jízdních kol skončily a odkud je berete vy?

Miroslava Jopková, ekoložka: My bereme veškerý materiál z cyklo servisů, z opravářem kol. Je to materiál, který by jinak tady ty servisy předaly nějaké svozové firmě k likvidaci. Pravděpodobně by to skončilo na skládce nebo ve spalovně. Ony samotné duše se příliš jako nerecyklují, nejsou na to kapacity. Já jsem teď nedávno četla, že firma Scwalbe začala sbírat duše a snaží se je recyklovat, zase z toho vyrábět další duše. Nicméně to vozí třeba až do Indonésie, kde mají fabriku, která se touto výrobou zabývá, potom jsou tam také jakoby určité omezení z hlediska té recyklace, z hlediska toho materiálu. Takže nová duše od Schwalbe obsahuje jenom dvacet procent toho recyklátu. Takže i tohle to má své kapacity.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Jopková, já Vám děkuji za rozhovor i za to, že jste se podělila s tím, co děláte, že umíte zpracovat část odpadu, který produkujeme. Mějte hezké dny.

Miroslava Jopková, ekoložka: Já děkuji za pozvání a mějte se hezky.

Redakčně upraveno / zkráceno.