Renáta Eleanora Orlíková: Vítejte u televizních obrazovek začíná nový díl eko magazínu. Tentokrát vám nabídneme návštěvu rodinné farmy za Bílovem. Zavítáme do záchranné stanice v Bartošovicích, kde zahnízdili puštíci. Indiánské městečko v Ostravě má opravené mosty a v besedě se dozvíte proč raci hynou v Beskydech.

Život na farmě v symbióze s přírodou

Renáta Eleanora Orlíková: Příběh této farmy se začal psát před šesti lety. Tehdy mladí manželé hledali nový domov. Petr a Katka našli domek u lesa, kde začali hospodařit.

Petr Libosvár, majitel eko farmy: Tady už jsou dost velké pozemky původně nějakých dva a půl hektaru, teď už asi tři a půl hektaru. Něco jsme přikoupili a jde o to, spoustu věcí si uděláme sami. Třeba maso, chceme v budoucnu řešit i ovčí sýry a tak dále. Je tady spoustu místa na výsadbu, takže v podstatě pěstujeme na co si vzpomenete. Manželka dělá permakulturu, takže děláme vše pro to aby to bylo co nejméně náročné na obsluhu, na zalévání..

Kateřina Libosvárová, majitelka farmy: Díky tomu, že máme poměrně velkou plochu, tak není problém pěstovat zeleninu i ovoce. Nacházíme se v místech, kde zakládám druhým rokem zahrádku. To znamená, že tady máme brambory i dýně, které potřebují větší plochu. U domu mám potom zeleninu, která potřebuje větší péči a častěji se k tomu chodí. Takže postupně to budu rozšiřovat a snad z toho něco bude. Protože ta potravinová soběstačnost by byla fajn. Ale je to záležitost každého roku samostatně. Snažím se bezorebný způsob. To znamená, že letos zkouším brambory v seně. Vykydala jsem dančí hnůj a na to jsem položila brambory a zasypala další vrstvou. Ať je to posekaná tráva anebo suché staré seno. To co bylo po ruce.

Petr Libosvár, majitel eko farmy: Mimo to, že se žena začala zabývat permakulturou. Já jsem se začal zabývat agrolesnictvím, což je vlastně výsadba dřevin na zemědělské půdě s nějakými dalšími produkčními plodinami nebo chov dobytka na zemědělské půdě. Stromy si navzájem pomáhají se zvířaty, s plodinami. Vysadili jsme nějaké ovocné stromy, které je potřeba pěstovat abychom měli vlastní ovoce. Tady široko daleko toho ovoce nebo ovocných stromů moc není. Byť jsme na místě, kde původně bylo asi před sedmdesáti lety zahradnictví. Můžete tedy vidět i staré ovocné stromy. Ať jsou to třešně, jabloně, švestky, hrušky a my jsme chtěli tak trošku navázat. Podmínky jsou tady k tomu dobré. Přes léto jsme naprosto soběstační.

Kateřina Libosvárová, majitelka farmy: Když jsme kupovali tenhle pozemek tak jsem ani nepředpokládala, že by jsme se vrhli na chov ovcí. V září loňského roku se naskytla možnost si pořídit tři ovečky. Jsou to samci. Pořídili jsme si je se záměrem, aby nám spáseli hůře přístupné pozemky.

Petr Libosvár, majitel eko farmy: Máme takovou malou tůňku. Je to výborné pro mikroklima, které to tady dotváří. Žijí zde obojživelníci a divoké kačeny, takže je to takové příjemné i na oko.

Kateřina Libosvárová, majitelka farmy: Dennodenní kolečko je, že se otevřou slepice, nakrmí se králíci a zkontrolují se ovce, jestli jsou v pořádku. Večer mi to zabere půl hodiny než oběhnu ovce, zaliji skleník, zavřu slepice. Občas některá slepice nedojde domů protože si řekne, že bude spát někde na stromě.

Petr Libosvár, majitel eko farmy: Co mi teď dělá největší radost, tak asi to, že to co jsme tady udělali před čtyřmi lety tak dnes už sklízíme ovoce své práce. Ať je to právě produkce stromů, ovocných stromů, fungování slepic v lese, snažíme se je chovat takhle eko. Co mi třeba nedělá radost, tak žijeme v přírodě, jsou zde dravci, lišky takže občas se ztratí nějaké zvíře, ale bohužel s tím jsme se smířili a s tím nic neuděláme.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Renáta Eleanora Orlíková: Až do konce října mohou lidé nominovat nejkrásnější aleje nebo stromořadí. Stačí zaslat fotografii s krátkým příběhem na web Alejroku.cz. O vítězství rozhodne mimořádná krása, silný příběh nebo snaha o záchranu. Kompletní výsledky hlasování Arnika zveřejní v lednu 2021. V Moravskoslezském kraji loni zvítězila alej ke kozmickým ptačím loukám.

V záchranné stanici v Bartošovicích žije několik trvale hendikepovaných puštíků bělavých. Jde o druhou největší sovu u nás. Je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy a jednou z několika lokalit hnízdího výskytu v české republice jsou také Moravskoslezské Beskydy a Javorníky.

Renáta Eleanora Orlíková: Mosty indiánského místečka, mini krajiny Kurta Gebauera Na Fifejdách jsou upravené. Nevšední prostranství o velikosti skoro hektaru a půl vzniklo v roce 1985. Na stavbě podle návrhu akademického sochaře Kurta Gebauera se podílely děti i jejich rodiče.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V Beskydech ve velkém hynou raci, Miroslav Kubín, CHKO Beskydy

Renáta Eleanora Orlíková: V Beskydech ve velkém hynou raci. Důvodem je račí mor a údajně za to může také neopatrný akvarista. Podrobnosti už Miroslav Kubín, z CHKO Beskydy. Dobrý den.

Miroslav Kubín, CHKO Beskydy: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleanora Orlíková: Tak jak jsem řekla, že raci mizí z Beskyd ve velkém a jedna ze spekulací jak jste mi prozradil je to, že za to může neopatrný akvarista, tak jak se to stalo?

Miroslav Kubín, CHKO Beskydy: Je to tak. Nejen v Beskydech že by hynuli ve velkém raci. Je to jedna z hypotéz, kterou řešíme, kdy opravdu za šíření tohoto patogenu mohl patrně akvarista protože podle genetické analýzy, kterou pro nás udělala Karlova univerzita, se ukázalo, že za ten kmen, který šíří tenhle patogen může právě ve střední Evropě rak červený, což je akvarijní druh a tyhle druhy se opravdu chovají v akváriu. A teď je otázkou jestli někdo chtěl svému domácímu mazlíčkovi dát život, prostor a volnost. Nebo se jednalo jenom o nějakou neopatrnost.

Renáta Eleanora Orlíková: Rak červený a rak říční spolu nemohou žít?

Miroslav Kubín, CHKO Beskydy: Ne že by nemohli, ale vzhledem k tomu, že patogen je velmi agresivní a je na tom raku červeném nebo jiných nepůvodních druzích, které pocházejí ze Severní Ameriky tak víceméně ta koexistence není možná. V případě, že rak červený nebo pruhovaný je napadený patogenem. A to je to, že v Americe patogen žije s rakem, za tu dlouhou dobu si na sebe zvykli. Rak se naučil bojovat proti patogenu, ale české druhy adaptaci nemají a nevíme ani jestli vůbec k ní dojde.

Renáta Eleanora Orlíková: Jak se ten mor na našich racích projevuje, krom toho že vymírají.

Miroslav Kubín, CHKO Beskydy: Je to velmi nepříjemná věc pro raka. Jakmile tyto spory napadnou raka tak tzv. kořínky parazita prorůstají  rakem a napadají jeho nervovou soustavu. To znamená, že rak se začne chovat velmi zmateně. Člověk jde třeba po mostě přes řeku a vidí raka jak tam pochoduje a začne si říkat super, paráda a máme raky konečně zase zpátky v řece. Ale to jsou raci, kteří jsou právě napadeni račím morem protože rak je spíš takový večerní nebo noční druh.

Renáta Eleanora Orlíková: Kolik už těch raků takhle zemřelo?

Miroslav Kubín, CHKO Beskydy: První případ byl v roce 2018. A patogen u šíření moru se zastavilo na hranici Rožnova a Dolní Bečvy a od  roku 2018 do roku 2020 jsme neměli vůbec žádný záznam o tom, že by raci hromadně hynuli. Takže jsme měli radost z toho, že opravdu máme bariéru přes kterou se ti raci nedostali proti proudu nahoru. Sto procent populace v roce 2018 uhynulo po proudu dolů protože rak jak uhyne tak patogen začne vypouštět zoospory, které vyhledávají  živé raky. Napadají je, pak je usmrtí a takhle se to šíří dál a dál. Když přijde větší voda, tak to roznese ještě na větší a delší území. Teď v roce 2020 jsme na Prostřední Bečvě měli hlášení od paní místostarostky, že tam je zaznamenaný úhyn raků jestli se náhodou nejedná o račí mor. Udělal se průzkum, odebral jsem vzorky přímo na té lokalitě.

Renáta Eleanora Orlíková: Dají se raci proti tomu moru nějak léčit nebo je nějaká léčba nebo nějak jinak zastavit?

Miroslav Kubín, CHKO Beskydy: Na tyto populace nemáme zatím žádný lék.

Renáta Eleanora Orlíková: Když na procházce uvidíme mrtvého raka je třeba vám dát vědět? Pomáhá vám to nějak?

Miroslav Kubín, CHKO Beskydy: To je zásadní informace a důležitá. Jakmile lidi mají podezření na to, že by potenciálně mohl být račí mor. Je velmi důležité zavolat na správu chráněné krajinné oblasti Beskydy nebo na jakýkoliv jiný úřad, který se životním prostředím zaobírá a tím, že nás kontaktují jiné složky, které s tím pracují a hlavně ví, co mají dělat. Důležité je nepomáhat těm rakům v žádném případě. V případě, že vidíte během dne raka, který putuje tím vodním tokem tak radši ani do vody nevstupovat, nesahat na něj. Důležité je nepřenášet do nějakého jiného vodního toku, protože už může být napaden tím patogenem. Jsou to poměrně neobvyklá zvířata a na to, že to jsou korýši, tak se dožívají deseti až patnácti let. To znamená, že pokud najdeme opravdu velkého klepetáče, který má těch cca pětadvacet centimetrů, tak si můžeme být jisti, že těch 10-15 let se tam měl dobře, protože pokud by jeden jediný rok přišla nějaká chemická otrava nebo i biologická, která by znemožnila existenci toho raka na tom místě anebo došlo během patnácti let k regulaci toho úseku kde on žil, tak bychom ho tam určitě nenašli. Takže pro nás je to signál. Tenhle úsek vodního toku je na tom velmi dobře.

Renáta Eleanora Orlíková: To znamená, že my v našich řekách najdeme raky velké 23 cm?

Miroslav Kubín, CHKO Beskydy: Ideální je samozřejmě, když tam najdete raky, kteří jsou malincí, kteří mají dejme tomu pět centimetrů. Ideální je to v tom, že víte, že se vám tam vyprodukuje ten rak znamená, že tam je životaschopná populace.

Miroslav Kubín, CHKO Beskydy: Já vám taky děkuji za pozvání.

Redakčně upraveno, zkráceno.